Vlk.kh komentáře u knih
Jde hlavně o cestopisnou knihu, o našich vodách a rybaření na nich tam toho moc není. Většina textu je pojatá, jako vyprávění samotné autorky o panu Hrušínském, které je občas přerušené jeho "přímou řečí", resp. statí, která se dá brát, jako doslovný přepis vyprávění. Není to vyloženě špatné, ale co knihu dehonestuje je doslova neskutečné množství překlepů, chybějících písmenek a chyb. V podstatě by se dalo říci, že co stránka, to nějaká chyba ve slově a na některých stranách jsem napočítal i dvě, nebo tři. Tohle mě osobně hodně irituje, že se s něčím takovým vůbec odváží přijít na trh a z mého pohledu jde v tomto směru o jednu z největších prasáren, co jsem zatím četl. Nevěřím, že tady proběhla jakákoliv korektura textu.
Ná úvod bych chtěl napsat, že mé ne úplně vysoké hodnocení knihy - lehčí nadprůměr - je ovlivněno jedním zásadním faktem, který u běžného čtenáře nemusí hrát roli. Jde o to, že mám odsledované a naposlouchané všechny dostupné přednášky pana Zeleného, tím pádem mi kniha nepřináší z větší části nic nového a většinu v ní popsaných názorů a příběhů jsem slyšel. Druhou věcí, která snižuje mé hodnocení a která se patrně už bude týkat ostatních, co si knihu přečtou je to, že se v ní mnoho věcí pořád opakuje. Ono se není svým způsobem čemu divit, protože jde o sbírku článků a esejů u kterých nebylo plánováno, že jednou vyjdou uceleně v jednom svazku. Nicméně, pokud čtete narážku na nějakou událost/příběh/vzpomínku opakovaně a vracíte se v kruhu k opakování stejného názoru a postoje, začne to místy trochu nudit. Nicméně, pokud sdílíte názory p. Zeleného o rozežranosti a zkaženosti naší civilizace a zajímáte se o přírodní národy a jihoamerické indiány především, rozhodně si to přečtěte.
Mé první setkání s autorkou a nebylo to špatné, určitě zkusím i další knihu, byť to bude žánrově asi něco trochu jiného. Co je knize ku škodě je právě to občasné přílišné "tlačení na pilu", jak tu už zmínili někteří čtenáři přede mnou. Méně je někdy více a vzhledem k tomu, že paní Klabouchová evidentně umí psát velmi dobře, vystačila by i s menším "gulášem". Ještě mě trochu iritovalo to časté zmiňování Keltů, ale čert to vem. Jde přece o fikci a autorka se evidentně opírala o příběhy z ezopošucké literatury a tam je taky dost překeltováno. Na závěr musím uznat, že se autorce povedlo pár dějiných zvratů, které jsem nečekal. Suma sumárum, byla to vcelku vydařená hororová oddychovka - pro milovníky žánru na podzimní večery ideální záležitost.
Není to špatné. Jde o zajímavý a netradiční příběh, který umožní jedinečný vhled do fungování izraelské armády v devadesátých letech, ale hlavně poodhalí roušku mentality tamních lidí a soužití mezi Židy a Araby. Pokud čtenář sledoval rozhovory s p. Shorfem, tak velkou část z obsahu knihy už zná, nicméně pořád je tam dost informací, které pro něho budou nové. Co je z mého pohledu zbytečné a působí, jako nastavovaná kaše je knižní přepis jednoho z rozhovorů z podcastu Kecy a politika, který je volně ke shlédnutí na internetu. Přijde mi to, jako pokus zvětšit obsah knihy, který by jinak činil nějakých 180 stran. Co se týče ceny, za kterou se kniha objevila na trhu, považuju ji za zcela neadekvátní a přestřelenou - já jí měl půjčenou z knihovny. Samozřejmě není třeba diskutovat o tom, že jde celkově o kalkul a marketingový tah, který se veze na vlně zájmu vyvolaného událostmi poslední doby.
