Veve721
přečtené 367
Psí poslání
2017,
W. Bruce Cameron
Psí poslání je knížkou, se kterou mám poněkud složitý vztah a nehodnotila se mi proto úplně snadno. Film jsem si okamžitě zamilovala a proto jsem si před lety pořídila i knižní předlohu, jenže po pár kapitolách "OUHA". Děsně jsem se nudila, vadilo mi přehnané přehrávání, vnucování roztomilostí a cílenost dojemných scén, nad nimiž bylo těžko nepřevracet oči v sloup. Tím jsem před lety boj vzdala a knížku odložila "na později". Když jsem se k ní letos vrátila, neměla jsem žádná velká očekávání. Chtěla jsem ji dočíst prostě proto, že ráda vše dočítám. Opět jsem se trochu trápila nad úvodní třetinou příběhu, tentokrát jsem to ale nevzdala a pročetla se až ke kapitolám, kdy se z hlavního hrdiny stal policejní pes Ellie. Jako bych četla jinou knihu! Neskutečně jsem se do čtení zažrala a nedokázala se od stránek odtrhnout. Po dočtení závěrečných odstavců musím přehodnotit svůj negativní postoj, který jsem vůči Psímu poslání zaujala, protože i když mě první třetina vůbec neoslovila, zbytek knihy byl skvělý. Autor přišel se zajímavým nápadem na reinkarnaci zvířecí duše a plnění životního poslání, což zpětně musím ocenit. Určitě jde o dílko s přesahem, které čtenáři nabídne několik pěkných myšlenek na pomíjivost života. A i když si stále myslím, že šlo ubrat toho trapného hraní na city v úvodu, kniha si mě nakonec dokázala získat. Rozhodně jde o jedinečné dílko, které v mé paměti jen tak nevybledne.... celý text
Vlku zaslíbená
2022,
Hannah Whitten
Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku. Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery. Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.... celý text
Netvoři a krásky
2022,
Soman Chainani
Po grafické stránce naprosto dokonalé dílko, občas ale povedený vizuál není vše. Možná je to jen překladem, bohužel mi vůbec nesedl přehnaně moderní tón, jaký autor svým psaním udává. Problém jsem měla hlavně se stylem psaní (překladem?), kdy se neustále objevovaly pojmy, které mi pro pohádkové prostředí neseděly. (Například "princ sekal latinu" anebo "koukal po pěkných holkách".) Co se týče obsahu, včlenění určitých LGBT, feministických, rasových a etnických otázek mi přišlo vyloženě na sílu. Mnohé postavy, které měly nejspíš působit emancipovaně, moderně nebo pokrokově mi bohužel připadaly spíš nafoukané, prudérní a extrémně nesympatické (Locika, Kráska). Autor se prostřednictvím svého dílka pokusil o osvětu čtenářů, kde jim chtěl skrz tradiční příběhy poukázat na to, že není podstatná ani barva kůže, ani sexuální orientace. Bohužel to mnohdy bylo na úkor příběhu, který se dostával do pozadí, aby mohlo poukazování na morální dobro více vyniknout. Jasné, nebyly všechny příběhy špatné, i já si našla své oblíbence (Rampelníček, Modrovous, Perníková chaloupka, Peter Pan), přesto mi nesedl způsob, jakým autor pohádky zpracoval. Za mě postrádaly tu správnou pohádkovou atmosféru, kterou já tolik ráda. Šlo napsat politicky, rasově a jinak korektní dílko, přitom ale nepřipravit pohádky o jejich kouzlo. Mnozí autoři se dokážou s podobnými tématy poprat výrazně lépe.... celý text
Rapsodie
2022,
Laura Thalassa
