Titty1929
přečtené 149
Doktor O'Grady mluví
1947,
André Maurois
Doktor O'Grady mluví je pokračování knihy Plukovník Bramble mlčí (neboli Mlčení plukovníka Brambla). Autor zde patrně využil své zkušenosti z první světové války, která se v této knize nachyluje a končí. Hrdinové se chystají k návratu a rozloučení. Během války si na sebe zvykli jako na rodinu a loučení je smutné. Před tím než loučení nastane stihnou si hrdinové říct ještě spoustu humorných anekdot, zajímavých dialogů a doktor O´Grady monologů. Kniha je jen poněkud archaická, ale leccos v ní je stále aktuální. Je založena především na rozhovorech, popisů je minimum, tím více je čtivá. Nečekejte popisy bitev a historická svědectví, ale sto let stará moudra a žerty.... celý text
Plukovník Bramble mlčí
1947,
André Maurois
První světová válka se odehrává jaksi v pozadí, jen občas se v některé kapitole objevuje ve středu dění. Jinak se děj odehrává kdesi v důstojnické jídelně, hrdiny jsou britští důstojníci, doktoři, faráři a jeden mladý francouzský tlumočník (vzorem pro tuto postavu je jistě autor sám). V knize jde především o rozhovory -o životě, o světě, o válčení, o všem... Výrazně se zde projevuje, zda je řečník Francouz či Brit (Angličan, Skot nebo Ir). Srovnávání národů se nese celou knihou, což je z dnešního hlediska možná poněkud neaktuální. "Jsme to komický národ, řekl major Parker. Abychom vzbudili zájem Francouzův o boxerský zápas, je třeba říci, že se tu jedná o národní čest, abychom vzbudili zájem Angličanův o nějakou válku, musíme ho přesvědčiti, že se podobá boxerskému matchi..." Jiná prohlášení hrdinů jsou však nadčasová. "Baterie usínají, major Parker odpovídá na dotazníky od velitelství, ordonace přinášejí rum, cukr a vroucí vodu, plukovník nařizuje gramofon na rychlost 61 a doktor O´Grady mluví o ruské revoluci. -Ještě nikdy se nestalo, pravil, že by nějaké revoluce po sobě zanechala u vlády ty muže, kteří ji roznítili. A přece se ještě najdou revolucionáři: z toho je zřejmo, jak málo poučná je historie." Kniha se dobře čte a je plna jemného humoru. Četla jsem ji několikrát a ráda se k ní vrátím.... celý text
Skleník
1940,
Karel Václav Rais
Kniha o maloměšťáctví, o tom, jak může malicherné okolí škodit spokojenému páru. Kdo nemá skleník (zasklenou polici), není přijat mezi společenskou smetánku. Mladý pár si z ostatních lidí nechce nic dělat, ale společenský tlak je nepříjemný. Je otázka, kolik z tohoto díla je dnes aktuální, zda-li jsme se změnili, či ne. Žádná tragédie to není, rozuzlení je vtipné. Skleník mi doporučila i darovala babička, ale trvalo mi asi pět let, než jsem se odhodlala ke čtení, ale stálo to za to. (Není to žádná bezvýchodná tragédie jako Kalibův zločin.) Jako k odpočinkovému letnímu čtení se ke Skleníku jistě brzy vrátím.... celý text
Lišky na vinici
2007,
Lion Feuchtwanger
Román o tom, co předcházelo francouzské revoluci. Spousta dopodrobna vykreslených charakterů. Nic není černobílé, v jednu chvíli fandím Voltairovi a odpůrcům monarchie, v jinou králi Ludvíkovi, kterého trápí manželka Marie Antoinetta. Spousta Francouzů podporuje Američany v jejich válce za nezávislost, někteří se přidávají do boje (La Fayette -kdyby tak věděl, že když se později o revoluci pokusí ve Francii, obrátí se proti němu, že jen taktak unikne se zdravou kůží), jiní pomáhají finančně a přimlouvají se u krále. Je přece tak skvělé nandat to těm Angličanům. To jistě ano, ale není tím ohrožen starý řád a tudíž šlechtický stav? Zdá se, že tohle si uvědomuje jen málokdo, možná jen váhavý král Ludvík, který je neustále do něčeho někým vlečen. Několik Američanů v čele s B. Franklinem obhajují ve Francii myšlenku nezávislosti a shánějí zde podporu. To zní krásně, ale jak jsou nesvorní, jak se nesnášejí a vzájemně si vyčítají malichernosti. A Pierre Beaumarchais, který je jedním z jejich nejdůležitějších podporovatelů, u nich často sklízí nedůvěru. Proč když je to tak hodný a inteligentní člověk, zapálený pro americkou nezávislost? Proč on, vždyť toho pro Ameriku tolik dělá? Franklin totiž záhy odhalil, jak je Pierre ješitný a malicherný. Opravdu žádná postava románu není černobílá, všechno jsou to lidé z masa a kostí.... celý text
Soukromý život Heleny Trojské
1970,
John Erskine
Jde o v podstatě tragický příběh o tom, jak se rozvrácená rodina po deseti letech nedá dát dohromady. Otec, matka a dcera, každý si žije vlastní život s odlišnými, dalo by se říct nepřátelskými názory. K sobě se blíží názory otce a dcery. Otec a dcera jsou pokrytečtí, matka zase velmi upřímná a sobecká. K představení rodinné tragédie, která by mohla být nadčasová, je chytře vybrán příběh proslavené Heleny, Menelaa a jejich dcery Hermiony v té části života, která nebyla pro antické autory natolik zajímavá, aby se jí zaobírali, tedy po návratu z Trojské války. Do jejich rodinného příběhu se promítá příběh jejich příbuzných -Agamemnóna, Klytaimnéstry a Orestea. Kniha je napsána vtipně, ale není veselá.... celý text
Nezbedný mistr balad
2002,
John Erskine
Rebel, který se pohybuje na okraji společnosti se v tomto románě proměňuje, dospívá skrz životní lásku. Je to méně nezbedné než jiné fikce, které jsem četla o Villonovi (Loukotková: Navzdory básník zpívá, Voskovec, Werich: Balada z hadrů), přesto jsem román četla s chutí, autorův styl psaní mi přišel zábavný.... celý text
