Ydisara
přečtené 560
Péra a perutě
1998,
Iva Pekárková
Tahle kniha je podle mě nejlepší dílo autorky... Četla jsem ji několikrát, dokud jsem knihu nepůjčila a nevrátila se mi... U žádné pasáže jsem se nenudila a styl psaní je velmi čtivý a poetický...... celý text
Tahle kniha mě úplně rozsekala. A nešlo o hlavní dějovou linii vyšetřování zmizení dítěte a toho všeho okolo (i když i to mě zaujalo a byla jsem napnutá, jak to dopadne), ale o neustálé Cafferyho pátrání, co se stalo s jeho bratrem. Už v prvním díle jsem si říkala, že existují jen dvě možnosti, jak to může dopadnout - bratr tehdy před lety zemřel a Caffery na to přijde nebo bratr žije a Caffery ho najde... Ale Mo Hayder vymyslela třetí možnost, kterou bych si byla nikdy neuměla představit. Po dočtení jsem byla překvapená, naštvaná, smutná, znechucená, frustrovaná, chtělo se mi brečet nebo křičet a třeba něco rozbít... Samozřejmě oceňuji tohle autorčino vysoce originální řešení a už dlouho na mě něco tak silně nezapůsobilo... A jsem ráda, že i v dnešní době se najde autor, který něco takového dokáže...... celý text
Hypnotizér
2010,
Lars Kepler
Od autora jsem četla jen tuto knihu a nenavnadila mě, abych se poohlížela po dalších. Předem upozorňuji, že nejsem žádná nanynka, která čte jen Danielle Stellovou. Skandinávské detektivky a kriminálky mám ráda, ať už třeba Stiega Larssona, Jussi Adler-Olsena nebo Jo Nesbø. Hypnotizéra jsem si přečetla na podnět několika svých známých, kteří mi ho vřele doporučovali... po přečtení jsem jenom nevěděla proč... Nejen, že v jejich podání vypadá Švédsko jako Gotham City, kde děti mohou úplně všechno (což vzhledem k jejich politice, co si smíte a hlavně nesmíte k dítěti dovolit, není zas tak úplně od věci), ale příběh byl roztrhaný a nesouvislý, nevyrovnaný. Hlavní osnova příběhu, tedy vyvraždění rodiny, inzerovaná na obálce se vlastně vyřeší velmi brzy po začátku knihy, a i když vím, že vrah z nemocnice utekl, tak jsem si už měsíc po přečtení knihy nemohla vzpomenout, co se s ním potom stalo... Postupně se dozvídáme malé kousky Erikovi minulosti, aby jsme pak při jeho jízdě autem byli zatáhnuti do více jak 100 stran vzpomínek, kde nám naservírovali v jednom nepřetržitém sledu všechno, co jsme podle autorů potřebovali vědět. Namísto postupného vedení k pochopení jeho minulosti na nás svrhli bombu a vyrovnejte se s tím, jak libo... mě teda velmi nelibo... Pak zjistíte, že hlavním dějem knihy je linie, kterou jste považovali za zcela vedlejší a syn který musí brát kvůli ředění krve každý den injekce, se najednou bez nich po nějakou dobu obejde a klidně může chodit... Co chodit - utíkat! A neříkejte mi, že kdyby jste měli od narození nemocné dítě, neudělali byste ani jedinou jeho fotografii, protože by na to nebyl čas. Snad každý by si právě kvůli té nemoci nějaké fotky pořídil, právě pro ten nejhorší případ. Tohle nesmyslné zdůvodnění by se hodilo tak akorát do románku typu Harlequin, kde jsou čtenářky snad zvyklé na podobné nelogické jednání... Úplně jiná stránka byl styl psaní, který mě naprosto nezaujal. Dialogy byly holé, strohé a občas nesmyslné. To nemusí být nutně na škodu, ale v tomhle případě spolu s absencí jakéhokoliv popisu vnitřního rozpoložení postav, nebo jejich vnějšího chování při rozhovoru, zbyly pouze holé věty, při kterých jsem měla problém pochopit, co kdo cítí nebo proč dělá to, co dělá a co mě přišlo úplně nesmyslné... Říkám si, že by to mohlo být v tom, že autor není autor, ale jsou to autoři-manželé. Představuji si to tak, že dva lidé, kteří spolu píší knihu, spolu samozřejmě rozebírají děj i motivaci postav, píší dialogy, přepisují, vylepšují, popř. i zjednodušují, a po nějakém třetím, čtvrtém přepisu jim vznikne to, co se nakonec objevilo v knize. Oni vědí pozadí, znají důvody a proto jim ten rozhovor dává smysl. Já jako čtenář pak tápu, rozčiluji se a nechápu proč se děje, to co čtu... Koneckonců, možná to byl jejich záměr (i když o tom pochybuji), aby si lidé domýšleli, spekulovali, rozčilovali se... za jiných okolností bych to i uvítala, ale ne u téhle knihy. A nakonec... po nějakém čase určitě zkusím i nějakou jinou knihu od této autorské dvojice, protože vzdávat se po prvním neúspěchu není můj styl...... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Moje první kniha od tohoto autora, ale rozhodně ne poslední. Přečetla jsem ji za den a od té doby už několikrát. Pro mě jeho nejlepší dílo...
Příliš mnoho manželů
1993,
Elise Title
Velmi vtipná kniha od začátku do konce... myslím, že by z ní byla skvělá divadelní hra, protože se odehrává celá v podstatě na jednom místě... jediné, co bych vytkla je sbližování hlavních hrdinů, nějak mi uniklo, jak se do sebe zamilovávají, ale jinak byla skvělá a pan Motoki, včetně konečného odhalení, byl naprosto perfektní...... celý text
Polární rytíři
1994,
Bobby Hutchinson
Pro mě jedna z nejlepších Harlequinek... Zajímavé prostředí za polárním kruhem, překonávání předsudků k ženě-policistce, přirozené sbližování dvou lidí a žádné násilné zvraty v ději... problémy s gangstery bych klidně vynechala, ale i tak se mi to moc líbilo a vřele doporučuji...... celý text
Rodinná záležitost
1994,
Sandra James
On jí řekne, že ji miluje, ale ona si to asi nepamatuje nebo co? Později, místo aby řekla, že ho miluje, se rozhodne, že mu to řekne druhý den... Přece neexistuje žádná správná chvíle, kdy říct miluji tě, každá chvíle, kdy se rozhodnu to vyslovit, je ta správná... A úplně mě vytočilo, když na otázku "Mohla bys být se mnou šťastná?", namísto jednoduchého "ano, mohla" nebo "já už jsem šťastná", zašeptá otázku "co tím chceš naznačit?" Tyhle nesmyslně hloupé zvraty v konverzaci ubírají nejen téhle knížce na přitažlivosti...... celý text
Motel plný lásky
1998,
Lass Small
Úplná blbost, kterou jsem prostě nedokázala dočíst do konce... Vím, že Harlequinky z "jihu" jsou plné rodinných a přátelských ochránců hlavní hrdinky, ale jsem ráda, když ta žena má svou hlavu a rozum a řídí se srdcem a ne, že s sebou nechá vorat...... celý text
Nejsem tvá žena
1996,
Rebecca Winters
Pro mě naprosto nezáživná kniha, která se vůbec nehodí do série Superromance... Příběh je tak sladký, až mě z toho bolí zuby a měl vyjít spíše v sérii Romance... tam jsou na cukrové řeči zvyklí...... celý text
