TheQueenOfIron
přečtené 8
Nový život
1969,
Dante Alighieri
Ačkoliv by většina lidí nesouhlasila, osobně považuji La Vita Nuova za Dantovu nejlepší práci. Kombinace poezie a prózy je vítaným překvapením a pomáhá nám lépe pochopit, čím Dante procházel a jaké události jej inspirovaly. Největší překážkou mezi La Vita Nuova a čtenáři je to, jak Dante každou báseň analyzuje, vysvětluje její jednotlivé části a témata. To příliš nenadchlo ani mě, přijde mi, že to knize bere trochu té intimnosti, která je v knize jinak vidět. Ale je to kniha od básníka básníkům, takže mu to dokáži poměrně snadno odpustit. A když si to odmyslíme, zůstane nám surový, čistý, hluboký a velmi lidský příběh ubohé duše, která nikdy nedostane tu jedinou věc, po které touží. Vidíme, jak se Dante a jeho láska mění. Jsme svědky jeho radosti, viny, smutku a hledání božského, o to více pak dokážeme ocenit Dantovu cestu v Divina Comedia, kde se konečně znovu setkává s Beatrice a ta ho vede k jejich Pánu. Není to dokonalé, koneckonců je to Dantova první práce a dokonce jde vidět, jak si zkouší různé styly psaní. Je to ale přesně tím, čím to potřebuje být - čím Dante potřeboval, aby to bylo. Pokud můžete, doporučuji přečíst si La Vita Nuova v originále, Dante totiž svůj jazyk používá naprosto mistrně.... celý text
Skrytá
2013,
Marianne Curley
Chci začít tím, že jsem fanynkou Marianniných knih. Nebo možná spíše konceptů, které v nich představuje. Způsob, jakým to dělá, nebývá nejlepší. Tahle kniha je ale lepší než si pamatuji. První polovina vlastní není vůbec špatná, dokonce je někdy vtipná. Zápletka samotná by byla také dobrá, zrcadlí Luciferův pád a ukazuje nám, co mohlo přijít po něm. Skrytá má ale jeden velký problém - postavy. Máme zde dva vypravěče, což je formát, který Marianne obvykle používá a který si obvykle i užívám. Jeden z nich je dobře napsaný, vtipný, uvěřitelný a mladší čtenář se s ním může ztotožnit - druhý je hlavní postava. Ebony není od samého začátku špatná postava, přinejhorším je prostě nudná a je tím typem "nejsem ničím výjimečná, ale něco na mně je" - ale taková je prakticky každá hrdinka YA literatury, takže hádám, že to je v pořádku. Snaží se najít, její tělo se výrazně mění, a to je vlastně skvělá tématika pro mladé lidi. Ale tohle všechno jde z cesty, jakmile má možnost nějaké odpovědi získat. Nathanaelova postava je také v pořádku - v první polovině knížky. Jeho vztah s Jordanem je asi ten nejdůležitější v celé knize a je hezké sledovat, jak si k sobě nacházejí cestu. Ale všechno stojí a padá na tom momentu, kdy se setkají Nathanael a Ebony. Vím, že k sobě patří, Marianne s konceptem spřízněných duší pracovala už dříve, ale tentokrát to prostě nefunguje. Není mezi nimi žádná chemie, Ebony mu nevěří, uzavírá se do sebe a, jak jsem již zmínila, nestojí o ty odpovědi - a fakt, že má Nathanael vážně krásné oči to prostě nezachrání. A pak spolu stráví pět minut o samotě a ona jej najednou miluje. A je trapné. A zatímco jsem si po celou dobu užívala Jordanovy kapitoly víc, v tuhle chvíli jsem si přála, abych Ebonyiny nemusela číst. Naštěstí ale za rohem číhá záporák a v knize se objeví nějaká ta akce a před Ebony stojí těžká volba. Která vlastně není zas tak těžká, protože osobně bych s Lucou šla bez sebemenšího zaváhání. Chci říct... Zvuk hlasu člověka, kterého milujete (asi tak hodinu) klidně obětuji za to, abych zachránila svou rodinu a jako bonus získala tisíc let absolutního míru na zemi. Poslední kapitola je dostatečně napínavá a zajímavá, aby člověk čekal na další díl a Skrytá za sebou nechává také dost otázek, které je ještě třeba zodpovědět, což je skvělé. Ale je velmi snadné z této knihy vyrůst. Je to YA kniha, která z toho tu adult část tak trochu vyjímá (ačkoliv vágně zmiňuje sex a dokonce se objeví nějaké nadávky, což jsou věci, které nebyly v ostatních Marianniných knihách tak výrazné), což není nutně špatné. Jsem si jistá, že kniha na svou cílovou skupinu čtenářů působí mnohem lépe než na mne, mnohem lépe s tou mladou částí než dospělou - a nemyslím si, že se k téhle knize někdy ještě vrátím.... celý text
