Terva přečtené 1832

Tokijský ghúl 6 2017, Sui Išida (p)

V 11 okrsku vládne klan Ghúlů zvaný Aogiri, jehož členové mají na Kanekiho z nějakého důvodu spadeno. Jejich setkání tedy zřejmě neproběhne dvakrát hladce.... Ihned po nalistování druhé stránky této knihy je jasné, že tady se tvůrce Sui Išida velmi snažil. Kvalitu poznáte nejen na kresbách, ale hlavně obsahově. Poprvé totiž si můžeme v klidu prohlédnut základní postavy příběhu. Je tu nejen seznam nejznámějších ghúlů., ale také lidí z ÚPG (Útvar pro potírání ghúlů) Než jsem se tedy začal věnovat základnímu příběhu, trochu jsem prostudoval postavy. A také je tu úplně poprvé vysvětlen princip a vznik zbraně zvané Quinque. Sice si to čtenář v předešlých příbězích dokázal vyvodit sám, ale zde je to stoprocentně potvrzeno. Malý postřeh, třeba budu mít úspěch, ale Inspektor 3.třídy Džúzó Suzuja, dost šlehlej lovec ghúlů, mi připadá, že je spíš holka. No, třeba se to potvrdí. Je zakázáno způsobovat ghúlům větší bolest, než je bezpodmínečně nutné. Z hlediska získání informací je velmi dobrá kapitola #053, celkem trefně pojmenovaná „Přednáška“. Netuším, proč tyto informace nebyly již napsány hned v první knize této série. Předešlo by se mnoha dohadům. Pozdě, ale přeci. Malá ochutnávka: Být terénním inspektorem je hodně nebezpečné a fyzicky i psychicky náročné. Práce v kanceláři je stálá a bezpečná. Jinak je to maso. Setkává se tu více skupin ghúlů a dokonce i mezi inspektory UPG není tak jasno. Objevují se nové postavy na všech frontách, jak ghúlů tak lidí. Nejvíce mě rozesmál (ano, já se smál) ghúl, inspektory přezdívaný „Jason 13“. A protože ghúlové nosí masky, určitě tušíte, proč ten smích. :-) Jinak v příběhu by se dalo najít pár nesrovnalostí, ale nebudu rýpat. Tohle je nejlepší příběh z celé série. Tedy zatím, protože číslo 7 vyjde ještě tento rok a určitě to nebude poslední slovo. Citát: Když ti řeknu „chcípni!“, tak chcípneš ani nemrkneš, jasný?!... celý text

Zápisník smrti 12 2015, Tsugumi Ohba

Dnes to všechno skončí. Vlastně ne, dnes to teprve začne. Kirův svět bude dotvořen...... Situace kolem Takady v první kapitole této knihy je moc podivná. Nerad vyrábím spoilery, ale: POZOR SPOILER !!! Takada se při únosu musí svléci skoro donaha, ale přesto jí zůstane telefon, kus zápisníku, tužka na psaní a pak má dokonce zapálit vůz ve kterém je uvězněna – kam ty věci všechny dala – do pi*i? KONEC SPOILERU !!! Hned v první části knihy takový oslí můstek, vymykající se totálně logice. Příběh #102 s názvem Vydržet má krásnou úvodní kresbu Rjúka. Pekelně pěkné. A u příběhu #106 je taky nádherná kresba, možná by jí slušela i barva aby byla Boží. Jinak kresba celého příběhu je velmi povedená a oku lahodící. Jen některé kresby jsou prostě lepší. Citát: Těší mě, pane smrtonoši. Ve střední části příběhu přichází nuda. Vysvětlování Neara a Lighta, co kdo udělal dobře nebo špatně je popisováno na několika stránkách a svým obsahem mě to strašně nudilo. A vlastně ani moc nezajímalo, protože jsem ten děj tak nějak očekával. Vyvrcholení mě vlastně ani moc nepřekvapilo. Po zdlouhavém zakončovacím extempore nakonec přišel konec. Nebyl zrovna tak moc překvapivý, ale konečně to pánové Cugumi Óba a Takeši Obata zakončili. Zase. Ano, nezapomenu jim to, co provedli osmou částí této série a taky se moc netěším na Zápisník smrti 13. Rád se držím hesla: Kdo jednou zemře, už nikdy neobživne. Proč to píšu a zní to jako spoiler? Protože na zadní straně přebalu této knihy je přeci napsáno „HRA JE U KONCE“ a to si přeci může přečíst každý. Něco pro zlost: Nevadilo mi, že při čtení této série mi u každé druhé knihy odpadl tvrdý přebal. Prostě se odlepil. Mám lepidlo a po dočtení knihy jsem obal zase přilepil. Ale zde v Zápisníku smrti číslo 12, nejen, že obal odpadl již u druhé kapitoly, ale, a to je poprvé, začaly vypadávat i samotné stránky. Strašná kvalita výrobku. Tak že jsem nebyl ani v půlce knihy a už vypadlo pět listů. U Tokijského ghúla bylo všechno v naprostém pořádku.... celý text

Tokijský ghúl 5 2017, Sui Išida (p)

