Yui-chan přečtené 31

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Stejně jako u Staříka, ani tato kniha mi stylem psaní nesedla. Očividně nemám tento styl humoru ráda, ty absurdity, které asi měly být vtipné, mě jen málokdy pobavily. Také moc nechápu, co má autor pořád s těmi atomovými bombami. Knihu jsem poslouchala jako audio, ale nemyslím si, že by mi tištěná verze pomohla v tom, aby se mi více líbila. Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak to dopadne, Nombeko mi přirostla k srdci. Většina ostatních postav ovšem byla extrémně protivných a oproti Nombeko až žalostně hloupých. Stejně jako Stařík (který všude byl a všechno se jako zázrakem naučil), i Nombeko oplývala touto schopností se všechno naučit a všemu porozumět sama od sebe - další věc, která mě na knížce rozčilovala. Pozitivně hodnotím alespoň to, že knížka nepřeskakovala příliš často mezi dějovými liniemi, takže se četla mnohem plynuleji.... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Ztracená zápletka 2019, Genevieve Cogman

Příběh Knihovny, Irene, Kaie a jejich světů mě velmi baví, tato série se mi žánrem trefila do noty. I když je pravdou, že tento díl byl zatím asi nejslabší, vždycky se těším, co se dozvím nového o některé z ras, ať už Fae nebo draků, jaké další alternativy budou představeny a jak dopadne celý příběh. Irene mě ani ve čtvrté knize nepřestává rozčilovat, naštěstí Kai to většinou zachránil. I přes ne vždy dobrý překlad (ano, to nejde nevidět, i když člověk čte s nadšením) se vážně těším na další díl, který snad celou sérii pěkně uzavře.... celý text

Kmen Andromeda 2008, Michael Crichton

Knihu Kmen Andromeda jsem zvolila jako svou první audioknihu na pěší cesty do práce. Trvala mi tak téměř dva měsíce, ale jsem si jistá, že kdybych ji četla normálně, zvládla bych ji velice rychle. Neodradila mě odbornost textu. Jakožto vědec jsem naopak ráda poslouchala o problémech v trochu zjednodušené formě, než jak o ní čtu obvykle. Plus musím autorovi poděkovat za celou řadu pěkných příkladů, jakými mohu laikům (rozuměj rodině a přátelům) vysvětlovat některé věci z genetiky a laboratorní praxe. Celá kniha byla velice napínavá a vážně jsem chtěla vědět, jak to nakonec dopadne. Spolu s hlavními hrdiny tipovala, co ten mikrob vlastně dělá, jak to dělá a proč...Nejvíce jsem si asi oblíbila doktora Halla - proto, že ho ostatní v týmu moc nechtěli, a jak se pak hodil. Jen konec mě lehce zklamal. Čekala jsem trochu složitější řešení a následnou akci v reálném světě. Na druhou stranu takhle to bylo více reálné. Velice zajímavé mi přišly vsuvky vypravěče, kdy nás autor vždy upozorňoval na okamžiky, kdy se vědci rozhodli nesprávně, něco zanedbali, prostě na jejich chyby způsobené snahou o rychlé a efektivní řešení. Přinášelo to další pohled na věc, který celé vyprávění ještě více obohacoval. Myslím, že touto knihou s panem Crichtonem určitě nekončím. Vždyť bioetika a věda umí dělat skvělé příběhy. A tyhle jsou navíc popsány realisticky.... celý text

Hořící stránka 2018, Genevieve Cogman

Já ti to opepřím, miláčku 2015, Ellen Berg

Knihu jsem si vybrala jako odpočinkové čtení, takže jsem od ní zase tolik neočekávala, což bylo i dobře. Děj byl poměrně předvídatelný, místy lehce přitažený za vlasy. Ovšem hlavní hrdinku jsem si oblíbila a to se mi pak knihy hned čtou mnohem lépe. Takže jako oddychovka byla fajn, když se člověk nezamýšlela nad tím, jak nereálné některé situace byly.... celý text

