trudoš
přečtené 6905
Světová válka Z
2010,
Max Brooks
Zapomeňte na všechnu tu optimistickou, futuristickou a slibnou budoucnost. Vyškrtněte z mysli všechno dobré, co by nás ve dnech příštích snad mohlo potkat. Protože budoucnost je již napsaná. Patří válce, jež jako první beze zbytku splňuje označení „totální". Konfliktu, který lidstvo přemění na ohrožený druh. Světové válce Z. Kniha představuje velmi detailně propracovanou vizi nemilosrdného střetu s nemrtvými, a to od úplných počátků, přes děsivé rozšíření epidemie, až po problematickou ofenzivu zdecimovaného lidstva. Autor formou fiktivních rozhovorů s desítkami různých postav postupně vykresluje hrůzný obraz celé apokalypsy. Dalo by se čekat, že kvůli „novinářskému“ zpracování ztratí vyprávění na čtivosti, opak je ovšem pravdou. Paradoxně právě díky téhle formě se perfektně stupňuje napětí i boj samotný. Přitom se Max Brooks striktně drží reality, nakolik je to samozřejmě ve válce se zombiemi možné. Až je pro mě s podivem, že s tak absurdním tématem dokázal vytvořit natolik silný text.... celý text
Limit
2011,
Frank Schätzing
Mám rád tlusté knihy. „Více stran, více zábavy“, to je moje heslo. Jsou však případy, kdy různé proměnné zapříčiní, že se celé to označení změní na „více stran, mám chuť se zabít“. Limit Franka Schätzinga je pro mě bohužel příkladem druhé rovnice. Autor se sice zaměřil na sympatickou špionážní zápletku, naneštěstí ne příliš komplikovanou, díky čemuž vyprávění ztrácí na tempu už někde v první třetině. Prostor, který je věnován postavám a prokreslení roku 2025 je rozhodně obdivuhodný, už jen pro ten popsaný papír, jenže informace se začnou v určitých cyklech opakovat a nezajímavé figury jednoduše splývají. Pomalé odhalování intrik nadnárodních firem, kombinované s popisem reálného dobývání Měsíce, by pak bylo fajn, kdyby nepřesáhlo jedenáct set stran. Strhující zápletka se tak mění v extrémně rozšířenou verzi Rajských fontán Arthura C. Clarka (přičemž inspiraci Schätzing nijak nezapírá), které chybí to nejpodstatnější - spád. Je to technicky slušné čtení, ovšem nic pro čtenáře v kalupu.... celý text
Vzpoura oceánů
2006,
Frank Schätzing
Německý spisovatel Frank Schätzing předkládá čtenáři ekologický thriller, jenž svou šířkou budí dojem mohutného eposu o boji člověka s přírodou. A ono je tomu tak napůl. Dobrodružný příběh v sobě povedeně kloubí prvky katastrofického hororu s faktickými, technologickými a biologickými poznatky. Výsledek tak připomíná romány Petera Benchleyho, kdyby je napsal Michael Crichton. A přestože se začíná poměrně zeširoka, postupná gradace konfliktu je zvládnutá na jedničku, má-li tedy člověk chuť na devítisetstránkovou bichli. Přičemž různorodost útoků z moře je fantastická. Jen mě mrzí, že v rámci depresivní atmosféry je zápletka nakonec vykoupena poměrně laciným setkáním třetího druhu. Ona vůbec tady ta fantastika je spíš rušivých prvkem, než že by podtrhovala kouzlo vyprávění. Hlavně kvůli tomu, že je to pro autora paradoxně jen pomůcka k tomu, jak dát všem událostem nějakou hlavu a patu. Přiznávám, že v mém případě tahle cesta úspěch právě neslavila, za což dost může i uspěchané finále.... celý text
Tváře budoucnosti
2005,
Tomáš Němec
Jedenáct povídek „mladé generace“ českých autorů, které člověk pozná především ze stránek časopisů Ikarie a Pevnost. A jak už název naznačuje, podíváme se, co pro nás chystají dny příští. Největším překvapením pro mě bylo jméno Michala Špačka, jehož Viktor Papa skvěle kombinuje military SF se zákonitostmi tržního hospodářství. Příjemně pak potěšil Jakub Macek, Miroslav Žamboch, Stanislav Ertl ml. i Ondřej S. Nečas, ale jinak se zbytek souboru nese v duchu standardu či lepšího průměru. Příchutí je mnoho, od detektivky a akčních thrillerů se přesouváme k nostalgickým cestám časem, řešíme rozpory vědecké etiky, nebo si užijeme jednu bláznivou apokalypsu. Přestože po stylistické stránce často není co vytknout, s obsahem už to trochu pokulhává. Buď mám moc vysoké nároky, nebo „zlaté časy“ tuzemské fantastické povídky nevyžadují podružnosti jako třebas pointu nebo smysl. Originální světy jsou jedna věc, ovšem když nefunguje základní osnova, imaginace už zachrání jen minimum. Ale jinak fajn.... celý text
