TaLu přečtené 1341

Lední medvídku, vrať se brzy! 1991, Hans de Beer

Lední medvídek se tentokráte chytil do sítě s rybami a musel složitě nalézt cestu domů za pomoci kamaráda kocoura. Vnučka bude mít radost, že jsem sehnala další příhody medvídka. Ušmudlaný lední medvídek putující velkoměstem nemá chybu. Ilustrace jsou krásnější než text, ale to asi nebude vadit.... celý text

Lední medvídku, vezmi mě s sebou 1991, Hans de Beer

První kniha o medvídkovi se mi líbila nejvíce, ale krátké texty spolu s kouzelnými ilustracemi jsou velmi hezké. I příběh je zajímavý, když se medvídek chytí do pasti a pomáhá osvobodit podobně uvězněná zvířátka. Nakonec se dočká vytouženého kamaráda. Překvapilo mě, že jsou další díly, vnučka bude mít určitě radost.... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Hodnocení odráží kvalitu v žánru. Udržet se TOLIK let jako povinná četba napříč různým režimům vypovídá cosi o něčem, co leží za těmi slovy. Již v době, kdy jsem si pod slovem "zvukomalebná" nic moc nepředstavovala, jsem znala úryvky některých básní. Sice jsem nechápala , co je tak úžasného na: "Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly", ale ten kdo mi to "vyprávěl", to vyprávěl moc hezky. Později jsem si Kytici přečetla, v té době už jsem za písmenky slyšela melodii. Nádhernou melodii - cinkání zvonků, tleskání rukou, klapot koňských kopyt.....tíhu ticha i hukot emocí. Melodie byla silnější než obsah slov. Ono pro mou velmi rozvinutou fantazii toho bylo někdy až moc - Zlatý kolovrat, Vodník a hlavně Polednice....raději neprožívat detaily. O mnoho let později jsem jednou viděla film, kde polednice v podání Bolka Polívky vystihla moje dětské představy. Ale nej nej byl ve filmu umrlec, kterého "hrál" Jiří Schmitzer ! A současnost? Stále slyším tu hudbu za slovem a stále se mi nejvíce líbí balada Poklad, protože matka nedoplatí na následky svých chyb. Naděje pro nás matky ....... celý text

Měj se na pozoru 2013, J. D. Robb (p)

Opětovným přečtením, jak tomu u této série bývá, jsem si vychutnala detaily, které minule prošly bez povšimnutí. Například zapojení vyšetřovatelů z jiných jednotek, se kterými se čtenář seznámil při řešení dřívějšího případu. Tentokráte je toho vyšetřování opravdu trochu více, ale tu mravenčí práci vyvažuje počet obětí. Zločin v tomto rozsahu si možná zasluhuje právě tento typ popisu vyšetřovacích metod. Eva a Summerset dokonce pomyslně zakopali válečnou sekeru a spolupracovali. Ty dva okamžiky, kdy "zasedli ke společnému stolu" byly emotivní a možná se mi z celé knihy líbily nejvíce. Ale to bude opravdu tím, že postavy ze série jsou už pro mě "jako staří známí" ...... V knihovně mám již všechny díly série a ani trochu nelituji. Naopak lituji, že tady má kniha jen 74 hodnocení. Je to tak trochu udivující, ale uvědomuji si, že pro mě se stala série Smrtící natolik oblíbenou, že jsem již dávno přestala být objektivní :o)... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Moje třetí kniha od autorky. Patří jí velké díky za ty chvíle, které s jejími slovy mohu prožívat. Vyprávění života, ve všech odstínech barev. O každodennosti i výjimečnosti dnů. O narození i smrti. O omylech, chybách, vypočítavosti i obětavosti. Před očima se mi opět odvíjel život mnoha lidí, které ona propojila s budovou "Hotýlku" ....od soukromého vlastnictví, přes druhou světovou válku, nástup komunismu, znárodnění, ve kterém si ale členové rodiny uchovali možnost správcování za cenu různých ústupků. Opět je velmi živě popsán rok 1968 a následná normalizace, což mi vždy připomene, že máme s autorkou zřejmě velmi podobné vzpomínky, díky podobnému ročníku narození. A nechybí ani doba po Sametové revoluci. Postav a postaviček je tentokráte opravdu velké množství, ale i střípky osudů mají svou hloubku. Dramatický úvod, poté vyprávění a znovu stejná událost, která uzavře kruh. A uprostřed toho kruhu to chvílemi vře, ale povětšinou prostě plyne život.... Zasáhlo mě, a znovu jsem si připomněla, jak svými chybnými rozhodnutími ovlivňujeme životy druhých. Kéž bychom měli dostatek času napravit naše "přešlapy" a kéž by po naší smrti nevyplavalo něco, co zničí náš obraz v srdcích našich drahých, protože již není prostor jim to vše vysvětlit. Knihy paní spisovatelky se doporučují samy, já jen tiše s úžasem přikyvuji.... celý text