Všichni jsme jen balíky masa. A silnější žerou slabší. Ze začátku je příběh strašně roztříštěný. Nějak se mi zdálo, že jsou mezi stránkami moc velké časové skoky nebo nelogičnost. Navíc, ale to už je opravdu troufalé, se mi zdá, že je poněkud jiná kresba. Horší kresba. Už jsem asi z těch „obrácených“ komiksů nějakej zblbnutej. Všiměte si třeba takového Kanekiho. Ve všech předešlých dílech nosil buď bílou pásku, kde měl zakryté levé oko, nebo nosil svou masku , kde měl zakryté pravé oko. Tady je na počátku, v první kapitole nazvané „Poznání“, úplně bez masky. Co se děje? (Vlastně je bez masky až do dílu #046) Malá ochutnávka: Já.....já nechci jíst lidi! ...Nedá se nic dělat. Podívej je to jen maso. Je to, jako když lidi jedí kravičky a prasátka. Ale mě je jich líto! ...Neboj, všechno udělám za tebe. Přivítal jsem sice, že hlavně ve střední části příběhu je hodně akce a málo psaného slova, ale kresba zůstala divná, taková obyčejná až odfláknutá. Vypadá to, že tvůrce Sui Išiba nějak moc spěchal a tak nekladl důraz na kvalitnější kreslení. Pro mě tedy velké zklamání. Například bonusový příběh v této knize, nazvaný Rize, je nádherně nakreslený – tak si ze mě někdo dělá srandu nebo jsem blbej!!!!! Vyšel mezi příběhy 046 (Záře) a 047 (Přezdívka). Tak jsem si tak bedlivěji prohlédl kresby příběhu 046 a porovnal ji, nejen s Rize, ale hlavně s navazujícím dílem číslo 047 a opravdu je v kresbě velký rozdíl. Copak se asi dělo? A pozor v příběhu 047 už má Kaneki zase pásku přes oko. Pan Išiba asi moc nezvládal a tak jej redakce trochu nakopnula. Bohužel je však velká část příběhu odfláknutá. Zachránil to jen bonus Rize a pak následné pouhopouhé dva díly 047 a 048 a byl konec knihy. Zatím nejhorší kniha v sérii. Hodnocení: Příběhy: 040 až 046 – odpad - Bonus: Rize: ***** Příběhy: 047 a 048: **** Celkově dávám této knize tři hvězdy, ale myslím jen na 50% Citát: Nemám v úmyslu nechat se sežrat. Protože je příběh Rize samostatný, vložil jsem jej do kolonky Povídky, napsal k němu obsah, přidal komentář, malou ochutnávku a samostatně jej ohodnotil.... celý text

Zápisník smrti 11 2014, Tsugumi Ohba

Co máš v plánu, Bože...? ...Ne, nebudu pochybovat o jeho vůli..... ...On je vševědoucí, já jen vykonávám jeho rozkazy... Musím konstatovat, že tohle je zatím nejhezčí barevný obal v této sérii. Už jenom kvůli Rjúkovi. S těmi uvnitř knihy už je to horší. Ne, nezhoršila se kresba, jen když se na scéně objeví Near, jsou skoro všechny kresby přepsané písmem. Možná už bylo lepší vložit mezi kreslené stránky jednu psanou. Nejen, že to zakrývá ty dobré kresby, ale mnohdy písmo splývá s kresbou a nejde moc dobře přečíst. Přibývá nových pravidel v zápisníku. Už mám pocit, že zápisník je přeplněn pravidly. Kam se tam vejdou? Bylo-li jednou do zápisníku zapsáno jméno oběti a příčina i okolnosti jeho úmrtí, dotyčná osoba zemře i v případě, že bude zápisník mezitím zničen, spálen a podobně. I když můžeme Rjúka vidět na několika celostránkových kresbách, před začátkem kapitol, bohužel, uvnitř se s ním moc nesetkáme. Jeto už skoro jen o souboji lidí a Smrtonoši jsou „odstraněni“. Co se mi naopak velmi líbilo, je začátek kapitoly nazvané „Mozaika“. Představte si, že je tu několik stránek úplně beze slov – Paráda, konečně ticho :-) Těsně před dočtením této knihy mi odpadl úvodní tvrdý list přebalu. Vlastně už je to u této série skoro tradice a já mám při ruce lepidlo na krabice. Toliko ke kvalitě vazby. Obsahově je to napínavější než předešlá kniha, opravdu jsem až do samotného konce byl v napětí, jak to dopadne. Nebylo to špatné, pár dobrých kreseb a teď už jen hurá na další knihu. Konec je na blízku.... celý text

Zápisník smrti 10 2014, Tsugumi Ohba

Naše království se postupně rozšíří na celý svět, který bude mírumilovně vzkvétat... ...pod Kirovou Ochranou... Tady mám takový pocit, že příběh moc nepostupuje. Jen se prostě řeší stejné věci kolem samovládce, kterému dav začal říkat Kira. A Light Jagami, inu ten má stejné problémy jen s jinými lidmi. Vše se tak nějak opakuje stále dokola. Malá ochutnávka: Tam musí být nejmíň milion dolarů ….Kolik je to jablek? Je to na mě docela složité. Už se v těch dohadech, lžích, dodatků, pravidel a neustálých vnitřních myšlenkových pochodů zúčastněných osob začínám ztrácet a příběh se tím stává nudným. Důkazem toho je, že se v textu ztratil i samotný autor. Nechci moc prozrazovat, ale v jedné chvilce tu sledujeme myšlenkové pochody Mella, který uvažuje nad věcmi, o kterých vlastně ani nemůže vědět, protože nebyl součástí a Moggi nic nevyzradil. O této situaci nebudu dále psát, byl by to spoiler. Smrt jednoho člověka může teoreticky prodloužit život jinému člověku. Tak jsem se prokousal až do konce, ale nějak mě to nenadchlo. Rjúk tu moc nevystupuje, jen dvě nebo tři pěkné celoplošné kresby a moc přehuštěný taktikou. Připadá mi to jako nejhorší kniha v sérii, ale ještě tři jsem nečetl. Snad se to nebude zhoršovat.... celý text

Tokijský ghúl 4 2017, Sui Išida (p)

