Viviana-Mori
komentáře u knih
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Mně se takové příběhy prostě líbí. Taková strašidelná pohádka pro dospělé, jednoduše napsaná, nic, nad čím si člověk bude rvát hrůzou vlasy a nehty, ale to mi právě vyhovuje. Příjemný příběh s milým hlavním hrdinou, leč poněkud naivním, duchařská linka fajn, konec vyloženě roztomilý. Mně by se takový osud vlastně docela zamlouval (myslím hlavního hrdiny). Příjemné, milé, tajemné počtení.
Buzz
Anders de la Motte
Tady nějak úplně nevím, co napsat. Chyběla mi hra jako taková, ale kniha je od začátku dokonce naprosto nabitá akcí, neustále se něco děje... Hlavní hrdina sice vždy ze všeho vyvázne jako zázrakem, ale to mi asi ani nevadí, však je to kniha. :)
Nicméně už toho na mě bylo moc. Všech těch zvratů, lidí, honění, zabíjení, pronásledování... za mě je tento díl už poněkud přemrštěný a bohužel se mi do třetího ani moc nechce, i když by mě zajímalo, jak to vlastně teda celé dopadne. Uvidíme, jestli dám třetímu dílu ještě šanci.
Game
Anders de la Motte
První díl se mi líbil, je to taková akční, zběsilá, bláznivá jízda. Ten koncept hry je fajn, úkoly a jejich plnění byla asi nejzajímavější část z knihy. Pak to už trochu ulítlo do ztracena, nicméně i tak to bylo velmi zábavné, stále se něco děje, stále nějaké zvraty. A když nad tím člověk moc nepřemýšlí, tak si tu jízdu užije. :)
Jizva
Danuta Chlupová
Kniha je vyprávěna velmi přirozeně, prostým jazykem bez nějakých složitějších metafor, takže se dá přelouskat opravdu rychle.
Katka jede z Polska pracovně do Ostravy kvůli otevření nové pobočky firmy, kde pracuje. A náhodou začne pátrat po osudu své tchyně. A to, co zjišťuje, se jí úplně nelíbí a trochu to s ní zamává... No, ani se úplně nedivím.
Ta historická linka byla daleko zajímavější, je fajn, že se člověk dozví něco o Životické tragédii, i když bych spíš řekla, že v této knize je to jen takový stín toho všeho, co se tenkrát dělo. Kniha má potenciál velkého příběhu, ale je servírovaná tak nějak prostě, jako by se nechumelilo a vyznívá to pak poněkud povrchně. Kdyby byl příběh zpracován více do hloubky, asi by mě kniha položila a já bych pak s chutí dala pět hvězd. Takhle si tu jednu nechám.
Určitě ale stojí za přečtení, o těchto událostech se málo ví a tak každou knihu na toto téma vítám.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Pozoruhodná kniha. Žánrově něco mezi hororem, thrillerem, s detektivními prvky a mystikou.
Parta přátel najde mrtvolu. A hlavní hrdina ji vídá všude i po smrti. Má předtuchy a umí vycítit zlo na dálku. V této knize opravdu není nouze o děsivé a tragické situace, které se hlavní hrdina snaží zvrátit.
Velmi se mi líbilo, jak je popsána zlověstná atmosféra přicházejících povodní a různé osudy místních. To se hodně povedlo a přišlo mi to daleko děsivější, než nějací duchové, nebo zjevení démonů či smrtky.
I popis tornáda byl docela poutavý, pokud beru v potaz hlavně tu realistickou linku. Přiznám se, že v druhé části knihy mi už kolikrát opravdu suverénně běhal mráz po zádech. Kniha má opravdu hrůznou a tísnivou atmosféru a z mnohých situací odehrávajících se v příběhu, mi bylo těžko po těle.
Za možná nějaké to mínus považuji, že dějová linka byla někdy trochu zmatečnější, vyprávění přeskakovala z pozdějšího data na dřívější a někdy v tom byl trochu guláš, ale ne zase tolik, aby se člověk v knize neorientoval.
