Vlk.kh přečtené 923

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

Asi jako zdaleka ne jediný jsem byl ke knize nasměrován mediální kampaní kolem filmu p. Marhoula, co běží právě v kinech. Zatím jsem ho neviděl, ale řekl jsem si, že si to rozhodně musím přečíst, protože se všude psalo a mluvilo o realistické brutalitě, syrovosti a drsnosti příběhu z období světové války. No, abych se přiznal, tak jsem měl trochu jinší očekávání. Násilí a perverznosti v knize působí dost účelově, protože když mladý hrdina potká už x -tého agresora, nebo úchyla, začne to dost nudit. Mimo jiné pak z knihy vyplývá, že tam kdesi v Polsku, nebo blíže neurčené východní Evropě bylo vesnické obyvatelstvo tvořeno jen z negramotných odiotů, ochlastů, zoofilů a dementních existencí libujících si v trápení druhých. Jako, ano, nebezpečných a zlých deviantů je dost a dost a válka v lidech neprobouzí rozhodně to nejlepší, co v sobě má, ale tohle mi přišlo krapet přitažené za vlasy. Co se mi líbilo, tak některé epizodní mikropříběhy postav a popis všeobecně přetrvávající víry v pověry a čarodějnictví, ale zrovna o tom asi kniha být neměla, je to takový "vedlejší produkt" hlavního příběhu. Takže, suma sumárum, je to průměr. Není to úplně špatné, ale ani extra dobré a rozhodně to moc nešokuje. Možná jsem po tom, co jsem načetl o válce a dalších zvěrstvech už přece jen kapku otrlý, ale až na občasné drobné záškuby to se mnou moc nehnulo.... celý text

Tma 2007, Ondřej Neff

Hmmmm, jak to shrnout v několika větách? Zkrátka - první část knihy popisující zmizení el. energie, následná apokalypsa, epidemie a v mnohých případech ztráta lidství, tak to mě dokázalo ke knize přikovat. Naštěstí jsem samozřejmě nic takového nikdy nezažil a snad ani v takové míře nezažiju, ale působilo to na mě dost realisticky. Slupka civilizace je hodně tenká a když už jednou pukne, představoval bych si to nějak takhle - možná až na přemrštěnou rychlost celkového kolapsu v prvních 24 hodinách, to bylo takové moc hrrr. Pokud by se v podobném kvalitativním duchu nesl zbytek knihy, dám plné hodnocení a doporučuji. Ovšem pak přišlo trochu rozčarování. Záležitosti kolem politiky a hlavně komoušů, to posunulo dobře rozjetý příběh do polohy jakési prapodivné frašky. Při popisu některých záporáků, kteří působili spíše, jako nějaké karikatury jsem vraštil čelo - proč? Jako by najednou autor ztratil směr, jaký styl příběhu chtěl vlastně psát. Nejdříve temná, katastrofická fikce a najednou? Přiznám se, že cca od poloviny mě kniha přestala víceméně bavit - až na světlé chvilky, kdyby těch nebylo, nečetl bych to do konce. No, samostatná kapitola jsou věci kolem malé Katky. Hodně drsné a syrové a také se přikláním k názoru, že možná až zbytečně. Právě ve světle takových vyloženě zlých situací v románu vyniká onen pro mě rušivý protipól té politické spatlaniny, nelogiky jednání některých postav a ona místy nepatřičná komediálnost.... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Skvělá kniha pro milovníky severské mytologie a to i pro úplné začátečníky, protože kniha je psaná srozumitelným jazykem, narozdíl od veršovaných ság, ze kterých vychází - ale i to bych doporučil přečíst, Edda, apod. jsou alfou, omegou pro všechny vyznavače Ásů a jejich příběhů.... celý text

Josef Kemr o sobě 1999, Milan Cais

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Nemůžu si pomoci, ale tohle je bohůmžel pro mě béčko i mezi béčky. Krom knih Spad, Poločas rozpadu a knih Perunova krev se pro mě páně Kotleta stává svou tvorbou brakem mezi brakovou literaturou. Jak už tu pár lidí napsalo, i když květnatěji a více do hloubky - je to vcelku o ničem. Jen masakrování všeho a všech a do toho Kotletovo oblíbené porno, které tam prostě musí nacpat, i kdyby nevím co. Podobnou krvavou oddechovku jsem občas vyhledával, ale mistr v tomto žánru u nás Boiohemu je a asi navždy bude jen jeden a to Jirka Kulhánek. Ať se to fanouškům Kotlety líbí, nebo ne, nesahá mu ani po kolena a je to v podstatě slabý odvárek. Příběhy jsou vesměs opravdu, jak přes kopírák - jak to trefně uvedl sharik - a je to celé příliš jednoduché, pubertální, povrchní a nudné. A to mám přitom fantastiku i drsnější příběhy v nejrůznějších formách rád.... celý text

