zazvorek komentáře u knih

(SPOILER) Murakamiho příběhy se mi začínají lehce plést. Přečetla jsem od něj skoro vše, co se postupně v češtině vydává, a i když mne příběh vždy velmi zasáhne, postavy, sled události kolem nich a různé motivy se v principu už příliš opakují a po čase mi splývají. Je to sice spisovatelova značka, ale odtud potud, což? Zase se tu leze do tmy/díry/jiných úrovní světa, zase jsme na horách, zase je hrdina k činu donucen vnějšími okolnostmi.
Stejně tak jsou pro Murakamiho charakteristické otevřené konce a nezodpovězené otázky. Což mi samo o sobě nevadí, ale tady mi vzhledem k rozsahu a pomalému tempu knihy připadá, jako by zrychlený konec byl cílený posměch.
Stejně ale dávám čtyři hvězdy. Bavila mne malířská linka, linka "temná díra " I linka rodičovství. Od chvíle, kdy se poprvé ozvala rolnička, se mi nechtělo se čtením přestat. A ten temný spodní proud mám na jeho dílech úplně nejradši.

4 07.08.2024

Ke kultovní dětské knize jsem se dostala až po třicítce, kdy jsem si ji četla s dětmi. A popravdě jsem si nikdy nemyslela, že to je až taková divočina :-) Příběh drsný i naivní zároveň (množství uťatých hlav a končetin vyvažují statečnost, dobré srdce a porcelánové panenky....), dcery ale nesmírně zaujal a musely jsme číst vždy několik kapitol najednou. Každá si našla svou oblíbenou postavu, se kterou sdílely její touhy a dobrodružství. Coby dětská kniha rozhodně obstojí... a já přivíram oko ;-)

2 05.08.2024

Nesmírně roztomilé Strašidýlko rozhodně zapadá do tvorby O. Preusslera, podobnost najdeme hlavně s Malou čarodějnicí. S dětmi jsem četla s chutí, můžeme doporučit i film Bubu, malý duch z roku 2013. Mile straší, ale neděsí - děti pak chodily na půdu psát strašidlům vzkazy, že se s nimi chtějí kamarádit... Díky za vaše kouzelné světy, pane O.P.!

23.06.2024

Nečekaně plné praktických informací a zároveň tak poetické!

09.03.2024

Poslouchali jsme s dětmi jako audioknihu už druhý advent. Hodnotím z pohledu dospělého, který v příběhu vidí kouzlo, tajemství, křesťanský příběh narození Ježíška, stmelení rodiny u čtení a všechno mu to dohromady dává smysl. K tomu bonus v podobě perfektně zvolených interpretů včetně ústřední role Jáchyma a milých Ebenových písní. Děti si z příběhu zřejmě vezmou hlavně linku putování Elizabeth s beránkem a andělem do Betléma a Jáchymovu zvědavost. A postavy, které cestou potkávají, jsou pro ně možná jen taková stafáž. Ale! Příběh poslouchaly celý úplně potichoučku a poslouchat chtějí i mimo adventní čas. To je nejlepší vizitka :-)

2 23.01.2024

Když se Muminí údolí a fantazijní svět Hajao Mijazakiho setkají v tlumené barevné škále pod taktovkou drzé a odvážné modrovlasé holky, nemůže to být průšvih.
Kéž by k nám na návštěvu chodil Poleňák! :-))

2 04.11.2023

Rezignovaný Žbluňk je postava ze života...:-)

2 01.10.2023

Výborné čtení pro dlouhé chvíle s dětmi. Verše jsou jednoduché, takže si je děti zapamatují už při druhém třetím čtení, nonsensy pobaví i dospělé. Dcera to překřtila na Bláznivé básničky do Hajan, což je myslím trefné :-)

4 22.08.2023

Krásně pojatá kniha o životě výjimečné a ve své době nepochopené osobnosti. Skvělé je, že se dá číst v různých vrstvách podle toho, jaký text sledujete - základ velkým písmem se hodí i pro malé děti, menší a menší vsuvky už poučí i dospělého...
Podle knihy vznikla výborná divadelní hra Naivního divadla Liberec, jednoznačně doporučuji!

2 07.05.2023

Blexbolexovy ilustrace mě baví. Baví i naše malé děti. Ale občas mám problém pobrat "příběh", který vyprávějí. Třeba u Prázdnin se až na samotný závěr dal příběh popsat i dětem. Tady je to natolik kusé, natolik náznakové, že jsme z toho byli zmatení všichni. Rozumím tomu, že si tu hrdinský příběh utváří čtenář sám a je tu prostor pro fantazii, ale těžko se s ní pracuje tam, kde vás na další stránce čeká výjev úplně mimo nějakou linii, kterou tomu dáte. Ilustrace skvělé, ale jinak jsme se tentokrát s autorem moc nepotkali.

14.04.2023

Tove Jansson je u nás v oblasti prózy pro dospělé bohužel zatím málo objevenou autorkou. Její knihy jsou přitom velmi osobité, poetické i trochu drsné zároveň, nesou v sobě odraz Muminků i vlastní bohaté vzpomínky. Dcera sochaře mě uchvátila, četla se krásně, lehce, hodně se podobala autorčině Knize léta. Fair play na mě navzdory odlehčenějším kapitolám působilo víc ponuře, mezi hrdinkami visí mnoho nevyřčeného, určité napětí je skoro všudypřítomné. I to je ale zajímavá sonda do života dvou umělkyň.