Tak, konečně jsem se k ní také dostal, k malé knížce skoro kapesního formátu, která poslední dobou dráždila mou zvědavost. Během včerejšího večera jsem jí vdechl, jako jednohubku a před spaním a po část dnešního dne se ještě v duchu toulal s lovci podél řeky plné ryb, chystal se na tah těch, co skáčou proti proudu a kontroloval vodní vrše, jestli se nenechal lapit vodní had s výborným masem. Spolu s Bojovníkem s obličejem hrozivě pomalovaným hlinkou a jeho válečnickou tlupou jsem se prodíral starým hvozdem při nájezdu na Lesní lidi. Pozoroval jsem Bábu, jak si nasazuje koženou masku a po požití magických hub se s bubínkem v ruce a se šamansnkou písní vydává do bojů s duchy, aby ochránila svou osadu a prostřednictvím Labutě jsem nahlížel do života klanu neolitických obyvatel dlouhých domů a poodhaloval roušku tajemství nad jejich rodovými zákony a zvyklostmi. Zkrátka, pro mě, pravěkem a přírodou postiženého jedince je tenhle nevelký knižní počin takovým malým zázrakem. Je znát, že autor studoval archeologické prameny a měl k ruce i pár odborných poradců. Mé vysoké hodnocení mohlo taky ovlivnit, že jde vlastně o jedinou knihu u nás, která se beletritickou formou zabývá přechodným obdobím mezi mizejícím světem mezolitických lovců a tím nastupujícím, neolitickým. Svou roli určitě hrálo i to, že jsem se nedávno mohl podílet na vykopávkách jedné takové neolitické osady a bylo fajn, když to, co jsem si mohl osahat v terénu teď nabývalo v mé mysli reálných obrazů v rámci pěkného, ale zároveň drsného příběhu z těch dávných dob. A aby těch pěkných náhod kolem načasování vydání a mé následné četby Labutě a lovce nebylo málo, nedávno jsem četl parádní odbornou, ale laické veřejnosti srozumitelnou publikaci Měnící se svět: Poslední lovci a první zemědělci (nejen) ve východních Čechách, takže to do sebe tak krásně zapadlo. Jediné, co bych Labuti a Lovci vyčetl je, že je to tak krátké - i když, chápu, příběh se uzavřel - ale rád bych si přečetl i něco delšího, laděného v podobném duchu.
Kniha je rozhodně plná zajímavých informací, ale jednu hvězdu z hodnocení ubírám kvůli jejímu dosti nešťastnému členění. Jde o to samé, co zmiňuje čtenář konicekbily, kniha v celkovém rozsahu "kašle" na časovou posloupnost událostí a tak v jednotlivých kapitolách skáčete v čase tam a zpět. Druhou hvězdu z hodnocení ubírám za obrovské množství překlepů v textu, což mě pokaždé dokáže pěkně podebrat, jak se lidově říká.
Dana znám z dob, kdy jsem sám sloužil - což nemá vliv na hodnocení knihy - a už tehdy byl zapáleným odborníkem a často jsme si povídali např. o prožitcích vojáků ve Vietnamu, protože už v té době se znal osobně s několika veterány a celkově měl o téhle problematice velký přehled. Jeho přednášky na útvaru vždycky stály za to. Nemám psych. vzdělání, ale i tak pro mě kniha byla plně srozumitelná a stravitelná. Jednoznačně parádní počin na hodně zajímavé, byť ponuré téma.
Podrobný výčet superlativ tu přede mnou sepsali předchozí čtenáři, takže to vezmu velmi stručně - kniha Děti jasanu a jívy je jednoznačně tím nejlepším, co jsem o historii vikingů kdy přečetl a měla by být základním kamenem knihovny každého vážného zájemce o toto fascinující období lidských dějin.
Moje první setkání s Žoldnéři a musím říci, že to není špatné. Po čtení některých jiných analogií povídek, jako např. ceny mloka, apod. jsem k téhle sbírce přistupoval poněkud skepticky, ale jsem příjemně překvapen a celek hodnotím lehce nadprůměrně. Tady je holt docela znát, že autoři povídek už mají něco za sebou a to se projevuje na jejich kvalitě. Několik povídek bych hodnotil, jako hodně povedené, jinde průměr, kde autor podle mě nevyužil potenciál tématu, co si zvolil. Pár kusů je v mém osobním žebříčku pod čarou průměru, ale každý autor zkrátka píše trochu jinak a každý má svou základnu fanoušků, kterým jeho tvorba sedne. Nuže, vzhůru na další svazek ze žoldnéřské řady, co se mi dostal do rukou - Osamělé válečníky.
