zazvorek
přečtené 584
Princeznička v lese
2015,
Sibylle von Olfers
Dvě malé holčiny příběh o princezně žijící v lese samozřejmě dost oslovil. Která by si nechtěla nechat česat vlasy rosou, snídat med, hrát si se zvířátky a chodit spát v doprovodu světlušek? :-) Velmi milé čtení s krásnými originálními ilustracemi.... celý text
Cestovat nalehko
2017,
Tove Jansson
Ačkoliv jsem velkou fanynkou příběhů o Mumincích a autorčina próza Kniha léta patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, s jejími povídkami jsem se sešla jen v pár případech. Vůbec mi nevadí úsporný styl, ale často mě štvaly ty úplně otevřené konce, kdy povídka najednou z mého pohledu ztratila pointu. Ty více uzavřené - namátkou snaha o usmíření dvou nepřítelkyň, Racek nebo Skleník - byly naopak parádní. Nedokážu popsat proč, ale v některých povídkách na mě trochu dýchla atmosféra knih Haruki Murakamiho. A naopak tenhle odstavec je celá Tove: "V neděli ráno Viktorii probudilo vyzvánění, v dálce odbíjely kostelní zvony. Možná, že to je dobrý nápad a prospěje mi to, řekla si. Pro jednou. Ale když se chystala obout, uviděla v koutě stát své turistické boty a rozmyslela si to. Bylo takové krásné ráno. A projevila by skutečně málo podnikavosti, kdyby nezjistila, kam vede hlavní silnice, ta široká silnice pod vesnicí. Do kostela přece může zajít, až bude zataženo."... celý text
Kořenové děti
2010,
Sibylle von Olfers
Neobvyklá kniha. Myslím, že na podobný námět jsem ještě nenarazila - dětičky žijící v hlíně pod zemí, starající se o veškerou havěť (to mi přišlo trochu strašidelné, neb co si budeme povídat, podzemní hemžení není zrovna k pomuchlání), na jaře v plné polní vyrážející probudit život "tam nahoře" a na podzim se zase vracející do náruče Matky Země... Z ilustrací mě nejvíc oslovily ty s bohatě pojednaným orámováním, což bylo zřejmě pro autorčiny práce typické. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2010,
Olga Tokarczuk
Poslouchána velmi povedená zdramatizovaná verze na ČRo. Ta je rozhodně zajímavá, ale určitě v ní chybí některé roviny literární předlohy, po jejím přečtení bych hodnocení možná ještě upravila... Postava Jany mi připomíná hned několik žen v mém okolí, takže se mi navzdory vyšinutosti zdá uvěřitelná, i když ne vždy úplně sympatická (ale povětšinou ano). Vyprávění je rozmanitá směsice věcí, které mi jsou blízké. Rozhodně to je neotřelé a téma zabíjení zvířat a morálních hodnot i velmi aktuální. Možná to není dokonalé dílo, ale už jen pro tu originalitu si ho cením.... celý text
Kdo chodí tmami
2004,
Aleš Palán
Tohle je úžasné spojení: zainteresovaný a připravený tazatel + místo, které musí svou osobitostí a dlouhou historií učarovat každému (i když Jiří Reynek by vám toho genia loci asi už omlátil o hlavu :-)) + můj milovaný umělec a básník BR + obdivuhodní bratři (navzdory všemu kultivovaní po petrkovsku) + humor a cynismus + bohatý doprovodný materiál. Dohromady to tvoří výbornou čtivou knihu rozkrývající osudy několika generací tak trochu (ne)dobrovolně uvězněných v Petrkově. Osudy jsou to často smutné, přesto v podání obou bratrů nevyznívají tragicky. Malá poznámka na okraj: oba bratři Reynkové byli neprůstřelný důkaz toho, že i člověk prakticky nepolíbený klasickou školou může být intelektuál s rozhledem... :-)... celý text
Stínohra - Nápady pro černou hodinku - 100 stínových zvířat
2012,
Sophie Collins
