Svatoslav komentáře u knih

Latéčko okouzlení vyprchalo a zůstal pouze lehký závan originality debutu. Prequel bohužel nedosahuje kvalit svého předchůdce - ač se stále čte lehce -postrádá jiskru. Místy Baldree připomíná Dana Browna. Rutinér s osvědčenou šablonou, jen tentokrát ověnčenou jinými pentlemi. Až třetí počin ukáže opravdové pisatelské kvality.

3 03.07.2024

Nechat čtenáře opít rohlíkem, to je přesně Croninův styl. Co na tom, že anotace láká na něco úplně jiného, než je výsledné dílo. Převozníkovi nelze upřít čtivost, co ale musím vytknout je mdlý výluh žánru. Prakticky žádný motiv není originální a okatě poukazuje na slavnější žánrové kolegy nebo je sprostě vykrádá. O sofistikované pointě si může nechat jen zdát, o plochosti postav se nadarmo rozepisovat. Převozník je ekvivalent žehlící literatury. Vypnete hlavu, přečtete, pobavíte se a stejně rychle zapomenete (ehm, modří vědí).

2 07.06.2024

Co napsat o knize, která stojí podobně jako filmy Davida Finchera na nečekaném zvratu? Méně je někdy více.
Pokud by se Pavel vykašlal na zvrat s velkým Z, tak by udělal možná lépe. Síla Lenochoda tkví v psychologii a vztazích mezi postavami, což byla Pavlova doména od začátku kariéry. Obdobně jako v Metě i zde generační výpověď tne doživého, vše ostatní je bohužel krapet navíc a kazí výsledný dojem.

3 18.12.2023

Překvapivě (vzhledem k tématice) se jednalo o lehké a milé čtení. Jen bychom se mohli konečně oprostit od minulosti a odstřihnout přechylování cizích jmen. Naprosto to kazí požitek z jinak skvělé knihy.

6 12.07.2023

Kolikrát jsem si vzpomněl na RPO z kterého láska k popkultuře a psaní sálala z každého řádku. RPT je čistý hon za honorářem s odpornou pachutí retcon momentů RPO. Do poloviny se jednalo o poměrně čtivé béčko, ale zbývající třetina sklouzne do opadních vod. To je tak, když čekáte propadák a dostanete čtivou exkurzi odpadních stok vyhořelého one hit wonder autora.

10 13.03.2023

Tak už i na Kinga s Gwendy došlo a přeskočili onoho pověstného žraloka.

8 23.11.2022

Akwaeke Emezi na necelých 180 stranách odpovídá na palčivé otázky a zároveň se nebojí bruslit na tenkém ledě YA alegorie a psychologického thrilleru. Mazel je velmi důležitou knihou s bolestivým tématem o kterém by se bezesporu mělo mluvit více. Není nic horšího, než nad problémy přivřít oči a dělat, že neexistují. Na to je i pohádkové město Lucille krátké.

12 17.11.2021

Král hororu z Maine si již nemusí literárně nic dokazovat, a přesto na stránkách posledního románu ukazuje, že stále umí posouvat své vlatní hranice. Později je efektivní duchařinou, která neopomíjí klasické Kingovy trademarky – outsider dítě, vdova a litární agentka. Na rozdíl od ambiciózního Ústavu netlačí Později na pilu a oblíbené motivy nenásilně zapadají do celkové mozaiky příběhu.
Romány Stephena Kinga pravidelně okupují přední příčky prodejnosti, a proto se každý čtenář dříve či později k jeho románům dostane. Až se tak stane, Později bude prozatimní kvalitní tečkou nad dosavadní bohatou spisovatelskou kariérou hororového titána.

30 15.11.2021

Chátrající společnost, vysychající planeta a dinosauři brázdící kaňony planety Země. Aspekty příběhu tak lákavé, a přesto mrazivé vzhledem k přihlédnutí k současným klimatickým změnám. Negalyod je debut, který by neměl zapadnout prachem (v tomto případě pískem), ale měl by být sladkým dezertem na jednom posezení. Dezertem, který díky precizní práci nakladatelství Argo nadchne oko a pohladí duši fanoušků velkých příběhů. Příběhů o hledání ztracené pravdy a zrodu hrdiny. Perriot na stránkách komiksu otevřel vrátka do fascinujícího světa, který by si zasloužil navštívit více než jednou. A jaký lepší průvodce k tomu může být, než tichý pastýř a věrný Pachycephalosaurus.

12 14.11.2021

Ach, Steve. Trvalo mi roky, než jsem se odvážil nahlédnout za roh, co se děje na zelené míli v Cold Mountain. To čekání stálo za to.
King je jen jeden a v tomto experimentu jasně ukazuje, že není spisovatelem jednoho žánru. Bolestivá elegie života s překrásným poselstvím o podstatě dobra a zla.
Žijte každý den na plné pecky, neboť nikdy nevíte, kdy právě ta vaše zelená míle může skončit. Naprostý skvost.

39 14.10.2021

O Petře Soukupové jsem roky slýchal jen to nejlepší. Bylo tedy nabíledni začít románem Nejlepší pro všechny. Jednalo se o mou teprve druhou knihu nového roku a hned další silný čtenářský zážitek. Po emoční stránce ve mně bude rezonovat velmi dlouho.