Ty brambory chutnaj jako ztvrdlá křída...! A cibule křupe jako hmyzí křídla! Omáčka chutná jako špinavá voda..... Co je to sakra za příchuť. Kaneki a další jeho extempore s jídlem a to jídlo tady jí dobrovolně, ale nevydržel. S příchodem staronového ghúla zvaného „Labužník“ se série posouvá do dalšího levelu. Není nic tak vzrušujícího a dojemného jako odevzdat se zcela do rukou autora a kráčet jeho světem. Hlavně když si přečtete, co se stane, když se zkříží (sexem) ghúl s člověkem. Jak dopadne embryo u ghúlky a nebo jak skončí plod v těle lidské ženy. To vše je ještě krásně a výstižně nakresleno. Fakt nekecám. A jako třešnička na vrcholu dortu přichází kapitoly 037 a 038 nazvané jednoduše „Večeře“ a „Porcování“. Poprvé, kdy jsem se zhluboka zasmál něčímu neštěstí. Nuže, milí čtenáři, snad si dnešní porcování patřičně vychutnáte. Co mě však trochu zarazilo byl ten úplný konec, tady jsem trochu kroutil hlavou a ubral jednu hvězdu. Citát: Ty vole, to je Boží! Taky začnu dělat kung-fu!... celý text

Tokijský ghúl 3 2017, Sui Išida (p)

Nevím, jest-li je dobře, že ghúlové existují, ale nějaký smysl to přece má..... Tóko si tu trochu omotává kolem prstu našeho hlavního hrdinu Kanekiho. Snad to nebude láska. „Naštěstí jsi dost nedomrlej, tak že v tom vypadáš přirozeně.“ Musím říci, že Kanekiho maska je boží, nebo spíše pekelná. Vypadá v ní velmi zle. V této knize je několik soubojů. Jako celek je tento svazek docela akční. Najdete zde i několik dvojstránkových kreseb. Nejsou zrovna nějak moc extra pěkné, ale člověk musí ocenit i snahu. Sui Išida umí kreslit spíše malé kresby se spousty detailů, ale ty velké mu moc dobře nejdou. I když některé....... Tohle jsem měl rychle přečtené. Žádné zbytečné prodlužování, akce střídá akci, čtenář zjistí pár zajímavých informací...prostě tohle byl dobrý příběh. ...a jest-li není jiná možnost, než žrát lidi, tak je prostě žereme.... celý text

Zápisník smrti 9 2014, Tsugumi Ohba

Pro všechny lidi, kteří jsou slabí a sami se neubrání... pro ty, kteří žijí poctivě... je tohle skutečně lepší svět... Psal jsem do komentářů některá pravidla ze Zápisníku Smrti, ale někdy od sedmé knihy jsou pravidla pro používání tak dlouhé, že by jejich přepsání do komentáře bylo mnohdy delší, než komentář samotný. Hned první pravidlo v této knize je dlouhé. Pojednává o ztrátě paměti po předání zápisníku a dalších věcech. Moc dlouhé a možná už i trochu komplikované. Tak fajn. To co jsem výše napsal jsem napsal asi v půlce této knihy. Pan Cugumi Óba mě slyšel a hned s tím něco udělal. Kapitola nazvaná „Uznání“ je zakončena hned třemi krátkými pravidly. Hi, hi, hi..... „Jeden člověk může vlastnit šest zápisníků“ …..– už tušíte, kam tohle může až vést? Do nekonečna a dost možná ještě dál! Malá ochutnávka: Macudo, žiješ? Je po mně. Tak že ti nic není.... Za to děj se nám trochu hnul. Po celkem nepovedeném osmém dílu této série, se toto pokračování podařilo. Nejen, že přibilo akce a ubylo slov, dokonce se mi zdá, že je zdařilejší i kresba. A jako bonus je tu hned několik úvodních kreseb ke kapitolám, které jsou velmi povedené. Ale víte, co mi v posledních několika knihách chybí? Rjúk již dlouho nedostal jablko. Kam se v předešlých dílech tato krásná a mnohdy i veselá scéna poděla? Úplně jsem na ní zapomněl. Až tady, Rjúk opět dostává své jablko....mňam, chroust. Konec a hlavně ten časový přeskok mi moc neseděl – pozor na to. Citát: Ne každej, kdo leží na zemi musí být nutně po smrti.... celý text

Tokijský ghúl 2 2016, Sui Išida (p)

S kafem je to to jako s lidma, chce to čas. Tak Kaneki už má jasno, co vlastně je. Jenže být Ghúlem není žádní sranda. Kapitola 013 nazvaná „Holubice“ má nádhernou až magickou kresbu. Fakt povedený. Celkově je kresba příjemná, Sui Išida se snaží „zakreslit“ celý prostor v oknech a sem tam se mu podaří i celkem krásné detaily. Tím myslím, třeba kytka v povzdálí. Nebo elektrické kabely nebo jemně vykreslené větráky od klimatizací. A další a další malé předměty, které by někteří malíři ani do obrazu nevkreslili, nebo by je to ani nenapadlo, je tam nakreslit. Ale musím se přiznat, dějově mě tohle zatím nějak moc nebere. Trochu zmatené, někdy se v těch postavách ztrácím a někdy mi děj připadá hodně nelogický. Jako kdyby scénář i kresba věděli, co chtějí, ale neumí to obrazně ani slovy čtenáři vysvětlit. Tvůrce prostě tu myšlenku má v sobě, ale zatím ji neumí ventilovat. Malá ochutnávka: Ten chleba je jako houba, bez chuti a bez zápachu. A ten salát byl jako zvadlá tráva! A sejra páchl po mlíku a chutnal jako hlína. …..fuj....ble....hnchhnch...... Vyjadřuješ se strašně legračně........ ….stačilo říct, že ti to nechutná. Velmi mě zarazil ten řečený poměr, že Ghůlú z Anteiku je méně, protože vyšetřovatelů jsou stovky až tisíce … ????..... Tenhle svět zatím nechápu. Snad to v další knize pochopím, nebo mi to bude lépe vysvětleno....polk....fňuk. Citát: No vidíš ty blbečku, něco v tobě je.... celý text

