Zdeněk Brdek
přečtené 276
Jení
2012,
Vladimír Kokolia
Vladimír Kokolia působí jako pedagog na pražské AVU, vedle výtvarného umění se ovšem věnuje též hudbě (v brněnské alternativní formaci E) a psanému slovu. Své texty zveřejňuje pravidelně na blogu (www.blog.kokolia.eu), v rámci něhož provozuje i vlastní kokopedii. Nakladatelství Trigon vydalo v roce 2012 výběr z Kokoliových blogových příspěvků a udělalo moc dobře. Autorovy pestré texty v sobě totiž spojují vše, co má mít útvar, který nechceme číst déle než pět nebo deset minut. Jsou aktuální tím, že zachycují fenomény dneška, jsou vtipné i vážné, jsou napsané živým, často obrazným jazykem a hlavně jsou podnětné, neboť pocházejí od člověka, jenž se pozorně dívá kolem sebe a přemýšlí o věcech. Přes tematickou různorodost lze u Kokolii vysledovat několik témat, k nimž se opakovaně vrací pozornost. Je to např. cvičení tajči, jež autor praktikuje, nebo limity lidského vnímání. Pojem „jení“ používá Kokolia místo zprofanovaného „bytí“, aby vyjádřil jedinečnou fascinaci skutečností, že věci ve světě jednoduše jsou. Neméně je však přitahován tím, co není, co se nachází mimo výseč lidských smyslů či představivosti. Obzvláště poutavý je pak Kokolia tam, kde (trochu ironicky, ale upřímně) reflektuje soudobou výtvarnou scénu a pravidla jejího provozu. Soubor Kokoliových textů je svěží knihou, která v určitých momentech nabývá až filozofického rozměru.... celý text
Hejno bez ptáků
2012,
Filip Doušek
Může být hejno bez ptáků? A co ptáci bez hejna? Na konci roku 2012 vydal po dvanácti letech příprav svůj debut mladý spisovatel Filip Doušek a učinil tak na české poměry dost nezvyklým způsobem. Nejde jen o dlouhé a přepečlivé připravování románu, ale také o velmi účinnou DIY marketingovou strategii, jejíž součástí byla i ochota prezentovat vlastní tvůrčí postup. Doušek se zároveň vyhnul obvyklému nakladatelsko-distribučnímu postupu při vydání knihy a financoval její publikování z vlastních zdrojů. Samotný román je rozprostřen do dvou oddělených knižních artefaktů a čtenář se na začátku musí rozhodnout, jestli se začte nejprve do černé, nebo do bílé knihy. Postupně se však bohužel ukáže, že tento zdánlivý experiment je poněkud samoúčelný. Hlavním hrdinou prózy je cambridgeský doktorand Adam, reprezentant hypertrofovaného racionalismu a exaktní logiky, který se, podoben modernímu Faustovi, snaží odhalit vzorec, podle něhož se děje svět. Protiváhou je Adamovi jeho umělecky založená dívka Nina, jediný iracionální prvek Adamova života. Příběh románu je vystavěn kolem milostného vztahu obou protagonistů, ovšem mnohem více se jedná spíš o dobrodružství lidského myšlení. Výraznou součástí textu a patrně nejsilnějšími pasážemi knih jsou totiž filozofické úvahy, které tematizují paradigmatický zlom, čili místo, v němž spolu hraničí dva odlišné způsoby myšlení. Třebaže Doušek jako vypravěč na mnoha místech poněkud selhává, zůstává ocenění hodnou skutečností, že upozorňuje na konstruovanost našeho přemýšlení o světě, jež je pouze jedním z mnoha možných modelů. Pokud změníme perspektivu, mohou začít dávat smysl i na první pohled nesmyslné výpovědi typu „pravda je omyl“ nebo „ztráta je zisk“.... celý text