Mnohé metafory už na mě také byly moc, trochu mi to kazilo plynulost čtení.
A možná ten konec mohl být ještě o špetku lépe vypointován, něco málo mi tam chybělo, ten konec byl takový až zvláštně prostý, ale možná to byl účel. Ale i tak se jedná o velmi zajímavou a poutavou knihu, která mě velmi zaujala, takže dávám plný počet i přes pár mnou vnímaných neduhů.
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Přemýšlela jsem, jestli dát čtyři, nebo pět hvězd. Ale rozhodla jsem se nakonec pro plný počet. Jedním z důvodů bude asi to, že nejsem zrovna úplný fanoušek románů z dávné historie, ale paní autorka umí opravdu dobře vyprávět. A hezky se čte o hlavní hrdince, která není oblíbená a až vlastními činy a povahou si přízeň získá. Kniha je poutavá, nechybí akce a dokonce ani romantika.
Od autorky jsem četla již dvě jiné knihy a obě mě moc zaujaly a ačkoli mě zaujaly více, než tato, tak i tento příběh považuji za zdařilé dílo.
Mohla bych dodat asi ještě leccos, ale proč? Byl to příjemně strávený čas s touto knihou.
Poslední večeře
Anna E. Wahlgren
Takové psychologické drama o skupině přátel, kteří přátelé úplně nejsou, každý má máslo na hlavě a každý něco skrývá.
Nikdy nemůžeme někoho doopravdy znát, o tom příběh je.
I když se kniha čte dobře a zápletka je zajímavá, tak to občas bylo zdlouhavé a přišlo mi to i trochu zmatečné. Někdy jsem se už ztrácela v tom všem, kdo co provedl.
To setkání po letech bylo celé zvláštní a přitažené za vlasy. Já bych asi tak v klidu nebyla a nevečeřela v takové atmosféře. S takovými lidmi, navíc v zavřeném bytu by mi asi nebylo vůbec dobře.
I přes dobrou zapletku a čtivost si myslím, že je kniha takový průměr. Neurazí, zabaví, ale úplně nenadchne.
Na konci kolejí
Michael Reit
Kniha se určitě dobře čte. Téma holocaustu je velice významné, důležité, emotivní a smutné, leč poslední dobou se s knihami s touto tématikou roztrhl pytel a přijde mi, že se z toho stala téměř móda. Je důležité, aby se o tomto tématu mluvilo, aby se o něm četlo, ale stejně málokterá kniha dokáže ty skutečné hrůzy alespoň přiblížit.
To, co se dělo v Osvětimi za příšerná zvěrstva, už všichni víme. Tato kniha spíš chodí tak okolo, popisuje křišťálovou noc, pracovní - později tranzitní tábor Westerbork, bezútěšné chvíle ve vlaku a věnuje se i tématice odbojů, což je pro mne určitě zajímavé, je úžasné, že se našlo tolik odvážných lidí, kteří se snažili pomoci.
Přesto kniha chodila jaksi po povrchu, tak mi to přišlo. Kniha mě v jedné scéně rozbrečela, když ten židovský učitel nasedal s dětmi do vlaku a říkal jim, že jedou na výlet....to mě hodně rozesmutnilo. Je to smutný příběh, silný, to každopádně, ale je psán tak nějak útržkovitě, okrajově. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc, si myslím. Jacob měl opravdu velkou dávku štěstěny, což je fajn, aspoň kniha nebyla bezútěšná až do morku kostí, přesto ale jsem v knize něco maličko postrádala. Možná větší hloubku. Ale jinak to bylo dobré čtení, tedy jestli se vůbec o takovém tématu dá říct, že se "dobře" čte. Není to špatná kniha, ale už jsem četla mnohem silnější knihy na toto téma.
