YA-girl přečtené 296

Verum 2017, Courtney Cole

Taky se řadím k těm, které druhý díl spíš zklamal. Opět to bylo citlivé a příjemně vypravěčsky podané, to ano... Ale od půlky dál už mě trochu štvalo, že myšlenky hlavní hrdinky jakoby nebyly konzistentní (nesmím s ním být / musím / nemůžu; ubližuje mi, že s ním nejsem / že s ním jsem...) a že pořád dokola opakovala, jak se něco důležitého nemůže dovědět, ale přitom vlastně pořádně nic nedělala pro to, aby se to dověděla. Závěr byl opět nečekaný a překvapivý, ale možná už příliš překombinovaný a zamotaný a doteď vlastně nevím, jestli jsem to celé dobře pochopila.... celý text

Jádro Slunce 2015, Johanna Sinisalo

Kniha se mi dostala do rukou náhodou; vůbec jsem netušila, že půjde o dystopické pojednání o chilli ;))). O to příjemněji jsem byla překvapená, jak rychle jsem se nechala vtáhnout do originálního děje... Nebyla jsem schopná přestat číst, dokud se nedozvím, jak příběh skončí - a ten "ezoterický závěr", jak ho někdo pode mnou nazval, pro mě nebyl zklamáním, ale naopak nečekaným bonusem, který knihu posunul o level výš :). A šestou hvězdičku bych nejradši přidala za různé úryvky z fiktivních encyklopedií, historických knih nebo třeba slohových prací, kterými je příběh okořeněný ;) - a díky kterým získá čtenář mrazivý dojem, že nečte román, ale reálný popis skutečných událostí... :-)... celý text

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel 2009, Alice Munro

Povídky jsou psány "s citem", ale přišlo mi, že u většiny chybí pointa - a nebo jsem ji tam nenašla... Název knihy sliboval víc, než co jsem potom v knize nalezla.

Příliš mnoho štěstí 2013, Alice Munro

Líbily se mi tři povídky; ty ostatní mi připadaly buď bez pointy, nebo prostě tak nějak o ničem. Jelikož už je to druhá povídková kniha od paní Munroové, kterou hodnotím stejně, tak asi ještě u mě pro tuto autorku nedozrál čas...... celý text

Volání anděla 2015, Guillaume Musso

Přidávám se k těm, kteří knize vytýkají příliš neuvěřitelných náhod a nevěrohodnou překombinovanost; všeho moc škodí. Jinak ale nápad na zápletku mi přišel originální a děj byl napínavý a svižný.... celý text

Nick a Norah: Až do ochraptění 2011, Rachel Cohn

V podstatě popis jedné noci a jednoho dne z pohledu Nicka a Nory: kdy po koncertě zahlédne svou ex a je z toho tak zdrblý, že se přitočí k doposud neznámé Norah a požádá ji, aby předstírala, že je jeho holka. A něco mezi nimi vzklíčí. To "něco" je pěkně popsané z pohledu jich obou, víc se mi tedy líbil ten Nickův ;-)... Akorát mi občas přišlo, že to časově nesedělo - to, že se vše stihlo odehrát za několik hodin... Líbil se mi vypravěčský styl - slovní obraty, přirovnání, narážky... Hezky se to četlo, ale asi mi to jednou stačilo ;).... celý text

Jak být volný 2011, Tom Hodgkinson

Mohlo to být o polovinu kratší, protože tam bylo zbytečně moc vhledů do historie na téma, jak dřív byl život jednodušší a proč. Ale budiž, tyhle pro mě nudnější pasáže byly vyváženy těmi, které mi zase pootevřely oči (popravdě, nebylo tam nic, co bych jaksi nevěděla už dřív, ale asi jsem o tom nikdy neměla potřebu až takhle uvažovat), např.: * strach z kriminality (a jiných negativních zpráv) je jen pohodlná fikce, stát nás chce mít vystrašené a v úzkosti; * vlády jsou vděčné teroristům (a pandemiím ;)), protože fungují jako reklama na to, že vládu potřebujeme, aby nás ochránila; * v současnosti je to nastavené tak, že pokud nepracujeme, tak konzumujeme - vyjdeme z tovární brány a v hypermarketu okamžitě přelijeme svoji výplatu zpátky do systému; * nuda je úmorná; systém, který nudu vytváří (nudíme se v práci), taky slibuje, že nám od ní pomůže (zábavní průmysl) - stačí jim odevzdat svoje peníze; * kariéra z nás dělá vystresované soupeřící lidi, přitom naše povýšení spočívá v tom, že někdo jiný povýšen nebude nebo bude dokonce vyhozen; kariéra sleduje cestu vzhůru k jakémusi neustále mizejícímu bodu někde nad námi; * rovnováha práce a volného času je shnilá, protože naznačuje, že práce je špatná a volný čas je dobrý, ale udělejme si práci dobrou a dobré bude všechno; * proškrtejme agendu na holé minimum, ať si vytvoříme prostor pro věci, které "se prostě dějí", život pak začne mít napětí a spád; * přestaňme naříkat, naříkání znamená vyhýbat se odpovědnosti (např. naříkám na bankovní poplatky, ale JÁ jsem si zřídila bankovní účet)... Inu, mohla bych pokračovat ještě dlouho, jak tak koukám do svých poznámek, ale nechť si každý vytvoří vlastní žebříček ;). Zakončím tento svůj "výtah" bodem, který se mi líbí nejvíc: * trik svobodného života spočívá v tom, že se každé ráno probudíme a zakřičíme: "Dobré ráno, Pane Bože, co pro mě dneska máš?" :-)... celý text

