Textařka
přečtené 28
1984
2003,
George Orwell (p)
Kniha není románem v pravém slova smyslu, ale spíš filosofickým pojednáním, a podle toho přiřazuji i počet hvězdiček, protože z tohoto hlediska knize nejde nic vytknout. Pokud bych knihu soudila jako román, tak mi v poslední třetině chyběl jistý druh spojení hlavní postava-čtenář. Celý Orwellův předpoklad stojí na schopnosti "číst" myšlenky, ale Winstonovy vnitřní pochody se zpravidla točily jiným směrem a čistě subjektivně jsem se s ním nedokázala ztotožnit, což mě jako čtenáře mrzelo. Nerada bych však tímto osobním dojmem ubírala knize její hodnotu. Jako celek je to vážně povedené dílo, které systematicky předkládá myšlenky o principech fungování diktatury, které každý podvědomě známe. Své dojmy bych shrnula citátem z tohoto díla: "Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví." (str. 176, rok vydání 2009, Levné knihy)... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst - popisy byly docela zdlouhavé a postrádala jsem napětí. Vše podstatné bylo prozrazeno v úvodu: Paul je předurčen k velkým činům, vévodovi Letovi je souzeno zemřít a nikdo s tím nemůže nic udělat a víme dokonce i jméno zrádce! (Tyto informace nepovažujte za spoiler - opravdu se to dozvíte hned na začátku také.) Přes veškeré počáteční výhrady se mi ale nakonec kniha líbila. Zvlášť oceňuji výbornou psychologii postav. Jako romanticky založená duše jsem si užívala vztah vévody Leta a lady Jessicy - ten nebyl pitván a nevyzníval přehnaně, ale přitom mu nic nechybělo. A velice dobře propracované byly i další vedlejší postavy. Paradoxně jsem měla nejméně ráda hlavního hrdinu Paula.... celý text
Tažení Alexandra Velikého
1972,
Flavios Arrianos
Příběh o Alexandrovi, který vás ale nedonutí plakat. I přesto, že by si někdo tak výjimečný několik slz zasloužil i po tolika letech, co už nechodí po této zemi. A teď trochu konkrétně. Kniha je napsaná velice věcně, což se určitě pro studium Alexandrova života hodí. Co mi ale často hodně chybělo, bylo bližší časové zařazení. Nejsem odborník, ale když se podkováváte pod hradbami při obléhání, asi to trvá déle než pár hodin. Tady je popsáno, že prostě tuto techniku použili, a jako by se tak stalo hned. Taky pokud budete číst, zjistěte si převody jednotek. Ať víte, když je řeka široká čtyřicet stádií, kolik to je. Co se týče níže zmíněné výtky ohledně toho, že by obdivovatel neměl psát o svém idolu, myslím si, že Arriános se snažil vesměs držet podstaty a některé Alexandrovy činy dokonce výslovně neschvaloval. U těch, které naopak přijímal i přes obecnou kritiku, mi zase přišlo, že tam byl dobře vystižen dvojí pohled na věc. Rozhodně mi to přišlo dobře uvedené do souvislostí, takže to bych určitě Arriánovi nevyčítala.... celý text
Hladová přání
2011,
Tereza Matoušková
Kvalitně vystavěný příběh, sympatické postavy. Považuju za odvážné vybrat si jako hlavní hrdinku malou holku. Děti se snad píší ze všeho nejhůř, ale autorka si s tím poradila skvěle. Všechna neodepřitelné klady nicméně shazuje průhledný závěr, který má snad každý béčkový (někdy možná i nižší kategorie) katastrofický film typu Chřestýši, Včely, Piraně atd.... celý text
Umrlčí tanec
2012,
Daniel Tučka
Propracovanost příběhu opravdu nemá chybu. Zápletka v podobě morové rány a propletení postav ve vzájemných vztazích je skutečně výborné. Je tam rivalita, láska, přátelství, staré a skryté křivdy. Nicméně co se týče charakterů postav, jsem v tomto směru hodně náročná. Už jsem si zvykla na daleko hlubší psychologické rozpracování a po této stránce pro mě hlavní hrdinové postrádaly to správné koření, ač každý měl pečlivě propracovanou minulost a motivace. Nějak mě svým chováním nepřesvědčily, abych jim to skutečně věřila. Ani u jednoho jsem neměla pocit, že bych s ním měla dýchat. Hlavní hrdina David byl tak velký klaďas, až působil občas jako ňouma. Kdybych nevěděla, že to napsal kluk, přísahala bych, že je z pera dívky. Opravdu na mě působil tak, že jsem se ptala - a tohle jako vážně psal muž? Jediné, v čem jsem hlavnímu hrdinovi aspoň trochu držela palce, bylo, aby mu to dopadlo dobře s jeho láskou. Byl srdečný a hodně citově založený, což mimo jiné souvisí s tím, proč na mě působil přehnaně romanticky. Vážně by mě zajímalo, jestli by byl nějaký muž reálně takto schopný uvažovat. Pro mě je to nepředstavitelné, moc pohádkové, a proto jen těžko uvěřitelné. Co se týče dalších postav - ty už byly zajímavější. Nicméně i tak, když v příběhu nějaká z nich umřela, radovala jsem se - spisovatelsky ta smrt byla pojatá velice atmosféricky. Člověka mrazilo, klobouk dolů před autorem. Ale postavu jsem zkrátka nelitovala, a to mi přišlo jako velká škoda. Další, co mi úplně nesedlo, byly zvraty. Jestli mi je něco hodně proti srsti, pak jsou to náhlé zvraty vykonstruované pomocí magie. Přijde mi to laciné. Ale ani tohle bych autorovi nevyčítala, stejně jako neberu až za tak zásadní, že mi zrovna jeho postavy nesedly. Věřím, že jiný to naopak ocení. Jak už jsem napsala v úvodu, i přes subjektivní výtky, příběh je vystavěný skvěle. Akce, napětí, zajímavá zápletka, atmosférické popisy. Chytne vás a pokud máte rádi hořkosladké konce stejně jako já, neváhejte. Závěr opravdu stojí za to!... celý text
Kaat
2007,
Zbyněk Gilgalad Holub (p)
Kniha se mi četla vážně dobře. Jednoduše popsané prostředí bez nějakých zbytečných přikrášlení, postavy sympatické. U některých scén jsem se skvěle bavila, byly popsány s lehkostí a působily skutečně. Co mě mrzelo, zvlášť podle úvodního popisu, že se jednotlivé příběhy nespojily v jeden celek víc. Ten prostor tam rozhodně byl a po této stránce mi to přišlo malinko nedotažené. I tak se ale kniha zařadila mezi mé oblíbené (až tak, že jsem si zde udělala registraci kvůli ní :D ). Formální nedostatek - vypadávající stránky.... celý text