Zápisník smrti 8 2013, Cugumi Óba (p)

Nemá smysl snažit se vygumovat jména nebo jiné údaje ze zápisníku. Po podivném a zajímavém rozřešení v sedmé knize Zápisníku smrti, jsem se tak trochu bál, o čem bude pokračování. Osmá kniha začíná po událostech sedmé části a celkem čistě navazuje. Nechci se o tom moc rozepisovat abych neudělal nějaký spoiler – Lenka.Vílka by mi to neodpustila a ještě by mě ubodala ve sklepě – k smrti a bez Zápisníku. Ale opravdu jsem se bál, jak tvůrci navážou. A hle, ono se jim to povedlo bez ztráty bodů. Přesto si musím trochu rýpnout. Scénáristicky je to strašně zahlcené a mnohdy dialogy zakrývají celé kresby. Chvilkama mi to připadalo, že čtu spíš knihu než komiks, pardon, Mangu. Je to celkem rušivé, mám raději rychle a krátce mluvené pasáže a více kresby. Pravidla, která byla skoro na každém konci kapitol, se zde trochu ztrácí. Tady se vlastně pravidla objeví až v půlce knihy. Z příchodem další důležité postavy. Ale zase se to celé moc komplikuje a já doufám, že v tom nebudu mít guláš. Mé I.Q není zas tak velké jako má třeba „L“ nebo Light Jagami. Malá ochutnávka: Smrtonoš 3 : Lidi jsou ale hrozní co? Takhle zneužívat zápisník. Smrtonoš 1 : To je právě ta sranda, ne? Tak že, do Zápisníku píšu: Zápory: Zbytečně složité, dlouhé, předlouhé dialogy, moc politiky. Klady: Kresba klasická a dokonce je tu jedna celoplošná. Najdete ji jako úvodní list k příběhu nazvaném Chvění. To je opravdu další s kreseb, které by slušel velký a barevný formát. A také je velmi povedený konec. Sice vlastně všechno ještě zkomplikuje, ale alespoň jsem se zasmál. Jako celek mi to však moc nesedlo Sečteno a podtrženo: Za tři *** Citát: Pomsta je ta nejnebezpečnější motivace.... celý text

Tokijský ghúl 1 2016, Sui Išida (p)

Děsivá monstra se přes den skrývají pod maskou obyčejných lidí a v noci vyrážejí do ulic, aby utišila svou touhu po lidském mase. Co mě trochu v první knize překvapilo, byl fakt, že Ghúlové prostě existují a Tokio o nich ví. Čekal jsem spíš pomalý příchod těchto tvorů a postupné zvyšování jejich žracích orgií, ale opak je pravdou. Oni prostě jsou a ať se s tím čtenář vyrovná, jak sám uzná za vhodné. Citát: Tokijskými ulicemi se prochází smrt a její jméno je Ghúl. Úvodní zaláskovaná romantická scéna má krásný, i když tak trochu čekaný konec, ale dokáže svým dějem navnadit. A po prvotním strachu, vás to nakonec i rozesměje. Chi..chi...chi..... Malá ochutnávka: Tys ještě nikdy neviděl Ghúlí drápy, viď? Pěkně ti s něma prohrábnu vnitřnosti.... Já jsem takovej vůl!!!!! …...................................…..............................(To „s něma“ je přepis z knihy) Celkem nechutné jsou scény, když se hlavní hrdina vrhá k ledničce a stále se snaží jíst normální jídlo. Někdy se mi chtělo zvracet. Fuj – kečup. Když pak experimenty zjistí, co mu vlastně nedělá zle od žaludku – to už jsem se válel smíchy pod židlí. Kresba příběhu je jednoduchá, ale není špatná. Kreslíř se snaží využívat celého prostoru v okně. Někdy je to lehce rozmazané, ale pro tento příběh to stačí. Scénář má dobrý, pevný a zajímavý základ. Vybral jsem i pár citátů. Sui Išida mi hodil flák lidského voňavého masa.....a já žral.... celý text

