tatjana1737 přečtené 616

Město nebeského ohně 2015, Cassandra Clare (p)

Angelika - Cesta k vítězství 1996, Anne Golon (p)

!!! POZOR SPOILERY!!! Nejprve opět pomalý rozjezd, ale později hukot. Angelice se vymstilo to, že se manželovi nesvěřila s některými domněnkami a obavami, a ty se pak ukázala nikoli jako liché, ale jako pravdivé. Ovšem dle vidění quebecké jeptišky zasáhl "Archanděl", kterému je tentokrát v ději věnováno více prostoru, stejně jako Honorině, Florimondovi a některým "starým známým" z Francie (de Bardagne, Desgrez). Konec pana de Lomenie byl neočekávaný a smutný, následné pasáže ze zamrzlého a osamělého Wapassu tísnivé. Ovšem pak se Angelika neočekávaně setká s mrtvým nepřítelem a kniha získává grády. Jejich rozhovory, úvahy o lásce, životě, přírodě, ... byly neuvěřitelně obohacující. Škoda jen, že z obávaného protivníka se stal vlastně jen žalostný muž, který konal zlo jen proto, že podlehl slabosti svého těla a ducha... Přesto si získal Angeličiny i mé sympatie a o to víc byl smutný jeho skutečný skon. Škoda, že se autorka poté, co vysoudila zpátky autorská práva, rozhodla nejprve celou sérii přepracovat, aniž by dopsala poslední slibovaný a dlouho očekávaný díl. Takto je jen na čtenářově fantazii a naturelu domyslet si, jestli se Angelika nakonec triumfující do Francie vrátila (vše poukazuje na to, že ano) či zůstala v Americe, a co v době, kdy bojovala s dětmi o život v drsné akadské zimě, podnikal její manžel. Fanynky Cantora, Florimonda a Honoriny, mohou jen domýšlet, jaký díl děje by si Angeličiny děti utrhly v závěru ságy, stejně jako to, zda se Severina Bernová nakonec setkala se svým milým.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

!!! POZOR SPOILERY !!! Nebylo to vůbec špatné. Na to, že jde o "severskou detektivku", kniha neobsahovala žádný sníh, přehnanou brutalitu, pošmourné nebe či rituální masové vraždy. Hlavní hrdina je sice špičkou ve svém oboru, ale jinak v podstatě člověkem podprůměrným, a to nejen výškou, ale zejména charakterem. Bylo pro mne poněkud těžší se do něj vžít, protože mi byl nesympatický, a čekala jsem, že bude po zásluze potrestán. V tomto ohledu jsem byla zklamaná, ačkoli rozuzlení nebylo zlé. Je pravda, že nad jeho úkladnou vraždou jsem hodně přemýšlela, takže v tomto ohledu byly pro mne poslední kapitolky překvapením, ale zas taková darda to nebyla, protože jsem si říkala, že v knize je jistý lapsus (informace, jež Greve měl), který že by hrdinu netrknul? Když mi kamarádka říkala, že se na konci u knihy smála nahlas, říkala jsem si, že je asi na hlavu, že tam nic moc směšného není, ale pak jsem pochopila, že myslela zřejmě televizní debatu, v níž je popsaná rekonstrukce všech proběhnuvších vražd. Příběh, který komentátor s detektivem vyprávějí, je hoden Richarda Castlea :-).... celý text

Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

!!! POZOR SPOILERY !!! Nejprve jsem viděla seriál, takže pro mne nebylo těžké zorientovat se v postavách i stylu vyprávění, kdy události předcházející kvízovému večeru střídají výpovědi svědků. Při čtení jsem musela vzdát hold scénáristům, kterým se do malého počtu dílů podařilo vše vtěstnat a ještě přidat dějové linky, které kniha postrádá (Madelinina hra v divadle, její poměr s kolegou, Janina "schíza", kdy si pořídila zbraň, návštěva "Saxona Bankse", častější bitky a ambivalentnost vztahu Celeste a Perryho, Edovo vyhrožování bývalému manželovi apod.). Při čtení jsem viděla titulní herečky, což nebylo na škodu, a musím přiznat, že taková knižní Madeline mi byla mnohem sympatičtější než ta seriálové a víc jsem chápala její pohnutky. Oproti tomu Celeste pro mne stále zůstala jistou záhadou. Oproti seriálu mi kniha přišla méně vypointovaná - líbilo se mi, že seriál končí odhalením, kdo se vraždy dopustil, aniž by rozmazával motiv zážitků z dětství, v knize mi víc chybělo i to, že z Renaty se nakonec vyklubala další kámoška do party. I když seriál se mi líbil o chlup víc, knize to neubírá na čtivosti a pointa je prostě dobrá. Líbí se mi, jak se celou dobu hovoří o oběti a pachateli, aniž by bylo jasné, kdo vlastně zemřel a kdo vraždil. Člověk celou dobu čeká, která z matek to schytá, od koho a proč. Úplně mi nesedí český název, uznávám, že ten anglický nelze odpovídajícím způsobem přeložit, ale "skrytá malá tajemství" by stále byla víc vypovídající než "sedmilhářky", protože žádná z přítelkyň vědomě nelže těm ostatním, jen má prostě nějaké své ostudné či jiné tajemství, které nesdílí.... celý text

Město ztracených duší 2014, Cassandra Clare (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Pátý díl navazuje tam, kde čtvrtý skončil. Clary nakonec Jace najde, ale jak ji upozornila vílí královna, někdy to, co dlouho hledáme, není takové, jaké to bylo… V tomhle ohledu mi Clary připadala nesmírně hloupá, ignorovala zřejmé a čtenář byl na pochybách, jestli se nakonec se Sebastiánem neskamarádí i ona. Chápu, že knihy musí mít nějakou zápletku, a že hlavní hrdinové, přestože jsou prezentovaní jako bojovníci, jsou pořád jen teenageři, ale v určitých momentech mi jejich pohnutky a chování přišly nevěrohodné. Dospělí zde navíc vystupují jen jako postavy vedlejší, které se projevují buď jako rodiče, tzn. mravokárně, nebo dětem kolikrát nevěří (snad v každé knize CC je zápletka, že Spolek nevěří mladým lovcům stínů, popírá jejich zkušenosti a je liknavý ve svém konání, na což doplatí). Jinak musím říct, že s každým dalším dílem jsem víc zvědavá, co bude dál. Oceňuji návrat Sebastiána, který je pro mne věrohodnějším padouchem než jeho otec, jeho plán je vskutku ďábelský a zatím se vše zdá být bezútěšné. Jisté ovšem je, s kým svede finální bitvu o osudy světa, protože Claryiny vize dvou bojujících andělů jsou více než zřejmé. V knize mne rušilo pár drobných dějových nesrovnalostí - např. když Alek mluvil o spojení parabátaiů a jaké to je, když jeden ze dvojice umře. Že během bitvy v Idrisu cítil, jako kdyby se vzájemné spojení s Jacem na chvíli přerušilo, ale protože ho po návratu do Alicante našel živého, usoudil, že se mu to asi zdálo. Přitom o Jaceově smrti a jeho zmrtvýchvstání se hovořilo v předchozím díle, kdy si hrdinové vzájemně vysvětlovali souvislosti, proč Jace ovládala Lilith, že mu chyběla ochrana, poskytovaná při rituálu malým dětem nefilim… Chvílemi se mi zdá, že Clareová zapomíná na informace z předešlých knih… Ale jsou to opravdu jen drobnosti, požitek z četby a z příběhu samotného nijak nenarušují. Víc mi vadí vyteplený Magnus (který na mne v Pekelných strojích působil jako daleko větší chlapák) :-). P.S.: Zajímalo by mne, zda informace o jednotlivých evropských městech autorka čerpala z osobní zkušenosti nebo jen z pohledu na mapu. Paříž ani Benátky neznám, ale jsem si docela jistá, že pražský orloj není UPROSTŘED náměstí :-). P.P.S.: Opět výborné slovní přestřelky mezi hrdiny: (…) "Stará se jenom o to, abych se smířil s tím, co jsem. Že prej se mám dostat do kontaktu se svým vnitřním upírem, bla bla bla." "A ten tvůj vnitřní upír se nějak liší od tvýho... vnějšího upíra?" "To každopádně. Chce, abych nosil trička, co odhalujou břicho, a plstěnej klobouk. Ale bojuju s tím." Clary se pousmála. "Takže tvůj vnitřní upír je Magnus?" "Třeba je osamělej. Sebastián určitě nebude nejlepší společník." "To nemůžeme vědět. Třeba naprosto fantasticky hraje scrabble," prohodil Magnus. "Mám speciální magický schopnosti. Umím ti číst myšlenky, když myslíš na sprosťárny." "Což je pětadevadesát procent času." Zaklonila hlavu a podívala se na něj. "Pětadevadesát procent? A co těch zbývajících pět?" "Ale, vždyť víš, to myslím na takové ty běžné věci - na démony, co můžu zabít, runy, které se potřebuju naučit, lidi, kteří mě v poslední době naštvali, lidi, kteří mě naštvali dávno předtím, kachny." "Kachny?" (...) Otočila se a podívala se na něj. "Kachny?" zeptala se znovu. Zacukalo mu v koutku úst. "Nevím proč, ale nesnáším kachny. Nikdy jsem je neměl rád." „Probodla jsem tě fakt velkým mečem. Začal jsi kvůli tomu hořet.“ Ve rtech mu skoro neznatelně zacukalo. „No dobře,“ připustil. „Možná máme trochu odlišné problémy než jiné páry.“... celý text

