Viviana-Mori
přečtené 397
Lavondyss
2015,
Robert Holdstock
První půlka knihy se mi moc líbila. Druhá byla pro mne šílená, kdybych jí četla nemocná nebo někde na samotě, tak asi hodně blouzním. Psychicky náročné a depresivní to bylo a už jsem se skoro modlila, ať je proboha konec.Neměla jsem pak chuť už číst další díly, toho lesa jsem měla plné zuby.... celý text
Mort
1994,
Terry Pratchett
Průser je, že ani nějak nevím, co bych ke knize řekla... Líbilo či nelíbilo.... Jasně, že líbilo, příběh super, Smrť super, hlavně když nechtěl být Smrtěm a pracoval jako kuchař v pajzlu... to jsem se málem v MHD počůrala... postavy opět sympatické, až na tu princeznu, která mi někdy přišla princeznovsky namyšlená a tupá, zápletka v pohodě, akorát ten konec mi přišel nějaký moc jednoduchý... Nevím proč, ale na to, jak na mne působil celý příběh skvěle, uceleně a magicky barevně, tak ten konec byl oproti tomu takový nemastný neslaný. Možná to na mne dopadlo příliš dobře a naivně. :D Ale jako super.... celý text
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Určitě jiný šálek, než předchozí dvě knihy (Barva kouzel, Lehké fantastično), působilo to na mě o něco vážněji, uceleněji. Bavilo mě to, ačkoliv nevím co to mám, ale vždycky vydržím do půlky knihy a pak můj elán nějak uvadá, ale to je moje nemoc už hezkou řádku let. :) Každopádně jsem dočetla a jsem za to ráda. Z těch stínovejch oblud tam na mě šla i chvíli depka, to jako zase klobouk dolů, nejvtipnější postava Bábi Zlopočasná a ten konec, jak hledali tu hůl zamrzlou, to jsem se u toho dobře bavila. Dobré čtení, nic mi nevadilo, nic nerušilo, vše šlapalo jak má.... celý text
Barva kouzel
1993,
Terry Pratchett
Kniha, která mi snad třináct let ležela na poličce a já neměla chuť ji otevřít. Dostala jsem ji, když mi bylo asi deset, ale ocenila jsem ji až ve svých dvaceti třech letech. :D Obecně můžu říct, že se mi kniha líbila, ačkoliv z ní opravdu nemám ucelený dojem, je tak nahuštěná vším možným, že mám pocit, že jsem hulila spařený švestky a to všechno se mi dělo před očima. První půlka knihy jela jak po másle, z té druhé už se mi opravdu motala hlava a já si říkala COŽE? TO JAKO VÁŽNĚ? :D Mrakoplaš mi byl svým způsobem velmi sympatický, samý trable, samý zdrhání před jistou smrtí (Smrťem :D), samý zhovadilosti, ten jeho turista Dvoukvítek mi připomínal naivitou moji kočku a o těch hláškách tam ani nemluvě. Kolemjdoucí keř, jasná nelítost nad případnou smrtí svých kolegů (Mohl jsem to být já!), truhla s nožičkama (ačkoliv ta mi tam ještě připadala celkem normální), Smr't... líbilo se mi zhmotnění draka z pouhého srdečného přání, tak by to mělo obecně fungovat... :) Jako malá bych to opravdu nepochopila, protože ten humor je kolikrát skrytej prostě jen v těch skladbách vět, ironii a prdlosti uchopení celé té scenérie, nikoliv v ději samotném. Stejně tak v myšlení postav a vůbec celkovému vesmírnému složení všeho. Z této knihy mi rotovaly lentilky okolo hlavy a musela jsem chvíli čekat, než jsem se pustila do dalšího dílu. :)... celý text
Smrt v Benátkách
2003,
Thomas Mann
Přečteno už dříve jen kvůli kamarádské výzvě. Kamarádka mi ji doporučila a já po ní sáhla. Popravdě moc nevím, jak se ke knize vyjádřit. Ze začátku jsem si říkala, že to bude pro mě těžký oříšek, vybafla na mě šílená salva slov, spoustu popisů pocitů autora, který je sice velmi úspěšný, ale jaksi rozervaný, znuděný, nenaplněný....tak trochu bez reality... Ale i přes to, že děj je vlastně hodně jednoduchý, bez nějaké velké zápletky, mě to po několika stránkách vtáhlo do čtení. Ten chudák hlavní hrdina na mě vrhl slušnou depresi. :D Ta jeho platonická, homosexuální a poněkud pedofilní láska ke třináctiletému klukovi... No vlastně proč ne. Smutný. Neustále se na sebe dívali, ale nikdy ani jeden toho druhého neoslovil. Společnost je totiž velmi netolerantní. Autor v knize tak jaksi opěvuje krásu toho mládí a jako protiklad máme stárnoucího hlavního hrdinu, který silně podléhá stalkingu a nakonec i s posledním mrknutím očka při pohledu na tu krásu umírá. No jo, no. V Benátkách jsem kdysi byla, tak jsem si uměla představit i ten několikrát zmíněný smrad, který autor popisuje, i ty uličky, atmosféru. Ta kniha je i přes tu Itálii jaksi větrná a studená! Smutné je to, smutné. Každopádně kniha zajímavá, hodně stylisticky vyladěná, je tam hodně věcí k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem ji mohla dočíst a zase se posunout dál, i když pro mne četba byla poněkud náročná, není to můj šálek.... celý text