Malý Bobeš 2002, Josef Věromír Pleva

Kniha je podle mě důkazem, že dítě zpracovává příběh a ne nějaký politický rozměr. Ano, Bobeš byl chudý, byly tam ty rozdíly, pamatuji se na to, jak mohl pít kakao v domě bohatých lidí, když zachránil malou dívenku, ale tato kniha v mých vzpomínkách je spojená se zvědavostí "jak to bude dál" a s teplem maminčina hlasu. Patří ke knihám, které si chci přečíst ještě jednou, ve svém věku, abych zjistila, co to se mnou udělá.... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

Trochu jsem se obávala otevřít druhý díl, protože mi přišlo, že snad ani nelze napsat něco tak výborného. Jsem moc ráda, že moje obavy byly naprosto zbytečné. Odvíjí se příběh, kde opět jedna postava je popsaná v ich- formě a díky jejím vzpomínkám se čtenář stává svědkem hlubokého a strhujícího života. Hodně na mě zapůsobilo, že vzpomínky jsou poznamenány demencí, se kterou se daný člověk potýká. Autor nás nechává hmatatelně prožívat jednotlivé osudy. Postavy z předchozího dílu jsou také přítomny a stávají se součástí děje. Nebudu nic prozrazovat. Počet hvězd by byl mnohem vyšší, pokud by to šlo. Doporučuji. Pravdivá a přímá slova na straně 309, o tom, jak jednou budeme sedět v nějakém domě, nebo domově a pro mladší ročníky budeme "neviditelní" jen proto, že budeme staří, jsou výzvou podívat se na naše "staré" novýma očima. Závěr mě naplnil nadějí, že vztahy, pokud jsou důležité, s námi setrvají celý život. Vidím ten obraz dvou starších lidí, jak se procházejí po pláži, a je mi dobře.... celý text

Nikomu nevěř 2015, Amanda Quick (p)

Když sáhnu po letní oddechové romantické knize a hlavní hrdinka na prvních stránkách objeví mrtvolu, je to, alespoň pro mě, důvod k radosti. Znamená to, že mimo romantiku se mohu těšit i na detektivní zápletku. Sympatická dvojice s trochou tajemství ve své minulosti, byla bonusem navíc. Jen těch motivačních citátů a zdravého jídla bylo trochu moc. Také začínám být mírně alergická na situace, ve kterých ze sebe padouch vysype svůj motiv přesně ve chvíli, kdy se chystá na své finále. Opravdu nevím, zda to tak skutečně funguje, a vlastně to ani nechci nikdy zjistit...., raději ať všichni padouši zůstanou zavřeni na stránkách knih.... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Naše autorka mě nejen překvapila, a to mile, ale ještě je v jejích hluboce lidských příbězích nějaké to tajemné plus, které ani nejde popsat, ale díky němuž čtu knihu a zároveň vstupuji do osudů lidí, které nám ta slova zprostředkovávají. Postavy z románu se stávají blízkými, jejich životy by se totiž mohly odehrávat na dosah ruky - v našich rodinách. I my žijeme životy, ve kterých učiníme dobrá i chybná rozhodnutí a pak musíme nějak posbírat střepy, poslepovat a jít dál. Kniha je o životě. O jedinečnosti každého bytí. Postavy románu žijí a kolem nich se snáší mrak a temnota doby. Plíživě, nenápadně a postupně zasáhne válka, totalita a normalizace jejich bytí. Nejvíce mě oslovilo, že v prožívané přítomnosti netušíme, co nám přináší budoucnost. Máme chuť volat na jednotlivé postavy : " NE ! Nedělej to! To nedopadne dobře!" Ale my známe historii do které je příběh zasazen. Oni neznali.....netušili.... Chci věřit, že v případě Anežky bych se zachovala jinak. Ale já žiji v jiném čase a nevím, čím mě prověří čas budoucí. Možná proto jsou knihy paní spisovatelky tak hluboké - konfrontují nás. Děkuji. Doporučuji.... celý text