Čtyři hvězdy si ale příběh myslím zaslouží, už jen pro to, že popisuje činy mnoha skutečných hrdinů.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Nejprve jsem viděla seriál a ani jsem netušila, že je to vytvořené podle knihy. Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a i když jsem příběh už znala, chtěla jsem poznat i knižní verzi. Což svědčí o tom, že mě příběh v seriálu velice zaujal a musím říct, že knihu kopíruje dokonale.
Nicméně otázka je, jestli bych knihu zvládla dočíst i bez znalosti onoho seriálu, protože mnohé pasáže jsou trochu zdlouhavé, většina knihy působí jako milostné melodrama. Ta mysteriózní linka tomu dává jiný rozměr, který každému nesedne, mě naopak ale právě tenhle zvrat asi zasáhl nejvíce.
Celé je to strašně depresivní a zoufalé. Louise byla až příliš naivní a ovlivnitelná. Adele taky. No, ostatní nemá cenu jakkoli prozrazovat. Knižní konec vyzněl daleko hůř, než ten seriálový. Opravdu mi z toho nebylo dobře. Tolik špatných rozhodnutí...
Každopádně velmi zajímavý počin, mám od autorky půjčenou ještě jednu knihu, tak jsem zvědavá.
Pokoj mrtvých
Franck Thilliez
Přiznám se, že jsem z knihy poněkud rozpačitá. Na jednu stranu se jedná o pořádně zběsilou, zvrácenou a napínavou četbu se spoustou zvratů, na druhou stranu čeho je moc, toho je příliš.
Až příliš mrtvol všude, příliš mnoho utrpení, zbytečné smrti... Tato kniha není pro slabé povahy, protože se tam vraždí děti i zvířata a to dost ujetým způsobem.
Vadily mi podivné metafory, přirovnání, s tím jsem měla problém už u jiné autorovy knihy. Nějak se mi to do těchto thrillerů nehodí.
Také opět klišé, na konci Lucie vše řeší sama v drsných podmínkách... Takový přístup mi přijde už ohraný, do nebe volající, hloupý a nezodpovědný. Chápu, že to je pro účel napětí, ale už je to leckdy trapný.
Celkově se to utne hrozně rychle... Ocenila jsem ale nějaké střípky v závěru a vysvětlení, proč vrah jednal tak jak jednal, ale... Celkově ten konec je prostě divný, i když vypovídá o tom, kdo co zasévá, také sklízí.
Kniha je dle mě přemrštěná, překombinovaná, se spoustou nelogicky (proč někoho bodnou a on normálně funguje??!) Četla jsem ji dlouho, vyčerpávala mě.
Ale kdo touží po literatuře, která mu trochu pocuchá nervy, tak asi dobrý.
Mně tam chyběla jakási logičtější kontinuita příběhu, té hrůzy tam bylo až moc a autor to podal tak nějak šaškovsky drsně a bláznivě.
Mnohých mrtvých mi bylo fakt líto. Fakt nevím, jsem z této knihy dost rozpolcená.
Ale na autora nezanevřu, přes to všechno je to docela zajímavé, i když mi autor nepřijde úplně normální :D
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Kdysi jsem viděla film, který mě závěrem šokoval a rozbrečel, takže jsem knihu měla dlouhou dobu v merku, ale dostala jsem se k ní až nyní.
Příběh je psán jednoduše, naivně, z dětského pohledu. Proto si myslím, že kniha je skvělé dílo, které může mladší populaci přiblížit bez zbytečných složitostí téma holocaustu. Samozřejmě, že příběh je sám o sobě poněkud nereálný, pochybuji, že by šlo, aby se dětský vězeň jen tak poflakoval u plotu a povídal si s někým z venčí, aniž by si chlapců kdokoli po tak dlouhou dobu všiml. Ale i tak se jedná o velmi silný příběh o silném a ne tak úplně naplněném přátelství.
Konec je velmi smutný, ačkoli ve filmu působil ještě hůř a drsněji. Řekněme, že kdo s čím zachází... (mám na mysli Brunova otce).