Knihy, které Leoš Kyša píše pod jménem František Kotleta moc rád nemám. Ty, které jsem dočetl do konce bych spočítal na prstech jedné ruky a ostatní jsem odložil s tím, že je to brak i mezi brakem (a to mám pokleslou literaturu celkem rád, svého času jsem byl členem kultu uctívačů velkého Jirky Kulhánka, jehož knihy jsem hltal a četl opakovaně). Ovšem tady jsem zbystřil. Z některých páně Kyšových povídek jsem věděl, že psát opravdu umí a může to mít i jinačí úroveň, než jeho hlavní proud, čili kniha, kterou napsal pod svým pravým jménem by taky mohla spadat do téhle jiné kategorie. Nu a nespletl jsem se, bylo to vcelku příjemné počtení a kdybych to nevěděl, nevěřil bych, že pánové Kyša a Kotleta jsou jeden a ten samý. Takže abych to shrnul, byl jsem spokojen, žádná bezduchá vyvražďovačka s přetlakem trapných, rádobyhumorných hlášek - pokud se v Sudetenlandu humor vyskytuje, je to především formou přijatelné ironie a sarkasmu, což je fajn. Nejde o žádnou akční jízdu a estrádu, jako u jiných knih, takže někteří skalní fandové s tím asi budou mít problém, ale pokud p. Kyša v budoucnu bude pokračovat ve své tvorbě i po téhle linii, rozhodně se tomu nebudu vyhýbat, jako klasickým "kotletovkám".
Vezměte pomyslný shaker, vložte ostrého chlapíka s knírem a licousy, (jako míval Lemmy Kilmister), koltem proklatě nízko a výkonnou winchesterovkou, který se vrací po třinácti letech dobrodružného života lovce odměn za velkou louží zpět na rodnou hroudu - v tomto případě do Horních Uher druhé pol. 19. stol. Přidejte pohřešovaného šlechtice, který se vydal hledat bájný poklad templářů, okořeňte špetkou duchařiny, přidejte nebojácnou sestru hlavního hrdiny, která je zároveň ženou pohřešovaného, přidejte vzdělaného a národně buditelsky založeného faráře a jeho inteligentní a rošťáckou schovanku, k tomu prohnilého barona a jeho otrlé bouchače, drsného vymahače župního práva s jednotkou pandurů (ne, obrněnce to nejsou) a tlupu zbojnické svoloče, která má dalako k horním chlapcům z rozprávek o Janošíkovi. Pro čichový požitek vhoďte svěží vůni zalesněných slovenských hor a pach dýmu střelného prachu a nemalou porci krve. Přizvěte mistra vypravěče Juraje Červenáka a nechte ho odvést jeho kus práce s promícháním výše zmíněných ingrediencí a máte poslední u nás vydaný román výše zmíněného autora. Právě jsem dočetl a jsem spokojen. Není to trio Stein, Barbarič, Jaroš, není to ani žádný z bijců z hist. fantastiky, které se kdysi Ďuro věnoval, nicméně je to pořád zábavné, napínavé a částečně i poučné čtení, které má spád. Mám pocit, že se začala psát další knižní série, která mě chytne a nepustí
Perfektní! Zatím asi nejlepší publikace (nejen) o pravěku, kterou jsem kdy četl. Velká přidaná hodnota jsou zde kulturní antropologie a etnografie, které vytváří společně s archeologií srozumitelný a plastický obraz o životě našich předků v mladších fázích doby kamenné. Víc k tomu asi netřeba nic dalšího psát, jen bych papouškoval předchozí hodnocení uživatele witiko.
Je mi líto, ale nedočteno. Je znát mravenčí práce s detaily, kterou musel autor vynaložit a určitě i spousta dřiny s hledáním historických reálií, ale po 200 stranách jsem musel odložit. Jak už tu bylo řečeno, dělá to na mě dojem jakéhosi válečného deníku, který se nikam neposouvá, nějaký děj, co by mě zaujal jsem nezaznamenal a řada věcí se opakuje - přišli jsme tam a tam, potoky krve, masakr, všechny jsme zabili, teď se za to stydím a pak zase nanovo.
Nedočteno, vzdal jsem to někde po padesáté stránce. Koupil jsem si tuhle knížku po kamarádově nadšené recenzi, že jde o příběh postavený na nejnovějších výzkumech a lovci z období pavlovienu už tam nejsou vykresleni, coby poloopice neschopné souvislé řeči, jako ve starých dobrých Lovcích mamutů. No, v tomhle měl pravdu, to pojetí je úplně někde jinde a naši předci se zde prohánějí na saních tažených sobím spřežením, apod., ale některé věci mi nepřijdou moc uvěřitelné, zatím jsem o nich v odborné literatře nečetl - ale taky nevím všechno - a jiné naprosto nesmyslné a absurdní. Text lákající na knihu s tím, že ukazuje pravou tvář lovců mamutů bych ale bral dost s rezervou. Největší problém mám ovšem s tím, jak je to napsané. Pár příkladů: Lovci po postavení jurty rozvěsili kolem stěn a pod stropem, cituji, tenkou nepromokavou folii podobnou našemu igelitu... no, za mě dost nešťastný popis čehosi, co může být snad materiál z močových měchýřů velkých zvířat, ale taky nemusí, protože autor se tím dál nezabývá a nevysvětlí. Druhým příkladem budiž např. scéna, kdy jedna skupina hledá zprávu zanechanou skupinou jinou. A autor neváhá v textu napsat: Jak ale mohli poslat zprávu na dálku, když neměli smsky, ani email? - tohle je obrat dobrý tak do rozprávky pro mateřské školy a prvních pár tříd základky. A podobných "bot" je tam víc, alespoň v té části, kterou jsem přečetl, než jsem knihu odložil a následně poslal dál do světa. Pan Balák je sice špička v ilustracích a obrazových rekonstrukcích pravěku a vytvořil pár opravdu parádních komiksů, ale tenhle jeho spisovatelský počin je z mého hlediska hodně mimo. Své čtenáře si tahle knížka asi najde - viz. můj kamarád, kterému se líbila - ale já jsem holt asi krapet náročnější a koupi tohoto kousku považuji za vyloženě vyhozené peníze.
