Vlk.kh komentáře u knih
Skvělá kniha obsahující nejen vyprávění samotného Geronima, ale v kontextu s ním i celkový přehled dějin kmenů, kterým říkáme Apači, zejména v průběhu 18. a 19.stol. V některých kapitolách se pak autoři věnují podrobněji jednotlivým osobnostem souvisejícím s tématem, např. Mangas Coloradas, Cochise, Apache Kid, gen. Crook, stopař Al Sieber, a další. Ve své knihovně v části věnující se domorodým Američanům řadím na čestné místo např. vedle knih Říše letního měsíce, nebo Mé srdce pohřběte u Wounded Knee.
Nemalá část textu a životních příběhů se opakuje v knize Jsem součástí lesa. Překlad a gramatika jsou docela mizérie, jak už je u tohoto nakladatelství zvykem - minimálně v knihách od Storla. Stejně, jako v knize o šamanismu zde autor uvádí nepřesnosti v popisu některých mýtů a celkově zkrátka tomu prapodivnému hopsání od Germánů a Keltů za Ganéšou do Indie a přes Indiány zpět prostě nemohu přijít na chuť.
Po přečtení této pro mě v pořadí čtvrté knihy od pana Storla mám už celkem jasno, že jeho skalním a nekritickým fanouškem opravdu nebudu. Co se týče "ezo-obsahu" knihy, tak s tím člověk počítá už na základě názvu a hlavně i autorova zaměření, čili to nelze nijak kritizovat. Co mě ovšem na autorovi irituje jak zde, tak i v dalších jeho knihách je, že si na můj vkus občas až moc vymýšlí. V jiných knihách jde např. o to, že píše o užívání různých bylin v době kamenné, pro což zkrátka neexistuje žádný důkaz, ale co mě podebralo u této konkrétní knížky je, že zcela nepokrytě překrucuje mýty. Jeden příklad za všechny - autor zde popisuje, že germánský ( severský ) bůh Thor křižuje oblohu na voze taženém dvojicí beranu a rovnou ještě doplní, jak to krásně zapadá, protože beránky můžeme vidět na obloze ve formě mraků... No, vzhledem k tomu, že podle starých ság táhla hromovládcův vůz dvojice kozlů Tanngnjóst a Tanngrisni, tak je celá beránková teorie docela zcestná. Jistě, mohlo by jít o chybný překlad, ale to bych zase pochyboval, že by autor psal o kozlech ve formě mraků. A to je jen jedna ze zásadních chyb, na které jsem v knížce narazil a které srážejí mé hodnocení směrem dolů. Když se nad tím pak člověk zamyslí, tak dojde neodbytně k názoru, proč by měl vlastně brát pana Storla vážně a proč ho vlastně vůbec dál číst.
Místy možná trochu těžší čtení - přecejen se jedná o studii - ale fenomén čarodějnictví je zde uveden do takových kontextů, na které jsem zatím nikde jinde nenarazil. Takže pokud vám nestačí jen Kladivo na čarodějnice a chcete se celé záležitosti podívat na kloub z poněkud širšího hlediska včetně hledání kořenů u dávných pohanských kultů, rozhodně po této knize sáhněte.
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o popis životní cesty a já mám rád příběhy, se mi tato knížka líbila víc, než jiné, co jsem zatím od Storla četl. Přelétání z Ameriky do Indie, Evropy a zpět mi zároveň osvětlilo, z čeho pramení takový ten "myšmaš" nauk a myšlenek, kterým na mě zatím přečtené knihy od autora působí. Celkově to není špatné, ALE! Sakra, ten překlad zase! Překlepů, jako maku a taky by si měl překladatel zjistit, o čem vlastně píše, pak by nevypotil takovou kravinu, jako např. to, že v americké prérii se potulovala s Indiány stáda buvolů ( což je v textu opakovaně ).
