Každá kniha má svůj čas, kdy se má dostat ke čtenáři.
Princátko se ke mně dostalo až v mé dospělosti. Četla jsem z něj svým ratolestem před spaním, neb jsem si umínila, že je i sebe musím seznámit s příběhy, které mi byly v dětství odepřeny. (Prostě nebyly k mání.)
Bohužel, nemohu říct, že by se knížka stala naším oblíbencem. Byly děti moc malé a já moc stará? Ony se bály těch zlých lidí a mne iritoval ten přesmutný způsob vyprávění.
Věřte nebo ne, s přibývajícími léty s Malým princem soucítím víc a víc a snad mu začínám i rozumět. I tomu smutku a snad i tomu, z čeho plyne.
Zatím na mne Princ a jeho Květina čekají v knihovně na polici s několika dalšími knihami, kterým říkám zrající. Buď tam někdy uzrají ony pro mne, nebo já uzraji pro ně.... celý text