Je mi líto, ale tohle je další kus, co končí v kategorii nedočteno. Po přečtení prvního dílu jsem si řekl, že další už číst nebudu, ale uběhlo něco vody a tak jsem se rozhodl přimhouřit oko a dát Benu Kaneovi s touhle sérií ještě šanci. Bohůmžel, nedávám to - když si budu chtít přečíst fantasy, znám celou škálu lepších autorů. Co se týče hodnocení toho ostatního krom pohádkové linie plné vizí a věšteb, tak plně souhlasím s tím, co napsala čtenářka orinka3.
Tam je tolik nelogičností a nesmyslů a celé to natolik skřípe, že víc, jak dvě hvězdy tomu dám nemohu - podprůměr, další díly číst určitě nebudu.
Sice již starší publikace, přesto vynikající a mohu doporučit všem zájemcům o období prvních několika století n.l. v severní části Evropy. Kniha detailně popisuje nálezové okolnosti, výsledek pitvy a průběh konzervace u několika zachovalých těl nalezených v dánských bažinách. Mimo holá fakta ohledně stavu těl a předmětů u nich nalezených autor popisuje i možné rituály, které mohly provázet smrt a manipulaci s těly obětovaných jedinců a celkově se snaží vše zasadit do kontextu s písemnými prameny dobových autorů, jako např. Tacita a jeho Germanie.
Vypisovat podrobně, o čem to vlastně je asi nemá smysl - popis knihy výše je vyčerpávající, tak jen stručně.
Jde o vynikající publikaci, která zkraje nastiňuje vznik Říma a v kontextu s jeho další historií pak rozebírá jednotlivá témata, jako provincie a jejich správu, armádu, nebo politické, ekonomické a náboženské aspekty. Kniha obsahuje stovky fotografií a obrazových rekonstrukcí a jednoznačně ji řadím mezi to nejlepší, co u nás kdy na podobné téma vyšlo.
Vezmu to velmi zkrátka, protože superlativ tu přede mnou bylo napsáno mnoho - nemohu, než souhlasit. Jedná se o komplexní studii o archaickém náboženství Slovanů a kvalitou zpracování u nás nemá obdoby - snad až na knihu Perun bůh hromovládce od Michala Téry, ta mi přijde na stejně dobré úrovni. Pro mě osobně byl docela problém prokousat se úvodní rozsáhlou pasáží o dějinách bádání, ale to problém můj a nikoliv knihy a autora. Také se přikláním k tomu, co tu už bylo napsáno přede mnou a to, že kniha není pro ezopošuky a fanatické slovanofily věřící chatrným, nesmyslným a pavědeckým teoriím a mýtům - tady jde totiž o fakta, čili nic pro výše zmíněné skupiny.
Víceméně jde o soubor textů, které autor vydal už v jiných knihách. Fantastická a mýtická linie knížky je v pořádku - ostatně, s tím k tomu přistupujete, že budete číst o podobných fenoménech a příbězích. Malér za mě ovšem nastává, když autor na podporu svých leckdy hodně křehkých teorií začíná používat historická fakta, která jsou leckdy buď upravená pro vlastní potřebu, nebo naopak úplně mimo. Například uvádět, jako historický zdroj dobrodružství cestovatele Ibn Fadlána, konkrétně zcela smyšlené pasáže z románu Pojídači mrtvých od Michaela Crichtona je hodně velký faul. Ibn Fadlán sice existoval a sepsal zápisky ze svých cest, ovšem jeho putování s vikingy na sever a následný boj proti démonickým wendolům je čistá fikce romanopisce Crichtona a následného filmového zpracování Třináctý bojovník ( u nás pod názvem Vikingové s Antonio Banderasem ). Jedna věc je psát o lidových báchorkách a pověstech a druhá věc je použít jiné báchorky a vydávat je za historický fakt.