timelady
přečtené 1209
Posel
2012,
Markus Zusak
Když jsem knihu poprvé dostala do ruky a chystala se ji číst, nevěděla jsem, co od ní očekávat. Zlodějka knih na mě udělala opravdu velký dojem a obávala jsem se, aby toto dílo na mě zapůsobilo alespoň polovičním dojmem. Což se povedlo. Kniha se čte velmi pěkně a už se těším, co dalšího Zusak napíše.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Od chvíle, co jsem dočetla poslední stránku, jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, že bych si ji ráda přečetla znovu. Myslím, že Zlodějka knih bude patřit mezi ty nejlépe napsané knihy o smrti, které kdy budu mít tu čest číst. "It kills me sometimes, how people die"... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Jakmile dočtete toto knihu, změní se vám pohled na svět. Vím to, protože to ví Tyler.
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Přečetla jsem si komentáře těch, kteří Malého prince hodnotí jako odpad a musím říct, že mě lehce zabolelo u srdce - jak může někdo o knize, která je napsána natolik sofistikovaně, že každá věková generace ji pochopí trochu jinak, prohlásit, že je to prach sprostá slátanina a absolutně postrádá děj? Vždyť přeci malé dítě knihu bere jako pohádku, která popisuje dobrodružství malého chlapce, jenž navštíví planetu Zemi, na které se spřátelí s liškou a ztraceným pilotem, do jehož života vnese trochu naděje a nevinnosti. A s přibývajícím věkem si člověk uvědomí všechny ty krásné alegorie a boha bujné pravdy, které jsou zde ukázány (ruku na srdce - kdo se alespoň trochu neztotožnil s jedním z obyvatelů planet, které Malý princ navštívil, a komu nebylo teskno, když náš malý cestovatel zavítal na planetku pijana?). A kdo neuronil slzu, když Malý princ objevil zahradu plnou růží? Jaká to pyšná květina, když mu lhala o své jedinečnosti a vhazovala ho do vakua naivity a nevědomosti! Přes to všechno se na ní ale nehněval, naopak - bylo mu jí líto a dokonce si vyčítal, že ji opustil. Není snad umění odpouštet to, co člověka šlechtí? A co teprve, když Malý princ zahořel láskou pro tu hrdou květinu, která i navzdory svým pár trnům netoužila po ničem jiném než troše něhy a porozumění, ale neuměla to dát najevo. A jak je zde krásně ukázáno budování mezilidských vztahů, které nese podobenství lišky a Malého prince, který je v našem světě natolik ztracen, že o něčem tak krásném, jako je přátelství, nemá ani ponětí. Odchod Malého prince (používám slovo odchod, nikoli smrt, neboť věřím, že odešel pro něj na mnohem lepší místo) je snad ten nejlyričtější odchod, s jakým jsem se kdy v literatuře setkala. Vždyť už jen to samotné rozhodnutí odejít činí z malého chlapce se zlatavými vlasy někoho tak uvědomělého, že je v daný moment mnohem dospělejší než většina lidí. A co se samotné postavy Malého prince týče - co je špatného na troše naivity a neotrkanosti? Proč chtít hned dospět? Vždyť není kam spěchat. Užívejme života, mějme ho rádi i přes všechna ta úskalí, do kterých nás žene. Radujme se z maličkostí, probuďme v sobě to malé dítě, které chce spolu se slunečním svitem pobíhat po louce. Mějme svůj svět, žijme v něm. A vybírejme pečlivě, koho do něj pustíme, neboť růží s pouhými čtyřmi trny je tak žalostně málo a těch, které jsou jimi plně chráněny, jsou plné zahrady. Nevyvyšuji se nad těmi, kterým se kniha nelíbí. Sto lidí - sto chutí. Ale nesouhlasím s názorem, že tato kniha je jen pouhá slátanina, neboť děl, které by byly plné alegorií a metafor, a i přes to si našly zalíbení ve všech věkových kategorií, je opravdu po málu.... celý text