Konečně New adult fantasy, které si toto označení plně zaslouží! V poslední době mi připadá, že autoři chápou rozdíl mezi YA a NA hlavně jako limit sexuálních scén, což je podle mě chyba. Postelové scény či množství brutality automaticky netvoří dílko, které zaujme dospělejší čtenáře. Rapsodie si však svou nálepku plně zaslouží. Autorka ve dvou časových osách skvěle vystihla rozdíl mezi chováním náctileté puberťačky a dospělé ženy. Líbil se mi vývoj charakterů i opatrné budování vztahu mezi hlavními hrdiny, které (konečně pro jednou) dává smysl. Hurá! Někteří tvrdí, že Rapsodie není vykrádačka Dvorů od S.J. Maas, no podle mě kecaj. Rozložení vílích dvorů, pouta druhů, fixace na křídla? Jakože říkejte si co chcete, je to totálně okopčené. Přesto to neodsuzuju, protože i když svět působí jak přes kopírák, autorka se ve svém příběhu zaměřuje na úplně jiné věci než Maasová - postupné budování křehkého vztahu mezi hlavními hrdiny trvající několik let, vyrovnávání se s tragickým dětstvím, poznávání vlastní kladné stránky,... Akční dobrodružství ustupuje do pozadí, místo toho dostáváme dokonale vykreslené charaktery, které nejsou dětinské, nechovají se nelogicky a neprosouloží celou knihu. To však neznamená, že mezi ústřední dvojicí není žádná chemie, právě naopak! Kéž by tak dokonale vykreslené vztahy byly v každé knize. Laura Thalassa napsala dílo, které je stylem psaní mnohem vhodnější pro dospělé čtenáře a mně je takovéto uchopení tématu vážně sympatické. Proto mi vůbec nepřekáží míra inspirace, kterou očividně načerpala jinde, protože jde o výborné zpracování, které vás chytí za srdíčko. Těším se na další díly série.... celý text
Vánice
2022,
Flint Maxwell
Existuje určitá skupina knih, kterou si více užijete, pokud je budete číst v ten správný čas. Přesně do této kategorie patří i novelka Vánice, která vypráví příběh nesourodé skupinky lidí, kteří uvíznou v extrémní chumelenici na chatě. Problémem je, že je půlka léta a na metrové závěje sněhu není nikdo připravený. Nejen, že si se sebou nikdo nesbalil zimní oblečení, ale brzy vypadne elektřina i signál, postupně dochází potraviny a po okolí se začnou potulovat podivné přízraky. Ze slunečné dovolenky u jezera se tak stává mrazivá hra o přežití. Knížka je velmi tenoučká, rozsahem bych ji řádila spíš k povídce, proto lze očekávat, že vývoj charakterů či stavba děje nebude patřit mezi silné stránky tohoto dílka. A je tomu opravdu tak - hlavní hrdinové jsou ploší jako žehlící prkno a děj nemá příliš prostoru na to, aby na čtenáře vyrukoval s nečekanými plot twisty. Jde o lineární linku, která se odvíjí zcela předvídatelně a ničím nepřekvapí. Přesto má příběh až nečekaně vydařenou atmosféru s lehkým nádechem hororu a pokud ho budete číst v zimě (jako já) a nebudete mít přehnaná očekávání, tak knížka možná dokáže dosáhnout i čtyř hvězdiček. Nejde o žádné veledílo, spíš o průměrnou věc, přesto si myslím, že ve správnou chvíli dokáže čtenáře při jejím čtení i zamrazit. Což je maximum, co od 190 stránkové survival povídky o sněhové vánici můžeme očekávat.... celý text
Zvrhlý král
2022,
Rina Kent
Vlastně ani netuším, proč jsem si pořizovala další román s natěšenou polonahou dvojicí na obálce, když vím, že u mě tato literatura většinou nesklízí úspěch. Ale nadšené recenze zmiňovaly "pořádně temnou romanci" a "drsného mužského protagonistu, který rozhodně není romantickým hrdinou". No pěkný odrb jakože. Sice se do popředí dostává toxický vztah s nesympatickým pitomcem, ale žádné překvápko neočekávejte, jde o další tuctovou romanťárnu s předvídatelným dějem. Děsně chytrá studentka Elsa dokončuje třetí rok na soukromé střední škole, která by jí měla otevřít dveře prestižních univerzit. Studium je pro ni utrpením, protože