Viviana-Mori komentáře u knih
Knihu jsem četla poněkud déle, ale nebylo to pro to, že by mě nebavila, spíše jsem musela spoustu dojmů vstřebat. Pomalejší rozjezd mi nevadil, alespoň se člověk mohl pořádně vcítit do bezútěšné situace hlavní hrdinky. Zničehonic ztratit uprostřed města paměť, nevědět kdo jste, kam máte jít - to asi nikdo zažít nechce. Celou dobu tušíte, že se muselo stát něco hrozného, ale nevíte proč a jak. Komu věřit? Z manžela Jane jsem měla osypky, vůbec její situace se vyhrocovala do děsivých rozměrů.
Konec hezky zapadl do celé mozaiky. Za mě povedené dílo, líbilo se mi to víc, než jsem původně čekala.
Carterovy knihy miluju. A pro to možná musím konstatovat, že už napsal o něco lepší díly.
Já jsem smrt je další zběsilá šílenost, jako fanouška mě v podstatě nezklamala, ale oproti minulým knihám mi zde přišlo, že má příběh víc hluchých míst, místy byl zdlouhavý a poprvé mi jako Garciovi přišlo, že Robert už stárne. No, nemohla bych se mu divit, divím se, že si tohle detektivové zvládnou při tom všem zachovat zdravý rozum.
Mimo to, co prožil Červ, je opravdu ohavnost.
Mnohé věci, které mě v knize měly překvapit, mě vlastně příliš nepřekvapily. Tušila jsem je. Kromě tedy vraha.
Dám si teď od Cartera chvíli pauzu, ale pak se zase ráda k jeho dalším knihám vrátím.
První půlka knihy skoro až malebně vykresluje život v Afghánistánu, všechny radosti i strasti. Hodně se tu děj soustřeďuje na vztah otce a syna a na přátelství. Tato část se mi moc líbila a velmi mě zaujala, Hasanova oddanost k Amírovi byla skutečně obdivuhodná, i když ho někdy trápil a nakonec i z dětské zbabělosti zradil.
Trochu mě překvapilo, že byl útěk ze země popsán tak narychlo, myslela jsem, že to bude stěžejní část příběhu, nu - nebyla, ale to nevadí. Část v Americe možná někoho nudila, mě nevadila, hlavní hrdina dospěl a snaží se uchytit v novém světě, v novém životě. Láska a jiné pozdější nešvary... Co mě ale pak zničilo, bylo, když se Amír vracel znovu od Afghánistánu.... co se tam dozvídal, co tam viděl - o tom se mi vůbec nečetlo lehko a musela jsem knihu na pár dní odložit. Nakonec jsem ji dočetla a bylo mi z toho všeho smutno. Někdy mi v knihách přeslazené konce vadí, tady bych naopak nějaký ten šíleně uslzený a usměvavý happy-end uvítala, kde by se všichni potkali, všichni přežili a odpustili si. I když úplně závěrečná scéna dala trochu naděje, že zase jednou svitne.
Je to holt život, žádná pohádka. Velmi silné čtení.
Tohle mě teda emocionálně "vyšťavilo" spolu s hlavním hrdinou. Čekala jsem, že to bude zase další klasická brutální jízda a honička za vrahem, ale tady se i více seznamujeme s minulostí Roberta, kniha tlačí více na emoce a bylo mi Roberta opravdu líto, divím se, že se ještě úplně nezbláznil.
Vraha vlastně známe téměř od začátku, jen se ptáme - proboha proč? Tohle byl asi zatím nejhorší psychopat. Schíza na entou, když se protne geniální mozek, brutalita a šílenství.
No nemám slov, opravdu další vynikající kniha a díky tomuto dílu u mě série ještě více stoupla.
Dobré, vděčné téma, knize nelze upřít čtivost - opravdu se čte moc dobře. Jen mi tam celou dobu něco nesedělo... Možná až neskutečná naivita a neopatrnost hlavní hrdinky, podivné situace... Že by hrdinka byla opravdu tak blbá, že by si psala deníček o svém manželovi násilníkovi do jeho počítače? To už by mi přišlo pravděpodobnější, kdyby si ho psala rukou a schovávala do krabice od bot.
Ano, téma domácího násilí je velmi různorodé a opravdu se může stát leccos, když žijete s psychopatem, přes to - něco mi bránilo celé knize věřit, neumím popsat proč.
Začátek jejich vztahu je vykreslen hezky, reálně, takhle to opravdu bývá, někdo prostě je vhodná oběť a mladá naivní holka bez pořádného zázemí a bez peněz je dokonalá kořist. Psychopati se umí vnutit, to ano. Ale pak už mi to přišlo sem tam dost ujeté. Ale i tak se jedná o knihu, která mi zpestřila prázdniny a neberu čas nad ní strávený jako ztracený.