Skála 2013, Peter May

Setkání s novým autorem. Příběh mě zaujal od prvních vět. Odvíjí se ve zdánlivě pomalejším rozjezdu, aby s přibývajícími slovy, nabýval na vnitřní dynamice. Vyšetřovatel se po prožité osobní tragédii vrací na ostrov Lewis, kde prožil dětství a dospívání. Postupně se díky jeho vzpomínkám, jež jsou zařazovány do děje, čtenář dozvídá stále více podrobností ze života obyvatel, rodin, jednotlivců i hlavní postavy. Z celého děje vstupuje do čtenáře, jež se stává doslova svědkem zprostředkovaných osudů, melancholie, jež houstne až po únosnou mez. KOLIK těžkostí člověk vydrží ? Nakolik ho poznamenává dětství a bezútěšná situace? Je možné uniknout své minulosti, nebo je zapotřebí se jí postavit čelem? Přetrvají dětská přátelství ? Je lepší v Boha nevěřit, než věřit v jeho pokřivený obraz ? Zarazila mě připomínka toho, jak bezprostřední, ale i kruté dokáže být společenství spolužáků. Myslím, že u čtení mnohý z nás vzpomene na střípky toho, co si nosíme v sobě, jako zbytky rozbité nádoby příběhů školních let. Tolik očekávání. Tolik nenaplněných snů. A k tomu všemu popis dnů, které každý rok podstupuje část obyvatel - lov ptáků na nepřístupné, nehostinné Skále, kde platí : "CO se na Skále stane, to tam také zůstane!" ....."čím to mohlo být, že člověku ten autobus tak nějak ujel, zahořklý neúspěchy a zastrašený upachtěným plahočením vstříc nejisté budoucnosti. Všechny dětské sny se navždy ztratily jako slzy v dešti." Velmi se těším na pokračování a zároveň se ho obávám číst, protože netuším, jak by se mohlo vyrovnat tomuto jedinečnému vyprávění. Doporučuji všem, kdo neuvíznou v melase melancholie, ale najdou v sobě vždy vůli bojovat za život. Vyšetřování vraždy je jen kulisou příběhu samotného.... celý text

Těžká hodina 2008, Jiří Wolker

Hodnocením této knihy vyznávám moje dávné zaujetí pro básníkovu volbu slov a vnitřní rytmus jeho básní. Vždy se mi líbilo, jak za těmi slovy "slyším" dunění života. Je mnoho básnických sbírek, kterým nerozumím, ale tato slova byla jako moje vlastní. Mám raději ty nerevoluční verše, kdy Jiří vyznává svou lásku k životu, slovu, okamžiku. Vždy jsem přemýšlela, nakolik by mu okouzlení proletářskou ideologií vydrželo a kam by ho posunul život, pokud by měl možnost prožít jeho větší část. Třeba by se dostal svým toužebným hledáním a syrovou potřebou pochopit, nakonec jako disident do vězení. Třeba ne - třeba by v režimu hrál významnou politickou roli. V tom případě si ale myslím, že by přestal psát poezii. Jeho život ale skončil tak brzo a možná díky tomu jsou jeho verše stále aktuální.... celý text

