Varvara
přečtené 600
Vulvou porodní asistentky
2020,
Alžběta Samková
Kniha plná hodnotných informací z terénu. Autorka má zkušenosti jak z porodnic, tak i z doprovázení k domácím porodům, čímž jsou její pohledy ještě hodnotnější. Je totiž z těch zdravotníků, kteří chápou, proč chce řada žen radši rodit doma. Ale aby nedošlo k mýlce, samotným domácím porodům se v knize věnuje jen okrajově. Člověk si tu přečte, co se děje před/při a po porodu, jaké jsou případné medicínské zásahy a jejich význam, resp. polemika, kdy jsou podle autorky vhodné a naopak. Jedna maličká výtka jde k bylinné napářce. Autorka přiznává, že o ní ví málo. A opravdu to není přikládání obkladů namočených v bylinném výluhu. Je škoda, že si o ní nezjistila víc. Pohled porodní asistentky na tuhle techniku by mě taky hodně zajímal.... celý text
Slzy po porodu
2004,
Elizabeth Geisel
Téma je uchopené komplexně, tedy hodně zeširoka. To dává smysl, jelikož příčiny vzniku poporodních depresí jsou taky komplexní. Knihu bych doporučila blízkým osobám ženy s PPD, jelikož jim snad pomůže pochopit, co se s ženou děje (nebagatelizovat to), a nabídne také možná řešení, ke kterým by se sama novopečená matka nemusela dopracovat.... celý text
Partner u porodu
2000,
Penny Simkin
Skvělá kniha pro lidi doprovázející k porodu. Poznámky překladatele upozorňují, když je v ČR jiná praxe, než jak popisuje autorka. Spousta doporučení, jak matce pomoct v různých situacích. Něco už přecejen zastaralo, tak dávám čtyři hvězdy. Ale i tak bych knížku doporučila. Škoda, že se už špatně shání.... celý text
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
2014,
Barbara Demick
Kvalitně zpracovaná kniha. Líbí se mi, jak autorka chronologicky vypráví o důležitých obdobích historie KLDR pomocí příběhů šesti uprchlíků, které měla možnost opakovaně zpovídat. Ale to by nestačilo, a tak studovala řadu materiálů, aby si doplnila slepá místa a také do určité míry ověřila výpovědi uprchlíků. Kniha čerpá také z příběhů mnoha dalších emigrantů, jejichž příběhy v knize nejsou detailně rozebírané. Četla se mi dobře, zvlášť proto, že téma je strhující, jelikož je pro středoevropana těžko uvěřitelné (a to i pro nás, kteří máme povědomí, když už ne vlastní zkušenost, o životě v totalitě), jak se v KLDR žilo a zřejmě stále žije. Fakt blbě. To je asi všem jasné. Ale přecejen konkrétní příběhy a konkrétní situace jsou působivé a jejich líčení působí až na dřeň. Oceňuju doslov autorky, kde už jen stručně zmiňuje další vývoj v zemi do r. 2013. Nechybí také zdroje, ze kterých autorka čerpala. Na jednu stranu jsem si říkala, že asi není dobré knihu číst, když je člověk ve zkroušenějších stavech mysli. Ale ono to může být přesně naopak - příběhy přeběhlých Severokorejců můžou člověka naopak povzbudit, aby si vážil toho, co má. Nejen materiálně, samozřejmě, ale i toho, jaké se mu u nás nabízejí možnosti. Kniha se věnuje i problematice aklimatizace uprchlíků v Jižní Korei. Navzdory lepšímu životnímu standardu spousta z nich musí žít s velikou tíhou... Proč? I to je v knize vysvětlené.... celý text
Z Izrastiny s láskou
2020,
Jakub Szántó
