woodward
přečtené 1237
Kedrigern a spletitá výprava
1994,
John Morressy
Připouštím, že mám možná dlouhé vedení, ale stejně se zdá, že se autor se svým hrdinou sžíval jaksi postupně. První příběh o hlasu pro princeznu jsem vnímal "jen" jako lehké, zábavné čtení s občasnými záblesky legrace. V druhé knize se už autorův bezmála cimrmanovský humor rozjel naplno. Není to třeskutá sranda jako na Pratchettově Zeměploše, je to velmi jemné, John Moressy dvě základní ingredience - humor a napětí - odvažuje s pečlivostí lékárníka, který se dal na výrobu výbušnin, aby žádná z obou substancí nezahltila tu druhou. Už za první díl jsem dal pět hvězd - a stojím si za tím. Škoda jen, že tady nemůžu přidat něco navíc.... celý text
Kedrigern a hlas pro Princeznu
1993,
John Morressy
Tenhle Kedrigern jde občas člověku trochu na nervy. Nemám nic proti domáckému životu, ale vysedávat v chalupě uprostřed hor jak je rok dlouhej, to je vážně přehnaný. Naštěstí si pořídil tu princeznu a ta už se postará, aby neobrůstal mechem, jak už to ženské umějí.... celý text
Andělé smrti
2001,
Michael Shaara
Dost dobře pojaté vyprávění o velevýznamné bitvě občanské války. Dobrá znalost faktů doplněná poučenými vhledy do úvah některých protagonistů - fakt zajímavé čtení, a velmi poučné, zvlášť pro čtenáře, který nevyrůstal v USA.... celý text
Vyděděnci
2012,
John Flanagan
Dočetl jsem celou ságu o bratrstvu Volavek a komentář k prvnímu dílu věnuji celé sérii. Celkový dojem je jednoznačný: není to špatné, ale Hraničářův učeň je lepší; tahle druhá, paralelní série mi prostě připadá jako "druhák", jak by řekli moravští vinaři. Nevím, jaké má autor s rozvíjením svého světa další záměry, není vyloučeno, že dojde k nějakému pevnějšímu propojení obou sérií a vznikne jakási "nová rovina" s novým ústředním motivem. Další a další příběhy o dobrodružných eskapádách protagonistů obou sérií rychle ztrácejí přitažlivost. Lapidárně řečeno, je to čím dál víc na jedno brdo a pokud pan Flanagan nepřijde s nějakou mohutnější nosnou zápletkou, která by uživila další díly, buď v nejbližší době skončí - anebo přijde o část čtenářstva. Sedmi dílům Bratrstva dávám po čtyřech hvězdách.... celý text
Nejtemnější hodina
2018,
Anthony McCarten
Velmi zajímavý vhled do vývoje událostí a také Churchillova uvažování v době, kdy se Francie hroutila pod německým náporem a hlavní síle britského pozemního vojska hrozilo zničení nebo zajetí na kontinentu. Celý příběh se vlastně točí kolem úvah válečného kabinetu o tom, zda se pokusit o vyjednávání s Německem, s Mussolinim jako prostředníkem. A také kolem přímého střetu mezi Churchillem a dvěma hlavními "šampiony" politiky appeasementu - Nevillem Chamberlainem a lordem Halifaxem. Je vcelku pochopitelné, že v nastalé situaci se i tak vehementní odpůrce Hitlerova režimu, jako byl W. S. Churchill, zamýšlel nad možností dosáhnout míru za cenu jistých ústupků. Autor upozorňuje, že o tomto "zakolísání" se nezmiňuje nikdo z autorů, líčících události těch dnů, ani sám Winston ne. Otázkou je, jak dalece je oprávněné autorovo tvrzení, že "Churchill vážně uvažoval o možnosti mírové dohody s Hitlerem." Pozorně jsem přečetl autorovy argumenty, soustředěné především v epilogu, a nemůžu tvrdit, že mě přesvědčil. Jak říkám, za dané situace - pod tlakem válečných událostí i pod nátlakem "mírové kliky" Chamberlain-Halifax, bez nichž válečný kabinet v tu chvíli nemohl politicky existovat, je pochopitelné, že na čas (asi na tři dny) poněkud slevil z nesmiřitelné válečnické rétoriky. Ale o tom, že by "vážně uvažoval o mírové dohodě" podle mého soudu nemůže být řeč. Je to trochu škoda. Autor si dal práci se shromážděním faktů, která většinou předkládá a interpretuje nezaujatě a se znalostí problematiky. Jeho očividná snaha "udělat díru do světa" tvrzením, že až po překonání oné kritické chvíle, kdy uvažoval o míru, se "Winston Churchill stal Winstonem Churchillem" je mírně řečeno přehnaná.... celý text