Tři přání 2016, Liane Moriarty

Kniha vytváří krásnou úvodní scénu plnou vnitřní dynamiky. U stolu v restauraci sedí tři sestry a slaví společné narozeniny. Trojčata. Do veselého slavení se s obrovskou silou vetře konflikt a výsledkem je zapíchnutá hozená vidlička v těhotném bříšku, omdlelá a zraněná sestra, která vidličkou mrskla a jedna rozumě telefonující o pomoc. Vyzradila jsem jen úvodní scénu :o) Moc mě potěšilo, že autorka se již ve své prvotině držela svého stylu psaní, kdy se z různých stran sbíhají nitky příběhu od mnoha lidí, aby ve výsledku utkaly pestrobarevný koberec života. O tom v knihách autorky jde především. O život. O jeho barevnou škálu. O vědomí, že co prožijeme, zasáhne nejen nás, ale i životy dalších lidí. Příběh je křehký i silný. Vtipný i dramatický. O každodennu i neopakovatelných momentech. O sourozenecké sounáležitosti i soutěživosti. Vychutnala jsem si každé slovo. Hloubkou mě nejvíce oslovily krátké úryvky náhodných kolemjdoucích, kteří "vyprávějí" jak někde potkali trojčata a jaký ta chvíle měla dopad do jejich vlastního života. Trochu nechápu poměrně nízké hodnocení. Já nemohu jinak, než doporučit k přečtení.... celý text

Vzkaz v láhvi 2012, Jussi Adler-Olsen

Pro mne to byl zatím nejlepší díl série. Dávný příběh únosu se prolíná se současností. Pohledy zločince směrem do minulosti vyvolávají otázky, zda nás dětství a minulost opravdu tak deformují, či zda máme naději se vymanit ze zdrcujících zážitků. Parta, která se již napevno usídlila ve sklepě, coby oddělení Q, nemá chybu, snad právě pro tu naprostou nesourodost a nedefinovatelnost jednotlivců, kteří jsou samá překvapení a tajemství. Chci věřit, že se z Asada nevyklube časem někdo, kdo "se přidal na temnou stranu". Carl je mým nejoblíbenějším od prvního dílu, hlavně s jeho "zázemím" v rodině. Těch 550 stran uteklo jako voda. Celkově má děj stálé napětí, rozuzlení také není černobílé. Věřila jsem v přežití některých postav. Určitě doporučuji všem milovníkům tohoto žánru. Jen Evu jsem si nedokázala zařadit, zda jde o kladnou nebo zápornou postavu. Doufám, že její noví příbuzní zůstali v bezpečí. Další díly série nemám k dispozici, tak bude následovat přestávka, což může být jen dobré. Ony ty první tři díly nasadily laťku hodně vysoko.... celý text

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Oddělení Q, které bylo vytvořeno "na oko", si již vybudovává pozici. Ostatní s nimi budou muset počítat, ať chtějí nebo ne. Do dvoučlenného týmu přibyla posila v osobě hubaté, ale výkonné kancelářské síly, Rose. Carl si mě získal již v prvním díle. Chlap jak má být s intuicí vyšetřovatele a se slabostmi, pro které si ho čtenář oblíbí ještě víc. Jeho panika z létání byla velmi přesvědčivá a vtipná. Postavy zločinců známe , jen se v průběhu knihy odkrývají další a další souvislosti, které ukazují, že není jen černá a bílá. Kritika společnosti byla tentokráte možná až moc rozpracovaná a samotný závěr naopak uběhl ve strhujícím tempu moc rychle. Bum a je to ? To jsem nečekala. Díky za scénu s hyenou, ta nějakou dobu trvala. Ale série se mi líbí. Doporučuji.... celý text