Půlkacíř 2009, Karel Kryl

Bez ohňů je underground 1992, Jan Pelc

Kořeny zla 2017, Dominik Dán

Bylo to dobré. Líbilo se mi, že v knize se odvíjí opět dvě dějové linie - jedna ohledně vraždy, druhé vlákno se točí kolem mafie a z dalších knih známého Bosse a jeho partičky. Ale pointa mě zklamala a to hlavně v objasnění oné vraždy. Dost to shodilo hodnocení knihy a pokazilo celkový dojem, který byl v první polovině četby hodně dobrý. Pak se to postupně začalo kazit, takže vyloženě TOP to v mých očích jako celek není. Ale jak už jsem napsal v úvodu - bylo to celkem dobré, průměrná Dánovka.... celý text

Epištoly o elitách a lidu 2018, Vlastimil Vondruška

Zrádce 2012, Bernard Cornwell

Lepší, než předchozí díl, to se musí nechat. Více se zde bojuje, méně tlachá po salóncích honorace. Bez linie ohledně Sally bych se klidně obešel, ale co se dá dělat :-) Tupost a nadutost důstojníků v knize je až zarážející, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že se to do dnešních dnů v mnoha případech nezměnilo. Špionážní čachry dávají příběhu také nový, zajímavý rozměr. Pustím se i do třetího dílu.... celý text

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee 1998, Dee Alexander Brown

Začátek konce 2016, Manel Loureiro

Očekával jsem oddechové béčko a to jsem také dostal, přesto bych měl pár výhrad. Když pominu nešťastné označení netvoři, kterým autor - nebo překladatel - označuje klátící se mrtvoly, tak mě po celou dobu četby iritovalo nadužívání slova peklo. Jak se apokalypsa rozjede, je to samé peklo, Dantovo peklo, peklo na zemi, pekelné.... bylo to peklo, pak už mi z toho pomalu cukal koutek oka. Z některých situací, např. finální návštěvy nemocnice mohl autor vytřískat mnohem víc, v takovém prostředí se to přímo nabízelo. Ale to je jen můj osobní názor. Celkově to nebylo špatné, ovšem Světová válka Z, nebo Kronika konce světa je lepší. Další díl už číst nebudu.... celý text

Les kostí (16 povídek) 2019, Robert Holdstock

Naprostá spokojenost. Holdstockův magický prapůvodní les mi přirostl k srdci a dokonale poblouznil mysl. To jsem ale popsal už u předchozích autorových knih, tak to vezmu tentokrát kapku stručněji. Většina povídek v knize byla parádní - nejlepší asi Les kostí, Thorn, Šaman a Trnatec. Čas stromu je hodně zajímavá věc a Bariéra zase dost depresivní záležitost. Povídka, která mě nenadchla a moc mi nesedla je Infantom. Autorova poezie, o kterou je sbírka povídek doplněna, beru jako příjemný bonus navrch.... celý text

Zdivočelá země 1991, Jiří Stránský

Příběh je to dobrý - venkovské prostředí, kus historie o které se zas tak moc nemluví, romantika a klukovské sny, dobrodružství. Ale vypravěčský styl pana Stránského mi moc nesedí a dost to v tomhle směru pokulhává. Příběh pro mě neodsýpal, jak by mohl, respektive měl. Ten styl psaní byl pro mě zkrátka rušivý. Nejsem sice sám spisovatel, ani kritik a nepřísluší mi hodnotit někoho, kdo napsal vícero knih, ale můj názor je, že by knize prospělo krácení vět. Našel jsem tam souvětí na osm řádků a podobných tam bylo daleko víc. Příběh odsýpá i určitou dynamikou psaní. Krátké a úderné věty rozjedou děj a neruší, tohle bylo takové těžkopádné, neohrabané, nebo nevím, jakým jiným slovem to vystihnout.... celý text

Zbrojní průkaz 2016, Jiří Záruba

Učebnice pro zájemce o zbrojní průkaz kterékoliv skupiny. Je to sice v podstatě z velké části právnická hantýrka kolem paragrafů a znění zákonů, kterou nemusím a je pro mě místy dost nesrozumitelná, ale je tam vše, co se potřebujete nadrtit k testům i praktické zkoušce.... celý text