ji zbohatlické děcka dennodenně šikanujou. Protože je ale strašně odvážná, nenechá si to líbit. Ani od Aidena Kinga, šéfa kinder mafie. Pak ji ale jednou ve školní zahradě násilně párkrát zmáčkne prso a roztrhne blůzku, což v cudné panně vyvolá nečekaný příval vášně... A zase tu máme to tolik oblíbené tvrzení "vůbec ho nechci a absolutně nechápu, co mě k němu tak magicky přitahuje". Stostránkové repetativní omílání téhle věty vyústí v nečekaně prozření hlavní hrdinky, že ho vlastně chce. Jak překvapivé. Pak třeba zmínit problematickou morální stránku, jelikož vztah hlavních hrdinů dalece přesahuje běžné hranice toxicity - šikana, opěvování násilných sexuálních praktik, fyzické napadení, sadismus, chorobná žárlivost,... Sice platí, že proti gustu žádný dišputát, ale mně to teda sympatické nebylo. Nejsem žádná puritánka, ale při čtení jsem tolik protáčela oči, až jsem se reálně obávala svalovice očního nervu. Přesto je mi líto knihu úplně zatratit. Je psána nečekaně čtivě a svým způsobem jde o originální produkt na trhu. Uznávám, že romance s antihrdinou v hlavní roli může být dobrým způsobem, jak předvídatelný romantický žánr oživit. Nečekanou kladnou stránkou bylo i postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky. Autorka by očividně dokázala napsat slušný thriller, pokud by vyškrtala trapné erotické scény a nešvary pubertálních romanťáren. Škoda, takhle jde jen o další tuctovku pro náctileté.... celý text
V pasti lží
2018,
B. A. Paris (p)
Páni! Přestože jsem na thrillery z pera B.A. Paris slyšela ohromné chvalozpěvy, realita totálně rozdrtila veškerá má očekávání. Rozhodně brzy sáhnu po dalším kousku z autorčiny tvorby, protože mě svým talentem doslova uchvátila. Tohle boží dílko si opravdu zaslouží maximální hodnocení a kladné recenze. Jde o dynamickou jízdu s pořádným spádem. Autorka nám předkládá důmyslně vystavěnou zápletku plnou intrik, v níž se čtenář bude bezradně topit spolu s nešťastně zmatenou hlavní hrdinkou. Přestože nejsem velkým fanouškem fenoménu nedůvěryhodného vypravěče či výpadků paměti (na milost beru pouze rybičku Dory), tady bylo téma zpracováno na výbornou. Cass mě sice neustálým vyšilováním neskutečně štvala, v příběhu to ale mělo své místo. Navíc jde o dokonalou hru s napětím. Závěrečnou třetinu jsem zhltla za jedinou noc - jednoduše jsem se od stránek nedokázala odtrhnout a musela knihu před spaním dočíst. Rozuzlení bylo jedno velké WOW a i když určité náznaky mohly finále poodhalit, nadšeně jsem hltala každou autorčinu větu. V pasti lží bude určitě figurovat na mém žebříčku top knih a už se těším na další autorčiny výtvory. Psát teda vážně umí!... celý text
Arcižár
2021,
Eoin Colfer
Upřímně nechápu všechny, kdo tvrdí, že tahle knížka není vhodná pro mladší čtenáře. Když si vybavím své spolužáky na druhém stupni základky, tak právě vulgarismy, močení, zvracení, alkohol, vtípky ohledně nádobíčka nebo vyhřezlé orgány jsou věci, které správného puberťáka zaujmou a pobaví, protože jsou děsně "cool". Z toho usuzuju, že ač se Arcižár na první pohled tváří jako kniha pro dospělé, při bližším zkoumání má spíš teen vibe. Což je pravděpodobně taky důvod pro kritiku ze strany dospělejších čtenářů. Nerada přiznávám, že se k těmto zapšklým dospělákům tak trochu řadím... Eoin Colfer je spisovatel, jehož tvorba mi je blízká a dva jeho romány (Supervědátor, Seznam přání) dodnes totálně zbožňuju. Proto jsem byla připravena si zamilovat i posledního