Město padlých andělů 2014, Cassandra Clare (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Až na ten konec, ten konec... jinak nemám co vytknout. Těší mne větší prostor pro Simona a jeho hlášky, jsem zvědavá, jestli autorka bude nějak dál pracovat s konfliktem mezi jeho podstatou a přátelstvím s nefilim. A také co se týče jeho znamení... Jinak je asi další zápletka zcela jasná. Jen mne mate věštba, které se dostalo Jaceovi, že se zamiluje do nesprávné osoby. Zdá se, že jeho láska s Clary je jedinou konstantou v celé sérii, tak co to má sakra být za věštbu?! Co mne trochu rušilo byla opět chyba překladu (záměna jména Camille a Lilith). Jinak to byla jízda jsem zvědavá, kam se příběh bude dále odvíjet. A oceňuji i propojení na Pekelné stroje v podobě krátké Magnusovy vzpomínky. Doufám, že kromě bratra Zachariáše potkáme i Tessu. "Jednou jsem se setkal s Napoleonem," řekl Magnus. "ale s tím jsem náhodou nic neměl. Na Francouzce byl příšerně prudérní." "To vaše vychloubání jmény mi už leze na nervy," prohlásil. "'Znala jsem Michaela. Znala jsem Samaela. Archanděl Gabriel mi stříhal vlasy.' Je to jako chvástat se tím, že hrajete v kapele, jenom místo toho používáte jména z bible."... celý text

Angelika - Cesta naděje 1996, Simone Changeux

Město ze skla 2013, Cassandra Clare (p)