Rodinný podnik 2004, Ivanka Devátá

Moje druhé setkání s autorkou - a opět jsem nadšená :) Příjemné, pohodové, uklidňující, zároveň ale svěží, svižné a humorné počteníčko... Autorka má v krvi schopnost popsat vtipně i úplně obyčejné věci, takže jsem se nasmála už jenom díky jejímu brilantnímu vypravěčskému stylu. Srandovní byly i některé postřehy nebo pointy samy o sobě... prostě užila jsem si to od první do poslední věty :)... celý text

To na tobě doschne 1991, Ivan Kraus

Přiznávám, že jsem podle zdejších hodnocení byla hodně natěšená! A když jsem se hned u první povídky (Výchovný systém) několikrát rozesmála nahlas, byla jsem na ty další o to natěšenější... Jenže ve zbytku knihy už jsem se jaksi neměla čemu smát, ba dokonce mě ty povídky nebavily a přišly mi takové nezáživné, nemastné, neslané. Měla jsem dojem, že se autor snaží často běžné situace "zhumornit" za každou cenu... Nebo spíš bych to připodobnila k tomu, že byste se v televizi dívali na němou grotesku a slzeli při ní smíchy, jenže pak by někdo zkusil tento situační humor popsat ve větách... a veškeré komično by zmizelo...... celý text

Nocte 2015, Courtney Cole

Za mě jedna z nejlepších YA knih, které jsem zatím četla. Originální, napínavá, chytlavá, citlivá, silná, vypointovaná - a pro mě s nečekaným závěrem. Lahůdka, jejíž otisk ve mně ještě dlouho zůstane.... celý text

Zákon rezonance 2010, Pierre Franckh

Kniha tak trošku navazuje na předchozí autorovy knihy, např. Jak si správně přát - ale je víc naladěna na ty z nás, kdo máme třeba problém "jen uvěřit" a potřebujeme to trochu logicky/vědecky podpořit :). Přesto je psána lehounce, s nadhledem... a jak už tu někdo zmínil, tak neomílá pořád dokola to samé, ale stručně vysvětlí a shrne nějakou myšlenku a jede dál. Ono totiž, pokud ty myšlenky s někým zarezonují, tak je zbytečné se v tom šťourat - "aha moment" se prostě dostaví vzápětí... A pokud naopak s někým to, co je v knize, neladí, tak i kdyby se autor při vysvětlování přetrhl, stejně by to ten efekt nepřineslo :).... celý text

Bůh chodí po světě vždycky inkognito 2010, Laurent Gounelle

Do půlky mi kniha přišla hooodně napínavá; pak už jsem děj upozadila, protože mi došlo, že pointa nebude bůhvíjak mysteriózní ;), a bavilo mě to spíš z toho psychologického hlediska. Líbilo se mi, že spolu s Alanem se i já coby čtenář můžu vypravit na sebeobjevnou cestu :-). Největší dojem ve mně zanechala lekce "z pekařství" a "z luxusního klenotnictví", ale zamyšleníhodných rad ohledně zvyšování přirozeného sebevědomí tam bylo mnohem víc! Na každého holt "vyskočí" to, co si momentálně potřebuje vyřešit... jsem celkem zvědavá, co na mě vyskočí, až se ke knize za pár let vrátím ;).... celý text

Papírová města 2014, John Green

Kniha pro mě byla zajímavá proto, že americká mládež vede takový jiný život ;), ale jinak mi nepřišla až tak skvělá. Nebavilo mě, že první půlka knihy byla psaná v minulém čase a druhá půlka, road-trip, v přítomném... a hlavně mě nebavila celá zápletka. Holka, kterou přes/pro její výstřednost a divnost všichni milují, ale ona má přesto pozornosti málo, a tak uteče z domu a zanechá ještě i stopy... Hlavní hrdina pak už řeší jenom ji a nemyslí na nic jiného, až už mi to přišlo otravné a vlastně mi bylo i docela jedno, jestli ji najde nebo ne. Navíc mi to celé přišlo dost podobné knize Hledání Aljašky - tam si vypravěč taky nechal pomotat hlavu "specifickou" a pro mě nesympatickou hrdinkou... ale tamní pointa ve mně aspoň zanechala nějakou hlubší stopu, kdežto tady jaksi nebylo co zanechat.... celý text