4 13.04.2023

Iniciační příběh o děvčeti dospívajícím v ženu psaný v době, kdy byl Nezval ještě poetickým prasákem a ne národním umělcem.
Kdysi jsem viděla esteticky velmi působivý film, ze kterého jsem ale byla zmatená jak lesní včela. Na druhou stranu z něj ale celkem vyplynulo, že celý týden divů je jen sen. Literární předloha je srozumitelnější, ale více si pohrává s nejistotou denního i nočního snění.
Není to upírský román, protože krev se tu saje vlastně docela málo. Není to pohádka pro děti, protože tu spousta postav chce souložit jak o život. Je to koláž imaginace, hororových prvků, brakové literatury a lásky.

8 07.04.2023

Kvalita jednotlivých povídek se různí, ale v těch silnějších je čtení opravdu lahůdka. Ačkoliv mám ráda Poea, tam, kde se Lovecraft snaží psát jako on (možná ani nesnaží, ale zkrátka to tak působí), tam jsou jeho povídky příliš prvoplánové (V kryptě). V "pohřebních záležitostech" Poea nepředčí. Zato tam, kde může rozvíjet tajemnou, hrozivou atmosféru, kde může nechat působit věci neznámé, vzdálené, věci z temnot našich myslí i dějin, tam je mistrem. Jen vykreslením atmosféry dokáže způsobit, že máte husí kůži. Takový horor mě baví. Ne zombie, ne kostlivci, ne krev, ale pouhopouhý les, kopce, vesmír. (Hudba Ericha Zanna, Šepot v temnotách, Vyděděnec).
A myslím, že nikdy v životě nenavštívím Vermont!

1 13.03.2023

Smíchejte velkou dávku Písně moře, notnou dávku Tajemné zahrady, okořeňte to pirátskými odrhovačkami a smradlavou rybí omáčkou... A vzejde z toho balada o Lampičce. Krásná balada o krásné Lampičce.

3 12.03.2023

Tentokrát mě Márquez příliš neoslovil. Částečně to je asi formou konstruování událostí (což se u kroniky dá čekat, že), ale taky tím, že pokrytectví, lhostejnost a alibismus všech zúčastněných mě neskutečně rozčilovaly (taky záměr, vím). Představa, že něco takového se opravdu mohlo v různých dobách na různých místech světa stá(va)t, mě upřímně děsí.

1 07.03.2023

Pere se to ve mně. Příběh je úžasný, velkolepý, rozmáchlý, cituplný, barvitý, napínavý, dobrodružný, částečně dokonce vychází ze skutečných historických událostí... Ale chvílemi už mě Timothée vyloženě štval s tím neustálým míjením se o pár minut nebo metrů. Já vím, že to je jeho značka, že takhle svoje příběhy staví skoro vždy, ale když vám to opakuje na několika stovkách stran v prostoru celé zeměkoule, začíná to být trochu k vzteku. Těším se moc na další díl, jen doufám, že tam tentokrát bude zase trochu víc kolibříků, svobody a znamení než těch proklatých náhod.

5 16.02.2023

Mně i dcerkám se dost zalíbil nápad nechat obživnout kdejakou "veteš" a dát jí jméno. Inspirovalo nás to k vytváření dalších novotvarů a vlastních tvorů z papíru, chytlo je to až nečekaně. Tedy, kniha coby inspirativní zábava s neokoukaným příběhem naprosto splnila svůj účel :-)

4 10.02.2023

Myšlenka domu jako vypravěče příběhu se mi moc líbí. Dům bohužel postupně ustupuje vypravěčům - osobám a zbývá pro něj velmi málo prostoru. Poselství je přesto jasné: zatímco kolem procházejí velké i malé dějiny a osudy všech kolem jsou spletité, on sám - navzdory všelijakým úpravám - tu pořád stojí, celá dlouhá staletí, ve hmotě stejný, se svou vlastní pamětí. Příběhy postav nebyly nezajímavé, ale - jak tu bylo již tolikrát zmíněno - stávají se postupně nepřehledné, jsou většinou jen načrtnuté, čtenář se k nim nedostane blíž. Vůbec to není špatné čtení a myšlenka je skvělá, jen to není stoprocentní.

4 21.01.2023

Český rozhlas připravil na konec roku posluchačům velmi pochmurnou četbu.
Do jisté míry se to podobá Želarům/ Jozově Hanuli, ale bez náznaků jakýchkoliv světlejších momentů (ve smyslu veselejších; a to že ani JH není žádné veselé čtení). Člověku je úzko z toho, jak málo byli lidé ještě v relativně nedávné době pány svého osudu.

2 14.01.2023

Je to typický de Fombelle. Velmi mladé ústřední postavy, které jsou vytrženy ze svých kořenů a všeho, co jim bylo známé a milé. Melancholie. Prolínání osudů, které se vždy tak strašlivě těsně minou, až si člověk v duchu řekne "sakra práce, Timothee, buď už na ně konečně trochu milej!" Odvaha, dobrodružství, síla, svoboda. V této knize se ještě přidává silná frustrace z otrokářské minulosti (která je někdy tlačena trochu na sílu, na druhou stranu to alespoň nikoho nenechá chladným).
Ano, Fombelle se opakuje, ale já mu to žeru i s papučema. Rozečítám druhý díl a nechci ani chodit spát.

3 07.01.2023