Tomb Raider: Archivy S.2 2017, Dan Jurgens

Prožil jsem orgie. Nejen, když jsem si knihu přinesl domu, ale hlavně, když jsem ji rozbalil z folie. Čuchání ještě čerstvé barvy je možná úchylka, …........ale já jsem v tomto bodě rád úchylem. Tomb Raider je lákavou směsí dobrodružství, záhad a hororu. Lákají mě ta ztracená místa, nadpřirozeno a hledání dávno zapomenutých pokladů. Věrní čtenáři a sběratelé původních sešitových vydání se mohou radovat z velkého formátu starých příběhů a ti, kteří se s Tomb Raiderem setkávají poprvé, získají drahocenný kousek do své sbírky. Tato kniha obsahuje úvodní slovo Randyho Greena, původního a znovuobjeveného kreslíře Lary Croft, Galerii obálek a komplet sešity #16 až #34. Sešity jsou pak dále rozděleny do samostatných příběhů. Knihu pak tvoří nejen klasické komiksové rozdělení stránek na různé obdélníkové, čtvercové nebo kosočtvercové části, ale obsahuje i spousty celostránkových kreseb. Těžko říci, která z nich je krásnější, ale všechny jsou uměleckými díly. Příkladem tak mohou být - sedmá strana druhého sešitu (Tomb Raider #17) z příběhu nazvaném „Střípky času“, strana osmá z příběhu „Tygří stezkou“ (Tomb Raider #21), možná vás nadchne strana deset z knihy „V zahradě Medusině“. (Tomb Raider #24), stoprocentně a doslova BOŽÍ je celostránková kresba na straně 9 druhého sešitu z příběhu „Propast“ (#27) a úplné orgie zažijete v prvním sešitě posledního příběhu nazvaného „Anděl temnoty“ (Tomb Raider # 32). Zde se malíř Tony Daniel vyřádil. Všechny kresby na všech stránkách jsou ovšem nádherné, jen jsem prostě chtěl nad hlavu vyzvednout ty velké, celostránkové. Snad mi to nikdo nebude mít za zlé. Když trávíte dost času s Larou, zjistíte, že nic není nemožné. Citát: Všechny lidský bytosti jsou ztracenej případ. Horší než krysy. Proč se s náma Vesmír vůbec párá? Tento citát je z prvního sešitu příběhu nazvaného „Propast“ (Tomb Raider #26) a je tak zajímavej svým krutým obsahem, že jsem jej nepoužil u povídky samotné, ale vložil jsem jej do komentáře k celé knize. Tyto tři věty stojí za zamyšlení. V komentáři k této povídce se dozvíte, kdo jej vyslovil a možná budete ještě více překvapeni. Trochu neférový je úděl všech knih. V Čechách totiž toto vyšlo až jako celý svazek Archivů. Ale každý příběh v tomto svazku je vlastně samostatnou knihou. Bohužel je jejich úděl svržen na pouhopouhé „povídky“. Ke každé knize jsem v sekci povídky napsal obsah, komentář, malou ochutnávku, nějaký ten citátek a všechny jsem samostatně ohodnotil. Cestu k nim najdete snadno. Stačí u této knihy kliknout na kolonku Povídky. Seznam knih: 1 Střípky času ***** 2 Devět životů **** 3 Tygří stezkou *** 4 V zahradě Medusině ***** 5 Propast ***** 6 Zlá krev **** 7 Dobyvatel *** 8 Anděl temnoty **** Za těmito „knihami“, až skoro na samém konci najdete galerii obálek. Asi třicet úvodních obrazů k několika sešitům. Jsou tu kresby, které jste viděly během čtení tohoto Archivu a najdete tu i několik nepoužitých nebo využitých v jiné kolekci. Další kochání jsem si taky užil. Úplně nakonec jsou vloženy dva náčrty fandovských komiksů. Jsou to ukázky černobíle nakreslených, zatím surových kreseb z příběhů „Sama“ a „Vítěz hry“. V jejich celkové a hotové podobě je uvidíme ve třetím svazku Archivů. Je na co se těšit. Jsem Lara Croft a v šortkách mám připraveno nejedno překvapení.... celý text

Druhý hrob nalevo 2014, Darynda Jones

Byl jsem zapřísáhlí ateista, dokud mi nedošlo, že jsem Bůh. Smrtka je někdy na zabití. A řeknu vám, taky bych ji někdy odprásknul. Myslím tím hlavní „smrtící“ postavu Charley Davidsonový. (Ne není to motorka – jak již bylo řečeno v předešlém komentáři). Je to vyšetřovatelka a konzultantka u policie a taky má na starost mrtvé, které někdy převádí na druhou stranu. Má to však své mouchy, ať už živé či mrtvé. Reyes je tu stále a jeho příchody za Charley stále u dotyčné osoby vyvolávají orgasmy. Jak se tak říká – opakovaný sex není sexem, ale povinností a celé tohle extempore sráží kvalitu vnitřního příběhu. Dalším nešvarem tak je pár maličkostí. I když to první, o čem napíšu, zase takovou maličkostí není. Jedná se o opakování děje a postav z předešlé knihy. Zabírá to moc místa. Vlastně tento nešvar můžete vystopovat až někam do osmdesáté strany knihy – což je dost. Dalším, tentokrát menším nešvarem je neznalost některých teen skupin. Není se co divit, když je spisovatelce skoro šedesát let, že nepozná hlavní rozdíl mezi EMO a Gothic. Budiž ji to prominuto. Vlastně ne, já jí to nepromíjím. Malá ochutnávka: Sledoval mě přimhouřenýma očima a na rtech mu hrál pohrdavý úsměv. Ta tvář mi byla tak povědomá, že mi po zádech přejel mráz. Naposled se mi to stalo, když jsem četla To od Stephena Kinga. Vnitřní příběh je opět dobrý. Je dobrodružný, možná i více napínavý než v Prvním hrobě napravo, je v něm spousty humoru, zvláště toho černějšího a ironičtějšího a jako celek je to prostě dobrý, rychle se to čte a dokončení případu je stupňující a logické. Citát: Pitomá smrt, nejraději bych ji nakopala do prdele. Dávám, opět, tři hvězdy. Příběhy nejsou geniální, ale zase nejsou tak špatné, že by si je nemohl každý přečíst. Je to vtipná oddychovka u které nehledejte nic vnitřního a hlavně nespadněte do nějakého hrobu. Vybral jsem přes deset citátů a zakopal jsem je pod nápisem CITÁTY u Druhého hrobu nalevo.... celý text

