100 nábojů: Nezabiješ přehled
Brian Azzarello , Eduardo Risso
100 nábojů série
< 5. díl >
Má kšeft, ale ne ksicht. Soukromý detektiv Milo Garett se probírá v nemocnici se zafačovaným obličejem. Pamatuje si jen, jak při autonehodě narazil hlavou do čelního skla svého vozu. Nyní však do nemocničního pokoje vchází návštěvník, představuje se jako agent Graves a předává Milovi kufřík s pistolí, stovkou nevystopovatelných nábojů a složkou s důkazy o tom, že jeho autonehoda byla kýmsi pečlivě připravena. Po propuštění z nemocnice se Milo, stále se zafačovanou hlavou, vydává po stopě. Čím dál víc ale tuší, že v případu něco nehraje, že předložené důkazy jsou možná zmanipulované. Milo má sice pošramocený obličej, nechce ale ztratit tvář, a tak v pátrání pokračuje dál, aniž by tušil, kam až ho zavede. -... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
100 Bullets: The Counterfifth Detective, 2002
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize 100 nábojů: Nezabiješ. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Je mi trochu trapné dávat jen 3*, ale tenhle příběh mě moc nebavil, i když celkově posouvá děj. A spousta naznačených věcí se v budoucnu určitě projeví.
Nóóó, tak to je zamotané kvalitněji, než ta šňůra od draka, co mi uletěl a někdo mi ho hned ukradl (shoř v pekle, hajzle!!). I když jsem to pročetl snad třikrát, nejsem si úplně jist, že přesně vím kdo s kým komu a hlavně proč. Nic není vyřčeno zcela jasně, vše se ztrácí v oparu cigaretového kouře a není jisté ani to, jak se kdo skutečně jmenuje. Jmenoval se minuteman Milo Garett Claude Rains? A jmenuje se ta kobra, co si hrála na děvku v Paříži a pan Branch ji v domnění, že neumí anglicky vyklopil všechno co věděl (a podepsal si tím rozsudek smrti počítám), opravdu Echo Memoria? A ovládá ona Lona nebo Lono jí? Ono bez velmi pozorného čtení nejde ani poznat ono minutemanské "probuzení." Objevuje se tu i vzpomínka, která proběhla hlavou i Coleovi, když se "probral" - autor to zase narafičil tak, že ta oběť, kterou zapálili, vypadá úplně jako Milo a nechá nebohého čtenáře klidně se topit.
No brutalitka po všech stránkách - hlavní hrdina této nadupané knihy je soukromé očko a ta jeho klišévitost, kdy je to klasicky supertvrďák, co všechny zmlátí či vyklátí a samomluvou vše vyřeší, je jediná minišmouha, ale i tak to docela sedělo, beru to jako poctu starým drsným detektivkám. A další věc, která mě na této sérii fascinuje a ještě jsem ji myslím nezmínil, jsou ty příběhy na pozadí, které se dějí při rozhovorech hlavní dějové linky - občas jsou důležité a mají přesah do jiných dílů a někdy zase ne. A hlavně - a to oceňuji snad nejvíc - furt se tam na tom pozadí jí a pije, to mě neskutečně baví. Stejně jako Lem v sci-fi je jeden z mála autorů, který neřeší jen epičnost a rozmáchlost, ale zabývá se praktickými záležitostmi - tím co postavy jí a kde chodí na záchod - tak stejně to dělá Azael v této své mistrovské sérii - já na sledování výbavy baru dokážu strávit několik minut. A ta pečlivost s kterou je to kresleno, uchh - na začátku je pohled na Mila přes ležící foťák, o tři sešity dál je jiný pohled na jeho kancl a ten foťák i s objektivy a filmy leží přesně na stejném místě.
DOKONALOST SAMA OD A DO Z!!!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha 100 nábojů: Nezabiješ v seznamech
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 4x |
Tento díl je koncipován jako pocta drsným soukromým očkům noirového střihu se všemi klišé, co k tomu patří, ale ono je to tak výborně napsáno a především nakresleno, že vám ta klišé vadit nebudou a budete si užívat příběhu Milo Garetta, možná bývalého Minutemana, pátrajícího ve své minulosti. Kniha hlavní děj moc neposouvá (alrespoň nyní po přečtení si to myslím:)), mohla by fungovat i samostatně, ale samozřejmě v celku si ji vychutnáte ještě více (i když začínám mít čím dál více intenzivní pocit, že mi některé dějové linky unikají).