Terva přečtené 1846

Povídky 2007, Jiří Kulhánek

Knížečka obsahuje dvě povídky: "Je 7.00 - pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta" a druhá se jmenuje až skoro jednoduše a krátce : "Trojúhelník" První povídka se odehrává v postapokalyptické budoucnosti a druhá naopak v předpokalyptické současnosti. Pokud by vám umělecké dílo na obálce knížky o rozměrech 9,5 X 8,5 centimetrů někoho připomínalo, věřte, že jej nakreslil mistr ve svém oboru Luis Royo. Lehce nadprůměrné povídky, které jsem přečetl asi za hodinku.... celý text

O vztazích s humorem: Hledá se autor bestselleru 2012 2012, * antologie

Vítězem se stal Pavel Hewlit, mimochodem můj kolega z Prahy, s povídkou "Směju se čím dál víc". Druhá povídka nese název "Robolovers" a napsala ji krásná autorka Nikola Najbrová z Prostějova. "Klára" je povídka číslo tři od Markéty Skrbkové. Povídka čtvrtá, kterou napsala Lenka Neterdová, nese název "Ledové víno" Pátou povídku "Jitka" sice napsal muž jménem Tomáš Kadleček, ale na páté místo se dostal tím, že odstoupila jedna z vítězek, která nesnesla, že soutěž vyhrál muž.... celý text

Na ostřích čepelí 2009, Miroslav Žamboch

Opět další Koniáš. Naprostá legenda z pera Miroslava Žambocha. Velmi dobře čtivý dobrodružný příběh. Malá ochutnávka: Cestou domů jsem se zastavil v hospodě U tlusťocha, vyhlášenou svou kuchyní, a dal jsem si místní specialitu: hovězí maso nakrájené na nudličky máčené v ostrém nálevu. Jako přílohu podávali ještě teplý žitný chléb. Jednu porci jsem snědl hned a druhou jsem si se sebezapřením dal zabalit. Do hostince jsem se opět vrátil, až když už všichni spali. Není nad to ubytovat se ve slušném podniku. Z posledních sil jsem se vyškrábal až nahoru do nejvyššího patra, kde jsem měl pokoj, vstoupil jsem dovnitř a zaklel. Úplně jsem zapomněl na dva mrtvé, které jsem tu včera nechal......... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Purpurfargade ansiktet - podstata cikánského zaklínadla započne celkem kruté hubnutí hlavní postavy. Od pana Kinga jsem četl snad úplně vše, co u nás vyšlo. Nemohl jsem tedy vynechat ani tuto knihu, kterou napsal pod pseudonymem Richard Bachman. Jako vždy se tato celkem hubená kniha snadno a rychle čte Kniha má 238 stran a byl podle ní natočen i film. Malá ochutnávka: Já nevěřím v Boha, ale kdybych ho viděl, věřil bych. Neříkal bych : "Sakra, to ale byl slušnej zvláštní efekt." Pro mě je blbec jasně definovanej tím, že nevěří tomu, co vidí. A můžeš mě citovat.... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

Kenneth Blix si nalije panáka. Tuplovaného. To je noc. Kolem jedné se vrátil od Ba´al Zebuba a nastoupil druhou směnu. Hodí to do sebe na ex. Alkohol vystřelí do hrdla jako trifidí žahadlo. Kniha je brutálně krvavá, bolestná a skoro celá se odehrává v Pekle. Obsahuje málo humoru, což mě docela štve. Je tu však spousta pasáží k zamyšlení. Líbí se mi, jak mistr Kopřiva do svého příběhu celkem nenuceně vložil popkulturní filmové odkazy. V tomto příběhu jich rozhodně několik najdete. Skoro pokaždé mají něco společného s Peklem. Malá ochutnávka: ...opře se rukou o strom, předkloní se, chrchlá, plive, třpytky hlenů pleskají do trávy a - - ostrý dotek zubů, dlaň se propadne do kmene, něco se do ní zakousne a Lukas se podívá a volnou rukou si ucpe ústa, aby ztlumil zaječení, protože - - jeho ruka vězí po zápěstí v kmeni a Lukasův zpitomělý mozek vříská "kously mě úvodní titulky z Rocky Horror Picture Show", ale není to Patricia Quinnová, je to ten strom, do ruky se mu zakusuje jen strom, v černé kůře se rozevírají šedé rty, do trávy cákají sliny a Lukasova krev." Neodolal jsem, a když jsem nedavno dočetl jednu z nových knih, při rozhodování, co si vzít do práce na čtení, jsem zvolil jistotu. Asfalt je perfektní příběh a nikdy neuškodí, si jej zvopáknout. Místo tradičního citátu na konci komentáře jsem zvolil spíš takový monolog, který ale rozhodně stojí za zamyšlení. Monolog: "Tak dost. Dost. Mysli na něco jinýho. Třeba. Jakej film natočil Stanley Kubrick v roce 1968 ? A John Landis v roce 1992 ? To nemá cenu. I kdybych si vybavil kompletní filmografie, rok nedám. Dobře jinak. Otázka: Co mají Stanley a John společnýho ?" PS – Tento příběh vřele doporučuji!... celý text

Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyň a mrtvola taky nebyla nic moc. Velmi povedené krimi. Ten Kopřivům humor a ironie zůstal a navíc, jako bonus, povedené lokační prostředí Libeň, Vysočany, Prosek. A další. Věřte, že Hradecká se opravdu nachází mezi Florou a Želivárnou. Jedna z těch ulic kolmých na Vinohradskou, z nichž máte přímý výhled na svou budoucnost. Zeď Olšanských hřbitovů. Citát: Označil mě výrazem ,romaneto, které evokuje občana romské národnosti, čímž mě hrubě poškodil na občanských právech a způsobil mi závažné psychické trauma. Člověk si při čtení Rychlopalby uvědomí, že nakonec vůbec nejde o motiv, proč co děláme. Důvody jsou lhostejné. Jde o to, jakým způsobem své cíle naplňujeme. Kam až jsme kvůli nim ochotní zajít. Protože když to doženeme do extrému, není moc velký rozdíl mezi hrdinstvím a psychopatickou posedlostí. Malá ochutnávka: .....civěl na vibrující telefon. Posouval se po skle jako světluška s epileptickým záchvatem, bzučící a otravná jako celý roj Karafiátových Broučků. Přijmi ten hovor, kmotříčku, přijmi, sic nepěkně se tvému svědomíčku povede. Běžte do hajzlu Broučci, fakt už běžte do hajzlu. Rychlopalba se rychle čte. Svět této knihy vám doslova proběhne mezi prsty. Možná, že by pan Kopřiva měl napsat více takových kriminálních příběhů. Rozhodně by to bylo osvěžení na našem trhu. Tuto knihu mohu vřele doporučit i pro Vílky se sekerama :-) :-) :-) Citát: Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?... celý text