Chladná hra přehled

23.10.2018

Páté dobrodružství agenta JFK je bezesporu rázným krokem směrem ke kvalitě. Při čtení na mě dýchla atmosféra "Falloutu", přestože byl Kovář vyslán do reality, kdy je planeta po jaderném konfliktu pokrytá ledem, nikoliv vyprahlou pustinou. Spletitý příběh je v rozumné míře prošpikován dobře popsanou akcí, která nepůsobí tak přemrštěným dojmem jako v předchozí misi - tedy žádné čínské létání s časem na "vtipnou" konverzaci v průběhu masakrování neschopných nepřátel (a žádné citoslovce, hurá!). I tady je JFK samozřejmě veleschopný pašák, nepůsobí však tolik neporazitelným dojmem. Také jeho hláškování je střídmější, chybí vtipné příměry za každou cenu, takže dílko nevyhlíží jako parodie sebe sama. Dle mého názoru by "Chladné hře" slušel větší rozsah, v určitých pasážích přispívá vynucená zkratkovitost k lehkému zmatení čtenáře, některé události by si zasloužily rozebrat, postavy přiblížit, prostředí lépe vykreslit. Našlo by se několik dalších vad na kráse: třeba závěr mě docela neuspokojil (nebudu spoilerovat, leč padouchy jsem čekala odolnější) a - úplná hnida - na padesáté stránce se JFK "cejtí jak golfovej míček po celodenní šichtě", což na takřka primitivní zamrzlé Zemi mělo spoludebatující Darju přinejmenším zarazit;-).
Konečně relaxační jízda na solidní úrovni, z prvních pěti dílů "JFK" ten nejlepší - na záda mu v mírném odstupu funí akorát "Meče a tomahawky". A pořád je co zlepšovat.