(SPOILER) Já jsem možná zabedněná, ale nebylo mi úplně jasné, proč chce Megan tak vehementně mlčet. Jasně, měla trauma kvůli tomu, co se stalo, pochopila jsem z knihy, že to hlavně ona sama sobě brání mluvit a mluvit nechce z důvodu, aby nenesla vinu, aby ji její okolí neodsoudilo. Jenže s okolím přesto dál komunikovala v psané formě. Kdyby to šlo, mohla to komukoli napsat. Její psaný projev nijak omezen nebyl, proč tedy ten mluvený, když mohla psát a zároveň své tajemství nikomu písemně nesdělila, mohla dle mě klidně i mluvit a zkrátka mlčet o tom, o čem mlčet chtěla. Nikdo ji z ničeho nepodezříval, tak k čemu to všechno?
Jinak se jedná o mile napsaný příběh, oceňuji LGBT tématiku, díky níž jsem si vlastně knihu ke čtení zvolila.
V knize vynikla mnohokrát zbytečná dětská/pubertální krutost vrstevníků. Každý chce mít své místo v životě, někdy i za cenu toho, že jiné zadupává do země.
Hodnotím třemi hvězdami, protože přece jen jsem již přečetla mnohem silnější knihy, ale i tak si myslím, že se jedná o milý, odpočinkovější příběh s temnější zápletkou.
A mně se kniha opravdu líbila. Celé to bylo šíleně zběsilé a jen jsem kroutila hlavou, co všechno je možné. Hlavní hrdinka občas smýšlí hodně naivně, já bych asi trpěla paranoiou za všech okolností a všude.
Kniha je psaná velmi čtivě, mě jako čtenáře doslova vcucla a kdybych neměla potřebu spánku, asi by mě vyplivla až na samém konci.
Temné, ponuré, psychopatické. Čte se to samo a nemohla jsem odtrhnout, potřebovala jsem neustále vědět, co bude dál a proto dávám plný počet.
Silná, smutná a přímočaře napsaná kniha. Zuzana má celý život před sebou, netrpí nouzí, má vše, lásku, chuť do života... ta jí ale nezmizí i přes veškeré nespravedlnosti a hrůzy po tom. Těžko říct, jestli mě zasáhla více část z Osvětimi (na kterou jsem ale byla připravena) a nebo to, jak se Zuzanin osud odvíjel po té. Tohle by se prostě nemělo dít, ani jedno, ani druhé.
Jinak se jedná opravdu o bravurně napsanou knihu, není důvod se bát absence přímé řeči, děj i postavy jsou vykresleny dokonale, barvitě a příběh je vyprávěn s takovou něžnou, životní syrovostí. Kniha si plný počet hvězd určitě zaslouží.
Jednodušší kniha o městečku s nepěkným tajemstvím. Děj se na můj vkus rozjížděl příliš pomalu a naopak konec, kde bych uvítala více vysvětlení, byl useknutý a vlastně dost krátce popsán.
Přesto knihu hodnotím kladně, čte se lehce a nějaká ta tísnivá atmosféra tam je.
Silný příběh, bez debat. Člověk tak nějak dopředu ví, co se stane a že to nebude veselé.
Přesto se mi kniha nečetla úplně snadno, asi dvakrát jsem ji chtěla vzdát. Styl psaní mi ze začátku úplně nesedl, byla jsem leckdy zmatená, co jsou jen představy a co skutečnost, či jak to vlastně je.
Scény s McMurphym a Ratchedovou mě ale bavily, dobře jí to dával sežrat. Líbilo se mi, jak znovu vléval život do žil kolikrát zcela letargickým pacientům, jak drželi při sobě, jak bylo z příběhu cítit, jak těžké je se vymanit z takového léčebného vězení, byť život by mohl plynout úplně jinak.
Konec byl velice silný.
Zkrátka pěkná a dobře napsaná kniha, jen jednu hvězdu ubírám za to, že jsem se nad ní málem zadusila.
Jelikož byla kniha přirovnávána ke Stoletému staříkovi, čekala jsem nějakou šílenou skopičinu. Ale vlastně to byl velice lidský, milý, leckdy ironický a i poněkud smutný příběh.
Ovea si člověk musí zamilovat, ať chce, nebo ne. Navenek nerudný, zapšklý a protivný dědek, avšak v nitru velice citlivý a životem poznamenaný pán, který truchlí po své jediné, životní lásce. A ač se lidem, přátelství a jakémukoli bližšímu kontaktu brání zuby nehty, nakonec pomáhá všem okolo, aniž by sám nejprve chtěl.