Maskované město 2017, Genevieve Cogman

Na pokračování jsem se velmi těšila, jednička mě nadchla a měla jsem od dvojky velká očekávání. Nejprve k mínusům, těch je pomálu. Celé knize chyběl Kai! :D jen na začátku a na konci si ho člověk moc neužil. Kniha byla velice zajímavá a splnila mé vroucí přání, aby mi trochu více vysvětlila far, jejich význam, magii, chaos a jiné věci, které mi v jedničce trochu utíkaly. A stalo se! Měli jsme příležitost sledovat malé příběhy malých fae i trochu spletitější politiku větších fae. Silvera, kterého jsem v prvním díle ráda neměla, jsem si popravdě v celku oblíbila, vždyť on byl vlastně takový malý ňouma. Irene je popravdě trochu rozporuplná postava, u té jediné si nejsem jistá, jestli jí fandím nebo mě štve (štve mě, ale fandila jsem jí, aby Kaie našla!), nemám ráda ty přehnaně emancipované postavy. Ale když je někdo Knihovníkem, musí být nejspíš zvyklý spoléhat především na své schopnosti. Děj byl poměrně komplikovaný, ale co jiného čekat od místa s vysokou úrovní chaosu. Na druhou stranu kniha se mi četla velice lehce a stačily na ni jen dvě cesty vlakem, tichý oddíl a trochu kávy. Opravdu velice se těším na třetí knihu a doufám, že se dozvím ještě o malinko více o Knihovně a jejím chodu. A hlavně jsem zvědavá, jak to dopadne mezi Kaiem a Irene.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Kniha se mi velice líbila. Jak už jsem jednou komentovala u Zlodějky knih, dětský pohled na válku je pro mě více snesitelný. Je to spíše příběh, než úplný popis faktů. A přestože by měl každý vědět, co se za války dělo, tento styl mi vyhovuje více. Velice oceňuji nápad autora, že hlavní hrdinkou je slepá dívka, dalo to knize jiný rozměr, se kterým jsem se setkala poprvé. Marie a Etienne mě velmi bavili, a ani Wernera nešlo nemít rád, přesto že bojoval na druhé straně. Krátké kapitoly byly také příjemné, nemusela jsem si dlouho pamatovat jednotlivé příběhy, jako např. u Dívky ve vlaku. Vzhledem k tomu, že příběh za pár stránek znovu pokračoval, mnohem lépe jsem se orientovala. Jediné, co mě trochu mrzelo, je konec knihy. Já jsem neponaučitelná romantička, a všude by se mi líbil happy end. Hvězdu jsem za to ale neubrala, protože popravdě, ten konec vlastně dobrý byl, i když ne podle mých představ. Na knihu z válečného období velmi dobrý. Pro mě tato kniha obsahovala vše, co měla. Rozdíl života v krásné Paříži s životem v dětském domově v hornickém městě. Popis války nejen očima těch, kteří byli okupovaní, ale i ze strany německých vojáků. Knížka pomocí Wernera moc pěkně popsala, že většinou bojovali spíše s démony, které jim popsali jejich velitelé, než že by měli skutečnou představu s kým a za co bojují. Měla napětí, gradaci, dlouho očekávané setkání, možnost být hrdinou. A dar bohyně Země se snad konečně dostal k jejímu milenci (takže přece jen happy end, jen pro jiné postavy) :D.... celý text