Probuzení Simona Spiera 2017, Becky Albertalli

Kniha mě moc bavila, byla psána citlivě, záživně, vtipně a svěže; plus pátrání po tom, kdo je Blue, bylo i napínavé. Ale spousta těch různých "nedorozumění" mi přišla schválně vykonstruovaných a přehnaných, aby autorka dostala hlavního hrdinu, kam potřebovala. Navíc všichni kolem Simona byli strašně skvělí a "sluníčkoví", včetně Martina, který měl být zápornou postavou... Přeslazené to ale nebylo, to zase ne. Za mě tedy slušný nadprůměr - ale zároveň nic, po čem bych potřebovala sáhnout víckrát.... celý text

Eleanor & Park 2014, Rainbow Rowell

Kniha je psána krásně a citlivě, i když mi nevyhovovalo střídání dvou vypravěčů s tím, že ale každá postava vyprávěla "v er-formě". Bavilo mě nesmělé seznamování hlavních hrdinů... ale že by mě příběh vzal za srdce nebo byl smutný a šokující, jako bylo uvedeno na obálce, to nemůžu říct; čekala jsem dojemnější nebo osudovější pointu a ne to, že se Eleanor vlastně k tomu finále rozhodla dobrovolně... Za mě tedy nakonec hodnotím jako mírné zklamání, protože od knihy s označením NYT Bestseller jsem prostě čekala něco trošku víc (vím, jsem naivní ;))... celý text

Mnich, který prodal své ferrari 2009, Robin S. Sharma

Mně se to líbilo moc, přišlo to ve správnou dobu :). Při čtení na mě velice silně a hluboce působila všechna ta "moudra", která člověk zná, ale jaksi si je neuvědomuje nebo nechce připustit... A přes veškeré to mudrování to bylo podané srozumitelnou, lehkou formou příběhu člověka, který se vydal hledat štěstí a odpovědi... a našel sám sebe.... celý text

Ty, ja a tí druhí 2015, Fionnuala Kearney

Jak už psalo plno lidiček níže, kniha nepřináší absolutně nic nového - nemá ani originální děj, ani bůhvíjak zajímavé vedlejší linie, ani ničím výjimečné hlavní postavy... není ani nijak prvotřídně zpracovaná, např. že bych vzdychala nad hlubokými myšlenkami hrdinů nebo alespoň nad dechberoucím vypravěčským stylem... Prostě průměr, a nahoru na tři hvězdičky zaokrouhluju díky tomu, že se to prostě tak nějak dalo dočíst do konce, aniž by u toho člověk usnul. Menší spoiler: Plus mě bavilo těch pár odstavců/stránek o tom, jaké to je, skládat písně - a prorazit :).... celý text

Muž, který hledal svůj stín 2017, David Lagercrantz

Děj mi přijde svižný a dobře odsýpá, skoro bych řekla, že líp než v původní trilogii Stiega Larssona (tam mi ten děj přišel takový těžkopádnější). Ale je zase pravda, že tady nejde autor u jednotlivých postav tak do hloubky, jako šel právě S. Larsson. Každopádně díky sympatickým a dobře známým hlavním hrdinům jsem se rychle nechala vtáhnout do děje, obě hlavní linie mě zaujaly a bavily a i s vyřešením zápletek jsem spokojená. Jednu hvězdičku ubírám za to, co už tu někdo zmiňoval níže: 1) na konci románu se nedostavil žádný wow efekt, 2) Lisbeth začíná svou šikovností, dokonalostí a nesmrtelností připomínat nějakou marvelovskou superhrdinku ;-).... celý text

Jumper 2008, Steven Gould

I za mě příjemné překvapení - popis toho, jak Davy objevil a využil svou "superschopnost", mě okamžitě vtáhl do děje a nechtěl pustit :). Celé to bylo hodně uvěřitelné, takové promyšlené, logické, dotáhnuté... prostě nenašla jsem skoro žádná "prázdná místa", ani jsem na konci nekroutila hlavou, že by z příběhu šlo vytřískat víc. V tom směru, jakým se Davy rozhodl se svou schopností naložit, mi román přišel skvěle propracovaný a "dokončený" :).... celý text

Hledání Aljašky 2013, John Green

Za mě průměr. Puberťáci v knize mi přišli i na svůj věk až moc naivní (hloupí?) a Aljaška mi byla spíš protivná - a jak už níže psala Aterianna, taky to mám tak, že když mi není sympatická hlavní postava, už mě děj nedokáže tolik vtáhnout. Vzhledem k nápadu s číslováním kapitol mi začalo být i docela brzy jasné, co se semele, takže nenastal žádný "ááách moment". Ale jinak byla kniha čtivá a i přes vážnější téma pohodová, děj příjemně odplynul a občas se objevila myšlenka, nad kterou stálo za to se na chvilku pozastavit ;).... celý text