Líbilo se mi to, ačkoli mi vadila ta přehnaná naivita a to, že Bruno v některých okamžicích působil docela rozumně a jindy, hlavně při komunikaci se Šmuelem, jako úplný ignorantský blbeček. S dětmi pracuji mnoho let a nemyslím si, že by Bruno v devíti letech vůbec nic nedokázal pochopit a byl tak zabedněný. Toť můj názor.
Jinak se jedná o působivou knihu, kterou bych opravdu doporučila mladším čtenářům.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Vím, že se jedná o velmi jednoduchou duchařinu, u které se leckdo nebude vůbec bát, ale mně se kniha líbila. Bylo to přesně takové mírně strašidelné a napínavé odpočinkové čtení, které jsem potřebovala při dlouhých jízdách v autobuse.
Ačkoli jsem se samozřejmě musela pozastavit nad Adrienninou touhou v domě nejprve zůstávat, já bych se tam podělala hned na začátku, bojím se tmy a zažít tam jakékoli divné pocity, tak budu raději bezdomovec. Ale to by pak kniha byla o ničem, že?
Představa kostnatého klapání mi nedělala dobře. A jestli jsem se u této knihy opravdu bála, tak to byl strachem o kocoura.
Příjemná pohodovka, která se dobře četla, více jsem neočekávala, takže dám klidně kladné hodnocení, i když vím, že nějaký majstrštyk to vůbec není.
Krvavý anděl
Franck Thilliez
Inu, thrillery prostě miluju, takže mě tato kniha vlastně nezklamala - vraždy, zvraty, napětí, i nějaké ty emoce... Ale! Ze začátku jsem si říkala, jestli má cenu tuto knihu číst, první stránky mě neuchvátily. Některé pasáže mi také přišly napsány až komicky květnatě. Trochu mě to rozčilovalo a zároveň rozesmávalo. Když se řešila vražda, tak dobrý, ale autor občas při různých úvahách hlavního hrdiny zabíhal do podivných sousloví, nejspíš aby svůj projev ozvláštnil, ale přišlo mi to příliš na efekt. Také mě trochu vadilo, jak Sharko dává lidem v knize přezdívky, trochu mě to mátlo.
A když pominu vše výše zmíněné a fakt, že jsem vraha uhodla ještě než jsem dospěla k půlce knihy, tak jsem vlastně i tak jako čtenář byla docela spokojena.
Příběh se vyvíjel slušně, i když je to pěkná zběsilost a ne zrovna veselá.
Za tu zábavu dávám plný počet.
Sítě
Petra Dvořáková
Velmi poutavé a zajímavé čtení. Tuto knihu jsem měla v plánu své kýžené četby dost "upozaděnou", sáhla jsem po ní spíše náhodou a byla jsem velmi mile překvapena.
Tři různé příběhy žen, které spojuje téma spojuje nízkého sebevědomí a zavede je to dost složitých psycho situací. Hodně ze života!
Nejvíce mě oslovil asi první příběh, to byla klasická ukázka toxického vztahu s psychopatem. Z takového čtení mi nebylo vůbec dobře, protože tohle se může stát úplně každému. Trochu jsem v tomto příběhu poznávala i sama sebe, také jsem měla co do činění s jistým individuem, i když trochu jinak.
Druhý příběh také velmi fajn, ukazuje, kam může vést fanatismus.
A třetí byl zvláštní se zvláštní hrdinkou, psychologicky mi tento příběh přišel asi nejzajímavější, i když čtenářsky mě chytl méně, ale bylo zajímavé sledovat, jak se hrdinka pro touhu po dokonalosti a totální kontrole svého života žene do záhuby.
Dle mě opravdu povedené dílko.
Nenávist
Chris Carter
Carter mě ještě nikdy nezklamal. Vlastně mě mrzí, že už zbývají jen dva vydané díly. Můj život pak ztratí smysl (nadsázka).