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
2008,
Gene Brewer
Dnes je to několik let, kdy jsem dočetla tuto knihu. U tohoto čtení se mi potvrdilo, že moje čtenářská "nespolehlivost", kdy knihy nedočítám, není tak úplně moje chyba, ale spíš chyba knih, které mi přichází pod ruku. U této knihy jsem kolikrát nechala být i ten praštěný fejsbuk a četla a četla, třeba několik hodin a četla jsem i v práci, když nebyli zákazníci. Celkový příběh se mi moc líbil, už jen proto, že témata psychologie a psychiatrie jsou mi dost blízká a zajímají mě. Příběh pacienta prota, který tvrdí, že je z planety K-Pax, kde neexistuje nic jako války, náboženství, školy, kde nikdo nepracuje - protože když je něco potřeba, vždy se najde někdo, to udělá, kde jsou si všechny bytosti rovni a žije se tam zkrátka lépe, než na Zemi, mě hlavně v první části okouzlil. Bylo to tak krásně očistné, utopické, pořád mi vrtalo hlavou – opravdu je to jen výplod nemocné osoby, nebo skutečně přivtělená bytost z jiné planety... ? Taky se mi líbila protova věta (možná proto, že já a škola jsme si nikdy moc nefandily :D): "Zdrojem vzdělanosti je touha po poznání. Když ji máte, školy nepotřebujete, A když ne, žádná škola ve vesmíru vám nepomůže." Všechno mi to přišlo nějak povědomé a neumím říct proč. :) Amnézie, bolístky pacientů, bludy...všechno tak smutné a v jádru i leckdy veselé a naopak. Prot měnil životy pacientů a spoustě z nich pomohl k vyléčení. Chvilku jsem taky přemýšlela, že bych ráda věřila, že "až se bude vracet, vezme mne s sebou." No, ovšem postupně kniha odhalovala docela děsivé příčiny protovy samotné existence. Nechci popisovat celý příběh, jednak by mi to asi nešlo a taky nechci nic odhalovat těm, kdo by si chtěli přečíst knihu nebo shlédnout film, ale pár věcí ještě napíšu. - Především se mi líbilo, jak je kniha psaná. Žádné zbytečně dlouhé popisy ani rozbory, pouze osudy nemocných lidí, hodně rozhovorů a témat k zamyšlení - Je tam krásně popsané to, jak je vlastně těžké určit, kdo je psychiatr a kdo pacient. Kdo je vlastně normální a kdo je blázen? Nejsme všichni tak trochu blázni? :) - Dozvěděla jsem se zase nové věci o nemocích duše, které se mi budou hodit - Nevím, jestli to ze své malinké pozice mohu říct, ale pan psychiatr Brewer mi někdy přišel až odporně vyzvídající a poněkud hloupý, protože se prota ptal často na jednu a tu samou věc několikrát :D a byl na moji vzletnou mysl až moc „při zemi“. A když už se na scéně objevil Robert, tak jsem měla občas chuť ho praštit pomyslnými novinami, za to jak tlačil na pilu. - Nevyřešenou záhadou v knize i v mé kebuli zůstalo to, jak se prot dokázal přemisťovat rychlostí světla….Jasně, pomocí zrcadla, ale pokud se jednalo jen o alter ego nemocného člověka, jak se to mohlo stát? Toto mi hlava nebere, ačkoliv moje fantazie by na tom dokázala zapracovat. - Aktuální moudro: Jakékoli bytosti, které by toužily zničit jiný svět, vždycky dávno předtím zničí samy sebe - Osud Roberta je velmi smutný. A vůbec všech lidí tam. Chvilkami mi z toho bylo opravdu velmi, velmi úzko. Snivé rozhovory o K-PAXU prolnuté tíživou realitou a minulostí ve mne zanechalo opravdu bizarní sled emocí. Ale dalo mi to naději, že když člověk chce, tak se může i z velmi zapeklitého útrpného bludiště své mysli dostat na denní světlo a dobře žít. Knížku jsem četla v digitální formě, ale určitě si ji plánuji i koupit a přečíst ještě několikrát. Tohle je přesně ten případ, kdy se to vyplatí a budu ji chtít v mé domácí knihovně. :) Takže díky za tento zážitek.... celý text
Společenství čarodějů
2008,
Trudi Canavan
Pro mne naprosto skvělá celá trilogie. Fantasy, které mne nadchlo a v nejbližší době se ke knihám chci vrátit a přečíst si je znovu, neb jsem to četla již před několika lety a navázat pak i trilogií Zrádkyň, kterou jsem kdysi už nedočetla. Svět čarodějů je vykreslen pěkně a "nepřehnaně", postavy mi byly, co si pamatuji, velmi sympatické a celý příběh takový fialově magický. A ten konec mi byl velmi líto.... celý text
