Jsem součástí lesa
Wolf-Dieter Storl
Etnobotanik, kulturní antropolog a "šaman" vypráví o svém životě. Wolf-Dieter Storl, známý svým blízkým, hlubokým a inspirativním vztahem k přírodě, živě a poutavě vypráví o svém životě - útlém dětství v poválečném Německu, emigraci do Ameriky, studiu a akademické kariéře. Tu mění za život v přírodě - cestuje s čejenskými indiány, pobývá a medituje se sádhuy v Indii, pracuje se sedláky v Emmentalu, je zahradníkem ve Švýcarsku ve venkovské komunitě. A všude se setkává s osobnostmi, které mu ukazují vstup do jiného světa - světa mýtů, legend a léčivé síly rostlin. Celým vyprávěním se prolíná hluboké pochopení přírody a znalosti lidového léčitelství.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2016 , KořenyOriginální název:
Ich bin ein Teil des Waldes, 2003
více info...
Přidat komentář
Toto je kniha, která udělá radost všem fanouškům Storla. Dozvídáme se z ní celý jeho životní příběh, kdy s rodiči jako malý emigroval do USA, jak poznal svoji manželku, jak se znovu ocitl v Německu, i jeho cesty do Indie.
Práce nakladatelství je ovšem katastrofální. Tolik překlepů a ne zcela kvalitní překlad, to je teda nadělení.
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o popis životní cesty a já mám rád příběhy, se mi tato knížka líbila víc, než jiné, co jsem zatím od Storla četl. Přelétání z Ameriky do Indie, Evropy a zpět mi zároveň osvětlilo, z čeho pramení takový ten "myšmaš" nauk a myšlenek, kterým na mě zatím přečtené knihy od autora působí. Celkově to není špatné, ALE! Sakra, ten překlad zase! Překlepů, jako maku a taky by si měl překladatel zjistit, o čem vlastně píše, pak by nevypotil takovou kravinu, jako např. to, že v americké prérii se potulovala s Indiány stáda buvolů ( což je v textu opakovaně ).
Co do obsahu tak 5*, co se formonvání něhož týče tak slabší 3*. Za mě je Wolf vynikající botanik-antropolog, píše srozumitelně, bohužel někdy celkem ploše o tématech, která plochá rozhodně nejsou.
Obdivuhodný človek. Obdivuhodná kniha. Pre mňa ako pre človeka čo sa zaujíma o Zem, o prírodu, rastliny je veľkým vzorom jeho život v súlade s takou láskou k našej Zemi. Viem presne o čom hovorí a teším sa na všetky jeho knihy ktoré si plánujem prečítať. Vždy som sa chcela venovať bylinkám a táto kniha ma v tom iba utvrdila, že je to správna voľba. Odporúčam všetkým milovníkov našej Zeme, zvierat či rastlín. Nájdete tam z každého niečo.
Dobrý den, také jsem byla překvapena, jak se dá slušně napsat kniha o zvycích, bylinkách a životě v přírodě . Zdravím a přeji pěkný den.
Ke knize jsem přistupovala s mírnou averzí kvůli zmínce "šaman" na přebalu. Přeci jenom je knižní trh poslední roky přešamanizován novodobými neošamany, kteří s tím původním přírodním šamanismem mají pramálo společného.
Naštěstí tohle není žádný předuchovnělý výkřik apelující na čtenáře, jak mají odhodit své dosavadní špatné životy a utéct do kamenného kruhu vzývat přírodní síly. Autor pěkně popisuje svůj pohled na svět, místa, která navštívil a kde bydlel, zmiňuje zajímavé (i ty méně zajímavé) lidi a bytosti, které potkal, své zkušenosti se zahradničením, životem v lese. Nikomu nic nenutí. Zaměřuje se na popis přírody, především bylin, a na důležitost kontaktu s přírodou. Člověk si uvědomí, jak moc se odklonil od přírody, procházka po městském parku nenahradí toulání lesem stejně jako truhlík muškátů na balkónu nenahradí celoroční práci na vlastní zahradě, kontakt se zemí.
V knize se popsáno mnoho zvyků v různých zemích a také léčení pomocí bylinek - svoje putování, které popisuje sám autor je velmi originální - zajímaná kniha.
Wolf-Dieter Storl mě provází od chvíle, kdy jsem asi před dvěma lety v předporodní nudě sáhla zcela na slepo po jeho Bylinářských tradicích a BÁC! Vesmír se přepsal (jo, pak ještě jednou po porodu, ale to je jiný příběh). Na tuhle knihu jsem se moc těšila, ale musím říct, že ze všech zatím přečtených mě zasáhla asi nejméně, ačkoliv autor podává své životní peripetie strhujícím způsobem a i s notnou dávkou sebeironie a drsného sebe-humoru, což mi bylo nekonečně sympatické. Nejvíce se mi líbilo, že nepopisuje svou dráhu souvisle - no uznejte, to by se k něm vůbec nehodilo - ale že se vše prolíná s jeho pozorováním a prožíváním přírody.
Hvězdičku strhávám za příšerné, graficky ubohé vydání plné překlepů, chyb a za uši krákajících překladatelských upadnutí.
Můj milovaný autor Wolf-Dieter Storl v téhle knížce vypráví o svém životě. O cestě z Evropy do Ameriky a několikrát zase tam a zpět. O své práci na univerzitách, ale i v hippie a experimentálních komunitách. Nebyl ale nikdy ani typickým profesorem, ani typickým hipíkem. Vždycky si šel svou cestou. Jeho slova jsou jako vždycky útěšná, moudrá a taky hořká.
“Ničení přírody je těžko snesitelné. Vždyť jsme od přírody, která nás obklopuje, odděleni pouze ve své hlavě, ve svých představách. Ve skutečnosti námi protékají éterické energie, vycházející z lesů a kopců. Jenom to nevnímáme, protože nás od toho stále odvádějí abstraktní myšlenky a obrazy. Jestliže v přírodě vše probíhá harmonicky, pak to má také harmonizující účinek na člověka, přicházejí k němu dobré sny a inspirující myšlenky. Kde ale v přírodě vládne chaos a ničení, tam se i člověk stává agresivním nebo depresivním.
Když je zohavována příroda, les a jeho zvířata, pak – tak mi to řekli indiáni – se duchové přírody rozzuří, vskočí do lidí, ti zešílí a stanou se sebepoškozujícími. Země je obrovský medvěd, řekl mi jeden indián Klamath. Jednou bude mít všeho dost a města, která ho obtěžují jako klíšťata, svými drápy jednoduše seškrábne.“
Těmito slovy se vysvětluje chování tvorů, které ani nelze považovat za lidské bytosti. Tvorů, kteří mučí děti, týrají zvířata a zabíjejí pro potěšení. Od takových temných bytostí se držte dál, nemůžete jim pomoct a styk s nimi vám může velmi ublížit. Jediná cesta k nápravě je opětovná harmonizace přírody. Úcta a láska k zemi, ke stromům, kopcům i zvířatům. Musíme začít u sebe, jiná cesta není.
Životní příběh "Wolfa" je pestrý, a jelikož mám rád autobiografie, tak se mi to líbilo. Některým jeho zážitkům je pro mě těžko uvěřit, ale i fakta o jeho pobytu po světě jsou dostačující na zajímavý životopis. Skáče bohužel v ději i čase tam a zpátky a jelikož neuvádí data, lze se v tom občas ztratit. Také překlad je slabší, řekl bych překladač s následnou ledabylou rychloúpravou... špatná vizitka paní Gertrudy Kocourkové.