Pocity čtenářské duše:
- zvláštní (osobitý) styl psaní
- absence přímé řeči
- vybroušená psychologie postav
- sobecké, pokrytecké a vnitřně rozervané postavy
- naturalisticky realistické
- úsporný styl = emoce třímají mezi řádky
- závěrečný flashforward geniální a zničující

34 09.02.2021

Hloupoučké, naivní a stylisticky na úrovní slohové práce žáka základní školy. Přesně takto vypadají mé povídky z dob 15-tého roku. Rád na ně se slzou v oku vzpomínám, alepři jejich oprášení mi tuhne úsměv. Některé knižní látky by měly zůstat v šuplíku jako milá vzpomínka a tenhle debut je toho důkazem. První výrazný přeslap ze strany Yoli.

14 14.03.2020

Od Mornštajnové po předchozích počinech očekávám ojedinělý čtenářský zážitek. Tiché roky jsou ve své podstatě řemeslně lépe odvedenou "hartlovkou", což není výtka, jenom jsem po Haně a Mapě náročnější.

20 01.07.2019

Problém románu je v očekávání. To, co se od začátku (dle propagace) profiluje jako ryzí slasher se postupem času změní ve zvraty kypící thriller ve stylu Zmizelé. Sager od první strany ví, co přesně se svými postavami udělá a detailně odkrývá jejich psychologii, v čemž tkví největší síla románu. Poslední dívka je debut, který postupně budovanou gradací nepustí a provokativním závěrem zanechá hlubokou stopu v paměti čtenáře. Jenom se k tomu od začátku nesmí přistupovat jako k slasheru, ale propracovanému thrilleru.

9 05.06.2018

Ready Player One je návykový mokrý sen všech geeků. Stačí pár řádků a vaše nerd dušička se tetelí blahem z každé narážky, camea a citace. Upřímně se hlavní postavě nedivím, já na jeho místě bych v OASIS zůstal neustále. Z toho důvodu si RPO v budoucnu naordinuji znovu a rád, protože tenhle svět je stvořený k znovuobjevování.

19 24.04.2018

VanderMeer vzal veškerá očekávání fanoušků (dnes již kultovní) Anihilace a hodil je do koše. Autorita je natolik odlišná vyzněním, až je svým procedurálním vyšetřováním schopná čtenáře ukolébat k hlubokému spánku. Naštěstí je závěrečná třetina natolik bizarní a poutavá, že zapomenu na výše zmíněná negativa a o (malou) hvězdu nadhodnotím (sic objektivně by si zasloužila méně).

7 15.04.2018

Anihilace je nepřiznaný potomek bratrů Strugackých, který umně zpracovává oblíbené makabrózní Lovecraftovo motivy. Ač anotace může znít lákavě, nenechte se zmást. První vstup do Jižní zóny je chladný, téměř bez emocí, bolestivý, krutý, ale zároveň fascinující. Každá stránka je plná životních mouder, tu skrytých mezi řádky, tu jsou tím stěžejním co se na stránce odehrává. V úvodní kapitole trilogie nejde o postavy, jejich psychologii, vžití se do jejich kůže (doslova), ale především o snahu pochopit nepochopitelné. Mé druhé čtení románu mě sice v hodnocení o hvězdu neposunulo, ale už teď se těším na další návštěvu a jsem přesvědčený, že po kompletním přečtení trilogie půjde hodnocení mnohem výš. Pokud i přese všechno se vám Anihilace zdá atraktivní, neváhejte. Budete okouzleni nevídaným. ___ EDIT: Po kompletním přečtení přihazuji hvězdu z dvou důvodů. Jedním je naprostá stylistická (i náladová) odlišnost od zbývajících pokračování a druhým důvodem je komplexní ucelenost, která v následujícím příběhu dává vale a otevírá dveře epizodičnosti.

11 31.03.2018

Spielgemanův masterpiece! Komiksová elegie o životě, o síle lidského ducha, touze po svobodě, touze přežít. Komiks, který vás provede nejtemnějšími zákoutími historie na jejímž konci vás osvítí plamínek naděje. Maus je kousek, který by rozhodně neměl chybět v žádné sbírce vášnivého sběratele/čtenáře komiksů.

14 30.01.2018

Vítězství formy nad těžko stravitelným a neoriginálním obsahem. První setkání se Štindlem zklamalo, ale nezabolelo tolik jako jeho následující román, kde se autor urval ze řetězu.

5 23.01.2018

Povídka sešitá horkou jehlou na objednávku G. R. R. Martina pro jeho povídkový sborník. Dějově banální, kombinace všech možných klišé, které se Flynnová snaží zamaskovat pod kontroverzní obživu hrdinky (jež se objevuje pouze na začátku a je z celého díla skutečně tím nejzajímavějším). Flynnová dostála svého trademarku s šokující pointou, ale stejně jako zbytek díla spíš unavuje. Pro příště obchodní nabídky odmítnou a zamakat raději na románu!

14 22.01.2018