Už jen konec předchozího dílu sliboval velké věci. Přesto jsem si dala načas rok, než jsem se po Galerii mrtvých vrhla na Nenávist.
Jediný příběh, který navazuje na předchozí události. Znovu se setkáme s Lucienem, který je opravdu spíš Luciferem. To, co dělal je neskutečný a hrůzný. V této knize vraha víme od začátku, ale na napětí to neubírá, neustále se děsíme, co ten psychopat ještě vymyslí.
A leč se mi kniha velmi líbila, tak smrtelná scéna v baru byla dle mě popsána až přehnaně. Autor se v tom podle mě zvláštním způsobem výžívá, popsat všechny nechutný aspekty vražd, někdy je to v pořádku, ale zrovna tady, v tom baru, mi to přišlo zbytečně moc, ne kvůli nechutným věcem, ale přišlo mi to vykonstruované na sílu.
A některé scény byly velmi smutné. Není to veselá kniha, ačkoli ke konci jsem se tím vším řáděním už dost bavila a smála se.
Velmi poutavé čtení.
Magický prazdroj
Terry Pratchett
Humor skvělý jako vždy, příběh mě ale příliš nepohltil. Pravda je, že jsem se tuto knihu v průběhu let pokoušela číst čtyřikrát. Teď, napočtvrté jsem se rozhodla, že už to prokletí konečně zlomím a opravdu ji dočtu dál, než jen do chvíle, kdy přijde supermág na Neviditelnou univerzitu. Dočetla jsem ji celou a i přes to, že postavy byly moc fajn, humor skvělý a příběh zběsilý (Mrakoplaš mi trochu připomíná mě) tak jsem nečetla zase s takovou chutí. Jsem prostě nyní asi laděná jinak a upřednostňuji vážnější knihy. Úplně mi to nesedlo a jiné díly Zeměplochy se mi líbily víc.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Uff. Na to, že kniha není zase tak tlustá, jsem jí četla docela dlouho.
Bryndzu jako autora mám ráda, série s Erikou Fosterovou mě bavila, tu druhou sérii s Kate jsem zatím nečetla, chystám se na ní.
Ale tohle se podle mě úplně nepovedlo.
Kniha je čtivá, stále se něco děje, to je pozitivum. Ale občas mi přišlo, že autor omílá mnohé věci dokola. Také mi kniha přišla strašně bezútěšná a depresivní. Jsem zvyklá číst temné příběhy, psychothrillery a krimi, ale tohle byla prostě jedna velká schíza. Já být hlavní hrdinkou, tak jsem podělaná až za ušima a v mnoha ohledech asi jednám jinak a mnohem zbaběleji.
Chorvatský smyšlený ostrov se tu jeví jako děsivé místo. Prázdninový domeček se proměnil v dům hrůzy. Samá nešťastná událost, už mi to pak lezlo krkem.
Také mi celý příběh přijde až příliš zběsilý a naprosto nereálný. Taková uměle vykonstruovaná beznaděj, všechno na sílu.
A také mi přišlo zvláštní, že ač kniha obsahuje barvité popisy krajiny, já si to vůbec představit neuměla. I ty obyčejné popisy mi přišly chaotické a to myslím, že mám představivost dobrou, ale tady mi to fakt nějak nešlo.
Dávám tři hvězdy, protože nějaký zájem kniha ve mně vyvolala a nenudila mě, ale ten příběh je fakt divný.
Zlaté klasické vyšetřování vražd.
Asi jsem čekala něco jiného.
Les v domě
Alena Mornštajnová
První, co mě po přečtení této knihy napadlo, bylo: Hrozný. Nechutný.
Tím nemyslím, že by taková byla kniha sama o sobě, ale to, co se v ní děje.
Leckdo tvrdí, že paní Mornštajnová neumí psát, že její knihy jsou jak slohovka ze základní školy. Já s tím ale nesouhlasím, ano, je to psáno jednoduše, ale je to o malé holce, takže mi to nijak nevadilo. Příběh je psán prostě, ale lidsky, dobře se čte. Když se díváme na obraz, někdo také maluje realistické kresby a někdo jen patlá štětcem klikyháky... Stylů je spousta a záleží, co si z toho čtenář vezme a co očekává.
