A hudba? přehled
Vojtěch Kučera
Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. A co zaznamenává Kučerova jehla? Jedná se, podobně jako v knížce první, o drobné básnické záznamy; samomluvy i fragmenty hovorů, připomínající básnický deník; jsou to úlomky z proudu času, záchvěvy chvil, ony kolářovské „dny v rocích a roky v dnech“… (Miloš Doležal)... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A hudba?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
V jednotlivých spojeních a metaforách (“miluju tě, miluješ mě, / dvorem noc s tepláky tanči / a plápolá”) je vzdáleně vypozorovatelná spřízněnost s vendryňsko-slívovským okruhem. Ale Kučerovi oproti např. Trojakovi chybí metafyzické zakotvení a epická obraznost. Jeho poezie je mnohem osobnější a jaksi ztišenější. Což s sebou nese i odvrácenou stránku: záznamy se podobají nejvíc básnickému deníku, který charakterizuje především všednost. Kučera tak málokdy čtenáře překvapí víc, než pouhým neobvyklým úhlem pohledu, ale silný je v evokaci a zpřítomnění pocitu, který najednou překvapeně vnímáme jako důvěrně známý:
Před třetí ze spánku
údery vytlučen jsem k sobě -
to budík svým kladivem
duní do dna dní.
Náhle je úzko.
Kuchyní za dveřmi
neslyšná hrůza rozlézá se,
pokličky hrncům nadzvíhá.
Naopak jiné výjevy mají natolik privátní povahu, že je prakticky nemožné jim uspokojivě porozumět. naštěstí těchto momentů není ve sbírce mnoho.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha A hudba? v seznamech
| v Přečtených | 9x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nehybnost |
| 2000 |  Samomluvy |
| 2005 | A hudba? |
| 2003 | Cestou - Básnický almanach Welesu |
| 2020 | Typosie |
Při čtení mám pocit formální vycizelovanosti, za níž ovšem nenacházím nic sdělitelného. Básně jsou popisné, ale jen horko těžko transcendují ještě k něčemu dalšímu. Navíc jsou celkem krátké, ale ne dostatečně intenzivní, aby v takovém rozsahu působily plně (mluvím o celkovém dojmu, jednotlivé texty často působí líp).
Často sdělení jaksi cítíme, ale je tak vágní, že prakticky nedešifrovatelné. Sbírka působí spíš jako lyrický deník, deník nálad. Imrese jsou tak rozostřené, že denotát může dosadit jen ten, kdo jej už předem znal (tj. lyrický subjekt, nebo snad spíš autor?). Opět čest výjimkám.
Nejkrásnější verš sbírky je pro mě "tramvaj jako svatojánský brouček". Z té zdrobněliny jako bych cítil kus osobní angažovanosti, emoce. Ty jsou ve sbírce i na jiných místech, ale neutrální lexikum je vposledku ztlumí.