Magor a jeho doba 2017, Marek Švehla

Vezmu to asi velmi stručně, protože při pročítání komentářů od ostatních čtenářů jsem seznal, že vše důležité již bylo napsáno a já bych to tak výstižně asi ani nedokázal. Skvělá kniha plná neuvěřitelného množství informací nejen o Jirousovi, ale i ostatních lidech z komunity undergroundu. Ač bych s Ivanem Jirousem asi těžko vydržel bez konfliktu - vzhledem k jeho divokosti a vulgárním výstřelkům v alkoholovém opojení a hlavně hovadskému chování v devadesátých letech - tak má on a ostatní lidé kolem undergroundu po přečtení této knihy můj hluboký respekt a na druhé straně se ještě více prohloubila má nenávist a opovržení k Rudému dobytku a všem jeho sympatizantům a kolaborantským práskačům - nejen v době totality.... celý text

Nestydaté neviňátko 2017, Dominik Dán

Lavondyss 1994, Robert Holdstock

Téměř hned po začátku četby jsem byl vtažen do příběhu obrovskou silou. Pátrání malé Tallis po záhadách a podivných úkazech v okolí jejího domova na hranici Ryhopského lesa mě zcela pohltilo. Holdstockovo vyprávění rozvibrovalo hned několik oblastí mého podvědomí. Za prvé jsem byl v dětství Tallis v ledasčem podobný, jako asi ostatně každé děcko s fantazií. Také jsem trávil hodně času na venkově a pořádal výpravy po okolí, kde jsem se pozastavoval v lesích nad každým větším kamenem s vyrytým křížkem, zbytky obranného valu, nebo na zřícenině staré kaple a letohrádku v lese kousek za chalupou. Fantazie podmíněná tímto prostředím tehdy frčela na plné obrátky. Jak je to staré? Kdo to sem dal? Kdo postavil tu zídku z nasucho kladených kamenů, co teď zarůstá mechem? A snil jsem o roztodivných lesních a prastarých bytostech, co možná číhají za tím nedalekým, mohutným dubem a pozorují mě. Pátrání Tallis mě katapultovalo zpátky právě do těchto úžasných dní. A v neposlední řadě udeřil autor hřebíček na hlavičku i v mém "dospěláckém já", protože se stále rád toulám a nocuju po lesích, poblíž pravěkých hradišť, dávno zaniklých osad a na dalších místech. I tam se rozjede fantazie člověka na plné obrátky a vyvolává staré mýty a genia loci. Zkrátka z prvních dvou třetin knihy jsem byl nadšený a řekl si, že k tomuhle se rozhodně budu vracet a je to více, než důstojné pokračování mnou zbožňovaného Lesa mytág. Jenže pak se něco stalo, přetrhla se nit a posledních několik desítek stran knihy jsem tak nějak dočetl s donucením a autor se hnal někam do psychedelických rovin, kam jsem za ním odmítl jít. Jasně, některé pasáže a epizody z nitra lesa jsou skvělé - autor opravdu dokáže psát, že čtenář vnímá příběh každým smyslem, jak to tu už někdo napsal přede mnou. Cítí vůni tlejícího listí, vánek na tváři, lesní prsť - a stejně tak vykreslení života a drsných rituálů v okolí neolitické osady bylo perfektní ( máme tu nedaleko neolitické hradiště, už se těším, až tam půjdu nocovat :-) ) ALE, nějak to pak přestalo fungovat. Fantastično se rozkošatělo na můj vkus až moc a pro mou maličkost to degradovalo předchozí text geniálního díla. Zkrátka jsme se s panem Holdstockem na konci rozešli každý svým směrem a velké finále příběhu se nekonalo, jen mírné rozpaky. Ale kdo ví, třeba se k tomuhle počinu za pár let vrátím a uvidím to zase trochu jinak. Každopádně, Lavondyss ve mě zanechal hlubokou stopu a i přes malé rozčarování na konci bude patřit k tomu top z oblasti fantastiky, co jsem kdy přečetl. Těším se na Les kostí.... celý text

Něco se muselo stát: Nová kniha proměn 2014, Václav Cílek

Oproti např. Třem svícím za budoucnost je tohle trochu jinačí čtení a v leckterých částech knihy i dost těžké - to je způsobeno tím, že u zrodu stojí velký kolektiv autorů textů a ještě větší množství témat ze všemožných oblastí a okruhů. Snadno se tak může stát - jako mě - že ne každý text v knize, nebo téma vás zaujme. Přece jen mi ale uvízlo v hlavě nemalé množství nových informací a v některých směrech jsem díky knize opět posunul svůj osobní postoj k některým věcem a dějům ve svém okolí. A jak už zde bylo uvedeno, čtenář je díky podrobnému "ozdrojování" textů nasměrován k dalším zajímavým knižním titulům.... celý text

Mucholapka 2010, Dominik Dán

Docela dobré, ale ty tajné služby atd. - to mi přišlo takové přitažené za vlasy, klidně bych se bez toho obešel a příběhu by to neuškodilo, spíš naopak.