woodward
přečtené 1237
Duch Llana Estacada
1966,
Karel May
Vůbec první mayovka, kterou jsem dostal do ruky. Když jsem pochopil, že Duchovi předchází Syn lovce medvědů, opatřil jsem si i toho. Pak nějaký čas nebylo nic a potom vypuklo šílenství kolem filmového Pokladu na Stříbrném jezeře a dalších německých filmů o Vinnetouovi a s mayovkami se roztrhl pytel. Ale Duch Llana Estacada mi zůstal v knihovně dodnes.... celý text
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Farma zvířat je podle mého soudu mnohem lepším znázorněním totality než hororový příběh 1984. Zejména proto, že dokonale vysvětluje, jak snadno takový režim, zrozený z "boje za svobodu" vzniká. Docela určitě to není jen alegorie nástupu komunistické diktatury. Koneckonců Britové mají v paměti podobnou zkušenost takřka "z první ruky" s francouzskou revolucí a vším, co přinesla. 1984 je apokalyptická předpověď, která se (zatím) nesplnila. Ale Farma zvířat, to je bajka, předkládající čtenáři, dalo by se říct, důvěrně známý obraz - do čela rozbouřených, nepříliš přemýšlivých davů se nakonec VŽDYCKY postaví prasata.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Ve Farmě zvířat se George Orwell do popisu revolučního vzedmutí i všeho, co z něj vzejde, strefil dokonale, zatímco tahle apokalypsa mu moc nevyšla - i když kdoví, jednou třeba přijdou i horší věci. Ale dokud to nenastane, dávám tři hvězdy. Kdyby v titulu knihy nebylo to (prošvihnuté) datum, dal bych čtyři.... celý text
Zamrzlá loď kapitána Flinta
1958,
Arthur Ransome
Všechny ransomovky jsou skvělé, ale možná by bylo na čase, aby Zamrzlou loď kapitána Flinta někdo znovu přeložil - nebo spíš aby se na ni aspoň znovu podíval nějaký redaktor. Ten "Jan" nebo dokonce "Jeník" místo Johna mě tam odjakživa tahá za uši.... celý text
Trosečníci z Vlaštovky
1988,
Arthur Ransome
Ze všech knih o Vlaštovkách a Amazonkách mám tuhle nejraději - a to je mám rád všechny, snad jenom Petr Kachna mi moc nepřirostl k srdci. Pokud jde o literaturu pro děti a mládež, je Anglie opravdu velmocí. Od Alenky a Medvídka Pu, přes Knihy džunglí a zmíněné ransomovky, až po Poklad v jediné růži a Harryho Pottera. Miluju Ransomovy knížky od dětských let a vracím se k nim i v předdůchodovém věku. Našel jsem si na webu dokonce i jezero Coniston Water v Lake District, na jehož vodách se sám Ransome učil plachtit a kam umístil děj většiny příběhů o Vlaštovkách a Amazonkách.... celý text
Klub Lysek
1963,
Arthur Ransome
Proboha, kterej trouba vymyslel "Levušku a Pravušku? Jsou to přece "Levka a Pravka"!
Holubí pošta
1964,
Arthur Ransome
Zmačkanec, co nebyl pásovec, nemá chybu. Další nádherný příběh; ovšem tentokrát je místy třeba dost pozorně sledovat některé cesty a výpravy na vložené mapce.
Boj o ostrov
1959,
Arthur Ransome
Vzpomínám si, jak jsem tuhle knihu u nás v místní lidové knihovně pořád nemohl zachytit. Dostal jsem se k ní až po absolvování Trosečníků z Vlaštovky a Zamrzlé lodi kapitána Flinta, což mi šlo na nervy, protože oni si každou chvíli povídali o událostech, o nichž jsem já nic nevěděl. Proto teď mám všechny tři první díly bezpečně uložené ve vlastní, nikoliv místní lidové knihovně. Už víc jak čtyřicet let.... celý text
Tajemství Červeného domu
1924,
A. A. Milne
Prima starožitná detektivka - do autora Medvídka Pu bych to nikdy neřekl!
Medvídek Pú (20 příběhů)
1978,
A. A. Milne
Jako kluk jsem tuhle knížku zdědil po mých sestrách a přečetl jsem ji nesčíslněkrát. Tuším, že teď ji, celou ošmatlanou a potrhanou, mají sestřina vnoučata. Zato já jsem si na stará kolena pořídil audioknihu, kde Medvídka Pu předčítá Marek Eben a Puovy písničky přitom dokonce skutečně zpívá!... celý text
Na lovu
1961,
Michail Michajlovič Prišvin
Ruská literatura spíš není můj šálek čaje. Až na pár výjimek. Vedle Puškinových básní a Kapitánské dcerky a Tolstého Vojny a míru k nim docela určitě patří Prišvinovy zvláštně zasněné povídky o lese a lovu. Nevím, je-li ta kniha vůbec v Česku k mání, ale docela rád bych ji měl. Ta moje, kterou jsem našel kdysi dávno pod stromečkem, nenávratně zmizela v hlubinách času.... celý text
Vojna a mír I. díl
1959,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Kdyby v důsledku nějaké katastrofy zanikla ruská literatura a zachovala se jenom Vojna a mír, zůstal by budoucím generacím zachován obraz Ruska a ruského národa ve vší celistvosti. Krásná země a mocná říše, tak pyšná, silná a bohatá, tak surová a zaostalá. Tak dychtivá stát se součástí velkého, kultivovaného světa a současně žijící v neutuchajícím strachu ze všeho cizího. Balancující na rozhraní kultur v nesmírných prostorách uvnitř eurasijského kontinentu, kam doléhá jenom slabý přísvit z mocně zářících civilizačních center Východu a Západu. Občasný závan nových myšlenek bývá často jen dílem náhodně sbíraných a nezrale, ukvapeně interpretovaných znalostí nebo zkušeností. Pierre Bezuchov i Andrej Bolkonskij vnímají dusivou uzavřenost ruského světa. Bolkonskij prožije rozčarování, zprostředkované válkou a nešťastnou láskou, a nakonec umírá na svá zranění. Bezuchov je drsně zbaven iluzí o Napoleonovi a vrací se ke kořenům - do bezpečné, drtící náruče Matky Rusi. A takové je Rusko dodnes. Toužící po světle a čerstvém povětří, ale setrvávající v ustrašeném, zatuchlém přítmí pochyb a nedůvěry ke všemu co je nové, a tedy cizí.... celý text