triatlet
přečtené 786
... a nezapomeň na modlitbu!
2006,
neznámý - neuveden
Nejsem věřící, ale biblické texty bych si nedovolil označit jako blábol. Pro mě jsou třeba i vzpomínkou na babičku. "Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde vládne tma. Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil, po porozumění, ale rozuměl, po lásce, ale miloval. Vždyť kdo dává, ten dostane, kdo odpouští, tomu se odpustí, kdo umírá, vstane k životu. Amen" (Modlitba sv. Františka z Assisi) Nadčasovost výše uvedeného citátu dokládá i současná snaha Madison Keys Slušnost zvítězí (Kindness Wins).... celý text
Prostírání do tichého
1990,
Petr Borkovec
Zatímco v krátkých miniaturkách je pocit naznačen, tak v rozsáhlejších básních čtenář vnímá atmosféru. Ta je většinou posmutnělá. "Pláč. V blátě se courají tkaničky smutečních hostí a víko rakve, na něž padají drobounké mokré kosti je nedovřeno jako bílý sníh, který tu bude dřív než další mrtvá písnička. Pláč. Písmena nebeklíčních knih. Hlína a hlína. Věnce. Krabička." ČV 2020 - Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb... celý text
Z letošního konce světa
2000,
Václav Rozehnal (p)
Ivan Wernisch v krátkých básních s lehkostí zachycuje niternost okamžiku. Dokáže lyricky vylíčit prostředí, charakterizovat postavy, nastínit příběh. Některé básně působí jako próza. Pěkné črty. Za oknem pán. Kouká na dvůr. Spí tam pes, ani se nehne, když vyběhne z kůlny kočka, když kolem něj holka mete. Pán se dívá dolů na dvůr, na prach zvířený. V tom prachu holka mete kolem štoudví, kolem trakaře a troků, u hnojiska mete sem tam růžová a nafouněná. Pán se dívá ze své hůry, usmívá se — hledí na ni jako dobrotivý pánbůh (Za oknem pán, s. 37)... celý text
Radost
2017,
neznámý - neuveden
"Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď." (Ota Pavel) Citáty od neznámých autorů, přes orientální přísloví po Otu Pavla... Hodnota spočívá v dárku a věnování. Podobný sborník citátů - https://www.databazeknih.cz/knihy/stesti-337142 - sice v Levných knihách láká ke koupi, ale ve srovnání s jinými výbory citátů působí pouze jako napodobenina. ČV 2020 - 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu Vzhledem k tomu, jakou radost poslední dny přinášejí čeští biatlonisté a posledních 10 měsíců Ashle1gh Barty, tak jasná volba :-)... celý text
Jedovatá houba
2017,
Ernst Hiemer
"To je nestydatost. To není otázka na diskuze, to je otázka pro policii." (Tomáš Radil, přeživší Osvětim) Ta publikace je zlo. A označit zlo zlem není znak povýšenosti. Jednoduché texty útočí na děti, které jsou velice snadno manipulovatelné. Zaštiťovat se studijním materiálem? Máme očekávat, že nějaké nakladatelství ke studijním účelům vydá i Sekorova zlého brouka brambobrouka? Stačí ukázka... Dobře, že média informovala o tomto zlu. Řešit by to měla policie. Ni(á)ckové odkazující na nacistické ideje jen potvrzují, kam spěje databáze knih...... celý text
Adieu, mládí!