draka na zemi - paranoidního protivu, alkoholika a milovníka Flashdance. Postavy mají detailně vykreslený charakter a působí neskutečně živě. Stejně jedinečný je autorův způsob vyprávění, kdy nešetří černým humorem či ironií, což mám ráda. Jde o zvláštní mix gangsterky s fantasy parodií, okořeněnou popkulturními odkazy - výsledkem je bláznivý absurdistán, což ale neznamená, že jde o špatnou knihu. Má výborný překlad, je vtipná, originální a má skvělé hlavní hrdiny. Tak proč jsem se zhruba od poloviny musela do čtení nutit? Arcižár má čtenářům zcela jistě co nabídnout, jen je příliš specifický na to, aby se trefil do chuti každému. Nedařilo se mi zbavit dojmu, že nejsem cílovou skupinou. Jednak jsem příliš dospělá, jednak moc "holka" a žánrově mimo svůj píseček. Zaprvé, nejsem fanouškem gangsterek o zkorumpovaných policajtech. A přestože mi nevadí brutalita, alkohol a zmínky o dračích koulích, nejde o nejsilnější stránky knížky. Mnohem sympatičtější bylo postupné utváření přátelského vztahu mezi hlavními hrdiny, perfektně vystižená podstata budování důvěry a motiv druhé šance. Autorův styl psaní si stále cením velmi vysoko, přestože toto konkrétní dílko nezařadím mezi mé top favority.... celý text
Rezistencia
2012,
Veronica Roth
Slabou stránkou (z mého pohledu) je poměrně vleklé rozpitvávání psychického stavu hlavní hrdinky. Tris se po traumatických událostech zaviněných bojovou simulací nedaří dostat pod kontrolu své pocity. Vyšiluje, nikomu nedůvěřuje a dělá tajnosti. Na jednu stranu je pochopitelné, že se člověk po tolika úmrtích sesype. I tak mě ale jako čtenáře štvalo, když vycvičená bojovnice odmítala vzít do ruky zbraň, přestože byla v ohrožení života a když se každou chvíli slepě vrhala do nebezpečí s vidinou mučednické sebeobětující smrti. Dokážu plně pochopit, že pořádně mužným chlapákům kňourání náctileté hrdinky poleze krkem a tento díl se jim proto nebude číst tak hladce, jako díl první. Mě ale bavil. Mám Divergenci jako sérii jednoduše ráda, a to i se všemi slabostmi a nedokonalostmi v charakterech hlavních hrdinů. Postavy díky tomu působí neuvěřitelně živě a realisticky, ne jako banda dokonalých superhrdinů. Mají své strachy, traumata, výčitky svědomí, nedůvěru a problémy ve vztahu, které musí vyřešit. Autorka dokázala výborně zachytit křehkost psychiky běžného člověka a uvěřitelně zapracovat reakce na krveprolití a smrt nejbližších. Zároveň nám poodhalila více ze světa frakcí a jejich fungování. To vše velmi čtivou formou, kdy vás baví otáčet stránku za stránkou, přestože nad některými rozhodnutími hlavní hrdinky nevěřícně kroutíte hlavou.... celý text
Soumrak
2022,
Shannon Messenger
Ze Shannon Messenger se pomalu ale jistě stává grafoman podobných rozměrů jako S.J. Maas. Od útlé jedničky jsme ušli kus cesty a tahle 600 stranová cihlička rozhodně není vhodné čtivo pro hyperaktivní netrpělivce. Je stejnou měrou rozvláčná, jako hluboká. Obsahuje množství odkazů na předchozí děj, zároveň rozvíjí charaktery a otevírá nové oblasti, které hrdinové musí prozkoumat. Moc se mi líbí provázanost celé série a je obdivuhodné, jak autorka výborně zakomponovává detaily a informace, které nám dřív podsunula. Jediným mínusem je už zmíněné vleklé tempo vyprávění. Určitě by šlo pár stran ubrat a přitom nenarušit příběh či kvalitu. Přesto se oplatí prokousat lehce nezáživnějším úvodem, protože tahle boží série zcela jistě stojí za všechen čas, který jejímu čtení věnujete.... celý text