Bavily mě jeho rozepře se sousedy, jeho marné pokusy o odchod ze světa, jeho hlášky a sakrování. Konec mě dojal.
Moc pěkná kniha, takových pěkných a příjemných příběhů jsem mnoho nečetla.
A nesázela bych na to, ale přišlo mi, že je Ove poněkud šmrnclý aspergerovým syndromem. :)
Dlouho, opravdu hodně dlouho jsem tento komiks měla v hledáčku. A konečně jsem ho přečetla. Zpracování je opravdu zajímavé, moc se mi líbilo, jak se prolíná realita s minulostí, jak je vidět, co tragické zkušenosti způsobí do pozdějších let. Již jsem mnoho knih o holocaustu četla, takže mě kniha v ničem nepřekvapila (dějově), ale komiksové zpracování tomu dalo ještě jakýsi rozměr navíc.
Zkrátka - emotivní, smutné, hrozivé. Ať už budu číst jakoukoli knihu s touto tématikou, i třeba po sto padesáté si budu ťukat na čelo a nevěřícně vrtět hlavou nad tím, jak tohle někdo mohl dopustit.
Psychopatická jízda. Na prvotinu to rozhodně není špatné, ze začátku se děj trochu vleče, ale vůbec to nevadí, alespoň pořádně nahlédneme do mysli a pocitů Mirabelle a zjistíme, jak to u ní doma zvráceně chodí. Matka je teda pořádná psychopatka a z mnohých situací v knize mi nebylo dobře. Oproti první, pozvolné půlce naopak druhá půlka knihy nabere takové obrátky, že se čtenář nestačí divit. A i když bylo leccos už trochu překombinované a leckdy ne úplně pravděpodobné, tak mě kniha nepustila a musela jsem v napětí číst dál a dál. Užila jsem si to
Nelituji četby, je to velice akční, promyšlený a dějově barvitý komiks. V závěru této knihy mi i pár slziček ukáplo. Moc hezké, jen jak už jsem psala u jiného dílu, nevím, jestli to je tím, že komiksy normálně nečtu, ale občas jsem byla ze všech možných zvratů zmatená a děj mi leckdy přišel až zbytečně splašený. Zkrátka, klidně bych uvítala delší příběh, více vysvětlení, více rozpracování... Asi bych si děj užila ještě víc. Zkrátka, moc rychlé! Ale pěkné. :)
Tohle byl teda mazec. Zatím mě žádná kniha z této série nezklamala, ale tento díl byl teda něco! Napětí od začátku do konce je u Carterových knih už běžné, každý díl má co nabídnout. Tento se mi líbil moc, internetové hlasování o způsobu smrti oběti... Bohužel je to smutná realita, lidi fascinuje násilí. Vrah měl ke všemu svůj důvod a dělal to opravdu mazaně. Čtení jsem si moc užila, fakt se mi to líbilo, za mě se určitě jedná o jeden z těch lepších dílů.
V tomto dílu jsem zvlášť ocenila výlety do minulosti, dozvíme se, jak vlastně klíče vznikly a leccos o historii Klíčova. Opravdu vydařené.
Stále skvělé a poutavé, ale na mě byl tento díl strašně splašený. Nevím, jestli to je tím, že nejsem vůbec zvyklá číst komiksy, ale možná bych ocenila trochu důkladnější seznámení s klíči. Není to jen případ tohoto dílu, ale zde jsem to vnímala nejvíc. Prostě se něco stalo a já ani nevěděla jak a proč. Ale zážitek i tak velmi dobrý :)
Temnější, už se trochu více čtenář zapotí, než při předchozím dílu. Lucas je opravdu odporný darebák :)
Hlavohrátky byly opravdu zábavná jízda. Přečteno v mžiku. To, že příběh zde zpomalil, beru jako plus. Mohla jsem si to o to víc vychutnat.
Tak jsem konečně pochopila, proč lidé, kteří četli komiks, tak kritizují seriál. Řekla bych, že seriál je orientován na mladší publikum, je v něm více postav, které se v knihách ani nevyskytují. Mnohé věci jsou v seriálu pozměněny. Kniha je drsnější, temnější, syrovější.
Nicméně já jsem za seriál vděčná, neboť bez něj bych se nedostala ke komiksu. A navíc díky tomu, že už jsem věděla, kam se bude příběh ubírat, jsem si čtení líp užila. Kdybych byla v tomto směru "nepolíbená", asi bych byla (a to platí o všech dílech) občas maličko zmatená.