Vlk.kh komentáře u knih
Celkově lepší průměr. Kvalita textů byla kolísavá, některý super, jiný slabší, některý i nudný, ovšem to se od podobné publikace dá víceméně očekávat. Co ten který z autorů, to odlišné téma, pohled na věc, styl psaní a způsob, jakým téma uchopil a je na vkusu každého, co si z knihy odnese a co se mu zalíbí, proto tu nebudu některé autory vyzdvihovat a jiné hanět. Celkový obrázek z téhle mozaiky si udělá každý čtenář sám.
Jelikož k nějakému oslavování bratří Mašínů mám hodně daleko, měl jsem strach se do knihy pustit a dlouho to odkládal, protože jednoznačný obdiv autora k oběma bratrům je dobře znám. Nicméně, musím uznat, že i tak mě příběh bavil a doplnil jsem si mnohé informace o tehdejších událostech - můj negativní náhled na onu "odbojovou" skupinu to nijak nepoznamenalo. Ač se autor snaží být objektivní, to nadržování je v textu stejně patrné, např. při postřelení a zmrzačení venkovského velitele dobrovolných hasičů během žhářských akcí podpalování stohů neváhá okamžitě přispěchat s tím, že onen vážně zraněný chlapík byl sympatizant komunismu a příslušník pomocných hlídek VB - no, ale to jaksi Mašín v době, kdy do něho pumpoval olovo s úmyslem ho zabít nevěděl, takže žádná polehčující okolnost. Právě určitá autorova glorifikace skupiny kolem bratří Mašínů a vymýšlení, co se komu v danou chvíli honilo hlavou, nebo co přesně kdo udělal, i když jsou někteří ti lidé dávno po smrti a žádné paměti nezanechali a nejsou svědkové, čili jde v těchto pasážích o čistou fikci, sráží v mých očích hodnocení knihy lehce dolů. Nicméně všem zájemcům o tento střípek z naší historie - rozhodně si to přečtěte.
Na rozdíl od trilogie o Teutoburském lese jsem tady zohlednil při hodnocení spíše popisované období, o kterém jsem toho zatím moc nepřečetl, než příběh sám - ten mi přišel víceméně průměrný a ledacos se dalo předvídat. Za přečtení to ovšem rozhodně stojí.
Zatím asi nejdetailnější kniha zabývající se kmenem Komančů, která v češtivě vyšla. Publikací, kde je zmíněn Quanah Parker a nějaký ten střet s rangery jsem sice četl víc, ale Říše letního měsíce je monumentální dílo, které přináší informace, o kterých jsem neměl zatím ani páru uvádí je v jedinečném kontextu doby a dalších událostí. Na knize bych vyzdvihl i její syrovost, co se popisu nájezdů týče, protože ač jsou Indiáni v mých očích národ rozhodně zasluhující úctu, obdiv a respekt, zároveň se jednalo o národ, který se taky s nikým nemazal, i když leckteří současní sluníčkoví blábolisté např. ohledně Toltéků se snaží razit opačný názor a překrucování historie. Svobodní Indiáni byli přírodní lid žijící prostě a v souladu s okolím, ale rozhodně ne žádní mírní hipíci.
Asi nic pro naprostého laika, co zatím o Germánech na našem území a celkovém evropském kontextu doby římské nic nepřečetl - chce to mít alespoň nějaké povědomí. Nicméně pro mě, jakožto zájemce o dané období ve smyslu reenactoringu ( jak se teď módně a nablble s oblibou říká, za mě spíš hezky, česky živoucí, nebo oživená historie ) je to cosi, jako povinný "slabikář", na který pak navazuje další literatura. Od roku vydání jsou sice některé výzkumy o dost dál a máme i další nálezy a informace, ale kniha má pořád co nabídnout.
