Tereza.
přečtené 134
Nespokojenost v kultuře
1998,
Sigmund Freud
Při čtení tohoto útlého spisku mi hlavou běželo, že u čehokoliv, co mě k textu napadne (otázky, nesrovnalosti či jiné úhly pohledu), si mohu být téměř jista, že autor se o tom zmíní, rozebere to, osvětlí (což ostatně bývá jeho zvykem i v dalším jeho dílech). Tak široký je jeho záběr a pečlivost jeho úvah. Text je i prezentován jako rozhovor s potencionálním kritikem, a tak jsem se vlastně cítila - jako bych měla možnost vést rozhovor s někým, kdo sice není přítomen, ale poskytuje mi odpovědi. Tedy alespoň nějaké. S jinými odpověďmi se to má tak, že si je pokouším nalézt sama. Ostatně i přes značnou nadčasovost Freudových úvah přeci jenom žiji v jiné době.... celý text
Odstíny smutku
2013,
Saigjó
Sbírka básní, kde je cítit sepětí s přírodou, mě nemůže neoslovit. Jak jsem básně pročítala, napadalo mě, že autor řeší svůj vztah ke světu, oprávněnost či správnost své cesty. Řeší, co svým rozhodnutím ztrácí, a nechává řečené mezi řádky, co získal. Za své rozhodnutí přebírá odpovědnost a zároveň lidsky a otevřeně sděluje své pocity. Napsat báseň znamená předat poselství, zkušenost, prožitek, sdílet je. Jako čtenářce mi tyto básně daly možnost pocítit souznění s někým, kdo je sice stovky, možná tisíce let a stovky, možná tisíce mil daleko, ale koho potkávám na části své cesty, po které v jednom okamžiku oba kráčíme.... celý text
První ráno
1960,
Hans Christian Branner
"Přesvědčivá perokresba dětství" i dospělosti. Pro mne to byly strhující až neuvěřitelně vylíčené prožitky obyčejných lidí. Příběhy na mě působily otevřeně a upřímně a právě v tom jsem nalézala jakousi čistotu líčení. Líčení něčeho opravdového, něčeho, co je nám všem společné, i když jsou naše příběhy jiné. Nosíme masky a pod maskami je něco skrytého a autor to něco odhalí v pár větách, při jejichž čtení se až tají dech. Také mě napadalo, že jako dítě jsem takhle snad ani neuvažovala. Jako dítě jsem prostě žila, ale teď jako dospělá vidím své dětství jinak. A právě o tom povídky jsou: propojují dětství a dospělost. Aneb "... že najdeme něco, co se nám nějak ztratilo."... celý text
Příběhy jedné noci
1999,
Peter Høeg
Povídky se točí kolem několika aspektů lásky, které sám čtenář může při jejich četbě zakusit na vlastní kůži. V jedné povídce jsem ponechávána ve zmatku a nejistotě, jak to tedy bylo a co se stalo. V jiné se mohu až příliš stát součástí příběhu na to, abych viděla věci jasně. V další spolu s vypravěčem strhávám masky a vytvářím scény, na kterých si hrdina může uvědomit, že uvnitř něj přeci jen něco žije a že se vždy najde skulinka, kterou lze za temné bouřlivé noci uprchnout z vězení, jež se tváří jako nenapadnutelný ideál. Zatímco v jiném příběhu pocítím neochotu vzdát se ideálu, jenž byl tak prudce a bez varování sražen do bláta. A další příběh mě ochromí svou nevázaností, drsností a hrubou upřímností. Zakouším (ne)jistotu ohledně toho, co je pravda. Zakouším pomíjivost a trvání lásky, přestože se stala zraňující. Cítím neochotu dívat se dál než na ideál. Vnímám lásku jdoucí ruku v ruce se smrtelným strachem a mám chuť lásku spolu s hrdinkou spoutat. S avantgardním umělcem mě přepadá chuť hýbat se kupředu a být slepá k tomu, co nechávám za sebou, chuť zavřít oči a vykašlat se na empatii k druhé lidské bytosti. To jsou příběhy jedné noci, té kterou je každá lidská bytost odsouzena prožívat až do konce života.... celý text
Psychoanalytická diagnóza
2015,
Nancy McWilliams
I český překlad se doslova krásně čte. Z teoreticko-praktického hlediska se pro knihu opravdu nejlépe hodí pojmenování "kuchařka". Z hlediska obsahového mohu říci, že mě nemálo kapitol dojalo. Autorka dokáže citlivě vyjádřit spletitosti lidské povahy a vložit do textu tolik empatie, kolik jen jde. Oceňuji schopnost sebereflexe, kdy se autorka zamýšlí, jak její osobní postoje modifikují napsaný text. Taktéž si vážím pasáží, ve kterých se se čtenáři dělí o své vlastní strasti na cestě stávání se psychoanalytičkou. Dalo by se toho napsat mnoho, avšak tyto postřehy mi na mysl přišly jako první …... celý text