Tereza.
přečtené 134
Skutečnost imaginace: Mezi psychoanalýzou a surrealismem
2015,
Roman Telerovský
Tato kniha mě oslovila svou schopností otevírat dveře k novým oblastem porozumění procesu tvorby v psychoanalýze a v poezii. Uvedla mě na pole francouzské analytické tradice, jež pro mne doposud zůstávalo neprozkoumané či spíše nepochopené a tedy nedoceněné. V jejím závěru mne zaujal velmi zdařilý pokus umístit psychoanalýzu a surrealismus do současného společenského rámce a také do vztahu k sobě navzájem.... celý text
Pěna dní
2011,
Boris Vian
Než jsem se dostala ke knize, shlédla jsem film. Pro Michela Gondryho mám tak trochu slabost a byla jsem tedy hodně zvědavá, z jakého textu asi tak mohlo vycházet jeho filmové ztvárnění. Kniha s přehledem dostála mým vysokým očekáváním a v mnohém je dokonce předčila. Byl to doslova útok na smysly, na představivost, na emoce. Když jsem četla ty řádky plné úžasně fantastických popisů a obratů, nepřestávala mě strhávat jejich obnaženost, která dosáhla až k naprosté "opravdovosti" lidského bytí a prožívání. Autorovy metafory skrze mou mysl nacházely své protějšky v realitě. Text neoslovoval mou racionální část, ta v těch "hala bala" naházených větách a slovech jen ztuha hledala nějaký smysl a pochopení. Avšak moje část emocionální a intuitivní, smysl nacházely zcela přirozeně. A odtud, jak se mi zdá, i pramení ta neuvěřitelná hřejivost a hravost textu. Pro mne se v příběhu střetává jakési racionálno a emocionálno a tyto střety často vedou k převrácení zaběhlých rolí. Závěrem snad jen malá asociace s filmem Requiem za sen.... celý text
Vzpoura na plachetnici Zuidersee
1966,
Aksel Sandemose
Autor se při líčení postav hned na úvod věnuje i jejich tvářím, vzezření a způsobu, jakým působí na druhé. Vždy zmíní nějakou zdánlivou maličkost, která však postavu dokonale vystihne. Sem tam přidá vysvětlující poznámky k chování hrdinů - jako by pouze autor byl ten, kdo je zná nejlépe. I přes zajímavě řešený popis postav mi tam stále něco chybělo, a to obzvlášť na moři. Jakmile se děj přesunul na souš, začal být příběh doslova strhující. Totéž se děje i s jednotlivými postavami: jakmile autor poodhalí zákoutí Jørgenova příběhu a jeho duše, stane se pro mě postava poutavější. Avšak nenechte se mýlit, odhalování se odehrává „po kapkách" a často mi zoufale chyběly informace, až jsem se zlobila, že si nemohu utvořit vlastní názor, když skoro nic nevím. Ve vyprávění se ukazují protichůdné pocity a myšlenky a nastiňuje se hned několik způsobů, jak se s ambivalencí lidé vypořádávají. Radko Kejzlar píše o útoku na čtenářovo svědomí a mně se zdá, že podle toho, v jaké životní etapě se člověk nachází, takový na něj bude mít kniha účinek. V příběhu samém je pak hezky vidět, jak člověk touží po tom, co nemá. Jak každý na první pohled dokonalý plán má své slabiny. Jak láska člověku zatemní mysl. A jakou sílu a moc může mít v lidském jednání a prožívání intuice. Tři hvězdičky jdou na vrub pro mě nudným pasážím a také mému úzce zaměřenému očekávání po tom, co jsem od Sandemoseho četla Uprchlík kříží svou stopu.... celý text