Kniha, které nemám až na sem tam chybějící písmeno co vytknout. Informačně velmi nabitá, ale přesto ne unavující a už vůbec ne nudná. Naopak mě tahle kniha hodně chytla a těžko jsem se od ní odtrhávala. Ale jak píše Yorika, čtení si žádá čas a pozornost. Autor zúročuje jak své rozsáhlé znalosti moderních dějin, tak i pestré zkušenosti z Blízkého východu. Těší mě, že takovou knihu sepsal, obohatila mě. A zřejmě se k ní budu vracet.... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Kniha díky rozhovorům se sedmi uprchlými Severokorejci pocházejícími z různých společenských vrstev přidává další dílky do mozaiky o KLDR. Četla se mi dobře, jelikož mě lidské příběhy zajímají. Tím víc, když jde o lidi z takřka neproniknutelné země. Ano, mimo velká města život připomíná to 19. století, jak někdo napsal přede mnou. K tomu je ale potřeba přidat (téměř) absolutní kontrolu na každém kroku i doma, což je dost šílená představa. Paranoia a absence skutečných přátelství, jelikož nikomu se nedá věřit...... celý text
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
2021,
Tomáš Etzler
Svědectví o Číně z doby kolem 1. pekingské olympiády. Překvapivé? Až tak moc ne. A to mi většina televizních reportáží autora unikla, protože televizi a její zpravodajství dlouho systematicky nesleduju. No ale dobře mi z toho nebylo. A když si představím, že teď je to ještě horší, tak mi dobře není. A to se chystám na Špitálníkovou. V knize není zachycené celé období působení T. E. v Číně, ale to by mělo být v další knize, kterou si taky ráda přečtu. A přeju si, aby v ní byla pečlivější korektorská úprava. Barevná obrazová příloha by první knihu nesmírně obohatila, ale už by ji to prodražilo, nj. Poslední kpt. o pákistánské misi byla sice zajímavá, ale pro mě už nadbytečná (nakousává tíživou problematiku jiné země, kde by snad nikdo dobrovolně žít nechtěl, což už pro mě bylo spíš zatěžující). Nicméně celkově je kniha hodně čtivá. V první půlce mi přišlo, že hrůza stíhá hrůzu, druhá půlka byla občas odlehčenější (př. líčením krás himálajské přírody), tempo trochu ztrácela. Ale to nebylo na škodu - aspoň jsem neusínala s myšlenkami na příběhy z knihy jako zpočátku. Znepokojení z téhle velmoci ve mně přetrvává.... celý text
Jídlo pro duši
2018,
Táňa Havlíčková
Kniha mi mýty o stravování nezbořila, jelikož na to, že není žádný jeden stravovací styl vhodný úplně pro všechny, jsem přišla už dávno a nejsem v tom určitě výjimka. Četla jsem ji, protože mě zajímalo, jestli a jak je vhodná strava propojena s typologií Octo Codes. Něco k tomu v knize je, ale Táňa nechtěla jednoduše naservírovat, co má kdo jíst podle svého typu - a to je dobře. Vede čtenáře k tomu, aby si na to své přišli sami. Nabízí k tomu metodu, která vychází ze systému Whole 30. A s tím já úplně nesouzním (z více důvodů), nicméně věřím, že spoustu lidí kniha dovede namotivovat, aby to zkusili. Nabízí totiž jednak osobní příběh autorky, ale píše se tam i o zkušenostech lidí z prvního Octo Gramu. Z Tániných postojů jsem měla dojem, že bude všem doporučovat výživu na bázi paleostravy, ale není to tak, takže odpůrci masa si v tomhle směru můžou "oddechnout" (kdyby to náhodou tak prožívali...). Uvítala bych, kdyby u kapitol, které nepsala Táňa, byly přímo uvedené autorky. Kniha je čtivá, aspoň pro ty, komu sedí styl T. H.... celý text
Moje milá smrti
2017,
Veronika Hájek Hurdová