V první části knihy jsem si říkal, že to má skvělý potenciál a líbí se mi i vypravěčský styl a to ani nemluvím o skvělém výběru hlavních hrdinů. Zkrátka, mohl to být kandidát na plný počet hvězd, coby příjemná, temná oddychovka. Ale... první, za co jsem se rozhodl srazit hodnocení byla přítomnost překlepů a hrubek v textu a namátkou za "zavil bolestí" by zasloužila odpovědná osoba ukřižovat. Jak se příběh začal rozplétat a spěl ke svému "velkému finále", začalo mi to celé poněkud skřípat a proto další hvězda z hodnocení dolů - nebudu zde vypisovat o co přesně šlo, protože bych musel zmiňovat rozuzlení, což by asi další potenciální čtenář těžko ocenil. Každopádně, na té poslední třetině příběhu je znát, že autor se věnoval psaní filmových scénářů a za mě to zkrátka není moc šťastné a posouvá to celou knihu o další třídu níže, i když člověk čeká jen zábavu a nic hlubokomyslného, škoda.
Detektivky předhánějící se v rafinovanosti a sadismu vrahů a posouvající tak celý příběh za hranici uvěřitelnosti, neřku-li do absurdna, začínají být už docela únavné.
Obsahem nepříliš rozsáhlá publikace o zajímavých nálezech ze středních Čech v rozmezí od mladší doby kamenné po závěr doby římské a období stěhování národů. Nejedná se o texty vyloženě odborné a jsou určené pro širší veřejnost, tudíž by publikace měla být srozumitelná - ač mám o jejich mentálních schopnostech často pochybnosti - i pro mládež. Text je doplněn o pefektní fotografie artefaktů, nálezových okolností z terénu a kresebné rekonstrukce.
Z mého pohledu nadšeného laika perfektní historická práce se spoustou informací a přitom srozumitelně a čtivě napsaná i pro širší veřejnost. Samozřejmě, autor předpokládá, že čtenář má alespoň ponětí o tom, že bylo něco, jako křížové výpravy a tzv. Křižácké státy na východě, ale pokud by člověk takové ponětí neměl, těžko by sáhl právě po této knize. Autor popisuje - a to velmi detailně - nejen samotné obléhání a pád Akkonu, ale uvádí do kontextu i řetězec předcházejících událostí a válečných tažení, stejně jako politické, ekonomické a další aspekty. Za sebe mohu jen doporučit.
Trochu krkolomně poskládaný příběh a zápletka. V sérii "Dánovek" řadím spíše k těm slabším.
Po stereotypním vybíjení neustále se obnovujících mohutných armád pohanů vcelku příjemné překvapení a osvěžení. Tahle kniha měla pro mě spád a zajímavý děj, rozhodně neškodilo, že seveřané tady hrají víceméně druhé housle. To mečové čarování si mohl autor sice odpustit, ale jinak je tato kniha v rámci série lehký nadprůměr.
Dobrá práce, pane Urbane! Temnota rezonující v povídkách nádherně sedla do tohoto dušičkového období, kdy jsem knihu četl. Na rozdíl, od řady jiných povídkových antologií tady pro mě nebyl vyloženě podprůměrný kus, který bych měl problémy dočíst, nebo ho rovnou přeskočil - naopak, z průměru zde vystupuje několik kousků, které jsou z mého pohledu "majstrštych" hororového žánru.
Ufff - no, na to, jak jsem se na tuhle "cihlu" těšil, jsem se jí místy prokousával docela těžce. Jako celek je kniha rozhodně monumentem, za kterým jsou dlouhá léta střádání informací, ale jak už tu níže psal uživatel Apostasis, musel bych patrně být rodilý Francouz, nebo se výrazně zajímat o jejich dějiny, abych knihu plně docenil. Čtenář se tu dozví hromadu zajímavých informací, platicích po vztah ke smrti a pohřebnímu ritu všeobecně, ale značná část knihy mapuje tuto historii právě ve Francii ( jasné, auor je Francouz, tak to dává smysl ). Také jsem očekával větší porci podkladů pro starověk, ale tam je to pojato velmi okrajově a letem světem a hlubší rozbor autor začíná v podstatě až s obdobím středověku.
