ZÓNA ZÓNA přečtené 627

Sebevraždy panen

Sebevraždy panen 2013, Jeffrey Eugenides
2 z 5

Můj dojem z knihy je velice rozpačitý. Od tohoto autora jsem četl již Hermafrodita a z něho jsem měl úplně jiné pocity, i když čtivost románu rovněž nebyla kdovíjaká. Sebevraždy panen jsou dílem zajímavým, ale rozuzlení se táhne nekonečně dlouho. Minimum přímé řeči četbu okrajuje od šťavnatosti a vlastně se na mnoha listech řeší pořád to samé dokola. Ani postavy vystupující v knize mě nezaujaly. Tuto knihu nemohu doporučit.... celý text


Pevnost

Pevnost 1993, Francis Paul Wilson
4 z 5

Už sám námět knihy slibuje skvělou četbu. Mám nejraději tzv. reálné horory, kdy je čtenáři známá doba a i téma té doby. Zde se jedná o druhou světovou válku, do které je zasazena problematika zla. Sama o sobě je druhá světová zlem toho největšího kalibru. Nicméně obsah knihy čtenáře vyvede z omylu. Šiky Wehrmachtu a oddíly SS jsou pohlazením, oproti démonu, který se ukrývá kdesi hluboko v rumunských horách. I když napětí maličko postrádá více děsu, reálie smrti je vykreslena dokonale. V románu plném mužů je nakonec rozhodujícím faktorem žena a proto v něm nechybí ani láska, která knihu obohacuje a dodává ji na pravdivosti. Co my víme, co je skutečnost a co bylo a nebylo, kdesi hluboko v rumunských horách... ???... celý text


Štvanice

Štvanice 2011, Zdeněk Řehák
2 z 5

Kniha, která není ničím nová, která nenadchne. Toužíte pouze po rozuzlení, po té důležité kapitole, kde neohrožený detektiv ohromí všechny svojí logikou. Vykreslený svět budoucnosti je sice zajímavý, ale na to, že v něm lidé odlétají na novou Zemi, tak stále používají flešky, automaty na Colu a podobně. Ale budiž, i to je možné. Nečekejte od knihy nic než napětí v první polovině knihy, které postupem času uvadá. Klidně by mohla mít tak o padesát stránek méně. Určitě by to bylo ku prospěchu věci.... celý text


Návrat do života

Návrat do života 2002, Lance Armstrong
4 z 5

Fenomén mezi knihami se sportovní tématikou... Pokažená představa o sportovci, který psal novodobé dějiny cyklistiky? Z mého pohledu nikoliv. Armstrong byl nejlepší mezi cyklisty, kteří považovali doping za samozřejmost. Cyklistika je krutá a obzvlášť v třítýdenních závodech, kdy tělo dostává zabrat nad rámec představ obyčejného člověka. Kniha je dobře napsaná, zřejmě je třeba poděkovat Sally Jenkins, protože sám pan Armstrong by zřejmě nic podobného nevytvořil... Ale nepodceňujme... ) Nedělám si žádné růžové představy o novodobých ikonách současné cyklistiky. Ať už se jedná o Frooma, či Sagana. Nehodnotím nikoho z nich jako člověka, ale jako sportovce. A Armstrong byl, a určitě ještě je, sportovec par excellence. Jeho osud byl krutý, přesto dokázal povstat a porazit všechny okolo sebe. Jen jednomu nerozumím... A to je otázka, která po přečtení na čtenáře dýchá zcela otevřeně... (Musíte tedy znát pravdu) Nebál se Armstrong užívat doping v návaznosti na svoji onkologickou minulost? Šokuje mě jeho odvaha a touha být nejlepší... Za každou cenu... O tomhle by měl vyprávět... Teď, po všech přiznáních...... celý text