1985,
Bohumil Nohejl
"Nikdy předtím jsem nebyl skutečné válce tak blízko. Ukázala mi už několik svých tváří, jejichž grimasy rozežíraly mé dětství jako rez, udusily je jako plíseň, vyrvaly mi ho z těla, rozdupaly na prach, ale střelba se ozývala jenom z filmové Wochenschau a z esámanského cvičiště za městem. Ty dva nálety na chemičku sice rozechvěly vzduch a zatřásly zemí i našimi dušemi. (...) A najednou je válka tady, kousek ode mne. Vuch-ha, vuch-ha, vuch-ha... ozývá se z lesíka mého dětství, obehnaného ostnatým drátem." (s. 55/56) Vypravěči příběhu je šestnáct let, podobně jako autorovi v roce 1944, kdy se novela odehrává. Přestože se chce Vilda vyrovnat o šest let staršímu bratrovi, v duši zůstává klukem. Nebojí se přiznat, že má strach. Vlivem válečných událostí ale musí předčasně dospět. Sice mi vadilo době poplatné uctívání bolševiků, ale celkově autor dokázal vystupňovat napětí. A překvapil koncem... "Vítím, jak mi buší srdce hoří tváře, ale od špatného svědomí to není. Ozývá se ve mně tichý vzdor. Chtěl bych říci: Nein, Herr Obermeister. jenže rozum mi to nedovolí. Rozum je svým způsobem strážný anděl a zbabělec dogromady. Vždycky z toho kouká nějak vybruslit. (s. 69) ČV 2020 - 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu... celý text
Až se ucho utrhne: 50 ilustrovaných přísloví
2020,
Ester Stará
Ester Stará a Milan Starý opět přesvědčují, že v jednoduchosti je síla. Úvodní i závěrečný kvíz pobaví. Jednotlivým příslovím sluší celostránkové doprovodné komiksové zpracování. Opakovaně jsem se smál např. u přísloví kovářova kobyla chodí bosa, vrána k vráně sedá, když se dva perou, třetí se směje. Zajímavé je i srovnání se zněním přísloví v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a ruštině. "Když ptáčka lapají, i motyka spustí." - viz zajímavosti... celý text
Racek a moře
2018,
Lukáš Pavlásek
To, co možná funguje na Instagramu, v knižním vydání působí ve srovnání s jinými autory chudě. "je tolik hlasů a tolik věcí které tě chytnou u srdce život je život a život léčí život je velká tržnice" Tvorba Lukáše Pavláska mě u srdce nechytla.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
"Krá krá krása" Kuře melancholik z 21. století, z úplné rodiny. Novela prostřednictvím pohledů matky a náctileté dcery zachycuje vnímání vzájemných vztahů. Zarámování motivem vrány je plně funkční - od obrázku až po závěrečnou pointu. Rozčlenění příběhu pomocí vraního komentáře je zajímavé. Petra Dvořáková opět přesvědčila, že se jako vypravěčka dokáže vžít do různých postav. Ilustrace Terezy Basařové navozují pocity dospívající hrdinky. Na malém prostoru vykreslen silný příběh. Potřebná kniha. ČV 2020 - 19. Kniha poprvé vydaná v roce 2020 (nová kniha)... celý text
Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl
2013,
Lukáš Pavlásek
Poetické básně, nebo koniny? Výsledkem jsou pavláskoviny. Škola, jídlo, cestování - o všem trochu šprýmování. Autorův postoj vyjadřují jeho kresbičky doplňující nezbedné dětské básničky :-)... celý text
Snídaně na refýži
1998,
Jiří Hájíček
Při čtení 6. povídky (Noc s manekýnou) jsem měl pocit, že vypravování amatérského fotografa mi je povědomé. Tak jsem koukl do obsahu Vzpomínek na jednu vesnickou tancovačku (https://www.databazeknih.cz/knihy/vzpominky-na-jednu-vesnickou-tancovacku-207123)... I napodruhé mě Jiří Hájíček přesvědčil, že také v povídkách dokáže mistrně vykreslit beznaděj, naivitu, snění. Postavy nikterak neheroizuje. Autor dokonale vystihuje atmosféru konce 80. let a začátku 90. let. Některé povídky vyústí ve vtipnou pointu - demokratickou \"volbu\" z povídky Snídaně na refýži jsem znal, ale nedohledal jsem, kde byla povídka publikována. \"...tenhle příběh umře s námi dvěma, protože příběhy umírají jako lidé. Jen některé znám, které přežily staletí, třeba ty od Shakespeara, které se dodnes hrají v divadlech, jenže ty se nikdy nestaly.\" (s. 75, Baladička)... celý text