Musím říct, že hlavně druhá polovina knihy byl fakt hukot a musím ocenit, jak si autorka s příběhem poradila. Čtení prvního dílu - poté, co jsem přečetla Pekelné stroje - mě úplně neuchvátilo (už jen jméno hlavního padoucha...), ale postupem času se to rozjelo. Viktoriánská doba mne sice stále uchvacuje víc, ale už jsem ochotná to Clareové odpustit :-). Vychutnávala jsem si nejen příběh s jeho zvraty (i když Sebastián byl poměrně jasný, škoda jen, že jsme si ho neužili víc), ale i hlášky hlavních hrdinů, zejména Simona a Jace. Dojem kazilo jen pár vad na kráse - v jednu chvíli záměna jména Valentýna a Magnuse (chyba překladu??), či později, že Jocelyn znala jméno anděla Ithúriela (přestože nikde dříve nebylo řečeno, že by jí ho prozradil). A osobně se nějak nemohu popasovat s trochu moc teplým vyobrazením Magnuse. Po Magnusově a Alekově polibku: Maia vypadala zmateně. "Tak počkat," řekla. "A tohle taky musíme všichni?" :-) :-) :-)... celý text

Město z popela 2013, Cassandra Clare (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Oproti prvnímu dílu jsem nadšená víc, i když mi pořád nesedí hrdinové teenageři. Možná, že kdyby byli dospělí, bylo by hodnocení vyšší. Každopádně ale svět, který CC vytvořila stojí za to (i když ty viktoriánské díly se mi líbily víc), a oceňuji, že jsme opět hlouběji pronikli do jeho zákonitostí a seznámili se i s obyvateli podsvěta. Nelze si nevšimnout podobností s Pekelnými stroji - Jace se až příliš podobá Willovi, Clary trochu Tesse, do toho neústupná a nikomu nevěřící inkvizitorka Herondaleová (vs konzul Wayland)... Plusem ovšem jsou vedlejší postavy v podobě Simona (jeho dějová linka mne tedy dostala), Aleka a Izzy. Teenageři zde opět řeší problémy sami bez přizvání či informování dospělých o tom, co se chystají dělat (to mi vadilo i na Pekelných strojích), ale ve většině případů si poradí. A konečně se ukáže, jakou "superschopností" disponuje Clary. Jen si pořád říkám, proč všichni baští Valentýnovi to, co jim říká, přestože se neustále ujišťují o tom, jaký je to manipulátor a lhář... Čtenář už začíná tušit, že mezi Jacem a Clary to nebude úplně tak, jak si myslí, kupa indicií je naprosto zjevná, ale oni dva musí ještě tápat. Tak ať se již brzy probudí Jocelyn a řekne nám, jak to všechno bylo!... celý text

Angelika a spiknutí stínů 1994, Anne Golon (p)

Přiznám se, že tento díl mi přišel už jako poněkud nastavovaná kaše. Angelika s manželem se chystají do Quebecku, zvažují, jakého přijetí se jim tam dostane (přeci jen je on v exilu a ona hledaná Buřička z Poitou, oba v nemilosti krále), ale ještě pořád tam nejsou. Kniha naznačuje, že se proti nim něco chystá, ale zhruba do 3/4 se toho moc neděje a i zbylá čtvrtina přináší jen memento, že by si měli dát pozor. Kniha tak v podstatě tvoří předehru k "Angelice v Quebecku", která je podstatně záživnější, bohatší na zvraty i vývoj osudů ústřední dvojice. Ve "Spiknutí stínů" hodnotím kladně jen zapojení Desgrezovy postavy (byť jen ve formě zmínky) a zajímavé bylo znovuobjevení pana de Bardagne, postavy, na kterou zapomněla nejen sama Angelika, ale i čtenáři, a která se objevuje v nové, nyní podstatě významnější roli než v La Rochelle. Čtenářům doporučuji nenechat se odradit tím, že se v knize nic neděje, a prokousat se jí až do Quebecku.... celý text

