trudoš
přečtené 6862
Město, kde chybím 1
2024,
Kei Sanbe
Město, kde chybím je zvláštní kombinací životní grotesky a fantaskního thrilleru, kdy Kei Sanbe uvede to první, aby v po třetině přešel ke druhému. V praxi tak nejdříve sledujeme mladého muže, snažícího se neúspěšně stát slavným mangakou a stěžujícího si na redaktory, jež jeho práce vnímají jako neoriginální a neautentické, aby se vzápětí ukázalo, že je obdařen schopností vracet se ve smyčkách v čase a zabraňovat fatálním nehodám. Jakmile jsou karty rozdány, začne být čím dál jasnější, že v jeho dětství došlo ke zločinu, jehož oficiální rozřešení nebylo úplně správné. A teď mu dávná minulost zasahuje do přítomnosti… Příběh se s každou kapitolou víc a víc stupňuje, byť se příliš nezabývá marginálními otázkami, jako co že to má hrdina za schopnost a jak k ní přišel. Fantastika je tu brána jako něco, nad čím se nepozastavuje a vyprávění se spíš soustředí na pomalu se hrotící souboj dravce s kořistí. Začíná to možná trochu rozpačitě, ale ke konci mě to bez problémů zaháčkovalo na další díl.... celý text
Seminář
2024,
Mats Strandberg
Mats Strandberg vyšvihl thriller v duchu klasického slasher hororu, bez nějaké té fantastické berličky, jež by antagonistovi propůjčovala nadlidské schopnosti. Zároveň na to jde typicky skandinávských způsobem, kdy se na víc jak stu stránkách seznamujeme se skupinou budoucích obětí, přičemž u každého je nám nabídnut psychologický i sociální rozbor. Skrze dialogy a myšlenkové pochody postupně poznáváme kdo je co zač a buďte si jistí, že na firemním teambuildingu lidí z obecního úřadu poznáte docela zajímavé typy. Naštěstí nerazí autor logiku, že kdo má být mrtvý musí být čtenáři nesympatický, takže když dojde na lámání páteří, je vám líto i toho největšího podvraťáka. Ovšem čekáte-li, že vám Seminář nabídne něco víc, než že skupině lidí na odlehlém místě někdo pustí žílou, nemusíte se s knihou ani namáhat. Tohle je sic pomalá, leč přímočará vyvražďovačka; s nápaditým průběhem, ale bez špetky inovace. Působivá, ovšem v důsledku stejná jako desítky jiných. Pak už je to jen o lásce k žánru.... celý text
Sunstone: Milost!: Kniha druhá
2024,
Stjepan Šejić
Přes všechna ta krásná těla a žhavý sex je Sunstone především o lásce – ať už přátelské či partnerské. Ochránci mravnosti to asi neuslyší rádi, protože erotika se v jejich ústech bohužel až příliš často skloňuje se hříchem, ačkoliv jde snad o to nejpřirozenější, co se lidského života týče. Stjepan Šejić to ví a nebojí se s tím pracovat. Vyhýbá se však latinskoamerickým telenovelám, ve kterých vztahy sice hrají hlavní roli, ale úplně jinou. Tady jsou sice emoce také na prvním místě, ovšem nebál bych se říct, že emoce natolik blízké čtenářovým vlastním prožitkům, že se s protagonisty ztotožňuje mnohem líp, než když Dominga podvádí Dona Rodolfa s Crisantou. A jestli někdo namítne, že není ani na BDSM ani bisexuál, pročež si to ztotožnění můžu strčit tam, kam slunce nesvítí, vůbec nepochopil, o čem Milost! vypráví. Protože tohle všechno je jen pozlátko, to podstatné je mezi řádky. V pohledech, gestech, zkušenostech. A jestli nejste v jádru romantik, nemá ani cenu se s touhle sérií potýkat.... celý text
Blacksad 2
2024,
Juan Díaz Canales