Krásná ukázka marných politických kydů, bezzubosti světových organizací zaměřujících se proti páchání válečných zločinů a zoufalé situace prostých vojáků a velení v poli, kde jsou často vrženi do víru událostí bez dostatečného vybavení a jasných rozkazů, co mají dělat. Velmi solidní práce popisující nejen události na bojišti, ale i politické pozadí celého dění ( jak já říkám, zasr. politika. Byla to, je a bude jen špína, nic jiného ). Je zde zmíněno i zločinné chování muslimských jednotek a bojůvek, ale jen okrajově - tady je třeba vypíchnout, že prasárny páchala každá strana a ne se zaměřit čistě na řádění srbských polovojenských jednotek na civilním obyvatelstvu. Je děsivé, jak je tenká hranice k vyvražďování sousedů a páchání etnických čistek na základě odlišnosti náboženství, nebo národnostní příslušnoti. Kéž by to bylo mementem pro multi-kulti zastánce v současném hroutícím se západním světě.
Pro zájemce o mýtus revenantů v původní, Hollywoodem nezmršené podobě jednoznačně zajímavé čtivo. Ač jsem na podobné téma už přečetl ledacos, tak Bracciniho kniha mi rozšířila obzor jiným směrem od klasických, mnohokrát opakovaných a opisovaných východoslovanských motivů. Co mě ale začalo postupně malinko štvát a na základě čeho snižuji i hodnocení knihy je autorovo opakované omílání už zmíněných příběhů a text se tak zbytečně natahuje ( i když celkově není příliš dlouhý, cca sto stran knihy jsou přílohy, jako např. autorem zmiňované dobové zápisy, apod.) a místy se stává méně zaživným. Celkově ale hodnotím spíš pozitivně, je to rozhodně lepší kniha na vyšší úrovní, než někteří "záhodologové" a další podobní pisálci.
Tak, jako u několika dalších knih pana Cílka mám pocity rozporuplné, opět je tu velká tematická roztříštěnost v textech. V první části knihy autor popisuje vznik slova antropocén, rozepisuje se o problémech ohledně dnešní doby, klimatu, přicházejících krizích, krizi uprchlické, atd. - tato část mě hodně bavila a je velmi zajímavá. Pak přišel obrat v tématech a s ním spojené zadrhnutí, protože následující texty se zaobírají rozjímáním nad umělci, kteří mi nic neříkají a jejich dílem, které mě pranic nezajímá. Po útrpném prokousání se uměleckým rozborem a požitky s ním spojenými, jsem opět našel ztracenou nit zájmu o autorův text. Ač se pan Cílek rozepisuje o svých oblíbených, už v několika knihách zmiňovaných Navazích a už několikrát ohraném, evidentně jeho hodně oblíbeném Detroitu, nemohu si na poslední třetinu knihy stěžovat. Takže suma sumárum, začátek a konec velmi dobré, bez té prostřední části bych se klidně obešel :-)
Na základní škole, kdy jsem se rád rýpal v různém tajemnu, záhadách, kdy jsem hltal záhadologické televizní série A. C. Clarka, jako Svět tajemných sil, tak byla tohle moje veliká srdcovka - a soudě podle dalších komentářů jsem zdaleka nebyl jediný.
Jak už tu bylo uvedeno, v pubertě jsem nadšeně čerpal teoretických znalostí z této knihy - k pozdějšímu praktickému bádání :-)
Jako děcko jsem byl z téhle publikace unešený - stejně, jako z dalšího dílu.
Knud Rasmussen zažil ještě labutí píseň přírodních etnik na severu Země a jejich folklor a zvyky a tyto zážitky zachytil v knize Cesta bílým tichem. V tom pro mě spočívá její jedinečnost a vypovídací hodnota - je to svět, jaký kdysi byl a už nikdy nebude. Kam jednou vleze naše slavná, nenažraná civilizace, tam nastává rozklad a konec starých hodnot a zvyklostí. V závěru knihy je to ostatně dobře zachycené v kapitole Moderní eskymáci.