Angelika v Quebeku 1 1995, Simone Changeux

!!! POZOR SPOILERY !!! Přestože kniha opět přináší nezřetelné náznaky stran budoucího děje (tak jako v předchozích dílech, kdy bylo něco naznačeno a svých jasných kontur to nabylo třeba až tři díly poté), lze si ji vychutnat i bez znalosti věcí budoucích. Ovšem znalost věcí minulých je nezbytná. Přestože se Angelika pohybuje v novém prostředí mezi novými postavami, je tento díl mnohem více než ostatní "novosvětské" propojen s její minulostí ve Francii. Dokonce se setkáme nejen s bývalou přítelkyní z podsvětí, ale i s (ne)jedním z bývalých ctitelů, který se dosud nevzpamatoval ze sblížení s touto osudovou ženou. A na Peyraca zas čeká žena z jeho toulouské minulosti... Do toho popis vztahů mezi quebeckou nobilitou, hrozící indiánské napětí, stín otce d Orgeval, tajemná klika nepřátel praktikujících černou magii, tuny sněhu a kanadská zima malebně popisované autorkou. Dozvíme se též, zda je nebo není Angelika Ďáblicí. Co víc si přát :-).... celý text

Angelika v Quebeku 2 1995, Anne Golon (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Na tomto díle (i v předchozím) mne štvalo jediné - dvojí morálka, s níž Angelika pohlíží na své a Joffreyovy poklesky. Bezostyšně se líbá se svými ctiteli a považuje to za galantní flirtování, a když nakonec Joffreye podvede, nebere to jako nevěru, protože jí na panovi de Bardagne nezáleží, zatímco když zjistí jeho aférku se Sabine, zhroutí se jí svět a topí se v slzách, takže jí nejen ostatní ženy, ale i církev včetně uršulinek, musí promlouvat do duše, ať nedělá z komára velblouda. Nicméně ke konci svazku příběh graduje a na konci, po útoku Irokézů a převzetí dopisu od krále a od starého přítele, je to opravdu mazec. A poslední věta knihy naznačuje mnohé, přestože čarodějnice Vilemína Angelice prorokovala, že toho, po čem touží, nedosáhne... Jen by mne sakra zajímalo, proč nemá Joffrey jezdit do Prahy!... celý text

Tajný život mazlíčků 2016, David Lewman

Protože syn na tomto filmu doslova ulítává (od nějaké doby na něj koukáme MINIMÁLNĚ jednou denně), přinesl mu Ježíšek několik knížek s tématikou Tajného života mazlíčků. Tato knížka má v anotaci "Na motivy úspěšného animovaného filmu" a opravdu téměř do detailu kopíruje děj. Co mi ovšem vadilo je to, že překlad se odlišuje od českého dabingu (např. morče Fanda namísto Normana, nebo že by Mel snědl pilulku, kdyby byla v burákovém másle - namísto paštiky apod.). Příběh je navíc místy až doslovným přepisem toho, co se děje ve filmu, takže pro někoho, kdo zná film téměř zpaměti, je to docela otrava číst. Mrzí mne i to, že obrázky jsou až na konci knížky, kdyby byly ilustrace přímo v textu, bylo by to lepší.... celý text

Angelika a ďáblice 1 1994, Anne Golon (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! První svazek hodnotím vyšším hodnocením, protože Ambroisine ještě zcela neodkryla karty a nezačala se chovat jako blázen. Na tomto díle mi vadilo hlavně to, jak Angelika místy jednala nelogicky, nenaslouchala intuici, opomíjela podstatné informace, které měl čtenář (už jen podobenství o příjezdu na jednorožci bylo do očí bijící), natož náznaky sdělované jinými postavami, a pokaždé jednala jinak, než jak by po ní manžel chtěl. Hlavně na konci, kdy se rozhodla odplout do Port Royalu poté, co se již několikrát napálila na údajně ověřené zprávy o pohybu manžela, které se ukázaly jen manipulací, jak ji dostat někam od něj. Nicméně v prvním svazku atmosféra příjemně houstne, tenata kolem Angeliky se ovíjejí stále pevněji a děj graduje a je napínavý. Škoda jen nelogičností v chování postav - čtenáři je od počátku známo, kdo je pachatelem všech škod a diví se, že s tím hrdinové nic nedělají.... celý text