Na tuhle knihu jsem slyšela velkou chválu na kurzu Doprovázení pozůstalých, což mě přimělo si ji konečně přečíst. A... U mě se žádné velké wow nekonalo. Souhlasím, že příběh autorky je inspirující a hodně oceňuju, co udělala/dělá pro "popularizaci" nepopulárního tématu, kterým smrt je. Nicméně její náhledy na smrt a její přístup k ní pro mě nejsou nové, mám to v lecčems podobné jako ona. Např. pro mě není zas tak zvláštní, že po smrti manžela zažívá vlastně velmi šťastné období (navzdory smutku, který tam pořád je, jak jsem pochopila). Takové rozpory mi taky nejsou cizí. Co už obdivuju, je, že neřeší, že by manžel umřel "příliš brzy", "příliš mladý" apod. Jinak mě kniha obohatila spíš mimo téma smrti v oblasti cestování s dětmi, minimalismu a práce na volné noze. Ze začátku jsem se od knihy hůř odtrhávala, tempo však postupně sláblo a musím přiznat, že úvahy v cca poslední třetině mě někdy vyloženě nebavily (a to zřejmě právě proto, že tam s postoji a pohledy Veroniky souzním a texty mi nepřinášely nic nového). Myslím, že by kniha snesla přísnější editorské oko. Některé informace se v knize opakují. Podotýkám, že jsem blog V. H. nečetla. Takže za mě tři hvězdy povýšené na čtyři kvůli tomu, co Veronika svou knihou přináší širší veřejnosti.... celý text
Moje Pacifická hřebenovka
2019,
Monika Benešová
Inspirativní kniha. Oceňuju otevřenost autorky i ochotu podělit se se čtenáři o své hlubiny a stíny. Jak už tu mnozí psali, není to až tak cestopis jako osobní příběh - cesta víc k sobě a tedy i k lepšímu zdraví. Monika má můj obdiv, že se na cestu vydala a zvládla ji. Líbí se mi, že si přiznala své limity a nakonec se stejně vrátila do části, kterou prve přeskočila. Nabízí se srovnání s knihou Lucky Kutrové, ale obě knihy jsou dost jiné. Dá se říct, že Lucka se v sobě tak nebabrá a je znát, že je hodně extrovertní. Oproti Moničině knize je tam na můj vkus nějaký ten balast, ale je to deník, tak to má svou logiku. Moje pacifická hřebenovka je stručnější (to vůbec není na škodu - to podstatné tam je) a fotky jsou tam méně kvalitní. Já si ráda přečetla obě tyhle knihy, obě ženy mě zaujaly a inspirovaly.... celý text
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
2019,
Lucie Kutrová
Slečna Střelkyně v akci :-) Já bych z ní asi rostla, kdybych s ní měla "hikovat", ovšem to samozřejmě nehrozí. Sympatizuju s těmi, co zvládli PCT, i když to není vyloženě můj sen. Lůca, jak si sama říkává, chtěla inspirovat, to se jí myslím povedlo. Hlavně tím, jak dokázala být svá. Uvítala bych větší hloubky, ale i takhle je to pro mě v pořádku. Čtení mě bavilo a fotky knihu určitě pozvedají.... celý text
Čas na tarot - 111 Tarotových tipů pro výklad i život
2020,
Anna Bechná
Ač knihy o tarotu moc nečtu, nakonec jsem si tuhle knihu mladé české kartářky objednala a nelituju. Je svěží a rozhodně obohacující, ač se vykládání nějaký ten pátek věnuju. Kniha má říz, stejně jako autorka. Takže to není žádné suché a rozvláčné čtivo, naopak tu chybí zbytečné okecávání a opakování myšlenek. Ne každý musí samozřejmě souznít s přístupem autorky k výkladu, ale tak je to se vším. Kniha ve mně rozhodně vzbudila chuť brát karty do rukou (víc než běžně). Na druhou stranu na spoustu otázek, u kterých autorka taktéž vybízí vyložit si, hledám odpovědi radši jinými způsoby. Ale kniha je o vykládání, takže je to na místě. Jediné "výtky" mám k formě - uvítala bych větší písmo (a to na blízko vidím dobře) a strany v obsahu odpovídající skutečnosti.... celý text