Vykupující láska 2015, Francine Rivers

Posel 2012, Markus Zusak

Tuto knihu jsem pořídila jako další dílo autora, od kterého mě tak moc nadchla Zlodějka knih. Začátek s touto knihou byl trochu krušný, protože mám obrovský problém číst nespisovné pasáže v knihách. Stačí mi i když tak mluví nějaká postava a tyto výrazy jsou jen v dialogu. Ale tady to bylo všude! Ovšem netrvalo dlouho a zvykla jsem si. Vlastně to k té postavě tak nějak patřilo. Kde by totiž "jen Ed" přišel k dokonale vytříbenému knižnímu jazyku? Styl řeči kluka ulice mu sedl skvěle. Ale teď k ději. Napínavý, chtěla jsem vědět, co bude dál, kdo karty posílá, co za tím bude. Tak nějak jsem tušila, jakým směrem se kniha ubírá, ale na kráse jí to rozhodně neubralo. Líbilo se mi asi hlavně to, že ne všechny mise měly hrdinský podtext. Že někdy stačí jen prázdná krabice nebo milé slovo. Kniha mě opravdu donutila přemýšlet o smyslu mého života, jestli je lepší než Edův, i když nebydlím v takové díře a můj pes nesmrdí jako zdechlina. Kolikrát by to chtělo se zastavit, poslouchat a dívat se. A pak pomoci lidem, nějakou maličkostí, tak jako Ed. Konec knihy byl velký happy end, ae upřímně, jsem sentimentální a dobré konce mám v knihách nejraději, když jich je v životě tak málo. Oceňuji autorovu schopnost vypsat různé lidské starosti, chování, myšlenky...každý z lidí, které Ed potkal, byl úplně jiný. Každý s jinými problémy a jiným přístupem. Kniha mě také donutila se zamyslet, zda vím o svým přátelích opravdu tolik, abych jim byla schopná pomoct, kdybych dostala kartu s jejich jménem. A aby té chvály nebylo málo, moc se mi líbilo, jak se postupně zvyšovala obtížnost, s jakou měl Ed zjistit, kde je potřeba pomoci. Prostě skvělá kniha, kterou na potkání doporučuji.... celý text

Jak zabít milionáře 2012, Nancy Martin

Tuhle knížku jsem si vybrala jako oddechovku na dovolenou k moři a rozhodně jsem se nespletla. Nejsem náročný čtenář, takže je poměrně snadné, aby se mi knížka líbila a nemusí mít ani nijak hlubokou myšlenku. Mám ráda detektivní příběhy, ve kterých se řeší i osobní život hlavního hrdiny. Děj byl napínavý a stále se posouval vpřed. Přesto, že se děj odehrával jen na necelých 200 stranách, nebylo to na můj vkus uspěchané. Prostě tak akorát. Všechny postavy patřící do tamější smetánky byly hrozně otravné, takže jsem si Noru a její poměrně normální chování hned oblíbila. A ať se jí to líbí nebo ne, "dívka v nesnázích" k ní skvěle pasovalo. Pokračování si ráda přečtu, chci vědět, jak to s Norou A Michaelem dopadne.... celý text

Neviditelná knihovna 2017, Genevieve Cogman

Já byla s knihou velice spokojená. Po přečtení krátkého shrnutí na přebalu knihy jsem přesně něco takového čekala. Trochu Flynn Carsen ale spíš o záchraně knih než o nalezení kopích osudu :D. A to tato kniha splnila dokonale. Nejraději jsem, když si hlavní hrdiny oblíbím hned od začátku a záporáky nemám hned o začátku ráda. Irene a Kaie jsem si oblíbila hned. Mám holt slabost pro pěkné knižní muže :). Zápletka byla zajímavá a napínavá, knihu se mi moc nechtělo odkládat. Všechna zranění byla popsána dostatečně, abych si představila, jak to vypadá a jak chudák postava trpí, ale bez zbytečných podrobností a pikantností - tak to mám ráda. Hvězdu jsem ubrala jen proto, že by mi občas neuškodilo malé vysvětlení k rasám, alternativům a tak podobně. Kniha byla podaná dojmem, že to přece už dávno vím a je to nad slunce jasné. Mě občas nebylo. Doufám, že další díly série mi některé mé nejasnosti více osvětlí a více popíší život agentka/knihovníka. Moc pěkný nápad a na další díly se těším.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Tato kniha se mi velice líbila. Byla čtivá, milá a člověk si nemohl nezamilovat hlavní postavy včetně kocoura, který míval kolikrát více rozumu, než všichni tam dohromady. Obdivuji lidi, kteří mají hluboký základ morálky a cti takže přestože byl Owe starý morous, já mu rozuměla a velice často naprosto chápala, proč se chová tak, jak se chová. Upřímně, věřím tomu, že on je chování, které by měla spousta z nás, kdybychom se nebáli říkat, co si opravdu myslíme. Proto možná ve mě tato kniha zůstala a asi i dlouho zůstane. A jsem velice ráda, že nás autor nezahltil jmény, které často nejsem schopná ani přečíst natož pak vyslovit a označoval lidi spíše jejich hlavními charakteristikami. Není to úplně nový nápad, ale zde nebyl v tak přehnané formě a velmi se mi líbil. Knihu jsem původně pořídila jako dárek a velmi často se mi takové knihy později dostanou opět do ruky na zapůjčení. Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu vybrala :).... celý text