Nedočteno, asi po jedné třetině jsem to vzdal. Četba je relax a má být pro člověka potěšením, popř. poučením a tady jsem z toho necítil nic. Nelogický a neuvěřitelný postup hrdinů mě vyloženě iritoval a po naprosto nesmyslném zásahu policie společně se zásahovkou, kdy si nechají v budově, kterou zajišťují kvůli potenciálnímu šílenému vrahovi jen tak pobíhat nějakého pisálka ozbrojeného násadou od smetáku, tak to už bylo trochu silné kafe. Ani se mi nechce věřit, že román Hastrman, ze kterého jsem byl nadšený je od stejného autora.
Tak tohle jsem nezvládl, i když jsem se snažil. Prokousal jsem se cca do půlky knihy a musel to odložit s prohlášením: Vzdávám se. Motivační to asi je, o tom se nemohu přít, ale na můj vkus až moc uměle vykonstruovaná pohádka. Jak nasvědčuje celá řádka pokračování knihy, marketingový tah se zadařil.
Na konci povinné školní docházky a začátkem střední školy jsem docela hltal časopis Fantastická fakta, v jehož edici knížka vyšla - záhady, to bylo holt tehdy moje. Některé knihy od pana Mackerleoho mám rád dodnes, ale tahle mezi ně patřit nebude. Přečetl jsem ji z nostalgie po oněch časech posedlostí tajemnem, ale už to nějak není ono. Některé kapitoly mi přijdou hodně za pomyslnou čarou.
Asi tak první půle knihy mě hodně držela - syrové a nepřikrášlené popisování průběhu morové rány -, pak ale opakující se výčet mrtvých a vzájemně si podobných scénářů malinko zevšední. Ne, že by to začalo vyloženě nudit, ale tak trochu se to okouká. Paralelu s covidem v tom nevidím ( krom toho, že obé v podstatě oběhlo a nakazilo téměř celý svět ), černá smrt byla přecejen o dost jiné a silnější kafe, než co se děje nyní.
Lev potloukající se a lovící v lesích na území Čech v období horizontu Marobudovy říše? Tak to jo... Kdyby tam autor frknul třeba medvěda, tak bych to i přes další nedostatky možná dočetl, ale tohle mi stačilo.
Osobně se na tuhle tůru nechystám, za Velkou louži mě to netáhne, ale i tak jsem tulák a vandrák a tahle kniha byla přesně něco pro mou krevní skupinu. Není to suchý itinerář, jako třeba Jakubův cestovní deník, ale autorovy myšlenkové pochody a občasné filosofování také nejsou nic náročného, aby to bylo určeno jen pro nějakou užší skupinu čtenářů. Je to čtivé, dobrodružné, místy vtipné a vhodné pro každého, kdo se rád ztratí na pár dní do přírody a nepotřebuje k tomu nutně autokemp a bandy řvoucích lidí kolem. Ve mě osobně to vykřesalo jiskru po delší době upustit od třídenních vejšlapů po lesích a horách a podniknout zas něco delšího a trochu praštěnějšího, dokud to jde :-) Nemohu vynechat a nezapět chválu na fotografický materiál - ty snímky divoké krajiny jsou úchvatné.
Velmi krátce, protože bych v podstatě jen rozváděl myšlenky v hodnoceních přede mnou. Příběh je jednoduchý, ale pěkný. Archaická mluva a styl vyprávění jsou za mě osobně velké plus a čtenáře to přiblíží tehdejší době. Ovšem ustavičné rozvláčné tlachání vypravěče, tvořící zbytečnou vatu, to bylo utrpení, nuda a vskutku lotrovské trápení čtenářovo. Za tahle rozvláčná a z mého pohledu hluchá místa, co odvádí pozornost od děje musím hodnocení knihy významně strhnout směrem dolů.