woodward
přečtené 1237
Dvanáct povídek o poutnících
2000,
Gabriel García Márquez
Márquez je zkrátka originál, vždycky svůj. V posledních cca 15 letech pozoruji že se jen málokdy najde vážná beletrie, kterou jsem ještě nečetl a dokáže mě zaujmout. Většinou člověk na prvních 10-20 stránkách pochopí, co se autor pokouší sdělit a zjistí, že totéž v bleděmodrém už četl mnohokrát v dílech jiných autorů. Márquez je jedním z mála, u nichž se to prostě nemůže stát.... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Bylo tu není tu, havrani na plotu... tohle člověka napadne když čte o mravencích odvlékajících cáry kůže posledního potomka, sežraného v kolébce. Brrr! Všechno lidské pomíjí...... celý text
Muži v ofsajdu
1965,
Karel Poláček
Říká se, že Eduard Bass fotbal miloval a Karel Poláček ho nesnášel. Bass nám zanechal fotbalovou pohádku, již si rádi přečtou fotbaloví fandové v příslušném věku a někteří se k ní vrátí i později (včetně autora těchto řádků). Zato Karel Poláček stvořil nesmrtelnou Srandu, která už navždy patří do panteonu české literatury. Nerad ve svých komentářích mluvím o filmech natočených podle literárních předloh, ale zde učiním výjimku, protože Poláčkův literární pan Načeradec dozajista všem čtenářům souzní s jeho filmovým ztvárněním v geniálním podání Huga Haase. Nesmrtelné výroky jako "Pijou pomalu, ať jim to vydrží", "Numera mi neschnou", "Řeči se nevedou, nedochvilnost se netrpí", nebo "Tolik židovek pohromadě na ulici! To se nesmí trpět! Policie! Příbuzný, rozejděte se!", již dávno zlidověly, ať už si je pamatujeme z knihy nebo z filmu. Mimochodem, příběh o mužích v offsidu obsahuje i jedno nerozluštěné tajemství: Jak jenom muž, přezdívaný Amplión, přišel na svoji podivnou hlášku "rozeberte je jako šrajbtiš svatýho Lukáše"? Proč, proboha, by měl být šrajbtiš (psací stůl; pozn. překl.) sv. Lukáše rozebrán, kdo ho rozebral a kdy? Ví to někdo? A jestli ne, najde se tu povaha dostatečně zvídavá a energická, aby tento literární ořech rozlouskla?... celý text
Hráči
1996,
Karel Poláček
Není to tak bezbřehá sranda jako Muži v offsidu, ale legrace to je. Chlapi celou noc flekují durcha a pak se ho bojí zahrát, protože jim přítomný pan profesor spočítal, že poražený by musel zaplatit víc, než kolik činí vládní dluh Spojených států. Nebo ten živnostník z Příbrami, který tak dlouho hrál karty, až všechno prohrál, zkrachoval, odjel do Prahy a stal se tam poslancem... Je to útlá knížka a zejména mariášníci si na ní náramně pošmáknou.... celý text
Bylo nás pět
1979,
Karel Poláček
Kdykoliv se do ní začtu, zazní mi v uších nezaměnitelný hlas Františka Filipovského, který tohle báječné vyprávění čítal na pokračování v rádiu každou sobotu večer. Péťa Bajza, Tonda Bejval, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar z chudobince - bylo jich pět, i když se k nim každou chvíli přidal Kemlinkovic Pajda nebo Eva Svobodová, Otakárek Soumarů, případně malej Venda Štěpánek. Člověk, který tohle dokázal napsat v okamžicích hrůzy z nejbližší budoucnosti, musel být statečný. Hluboká poklona a díky, pane Poláčku.... celý text
Nejdelší den
1968,
Cornelius Ryan
Takto pojatých vyprávění podle vzpomínek přímých účastníků o vylodění v Normandii bylo od té doby napsáno mnoho. Ale Cornelius Ryan byl první a jeho kniha určitě patří k nejzdařilejším na toto téma.... celý text