Cukr a sůl 2006, Táňa Keleová-Vasilková

Příběh, kterých vídáme kolem sebe mnoho. Selhání komunikace a respektu mezi manželi, vede k rozpadu vztahu a komplikacím v životě dětí i širší rodiny. Hlavní hrdinka mi nebyla moc blízká, přišlo mi, že udělala příliš rychlé a ukvapené rozhodnutí, kterého poté stále litovala. Od současných autorek jsem zvyklá na propracovanější psychologické myšlenkové postupy. Tento příběh mi možná proto přišel poněkud plochý a jednoduchý. Ale dějová linka s maminkou a bratrem byla silná a vlastně v knize nejbohatší. Přechodného milence Pavla mi bylo docela líto. Takto mu převrátit život naruby a pak opět zmizet. Ale my lidé míváme opravdu tendenci komplikovat i to, co by komplikované být nemuselo. Jako odpočinkový román mohu doporučit.... celý text

Tvrdohlavá Marie 1988, Antonín Zhoř

Díky této knize jsem si pak nastudovala další informace o této úžasné vědkyni. Přitažlivým způsobem popsány její zápasy, naděje a sny, které s takovou "tvrdohlavostí" uskutečňovala. obdivuhodná žena, která to v té době neměla lehké, mimo jiné také proto, že byla ženou na poli vědy.... celý text

Začalo to dýkou a křížem 1992, David Wilkerson

Pohled z druhé strany. Mě osobně více zasáhl život, jak ho popisoval Nick, který prožíval život v gangu. Vyprávění Davida je z druhé strany, z pohledu muže, jež vyšel na ulici a snažil se zachraňovat duše i těla mladých, kterým se ulice stala domovem. Musím si vyhledat něco o jeho dalším životě a díle, když už jsem si vzpomněla na tyto knihy, které vlastním ještě v samizdatovém vydání :o)... celý text

Utíkej, malý, utíkej 1992, Nicky Cruz

Žili jsme za totality. Žili jsme za železnou oponou. Tato kniha byla syrová a krutá v popisu světa, o kterém jsme toho moc nevěděli. Vlastně jsme nevěděli nic. Nic o životě na ulici, o životě v gangu. O nemilosrdném násilí. O obrácení a víře. Přesto si tento příběh našel cestu do mého srdce. Svou silou a opravdovostí.... celý text

Radost být ženou a čím k tomu může přispět muž 1991, Ingrid Trobisch

Přečetla jsem v době, kdy pro mě bylo důležité načerpat nějaké vědomosti o tom, co se vlastně děje v těle ženy v různých etapách života. Tenkrát takto kvalitních a otevřeně napsaných knih bylo opravdu málo. A několik řádků, které na konec připojil manžel autorky, pro mne bylo nadějí, že láska mezi mužem a ženou může vydržet po celý život. Nevím přesně, v které knize autorka popisuje smrt svého muže, který zemřel náhle, když jí v každodenním rituálu po ranním běhu chystal kávu, nebo čaj. Nikdy jsem nezapomněla na to, že napsala: to poslední, co udělal bylo, že mi naplnil šálek, jako naplnil předtím můj život. Nebude to přesná citace, ale takto ve mě přetrvala.... celý text

Don Bosco 2004, Teresio Bosco

Velmi poutavým způsobem autor přiblížil ve své knize postavu italského kněze, Jana Bosca, který se věnoval mládeži ohrožené a opuštěné a založil řád salesiánů, který jeho myšlenky přetváří do skutků i v současnosti. Těmi nejchudšími a nejpotřebnějšími dnes mohou být i mladí lidé patřící do velmi bohatých rodin. Kněz Jan své chlapce bavil kopanou a zprostředkovával jim jedinečný pocit, že je někdo má rád takové jací jsou. Mnozí na něho vzpomínají tak, že když s ním vedli rozhovor, měli dojem, že jsou pro něho nejdůležitějšími na celám světě. Věnoval jim celou pozornost. Pozoruhodný životopis velmi dobře napsaný.... celý text