uxor
přečtené 1186
Věc Makropulos
2008,
Karel Čapek
Viděla jsem v ND někdy koncem 80.let s hvězdným obsazením ( paní Hlaváčová, pan Hrušínský, pan Vinklář ). Byl to pro mě úžasný zážitek, který bych přála všem. Pamatuji si dodnes "soudní proces", a myšlenku prodávat dávky elixíru, pro tohle by určitě dnes farmaceutické firmy byly schopné všeho. Kolik lidí by dnes chtělo být nesmrtelných? Určitě všichni ti, kteří si plastickými operacemi mění tváře k nepoznání. A zcela upřímně? I já bych si trochu dala. To by lidstvo dopadlo... Nebudu prozrazovat děj, jděte do divadla ( je to divadelní hra!) a nechte se okouzlit panem Čapkem.... celý text
Bronzový poklad
1958,
Eduard Štorch
Díky panu Štorchovi se z mojí v dětství velmi neoblíbené práce na zahradě stalo obrovské dobrodružství. Chtěla jsem také nalézt bronzový poklad nebo alespoň opracovaný pazourek. Když se mi mezi prsty zaleskl kousek pyritu, ach...dodnes si pamatuji jak se mi radostí zamotala hlava. Nechtěla jsem věřit tomu, že to není zlato. Tím sice skončil můj archeologický průzkum, ale láska k historii zůstala.... celý text
Noční klub. Díl druhý
2003,
Jiří Kulhánek
Díky panu Kulhánkovi jsem se konečně před dvaceti lety přestala bát upírů. V útlém věku jsem si, bohužel, přečetla Carmillu a to bylo nočních můr. Nakonec jsem knihu pohřbila na zahradě, po několika dnech exhumovala a vyhodila do popelnice. Začala jsem místo rodičovské knihovny plundrovat babiččinu, kde byly svázané romány vycházející na pokračování v časopise Hvězda. To jsem si fakt pomohla, že? Abych se vrátila do Klubu. Byla to tehdy fantastická jízda na 10 hvězd.... celý text
Fimfárum
2008,
Jan Werich
Lakomá Barka u mě v dětství vítězila na celé čáře a později se stala i nejoblíbenější pohádkou mých synů. Dodnes máme tajný kód ( no, on už tak tajný není): " Záclony ze šlupek od buřtů" , když chceme mluvit o někom lakomém. A že jsme takových lidí potkali hodně, bohužel. A zatím tahle narážka žádné z "obětí" nedošla, naštěstí.... Vnučky už patří do našeho fanklubu, ty už viděly i filmové zpracování, to je prostě božské. Tak při hádkách označují jedna druhou za Barku. Já pohádku občas s gustem zhlédnu ( i Až opadá listí z dubu), ta také patří do skupiny " antidepresiv". Všechny pohádky pana Wericha jsou moc krásné, ale každý má jistě svého favorita.... celý text