Zápletka úvodní povídky Amarillo působí krapet neuspořádaně, kdy Blacksad ani není ústřední postavou, ale spíš je dějem vláčen. Ne, že by však dějová osa zaváněla nudou, jen ten zmatek ve vývoji událostí a průběžné opomíjení hlavního motivu z toho dělají stylizovaný thriller z beatnického prostředí, než noirovou kriminálku, třebaže v závěru dojde na složitá morální rozhodnutí (při kterých jsem se tentokrát s hrdinou jednoznačně rozešel). Ovšem v následujícím dvoudílném příběhu Pak se všechno hroutí dokazuje Juan Díaz Canales dokonalý cit jak pro žánr drsné školy, tak i průvodní melancholické monology, jež k soukromým očkům neodmyslitelně patří. I zápletka je propracovanější, přehledněji plynoucí a nechávající, dle očekávání, světskou spravedlnost slepou. To ale neznamená, že se na každou proradnou svini někde nevaří voda. O výtvarném umění Juanja Guarnida už bylo napsáno tolik chvalozpěvů, že k nim další přidávat nemá smysl – pouze dodám, že všechny jsou do posledního písmenka pravdivé.... celý text
Poslední slovo
2024,
Taylor Adams
Pár hezkých nápadů zpracovaných se všední řemeslností. Taylor Adams se začíná až příliš často opakovat v základním námětu – boj se zabijákem v opuštěné oblasti – a na textech se to projevuje čím dál méně propracovanými postavami. Autor si uvědomuje, že nemůže psát dokola o těch samých lidech jen jinak pojmenovaných, a tak se jejich charaktery snaží pokaždé okořenit trochu jiným způsobem. Ale tentokrát mu to nevyšlo, třebaže oceňuji snahu zakomponovat do příběhu něco, s čím máme zkušenost pravděpodobně každý z nás. Negativní střet s autorem na konto záporného komentáře. Ale právě proto, jak důvěrně tu situaci člověk zná, nepřijde mu to jako něco, kvůli čemu by někdo zabíjel. Vše následující už zavání trochu stylem Jefferyho Deavera, kdy jsou nám klíčové informace schválně podávány po kouskách, abychom si obrázek o situaci nemohli udělat hned na začátku. Přesto se čtenáři začne rýsovat skutečný motiv už někdy v polovině románu a zbytek je tak navzdory autorově snažení bez překvapení.... celý text
Rváčov 2
2023,
Džian Baban
Autorskému duu Baban & Fischer se bohužel nepodařilo udržet všechny časové roviny, dějové zvraty a portfolio postav v dostatečně přehledném představení tak, aby i méně pozorný čtenář bez poznámek pochopil, co přesně se na jevišti odehrává. Přesto ze závěrečných kapitol prosvítá jasný paprsek smysluplného záměru a kouzelného odkazu, nebo chcete-li poselství, které má hlavu i patu. Před čím ovšem nelze jinak, než s úctou smeknout klobouk, je dokonalé zachycení porevoluční atmosféry a snahy pražských mládežníků o uchování Vontovské éry, jež se z domů, pavlačí a uliček pomalu přemisťovala na střechy a do podzemí. Právě tyhle momenty doslova dýchají autenticitou, až by to člověk pomalu dokázal brát jako faktografický dokument. V tomhle ohledu je Rváčov fascinující. Zápletka se naneštěstí malinko ztrácí, jak se míchají dějové linky a proplétají osudy účinkujících figur. Hlavní osa vyprávění jako by se dostávala do pozadí a ve finále je tu jen proto, aby nějak rámovala celý ten nádherný obsah.... celý text
After: Grafický román. Kniha 1
2024,
Anna Todd
Adaptace do komiksu, obraná o to nejzajímavější na celém původním textu – erotiku. Nejde o to, že bych slintal po mladých tělech (třebaže slintám), ale když zbavíte banální romanťárnu o to jediné, co jí dělá jinou než ostatní, stane se z ní pouze banální romanťárna, u níž trnete nad každým dalším obehraným zvratem. To už kdyby spisovatelka Anna Todd v komiksovém scénáři vynechala lechtivé pasáže úplně, mohla z toho být alespoň emočně působivá vanilka. Takhle je to bohužel jako koukat na porno, ve kterém je všechna ta pěkná mladá anatomie přelepená hvězdičkami. A tak mi nezbývá než komentovat hloupoučký příběh naivní dívky (zadané), která propadne kouzlu citlivého drsňáka (proutníka), jež jí imponuje především tím, že je rozervanej, což překvapivě skončí starou dobrou ruční prací na obou stranách (ano, je v tom sexuální dvojsmysl). Naneštěstí se velká svatba v závěru nekoná, na to je ještě příliš brzo – jsme teprve v první polovině první knihy z celkových pěti. Pro mě ale konečná už teď.... celý text