Zápisník smrti 7 2013, Tsugumi Ohba

Tento příběh je fikce. Jakákoliv shoda s žijícími osobami či událostmi je čistě náhodná. Pokračujeme tam, kde jsme v šestém sešitě přestali. Taky jak jinak, že? Hned na začátku, cca šestá strana je nádherná dvojstrana, plná detailů a tak graficky rozložených po celé ploše až mi oči přecházely. Kochal jsem se několik minut. Opravdu nádhera. Dějově se opět posouváme. Mistr „L“ je dalším krůčkem blíže k zjištění jak Kiry tak i Druhého Kiry . Jenže i Light Jagami má své plány. A ačkoliv se to zdá jednoduché, nebude to nic lehkého. Light si vše naplánoval dopředu a čtenáři se to velmi pomalu dozvídají. To napětí tam prostě je a to dělá knihu i příběh velmi kvalitním. A to jsme teprve v půlce sešitů. Celkem je 13 knih. CITÁT – Přesně podle plánu. Jo a je tu zpět můj miláček Rjúk a to v plné kráse. Tleskám. „No tak dobře, když říkáš, že bude sranda, tak to tam napíšu. Ale budu za to chtít jablka.“ Ještě to bude náramně zajímavé. Samozřejmě že přibývají nová pravidla ohledně používání Zápisníku. Jenže už jich je tak moc, že se v nich někdy ztrácím. Naštěstí jsou při aktivaci vždy někým vysvětlený, převážně tedy Jagami nám je sděluje. Což je dobře, protože jinak by se v pravidlech ztrácel každý. Pokud je jméno jedné a té samé osoby zapsáno ve dvou zápisnících současně, platí ten zápis, který byl proveden dříve, bez ohledu na určené datum úmrtí. Zajímavostí je, že když jsem nedávno sledoval obě animované filmové Japonské verze tohoto komiksu, vystupuje v nich Rem jako mužský Bůh Smrti. Jenže zde je Rem žena. Trochu mě to mátlo. Ale Rem jako žena mi v tomto příběhu víc vyhovuje. CITÁT – V každém světě vytváří pravidla Bůh. Ke konci je to hodně mrazivé a dokonce se stane i několik důležitých událostí. Až se začínám bát, co se bude příště dít.... celý text

Vějíř – sborník české mangy 2017 2017, Michal Wokoun

34 hvězd děleno 17 povídkama rovná se čistá dvojka. ... 01-Smrt je ztráta času …......*** …Kresba: Etuta Scénář: DanQ 02-Ice cream, you scream ...*** ….Kresba a Scénář: Dyamirity 03-Čarodějův účetník ….......** ….Kresba: Lucák Scénář: Špendla 04-Kapre …........................**** ...Kresba a scénář: Filip Tichý 05-Príbehy z Artist Alley. -odpad- .Kresba a scénář: Saniika 06-Výměna …........................* …..Kresba: Janko Scénář: Sayahope 07-Za mřížemi …...................* ….Kresba: Míša Srovnalová Scénář: DanQ a M.S. 08-Země nočního slunce ...***** ..Kresba: Jan Mareš Scénář: Tomáš Bandžuch 09-Karel & Růžena …...........* …..Kresba: Konata Scénář: Saili 10-Mezi životem a smrtí ..-odpad- .Kresba a scénář: Aneta „Haru“ 11-Speedy …...........................* ….Kresba a scénář: Richard „Lygast“ Voldán 12-Allen v říši divů ….............* ….Kresba a scénář: Natálie Karásková 13-Mají bílou srst ….............*** ...Kresba a scénář: Jan Přibyl 14-Trigger happy …...............** ….Kresba a scénář: Jan „Arenoth“ Vohlídal 15-Graveyard: origins …......*** ….Kresba a Scénář: Ivča „Severka“ Minářová 16-Samuraj …...................-odpad- .Kresba a scénář: Jamin 17-Hvězda …..........................* …..Kresba: Arashi Scénář: DanQ Měl jsem tu čest přečíst již dva Vějíře. Ty z roku 2015 a 2016. Tohle byl můj třetí Vějíř a nutno dodat, že je nejhorší. Zatím co u předešlých Vějířů se ke konci objevilo i několik velmi dobrých kreseb a příběhů, v tomto Vějíři jsem dal jen jednomu příběhu pět hvězd a ostatním už jen míň a míň a některým i odpad. Navíc, Vějíř má být, jak se tím sám chlubí, Sborník České Mangy, ale manga jako taková je tu obsahově velmi zřídka. Vše jsou to vlastně jen komiksy. Jenže tento Vějíř jich přinesl velkou spoustu nepovedených, špatně nakreslených a scénáristicky nedodělaných. Vlastně jak to tak sleduju, Vějiř pěkně upadá. Těžko totiž věřit, že se v Čechách nenajde nic kvalitnějšího. Protože pokud opravdu ne, nemá snad ani smysl v tom pokračovat. Důkazem propadu je i to, že jsem tentokrát z těch sedmnácti povídek nevybral ani jeden citát. Nebylo totiž z čeho. Ke každé povídce jsem napsal obsah, komentář, sem tam malou ochutnávku a všechny jsem samostatně ohodnotil v sekci povídky. Další Vějíř koupím jen tehdy, až se tam dostane kresba mé dcery.... celý text