Čas psanců (11 povídek)
2004,
* antologie
Čas psanců představuje práce deseti českých a slovenských spisovatelů. Jde převážně o fantasy povídky, v nichž (jak již název napovídá) hrají prim společenští vyvrženci. V tomhle ohledu knize bezkonkurenčně vévodí Desítka Alexandry Pavelkové, která má báječnou atmosféru i vtipnou pointu. Dalšími favority pak pro mě byli Juraj Červenák s krvavou řežbou v duchu příběhů Roberta E. Howarda a bojem nabitá, jen o trochu vážnější, povídka Ivany Kuglerové z postkatastrofického světa budoucnosti. Opomenout však nemohu ani okultní hříčku Leonarda Medka, krutý výlet do středověku Františky Vrbenské nebo hackerskou romanci Richarda Šusty. V důsledku nezklamal nikdo. Ondřej Jireš sestavil velmi kvalitní antologii, představující známé autory a seznamující s jejich tvorbou. Jsou tu sice texty, které už publikovány byly, ale vzhledem k tomu, že ve většině případů došlo k přepracování, druhé čtení nijak neurazilo. Jako průřez různorodou českou fantastikou tak kniha splňuje svůj účel naprosto bezchybně.... celý text
Písně temných věků (8 povídek)
2005,
* antologie
Ondřej Jireš tentokrát představuje antologii povídek historické fantasy. Naneštěstí se zdá, že subžánrové mantinely překvapivě sebraly mnohým autorům vítr z plachet. Místo gejzíru imaginace dojde na pár fantaskních motivů a vypointované závěry ustupují řemeslným koncům. Ovšem literární stránka, to je jiná věc. Díky výběru ze spisovatelské elity se prakticky nedočkáte jediného případu, kdy by vás čtení nebavilo pro samotnou stylistiku. Jaroslav Mostecký, Leonard Medek, Františka Vrbenská i všichni další směle dokazují, že oblibu si nezískali náhodou. Osobně mě pak zaujaly především tři texty - kouzelná Řeka Alexandry Pavelkové, zábavní Přátelé se neopouštějí Jany Šouflové a do třetice akční Strážce hvozdu Juraje Červenáka. Na závěr musím ocenit ještě dvě třešničky. Vsuvky od Veroniky Válkové jsou takovým historickým souhrnem skutečných událostí, jež netradičním způsobem doplňují samotné povídky. A pak samozřejmě výtvarné zpracování Jany Šouflové, která zase jednou odvedla precizní práci.... celý text
Seznamka smrti
2007,
Lincoln Child
Lincoln Child je profesionální vypravěč, který ví přesně, jak zkomponovat román od první do poslední stránky. A to tak, aby čtenáře po celou dobu udržel v napětí a zároveň mu pomocí různých faktických poznámek podal drobné informační zajímavosti, jež dělají celý příběh více reálným. Jeho Seznamka smrti je tedy další z mnoha akčních thrillerů nijak nevybočující ze zaběhnutého standardu, jež potěší především čtivostí a taky dobře odvedeným řemeslem. Víc si u oddechového titulu snad ani přát nejde. Vadou na kráse je bohužel dosti prostinké vyústění zápletky, na které kápnete v okamžiku, kdy se začne mluvit o umělé inteligenci. To, že hlavním postavám to trvá o něco déle (cca dvě stě stran), je pochopitelné, jsou za to přece placené. Ale že se autor snaží čtenáře tímto způsobem utahat na vařenou nudli, navíc xkrát převařenou, už chápu méně. Ovšem pro někoho je obehraný motiv dobrý motiv. Nebo jsem možná až příliš paranoidní já a automaticky hledám vraha na starých osvědčených místech.... celý text
Kráter
2011,
Douglas Preston
Motiv obřího asteroidu ohrožujícího život na Zemi, byl zpracován už mnohokrát. Douglas Preston však k tématu nepřistupuje klasickým stylem katastrofického románu, ale pustil se rovnou do sci-fi pracující s tématem mimozemských civilizací. Jeho kombinace moderního thrilleru, kde různé dějové linie postupně odhalují netušenou hrozbu, s dějovou osnovou jak ze Zlatého věku science fiction, může připadat čtenářům naivní, ovšem beze zbytku splňuje svůj účel oddechového čtiva. Přestože autora považuji za jednoho z králů brakové dobrodružky, musím přiznat, že tentokrát měl slabší chvilku. Nejde ani o styl vyprávění či zápletku samotnou, ty se drží v jeho standardech, a čtenáře rozhodně nezklamou. Jen ten závěr, ve kterém člověk čeká velkolepé finále, se příliš nepovedl. Už přibližně na třísté straně paranoidně tušíte, že spisovatel nemá šanci román solidně zakončit, přesto doufáte. Marně. Kráter je tak krásný příklad toho, jak se věci bez pečlivého plánování mohou tvůrci lehce vymknout z rukou.... celý text