Kniha slibuje až 100 stínových zvířat, ale spousta z nich se buď opakuje (variuje se třeba jen ucho/ tlama apod.), nebo si vůbec není podobná (myslím, že mám velkou představivost, ale ani ta mi nepomohla někdy pochopit, proč zrovna tohle má být třeba gepard), nebo si lze jen těžko představit, jak v některé krkolomné pozici sehrát ještě jakés takés divadlo (ok, tady by třeba pomohl trénink). Každopádně nás to s dětmi baví, i ony sem tam něco zkouší, vymýšlí vlastní postavy a jako inspirace na zimní večery je to paráda.... celý text
Malá čarodějnice
1996,
Otfried Preussler
Dcery ke čtení paralelně po částech sledovaly i známý Večerníček a také méně známý německý hraný film z roku 2018, takže příběh mohly poznat perfektně. A vážně moc je to bavilo, inspirovalo nás to ke spoustě čarodějnických her a dost jsme se nasmály. Kniha mi sice z tohoto tria zpracování vychází jako nejslabší, ale to jen proto, že filmové verze jsou prostě úžasné a taky lépe pochopitelné pro nejmenší děti, kniha je přeci jen ideální spíš až pro prvočtenáře. Ovšem správňácká čarodějnická holka a její sympatický kámoš Abraxas jsou skvělé charaktery a ten závěr, kdy to všem natřou, je hodný ovací vestoje. Myslím, že příští filipojakubská noc bude velký rokenrol! :-)... celý text
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Posloucháno jako desetidílná četba na pokračování. Celý příběh mě po všech stránkách velmi, velmi oslovoval, jen ten závěr mě vyloženě nas...štval. Zdál se mi najednou jaksi zrychlený, někde mezi úlevou a depkou, ale dost možná to tak mělo být, vím já? Hájíčkovy ústřední (mužské!) postavy mi jsou většinou dost sympatické, Zbyněk není výjimka. Jejich umanutost mi je blízká a důvěrně známá; pro okolí je nepochopitelná a otravná, ale hrdina má v sobě prostě ten vnitřní hnací motor, který ho z nostalgie/zvědavosti/lásky/potřeby najít sám sebe žene do boje (i kdyby se zdál už předem prohraný). Nemůže jinak, je to jeho podstata a nepřestane, ani když dostane nafackováno a vypadá jako největší ztroskotanec. Zato ženské postavy u Hájíčka až na výjimky vnímám jako unylé, protivné, arogantní... Čím to je, pane autore? :-) Prolínání vzpomínek na dětství a mládí na vesnici s problematikou čachrů s pozemky, krizí středního věku, nespavostí, k tomu hledání křídel, fascinující strejda Tonda a indián, který jde do boje (!!!), to u mě zafungovalo skvěle.... celý text
Čarodějův učeň
2003,
Otfried Preussler
Jsem naprosto lapena temným příběhem z Černého mlýna. Zemanův film jsem viděla kdysi v dětství, jednou taky příznačně při exkurzi do Lužice. A líbilo, ne že ne. Ale kniha je silnější. Zařazení mezi pohádky bych brala s velkou rezervou, nejen pro ponurost a drastičnost příběhu, ale i pro historické pozadí, které dítě sotva vstřebá (asi tak úplně nepochopí, kdo a proč tu s kým válčí). Horory mě nebaví, protože se u nich nebojím. To už mě víc drásala tahle "pohádka"... Ten příběh zkrátka vyvěrá odkudsi z pradávných časů (a je jedno, zda má původ ve staré Indii nebo "jen" v Lužici 17. století), mistrně v sobě vstřebává skryté strachy, temné síly, smrt, boj o moc, psychologické hry, lásku, přátelství, sílu vůle, odhodlání, ale i koloběh roku a folklor. A je to vážně silné.... celý text
Bílá zima
1978,
Milena Lukešová
Celá poetická série knih M. Lukešové a J. Kudláčka o ročních obdobích je moc krásná. Nevím, zda malé děti vždy dokáží ocenit lyrické obrazy a minimum děje, ale jsem přesvědčená, že by se s takovými knížkami měly setkávat právě proto, aby se naučily vnímat i nedějové složky příběhu. Díky velkým písmenům a krátkým textům se na nich určitě dá krásně trénovat i čtení.... celý text
Dějiny výtvarné kultury 1
2002,
Bohumír Mráz
Na gymplu jsme ji museli znát zepředu dozadu a zase pozpátku nazpaměť, ale díkybohu to bylo v téhle formě dobře skousnutelné...