První hrob napravo 2013, Darynda Jones

Setkali jste se dnes se ztělesněním smrti? Pokud ne, přeskočte na otázku deset. Pokud ano, můžete přestat, protože jste úplně v prdeli.... Po přečtení několika komentářů jsem se přeci jenom rozhodl si to přečíst osobně. A nejen přečíst, úplně naslepo jsem si všechny čtyři knihy rovnou (osobně) koupil. Nemohu si moc stěžovat, protože mě to bavilo, i když to má své ale...... Charley Davidsonová (ano, skoro jako ta motorka s Českým patentem na uložení válců), hlavní hrdinka, není zas tak špatná. Hýří hláškama, vidí mrtvé, je soukromou detektivní vyšetřovatelkou a ještě dělá konzultaci pro místní, New Mexickou, policii. Ano, je kousek od Roswellu, ale mimozemšťani příběhem jen proletí – hajzlíci. A vlastně je to snadné vyšetřování, když vám sama oběť vyklopí, kdo je její vrah. (ne, není to zas tak jednoduché) Tady je to ještě dobrý. Kriminální zápletka je povedená, tajuplná a vtáhne vás do děje. Tak kde je problém? Citát - Opakované vystavování nočním halucinacím vedoucí k orgasmu měřitelnému na Richterově stupnici může mít dlouhodobé vedlejší účinky. Problém je ve vložce. Tedy ve vložené postavě jménem Reyes. Tento „člověk“ je pro příběh velmi rušivým elementem. Kdykoliv se objeví, dostane hlavní hrdinka orgasmus, a to doslova. V prvních pěti setkáních je to celkem pohoda a možná to i některému chlapci postaví, po desátém setkání, kdy spisovatelka Darynda Jonesová, neustále opakuje tu samou erotickou scénu se stehny, se čitatel trochu zamyslí (já tedy jo) nad jednoduchostí a zatřepe hlavou. Když však setkání s Reysem nabírají na častosti, začnou tyto setkání býti rušivým elementem (jak jsem již napsal) a ke konci knihy už mi to připadalo úplně trapné. Tyto scény celkem ubrali knize (příběhu) na kvalitě a já ubral dvě hvězdy. A tak to vypadalo slibně. Docela mě totiž zarazilo, že spisovatelce je již skoro...(podívejte se do jejího profilu) ...sát let, ale její knižní hrdinka se chová jako náctiletá puberťačka, která si dokonce pojmenovala obě kozy (tedy prsa) – což jí ubírá na věrohodnosti. Malá ochutnávka: ...Tak to byl anděl? Ne, jmenuje se Anděl.... ...On se jmenuje Anděl? Jo. Proč?... ...Jenom jsem myslel, jest-li to není jeho povolání. Ne, je to jeho jméno. A věřte mi, že je to to jediné, co má s anděli společného.... Avšak, jak jsem již napsal (opravdu), hlavní příběh s kriminální vložkou je chytlavý, srandovní a dobrodružný. Jo a ještě k hlavní hrdince (není to motorka). To, že vidí mrtvé neznamená, že je v transu, nečekejte ani křišťálové koule, i když se spisovatelka jmenuje Jones a ani nečekejte žádný kanál, kterým by mrtvý procházely z jednoho místa na druhé. Je to jenom jedna holka, pár duchů a celé lidské pokolení. Tak že nic složitého. Citát - Miluji děti, ale celé bych je asi nesnědl.... celý text

Vějíř – sborník české mangy 2015 2015, Michal Wokoun

01-Kapitán Nikdo................................... -odpad- ..Scénář: Dee Kresba: FaQy 02-Špatný ráno............................................. * ….Scénář: Shinji Kresba: Kazumaki 03-Yongrui píše básně................................ *** ...Scénář: Skye Kresba: Yone 04-O mušlích............................................... * …..Scénář a Kresba: Suwi 05-Krokař.................................................... ** ….Scénář a Kresba. Dyamirity 06-Emulator Girl – První spuštění............. *** ...Scénář a Kresba: Tomáš Salva 07-Ledový.................................................. ** ….Scénář: Gituška Kresba: Alexa 08-Tabulka.......................................... -odpad- ..Scénář a Kresba: Viktor Svoboda 09-Karel & Růžena aneb civilisti na comu .* ….Scénář. Saili Kresba: Konata 10-Rytířství v oblacích............................... ** …Kresba a scénář: Jan Vohlídal 11-Nejlepší přítel plíče.............................. *** …Kresba a scénář: K-Os. 12-Anime zadarmo...................................... *..... Kresba a scénář: Jan Přibyl 13-Vánoce s buřtem..................... -odpad- ..Kresba a scénář Martin Kadeřábek 14-Cítím, tedy jsem …...............................** …..Kresba: Luc Scénář: Špendla 15-Rock album........................................... * …...Kresba a scénář: Arpi Kökeny 16-Krajina nočních můr........................**** ....Kresba a scénář: Marek Grygarčík 17-Avira a Odysseus........................... ****.... Kresba: Tereza „Kadet“ Kadečková 18-Až bude nejhůř..................................... ***..... Kresba a scénář: Itusa 19-Most …...............................................***** ...Kresba: Janiko Scénář: DenQ Ať jsem počítal, jak jsem počítal, je to celé jen za dvě hvězdy. V tomto svazku se sešlo devatenáct povídek a nutno napsat, že za nic moc nestály. Spousta z nich nejsou manga, ale jen český nekvalitní pokus o komiksové příběhy. Nejhorší povídka je hned ta první, s názvem Kapitán Nikdo. Čím víc se prokousáváte ke konci, tím roste kvalita, ale zas tak moc ne. Poslední čtyři povídky jsou už celkem slušné. Nejlepší povídka v tomto svazku je ta poslední. To už by se dalo nazvat mangem. Povídka se jmenuje Most a je fakt dobrá. Ke každé povídce jsem napsal obsah, komentář, malou ochutnávku a sem tam i nějaký ten citátek, Povídky jsem v sekci POVÍKDY i samostatně ohodnotil.... celý text