Angelika a ďáblice 2 1994, Anne Golon (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Druhý svazek mi přišel už hodně za vlasy přitažený. Ďáblice se chová jako utržená z řetězu, ale přesto jí všichni baští její svatouškovský obrázek a nejsou s to semknout síly a postavit se jí. Angelika se opět chová nelogicky (vyrazí někam sama, kam ji pošlou, protože se údajně blíží indiáni, a ono se OPĚT ukáže, že to byla léčka apod.), díky bohu je kolem ní několik rozumně uvažujících postav, které jí kryjou záda (Piksaret, markýz Villedavray, syn Cantor). Kvůli nelogičnostem hrdinčiných rozhodnutí hodnotím oba díly podstatně níž než ty předchozí, přestože kniha obsahuje hodně dobrých momentů a místy je to slušný thriller.... celý text

Angelika v pokušení 1994, Anne Golon (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Tady už byl na mne děj poněkud dlouhý. Matně jsem si některé momenty vybavovala, takže než jsem se s k nim pročetla, byla jsem místy otrávená, že se to tak vleče. Ale autorka jen čtenáři předkládá nebezpečenství a intriky, s nimiž se Angelika a její manžel, oba silné osobnosti, které předběhly svoji dobu, musí vyrovnat. Navíc dojde k setkání s dávným milencem, které skončí velmi neočekávaně, a které mi nyní, kdy jsem konečně sehnala a přečetla i "Nezkrotnou Angeliku" dávalo větší smysl. Jen škoda, že na konci víme, kdo se to vylodil na pláži Gouldsbora a máme tak spoiler do budoucna. Ale čtenář alespoň může přestat zatínat pěsti nespravedlností, jíž se Angelice (zásluhou její krásy a výjimečné povahy) dostávalo po celou dobu předchozího dílu, neboť Ďáblice přichází na scénu...... celý text

Angelika a Nový svět 1994, Anne Golon (p)

Z prvního čtení před skoro 20 lety (to je hrozné, když to člověk tahle napíše a přizná si to nahlas :-)) toho ve mně moc nezůstalo. Knihu jsem rozečetla na začátku roku, kdy jsem postupně v zimě začala Angeliku číst od začátku, a vůbec mne nebavila, takže jsem ji odložila. Nyní jsem jí dala druhou šanci a byla překvapená tím, jak byla poutavá. První čtení ve mně nezůstalo, a i první pokus na přečtení po letech neuspěl, zřejmě proto, že tyto díly už nebyly zfilmované a čtenář, který viděl filmovou adaptaci je nemá tak vryté pod kůží. Ale nyní po druhém přečtení musím říct, že se mi kniha líbila. Ano, děj je mnohdy poněkud natahovaný, ale tak jako v předešlých dílech mají scény svůj smysl. Co mne naprosto okouzlilo je popis přírodní scenérie, který autorka nabízí, ta zvukomalebnost předkládaných scén před zrakem ožívá a byla bych přísahala, že jsem i cítila vůni sosen, jemnou vodní tříšť na tváři a podzimní sluneční paprsky. Jen Angelika mi stále zůstává tou neuchopitelnou hrdinkou, která je nejen nádherná, ale i dokonalá ve všem, co dělá, umí léčit, zacházet se zbraněmi, dodávat sílu druhým, ale současně si uchovává ženskost, kterou okouzluje nejen svého manžela, ale i všechny muže, kteří knihou projdou. Děj obsahuje zajímavé momenty z dějin osidlování Ameriky a místy může soupeřit s Cooperem či jinými dobrodružnými knihami odehrávajícími se ve stejné oblasti. A mimochodem: kniha obsahuje první poměrně explicitní erotickou scénu mezi manželi, tentokrát bez náznaků a mlhavých popisů vyvolávajících neurčité představy.... celý text