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Tato kniha ve mě zanechala velmi rozporuplné pocity a dojem, že magický realismus asi není úplně pro mě. S knihou to bylo trochu jako na houpačce. Každá popisovaná generace byla jiná, u některých jsem byla zvědavá, co se s nimi stane dál, u jiných jsem si přála přeskakovat stránky, jak moc divné to bylo. Také mi asi vadil, že kniha neustále jede. Ani na chvilinku se nezastaví. Pro někoho, kdo čte po pár stránkách, jako já, bylo velmi náročné udržet s ní krok. Asi hlavně proto mínus hvězdička. A také za tu větu, která měla celé dvě strany!!! Na druhou stranu jsem ke konci, kdy se uzel začal pomalu rozmotávat, přišla na to, že ač byl každý z Buendínů jiný, bylo v nich přece stále něco stejného. Myslím, že kdyby nebylo Úrsuly, tak bych si tohoto okamžiku, toho prozření jak se rodinná historie neustále opakuje dokola, ani nevšimla. Její pasáže jsem měla velmi ráda. Téměř každá z postav mi vlastně během svého příběhu nějak přirostla k srdci (kromě Fernandy, na tu jsem si prostě nezvykla). Když jsem ji dostala poprvé do ruky, bylo mi k ní řečeno, že se jedná o příběh rodiny, která byla zatěžkána prvotním hříchem a tento hřích že se odráží v každé generaci. Až téměř do posledních stran jsem tuto souvislost neviděla. Ale "aha efekt" se nakonec dostavil. První vražda započala cestu za založením Maconda a od té doby byl celý rod odsouzen ke sto rokům samoty. Finální pocit z knihy byl zmatený, vzdálený ale přece blízký, tak špatně popsatelný. Myslím, že tato kniha bude potřebovat čas, než ve mě úplně uzraje.... celý text

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Tato kniha se mi velice líbila. Přestože jí celá série začíná, četla jsem ji až jako poslední. Čekala jsem až na to uzraji a budu schopná pobrat náboženství a podobné věci, které byly v knize popisovány. A udělala jsem dobře, protože dříve bych nebyla schopná ocenit informace a příběhy, které autor vyprávěl. Přestože jsem věděla, že rod Coleů bude i nadále pokračovat, ta hrozba vyzrazení, která se nad hlavním hrdinou neustále vznášela, vytvářela skvělou atmosféru. Oceňuji popis změny chlapce v muže, popis životních stylů v různých náboženstvích i různých částech světa, obdivuji s jakou podrobností autor popsal, co se tenkrát považovalo za účinné při léčbě nemocí. Postavy v knize si člověk snadno oblíbil, přestože neoplývali pouze dobrými charakterovými rysy. Naopak, je to udělalo lidštějšími a podle mého názoru tak mohly mnohem lépe přilnout čtenáři k srdci. Velice děkuji za čas, který jsem mohla nad knihou strávit. A ač mě to samotnou překvapilo, ke konci jsem si přála, aby byla kniha ještě o něco delší.... celý text

