trudoš
přečtené 6862
Zloba
2024,
Mike W. Barr
Kombinace příběhu zasazeného do 80. let a pak do roku 2008 funguje skvěle – v případě prvním je to díky scénáři, který se zbytečně nenimrá se slovy a dává prostor obrazovému vyjádření, v případě druhém je to kvalitním navázáním na motiv starý čtyřiadvacet let. Jen čtenář musí přijmout model padoucha, který se kvůli osobní mstě potřebuje oblékat jako Batmanova Nemesis a zároveň o něm nikdo nikdy neslyšel. Každopádně po řemeslné stránce jde o lepší standart, jedinou slabinou je nevýrazný průběh, kdy vás vlastně nic nepřekvapí. Co ovšem funguje víc než dobře, jsou padouchovy důvody ke zločinnému jednání, které je na hraně toho, co i čtenář považuje za správné – likvidace zkorumpovaných policistů. To, že na vrcholu žebříčku je pak komisař Gordon, napětí ještě umocňuje, stejně jako potřeba poodhalit minulost a poznat všechny souvislosti. V tomhle ohledu Mike W. Barr i Tony Bedard nezakolísali, takže i když Zloba neoslní bůhvíjakou koncovkou, jako samostatná partie vůbec nepůsobí špatně.... celý text
Legendy & latéčka
2023,
Travis Baldree
Pohodová a nekonfliktní fantasy, která je tak pohodová a nekonfliktní, až se v ní vlastně neděje vůbec nic zajímavého. Orčice Viv se rozhodne pověsit barbaření na hřebík a založí si kavárnu. Do té začnou chodit lidi, pročež káva s sebou samozřejmě přináší samé zajímavé osobnosti, takže se brzy vytvoří důležitý rodinný kruh, který se nerozetne, ani když dojde k té nejhorší možné katastrofě… Jako číst si to někde v teple kavárenského podniku, když je venku plískanice a člověk opravdu nemá náladu přemýšlet nad smyslem existence botrytis italica, jsou Legendy & Latéčka fajn volbou. Třeskutá legrace se sice nekoná, ale pozvolně hřejivá atmosféra knihou prochází stejně jistě, jako když si naložíte nohy do lavoru teplé vody. Travis Baldree má však daleko k mistrům žánru jakými byli Terry Pratchett či John Morressy, což se projevuje především v nevýrazné zápletce a obehraných zvratech. Potenciál tam rozhodně je, teď ještě aby nastoupila vůle tvořit příběh, namísto receptů na kávové cukrovinky.... celý text
Deadpool: Samuraj
2024,
Sanshirou Kasama
Tohle jsem úplně nepochopil. Zápletku ano, tam toho na přemýšlení moc není, spíš smysl celého toho projektu. Chápu, že si bratři ze Země vycházejícího slunce chtěli napsat vlastního Deadpoola, ale proč potom nezvolili nějaký smysluplný způsob, jak jej v ději využít? Ono chvástat se ukecanou postavou na čtyři sta padesáti stranách je fajn, ale v rámci užvaněného degeneráta nic nového pod sluncem. Boření čtveré stěny je zábavné asi pět sekund, odkazů na slavné manga série poskrovnu a ocení je jen zarytí fandové, no a hostovačka taky žádný zázrak – něco jako když Expendables navštívil Chuck Norris. Humor typicky deadpoolovský, jenže jak se příběh nikam nevyvíjí, je těch slovních hříček a sexuálního podtextu příliš na jednom místě, aniž by to s přibývajícím počtem stran začalo být skutečně vtipné. Když k tomu připočtu infantilní dějovou osnovu, přijde mi, že jsem za ty peníze dostal krapet málo muziky. Na mém hodnocení se proto ani tak neodráží kvalita komiksu, jako spíš zklamání z něj.... celý text
Stín smrti
2024,
Egon Trnka
Už se vám někdy stalo, že jste se s hrdinou románu ztotožnili natolik, až to byl takřka váš příběh a ne někoho imaginárního? Historik, který klesl na společenské dno a skončil u příležitostných výkopů, načež mu osud přihraje do cesty práci kronikáře vesničky v zapomenutém koutu Jihočeského kraje, může na někoho působit příliš literárně, ovšem v mém případě jsem v tom viděl vlastní životní cestu. Samozřejmě bez všech těch dramatických berliček, ovšem i tak bylo při čtení nad čím vzpomínat. Stín smrti Egona Trnky působí na českém detektivním trhu jako zjevení – nehraje si na Kriminálku Kotěhůlky, ani nestaví zápletku na sociálních problémech té které vedlejší postavy. Vyprávění o zapomenutém (nebo spíš přehlédnutém) zločinu působí přirozeně a vyšetřování Záviše Brieftragera, který je právě tak skvělým detektivem, jako kdokoliv z nás, je stejnou měrou zábavné i napínavé. A závěrečná perlička s panem Vondruškou mě doslova rozebrala. Bravurní kniha a já doufám, že se brzy dočkáme další.... celý text
Cesta
2024,
Manu Larcenet
Adaptace mého oblíbeného románu mým oblíbeným výtvarníkem – tenhle komiks jednoduše nemohl dopadnout špatně. Aby ne, když specialitou Manu Larceneta jsou krajinomalby s citem pro trudomyslnou atmosféru, kterých právě Cormac McCarthy nabízí ve svém postapokalyptickém road tripu nepočítaně. Dějově nejde o nic komplikovanějšího, než že zničeným světem prochází otec a syn s nulovým výhledem do budoucnosti. A přestože zkáza všude kolem je ještě podtrhována hrůzným chováním posledních zbytků lidstva, právě jejich vztah je to, co v člověku bezděčně rozvíří emoce na maximum. Ovšem ne sáhodlouhými popisy, či umělými melodramaty. Jak McCarthy, tak Larcenet, jsou účelově strozí, přesto oba dokážou pár tahy vystihnout vše. Dějově se zápletka navíc několikrát dostane do momentu, kdy už je vám jasné, kam se příběh vrtne následovně, nikdy se mu to však překvapivě nestane. A jak jinak může skončit smutný román než smutně? Přitom je to paradoxně o lidské vůli přežít navzdory všem záporným ukazatelům.... celý text