Filuta 2016, Terry Pratchett

Filutovi někdy připadalo, že město a řeka jsou jedno a to samé stvoření, až na skutečnost, že některé jeho části jsou mokřejší než ostatní. Moje první setkání s Terry Pratchettem a nutno dodat, že i poslední. Leta jsem se tomuto spisovateli vyhýbal a vůbec jsem na něj neměl náladu. Teprve v roce 2016 jsem pod stromeček dostal tuto knihu. Nemusím snad ani psát, že jsem se jí statečně v knihovně varoval dobrých deset měsíců. Když jsem ji konečně začal číst, přestal jsem někdy okolo padesáté strany a dal si přestávku na Kladivo na čaroděje. Pak jsem opět znovu začal číst, ale s odporem. Příběh mě nebavil, je plný prázdných slov a hluchých odstavců. Bez pořádného humoru i dobrodružství, kterýž to to slibovalo. Filuta se vám vlastně změní jen během tří dnů a už tato skutečnost je nevěrohodná. Když se pak několik politiků rozhodlo s Filutou vlézti do Londýnské kanalizace – už jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Scéna se Sweeney Toddem už mě pak jen ubezpečila, že čtu celkem velkou blbost a proč jí vlastně čtu!!!!! Postava Filuty je absurdně nevěrohodná, suchá a nevýrazná. Citát – Umím přečíst „hospoda“, „pivo“ a „gin“ Malá ochutnávka: Tahle nestydatá scénka mu vysloužila velkou mísu ovesné kaše a navíc s velmi uspokojivou dávkou cukru. Skopové ještě nebylo ve stavu, kdy by se rozhodovalo, zda se nemá vydat na cesty, a tak ho s díky přijal. Čím více jsem se blížil do finále, tím více mě to nebavilo a už jsem chtěl dokonce knihu úplně zavřít a nedočíst. Nakonec jsem si blbec další připravenou knihu zapomněl doma a tak jsem Filutu dočetl. Nechal jsem knihu ležet v tramvaji na sedačce. Snad to někoho potěší. Vybral jsem osm citátů a vepsal jsem je Terrymu Pratchettovi do profilu. Napsal hodně knih, ale já už od něj nic nedám. Znám lepší. Citát – Pravda je mlha, v níž jeden zahlédne andělstvo nebeské a jiný zase prchajícího slona.... celý text

Poslední stadium 2017, Jiří Pavlovský

Tak už jdeme do finále a možná přijde i kouzelník. S naší partou rozehranou, už možná nikdy na shledanou. Když se mistři Žamboch & Procházka rozhodli, že ukončí sérii JFK (John Francis Kovář) byla to katastrofa. Příběh nazvaný Dlouhý černý úsvit zakončil v podstatě vše. Když se zase Ž&P chtěli k sérii vrátit – měli obrovský problém a vlastně celá série tím do dnes trpí. Citát: Chceš posrat svět jen proto, abys byl zase borec? Bál jsem se, že pan Jiří Pavlovský to taky tak posere a zničí si tak cestu k pokračování, pokud by byl zájem čtenářů enormně velký. Naštěstí je to cílený konec a tak není tak smutný, zbytečně krvavý a v podstatě se s tím dá ještě něco dělat. Z toho pak vychází, že to zas tak dobré čtení není. Od strany 20 až po stranu 80 je to šílená nuda. Příběhu schází ten klasický humor, na který si čtenář za posledních jedenáct dílů zvykl, děj nemá ve své podstatě ani dobrodružnou stránku, o absenci (nebo minimalizaci) hlášek a akcí ani nemluvím. Landa měl pro jednou úplnou pravdu: Chcíply dobrý víly. Já prostě tyhle ukončovací knihy nesnáším. Proč se nemohlo normálně a krásně pokračovat v již rozjetém příběhu? Malá ochutnávka: Měli bychom udržet kruh, řekla Klaudie. Měli bychom toho hajzla zabít, řekl Vincenc. Měli bychom neumřít, řekl Walter. Felix spal. Ještě je avizována povídková kniha s názvem „O krok před Peklem“ a pak už jen budeme čekat, zda se do toho parta kolem mistra Pavlovského zase vrátí. Byl bych rád. Tahle, i když zatím jen dvanácti knižní série, mě bavila rozhodně víc, než již zmiňovaný JFK. Citát: Ve Vesmíru vážně nikdo neuslyší váš křik.... celý text

Zápisník smrti 6 2013, Cugumi Óba (p)

Všichni jdou Kirovi na ruku, protože se bojí, že je zabije. Hned první kapitola nazvaná „Následovník“ je jen o taktice a v podstatě je trochu nudná. Co naopak není nudné je další pravidlo ohledně zápisníku na konci této kapitoly. Někdy si říkám „kam až tohle zajde“. Nové pravidlo se týká vlastníka, který má dva zápisníky a informace, co s nimi může dělat – mrazivé. Jen se trochu bojím aby to ve finále nebylo moc přeplácané a nepřehledné. Stránky v zápisníku smrti nikdy nedojdou. Stále se mi zdálo, že mi něco chybí. A pak mě to došlo. Chybí mi Rjúk. Po událostech z předešlé knihy je teď trochu někde jinde a nějak se na něj pozapomnělo. Snad až v dalším pokračování. Zato se tu do děje zapojí druhý (á) Smrtonoš Rem. Jeho podobu také obdivuji. Oba Smrtonoši jsou velmi skvěle nakreslení. Opět musím vyzvednou jednu nádhernou až přenádhernou kresbu na dvojlistě. Jedná se o úvodní dvojstránku k příběhu nazvaném „Květináč“, zhruba v půlce knihy. Krásně propracovaná, skoro až magická kresba. Tleskám mistru Takeši Obataovi. CITÁT – Modelky a herečky, jak známo, na velkou nechodí. Tak po úvodní, celkem nevýrazné části se asi v půlce konečně začne něco dít. Akční a nebezpečné scény končí tuto knihu. Tady jde o život. Celkem jsem do zápisníku zapsal čtyři na hvězdné pole, ale popřemýšlel jsem i o pouhých třech. Ale jako výsek k celé třináctidílné sérii, to prostě někde musí trochu skřípat. Jen neříkej „hop“, zatím jsme to zabíjení nezastavili. Vybral jsem také čtyři citáty a zapsal je panu C. Ó. do CTT.... celý text