K příběhu samotnému: Už jen to, že nevíme jméno hlavní hrdinky, poukazuje na to, jak na ní nikomu doopravdy nezáleželo. Bezejmenná, bezvýznamná. Přítěž pro všechny okolo, bylo mi jí velmi líto. Rodina by měla být ten pomyslný bezpečný přístav, jistota, ale někdy je rodina i za trest. Matka alkoholička, slabá osoba, netečná, bez jakékoli empatie a citu, babička zapšklá, vyčítavá a taktéž citově chladná (ačkoli mi přišlo, že tam nějaké záblesky citu vůči "Cácoře" přece jen byly, asi jako u jediné osoby). No, o "lesu v domě" ani nemluvím, to je humus na entou.
Takže celkově jde o příběh, který nemá žádnou naději, optimismus, máme jasný příklad toho, jak by to v rodině probíhat nemělo a že by si někteří lidé opravdu neměli pořizovat děti, jen sdílíme s hlavní hrdinkou jedno velké zoufalství. Takže strašné, nicméně se jedná o velice silný příběh, napsaný jazykem rozluštitelným pro každého, takže hodnotím velmi kladně.
V jejím srdci svět se tříští
Jonathan Dylan Barker
Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem ráda, že byla splněna.
Mám ráda záhady, výzkumné laboratoře a zvláštní schopnosti. Toho si čtenář užije v knize dostatečně, kniha má zdařilou kontinuitu, s hlavním hrdinou začínáme v jeho dětství a putujeme s ním celou trnitou cestu, přes mnoho mrtvol až do dospělosti. Příběh úspěšně graduje s každou další stranou.
Ta osudová láska je stěžejní, ale mě připadala... nepravděpodobná. Proč by měl Jack milovat nějakou přemoudřelou, arogantní fiflenu, kterou jednou potkal na hřbitově a navíc se s ní vidí jen velmi sporadicky? Ze začátku se nechovala k němu vůbec hezky, vím, nemohla za to, ale nemám ráda, když hlavní hrdina ze sebe dobrovolně nechá dělat vola jen pro hezký oči. Ale jasně, bez toho by ten příběh asi nevznikl. Pak to Stella vylepšila a druhá půlka knihy ji poněkud více zlidštila.
Ke konci možná byl již na mě příběh příliš zdlouhavý, ale celkový dojem mám víc než dobrý. Mám ráda tajemno a akci a v této knize je toho požehnaně.
I mnoho postav, záporných více než kladných, z toho Pickforda jsem měla osipky, vše je tak strašně propletené, zamotané, ale napsané tak, že se v tom člověk neztratí.
Konec byl poněkud zvláštní, nevím, jestli se mi úplně líbil. Nicméně dávám pět hvězd, i přes výhrady, neboť mě kniha opravdu bavila, měla spád a bylo to zase něco trochu jiného, než jsem v poslední době zvyklá číst.
Nicméně si prostě neodpustím vtíravou myšlenku, že ta láska ke Stelle byla hodně nezdravá a dost přehnaná, ale to bývá bohužel nešvar valné většiny knih.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Autorka ani zde nezaptře svůj styl - román se spletitými osudy, mnoha postavami, které spojuje určitá věc, ať už to je nějaká činnost, nebo lokalita a krimi zápletka k tomu.
Nejedná se o žádný brutální thriller, vše plyne pozvolna a děj se víc a víc zamotává.
Příběh se mi líbil a ač jsem ještě zdaleka nečetla všechny díly této série, tak musím říct, že tento díl považuji za slabší. Nekonalo se zde pro mě takové napětí, jako u jiných autorčiných kousků, běželo to všechno v takové konstantní rovině. Ale to nevadí, ráda si přečtu další díly.