Pro mě, jakožto ( jak se teď módně a protivně říká po anglicku ) reenactora doby římské, konkrétně zaměřeného na germánské kmeny jde o jedinečnou studnici poznání od člověka, který tehdejší Germány potkával a znal. Hlavně díky Tacitovi a tomuto jeho textu máme alespoň nějaké bližší informace o raných Germánech, co se týče rozdělení kmenů, jejich zvyků, výzbroje a odívání.
Velmi stručně v pár větách: Ano, není to špatné a občas jsem se i nahlas zasmál, ale znovu se k téhle knize vracet nebudu. V porovnání s tím, co pan Zibura napsal v minulosti je to jednoznačně nejslabší kus.
V podstatě asi jedna z prvních u nás napsaných publikací na toto téma, vydaných po pádu totality, kdy byla tato stránka dějin víceméně tabuizována. Autor se, jak už vyplývá z názvu, věnuje především osídlení v Pojizeří - má tam prý chalupu - ale nechybí poměrně obsáhlý a přehledný popis všeobecných informací o Germánech a stručné vyhodnocení celkových poznatků o germánském osídlení na celém území Čech. Podrobněji se autor zabývá i králem Marobudem a jeho říší.
Z části dosti zajímavé, z další části tak trochu pohádkaření a u některých konkrétních věcí uvedených v knize by mě opravdu zajímalo, ze kterých zdrojů autor vychází, protože v jiných odborných titulech o některých jím zpracovaných tématech toho moc není - protože to zkrátka není historicky, resp. archeologicky, či jinak doložitelné. Celkový dojem - taková zvláštní všehochuť. Ale nutno uvést, že mezi vyloženě ezopošuckou literaturou na podobná témata ( a že jí je ) tahle kniha od pana Storla přes všechny nedostatky ční, jako jasný maják nad temnou hladinou nesmyslného blábolení.
Asi nebudu sám za sebe nějak moc obšírně popisovat svůj dojem z knihy, protože to naprosto a přesně vystihl přede mnou už ludek.n. Do poloviny příběhu to docela šlo - možná proto, že jsem fanda knižní série a byl jsem stále plný nadšení a očekávání - ale pak jsem uvízl na místě, k další četbě se musel přemlouvat a nutit. Předchozí díly série a hlavně Les mytág sám o sobě jsou o několik tříd výše, než Brána.
Žádný zázrak - ale nutno uvést, že nejsem fanda téhle kapely a tudíž ani hlavního protagonisty a nechovám pražádný obdiv ani k feťákům. Co se knize nedá upřít, tak zajímavé grafické zpracování - až na ten červený text na černém podkladě, jak tu už bylo zmíněno -, ale po obsahové stránce za mě opravdu nic extra. V podstatě se to stále opakuje dokola a po nějaké době se mi to celé dost okoukalo a začalo nudit - prostě smažky, co se stále sjíždí, ojedou, co jim padne pod ruku, atd. ale co se týče pekla závislostí a osobních prožitků na toto téma, jsou rozhodně lepší knihy.
Já osobně jsem byl zvědavý hlavně na to lidové vyprávění a legendy o houbách, historii jejich poznávání a určování, plus něco málo z historie jejich užívání - především u přírodních etnik. Výše zmíněné informace v knize sice naleznete, ale velká část se pak zabývá moderní podzemní kulturou pojídačů "psychohoubiček" a s tím spojenou řadou osobností, které mi nic neříkají a jsou mi víceméně úplně fuk.
Příběh to vůbec není špatný - obzvláště to brnkání na psychostrunu, kdy hlavní hrdina neví, jestli se už úplně zbláznil, nebo je to, co se kolem něho děje realita. Ale že by to byla nějaká pecka, co se týče hororového žánru, to zase ne. Pár pěkně vykreslených "mrazivých momentů" tam sice je, ale není jich mnoho.