Stalker 2015, Lars Kepler

Na knihu jsem se těšila a mohu říct, že od první stránky jsem věděla, že to bude velmi zajímavé čtení. A taky jedna z knih, kterou jsem se nedovažovala číst večer sama, protože jsem si pak byla jistá, že za oknem opravdu někdo stojí. Trochu táhlejší střed mi absolutně nevadil, mohla jsem si vydechnout od akce v počátku knihy. A konec byl nečekaný, překvapivý (vážně jsem neměla ani to nejmenší tušení, kdo je vrah, dokud nepadlo jeho jméno - načež následovalo jen "CO?"). Už dlouho jsem nečetla knihu, kdy by byl tak akční konec, že bych četla dlouho do noci a z přednášek utíkala domů ke knize, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Hlavní postavy měly své klady a zápory, přesto si člověk nemohl pomoct a musel je mít rád. Erika s Joonou jsem si velmi oblíbila, Jackie a Made byly velmi milé a dokonce i místy protivná Margot měla své osobní kouzlo. "Ve tmě slepý králem" - tahle část byla tak strhující, že jsem ji přečetla doslova jedním dechem, napětím jsem se bála se nadechnout.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Přestože z mého okolí přicházely jen negativní ohlasy, mě se knížka líbila. Mám ráda, když si myslím, jak úžasně mam prokouknutý děj a během několik stran se to všechno tak zamotá, že nad vyústěním a vrahem jen žasnu. A to byl případ i této knihy. Navíc se mi nestává zrovna často, že bych neměla ráda žádnou z hlavních postav. Rachel alkoholička, co si neustále stýská a pak se zlije do němoty. Anna marnivá koketa. A Megan mě taky neoslovila. Moji oblibu měl Scott a policejní komisař. Ovšem v průběhu knihy jsem si jak k Megan, tak k Rachel našla cestu. Na data jsem si dávala poměrně dobrý pozor, takže se mi nestávalo, že bych se v ději ztrácela. A naopak na další postavu se děj přesunul vždy ve chvíli, kdy daná linka ztrácela energii. Konec byl velmi nečekaný. Hvězdu ubírám proto, že přece jen v porovnání s jinými knihami to bylo místy zbytečně zdlouhavé a naopak o některých částech bych se ráda dozvěděla víc. SPOILER: Tomuhle se říká manipulátor. Jak někdo dokáže zničit člověku život jen pomocí slov a manipulací! A slabší povahy nemají šanci se ubránit. Z této knihy by bylo vážně úzko. A předpokládám, že na to se nás autorka mimo jiné možná snažila upozornit.... celý text

Hobit (alebo Cesta tam a späť) 2012, J. R. R. Tolkien

Kdysi jsem četla trilogii Pána Prstenů a slíbila si, že od Tolkiena už nic číst nebudu. Jako zakladateli fantasy literatury jsem mu sice velmi vděčná, ale jeho styl mi neseděl. Po filmu Hobit a jeho velké kritice na základě knihy, jsem se rozhodla, že bych si měla udělat vlastní názor a ke knize usedla, tentokrát v originále, abych nebyla ovlivněná překladem. Oproti LoTR to byla příjemná změna k lepšímu, mezi mé nejoblíbenější knihy se ale stejně nezařadí. Sice jsem ocenila některé pasáže v knize za velmi zábavné (např. ta část s představením trpaslíků Beornovi), zdlouhavé popisy všeho ale ráda nemám. Takže některé pasáže se četly samy, jindy jsem se musela nutit posouvat se v ději dál. Filmy rozhodně nezatracuji, obzvlášť prodloužené verze, kde jsou přidané mé oblíbené knižní pasáže :). Každopádně poměrně pozitivní pocit z knihy mě přiměl uvažovat o opětovném přečtení následující trilogie.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Velice mě zaujal nápad, že vypravěčkou je sama Smrt, její vsuvky do příběhu se mi velmi líbily. Liesel jako autorka příběhu byla také velmi zajímavá, dětské (a dospívající) emoce přinesly do války zcela neobvyklou atmosféru, která mě velmi brzy chytila. Po dlouhé době také natolik nečekaný konec (přestože část pointy byla vyzrazena v půlce knihy), až mě dohnal k slzám. Některé citáty z knihy si budu pamatovat dlouho.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková