Příběh pro mne představoval procházku potemnělou krajinou nad kterou z nebe jako hvězdy září láska, sny, naděje a víra. Stejně jako hvězdy jsou však i tyto ideály příliš vzdálené a pro mnohé tak prakticky nedosažitelné. Tuto cestu dobře znám, a právě proto se vždy ke knihám od pana Remarqua rád vracím. Daný příběh sice tentokráte není plný pronásledování či koncentračních táborů, přesto je opět naplněn velkou spoustou myšlenek, alegorií a pečlivě poskládaných vět jež se před námi v pomalém tempu odvíjí jako klubko hřejivé vlny. Potěšila mne i tenká linka propující příběh s knihou Vítězný oblouk.... celý text