tanulda
přečtené 250
Za našich mladých let
1944,
Jaroslav Andrejs
Knížka se ke mně dostala úplnou náhodou, na procházce jsme narazili na totálně přeházenou knihobudku, jako knihovnici mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího než ji srovnat :) V knihobudce ležela mj. i tato knížka, otrhaná, bez desek, prostě salátové vydání a nic, co by si člověk obvykle dobrovolně bral domů. ALE - tím, jak knížka byla bez desek, mě zaujaly názvy kapitol z obsahu a tak se stalo, že jsme si knížku nakonec odnesli. Já ji přečetla prakticky jedním dechem, za jednu cestu vlakem + odpoledne na zahradě. Jako první mě zaujalo, že se knížka odehrává v Praze na Letné, tj. v místech, která jsou mi dobře známá. Z knížky se dozvíte, jak se dříve (zřejmě asi v době okolo 1. světové války) říkalo místům, která už dnes dávno neexistují (mj. místa, kde dneska stojí stadion Sparty nebo budova ministerstva vnitra). O Jelením příkopu se v knize píše jako o zarostlé rokli, kam veřejnost nemá přístup. Knížka má nostalgický nádech a popisuje svět, který už dávno zmizel a o kterém mi vyprávěla moje babička (děti na prvním stupni si dneska venku už běžně samy nehrají, nepořádají bitvy ulice proti ulici, apod.). U jiných věcí došlo dnes naopak ke změně k lepšímu (vytrácí se naštěstí tolerance k tělesným trestům a tlaku na poslušnost za každou cenu). Celkově jsem hrozně ráda, že jsem knížku našla a uvažuju dokonce o tom, že si ji nechám někde znovu svázat do desek a že ji nebudeme posílat dál :-)... celý text
Deník tramvajačky
2023,
Karolina Hubková
Veřejné dopravě a tramvajím hlavně fandím už dlouho, kdysi ve svých "teen letech" jsem pravidelně četla web Plzeňské tramvaje. Autorku sleduju na sociálních sítích, knihu jsem měla "v merku" na svém seznamu knih, které si chci pořídit, nakonec ale rozhodla náhoda a knížku jsem vyhrála od iRozhlasu :-) Což mi udělalo velikánskou radost. Knížka se dobře čte, já ji četla u vody a (jak jinak) v MHD :-) Knížka splnila moje očekávání, dozvěděla jsem se mj. zajímavosti ze "zákulisí" z tramvajového provozu, nechyběly ale ani osobní informace ze života autorky. Oceňuji pěkné ilustrace.... celý text
Beze stopy
2000,
Nora Roberts
ztráta času
Knížka se ke mně dostala v originále z knihobudky, přečetla jsem ji během pár dní u moře/v MHD. Na rozdíl od většiny zde hodnotících si ale myslím, že je děj téhle knížky příšerně přitažený za vlasy. Nedovedu si představit, že by skutečný agent dělal podobné amatérské kroky, jako jedna z hlavních postav příběhu; hlavní hrdinka nevěděla, co chce, svým chováním mohla ve více případech ohrozit úspěch akce a vůbec, nemohla jsem ji vystát. Kromě toho tak nějak od začátku víte, jak to asi skončí, obzvlášť když je hned na začátku knihy otištěný rodokmen celé rodiny O'Hurleyů - ještě před prologem se tak dozvíte, kdo si koho vezme (aspoň tedy v mém AJ vydání z roku 2011).... celý text