Město z kostí 2013, Cassandra Clare (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Nejprve jsem četla trilogii Pekelných strojů, která Nástrojům smrti časově předchází, takže jsem se nevyhnula srovnání. Mechanický anděl a další dva díly se mi líbily historickou dobou, do níž jsou zasazeny, a přestože jsou hlavní hrdinové z dnešního pohledu teenageři, dají se považovat za dospělé a kniha se zavděčí i staršímu čtenáři. Oproti tomu Město z kostí mi přišlo už hodně pro "puberťáky", hlavními hrdiny počínaje, přes jejich jednání a slovník, až po některé nelogičnosti v jejich chování. To jsou důvody, proč jen tři hvězdy. Jinak musím vystihnout svět, který autorka vymyslela, včetně postav, kterými jej osadila. Doufám, že se blíže seznámím i s dalšími obyvateli podsvěta a mytologií nefilim, která mne hodně zaujala. Btw - po přečtení této knihy si říkám, že lovci stínů asi neslaví Den sv. Valentýna? :-X... celý text

Mechanická princezna 2016, Cassandra Clare (p)

!!! POZOR SPOILERY !!! Třetí díl jsem četla jedním dechem, a proto jsem byla naštvaná, když jsem musela dýchání přerušit kvůli víkendovému pobytu. Sice jsem ihned po návratu navázala, ale už to nemělo ten potřebný spád :-/. Přesto byla kniha velmi důstojným zakončením příběhu a jsem zvědavá, zda i další knihy autorky o lovcích stínů jsou takhle dobré. Vyřešení milostného trojúhelníku bylo sice bolestné, ale asi to jinak nešlo. O to víc mne ale překvapil epilog. Z pohledu lásky mezi třemi hlavními postavami ho považuji za ospravedlnitelný, jinak ale epilogům ve stylu "o mnoho let později" nefandím a nemám je ráda. Takže ani tenhle se mi nelíbil :-). Po čtení příběhu v jedné dějinné době mi přijde umělé a nepřirozené najednou přeskočit čas, opustit důvěrně známé postavy i svět, a přijmout s klidem v duši, že se zase píše o nich, přestože vše ostatní se změnilo. Oceňuji styl autorky, který je asi vyzdvižen i zdařilým překladem. Velmi se mi líbily citáty v úvodu jednotlivých kapitol, ze kterých si čtenář místy mohl domyslet, co bude následovat, a které sedly jako zadek na hrnec. Že já si nakonec toho Dickense přece jen přečtu? Uvítala bych, kdyby Cassandra Clareová sepsala i další příběhy z této doby, zaujal mne samotný podsvět se svými obyvateli. Moji oblíbenou postavou se stal Magnus Bane.... celý text

Mechanický princ 2016, Cassandra Clare (p)

Líbí se mi stylistika a překlad, takže tentokrát jsem do děje vstoupila dříve než u prvního dílu. Knize lze sice vytknout jisté - z mého pohledu - nelogické jednání hlavních hrdinů (kteří sice nezletilí, ale vrhají se do nebezpečí po hlavě, leckdy ani neřeknou dospělým, co mají v plánu a konají), to ale asi vyplývá z toho, že příběh se cílen spíše na mladší věkovou skupinu. A pokud bych měla polemizovat sama se sebou, Will i Jem jsou lovci stínů, Tessa čarodějka, takže na plnoletost při jednání v krizi zde netřeba čekat ;-). Ve druhém díle se osvětlí některé otázky, které vyvstaly po přečtení jedničky (proč se Will chová tak, jak se chová, a proč odmítl Tessu), stejně tak se více prohloubí zápletka týkající se milostného trojúhelníku (jak tohle autorka rozetne, aniž by někdo musel umřít, to bych chtěla vědět!). Ovšem vyvstanou otázky nové (kdo z Rady spolupracuje s Magistrem, proč se představitel institutu v Yorku na Tessu díval tak, jak se na ni díval, jakou roli v Magistrových plánech hraje Willova rodina + co zajímá mne: sehraje ještě nějakou úlohu v ději Camille?). A konec v podobě příchodu nového zájemce o výcvik byl věru nečekaný. Vrhám se na třetí díl!... celý text