Ani minuta ticha přehled
Ema Labudová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545686/bmid_ani-minuta-ticha.png
3
18
18
Mladá vypravěčka Irena přivádí posluchače do společenství jejích free kamarádů a kamarádek, tu méně, tu více rebelských, někdy více, jindy méně ztracených, někdy dokonce i doslova pohřešovaných. Večírky, pusté pařby, kalení a nekonečné jízdy do svítání – bezbřehé užívání si života jakoby vystřižené z frenetického, rychlopalně prostříhaného seriálu pro mladé dospělé; skrze hrdinčina požitkářství však prosvítá stále palčivější poznání, že nekonečná party – s občasnou rutinou jakýchsi nesmyslných zaměstnání – je jen náplast na bolest, existenciální tíseň a neukotvenost, totální samotu uprostřed společenského cvrkotu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ani minuta ticha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
(SPOILER)
Tohle se hodně povedlo!
Irena v sobě má velkou prázdnotu, kterou vyplňujeme chlastem a fetem. Dost se plácá, cyklí se v nefunkčních vzorcích, ale mně nezbývalo než jí fandit.
Postupně mizí její kamarádky, stejně jako zmizela její babička. Jak tohle číst? Zmizíš, když nemáš nic, co tě naplňuje. Zmizíš, když už nejsi sám/sama sebou.
Irena ale nezmizí a já jsem ráda.
Labudová hodně jako autorka roste. Lada u ledu se mi nelíbila a přišla mi dost nedotažená, tohle je o několik levelů vejš. Těším se, s čím přijde příště.
námětově mi taky hned naskočila Elšíkové Pacanka, akorát že Labudové Irena nepatří ke generaci Z, ale musela se narodit v polovině 80. let - podle nepřímých odkazů v textu se příběh odehrává cca v roce 2005 (žádné sociální sítě a chytré telefony, hudba se pouští z CD, nakupuje se v řetězci Carrefour, který skončil v ČR roku 2006 a prodejny převzalo Tesco), nicméně přes tuto časoprostorovou blízkost jsem se vůbec nechytal, s Ireniným myšlenkovým světem jsem se úplně minul = z desítek v textu zmíněných písní a interpretů neznám ani jednu
název si interpretuju právě od toho množství odkazů na hudbu, kterou Irena neustále poslouchá, snad i jako metaforu snahy o přehlušení (všeho marného)?
Irena jednoho rána jede na fakultu a v tramvaji si položí otázku, proč vlastně, že všechno je marné, vrátí se domů a od té doby jen vegetí v cyklu práce - pařba - kocovina - práce, přičemž pravidelně referuje o detailech svého menstruačního cyklu, "supermarketovém" jídelníčku, oblíbeném playlistu, množství a druhu zkonzumovaného chlastu a drog a pocitech při vylehávání v posteli a čučení do stropu; dějová linka se točí kolem vztahů lidí v komunitě podobně přežívajících postadolescentů, zvlášť když se některý najednou ztratí, zmizí, odejde... snad snaha o změnu? i Irena si jednoho dne oholí hlavu a pokusí se odjet do zahraničí, ale pak se vrátí do své postele
takové a podobné příběhy je těžké originálně ukončit a dát jim smysl/poslání, u Labudové kvituju, že to není obligátní těhotenství a "vítání nové generace"
Související novinky (1)
Neklidná růže a další knižní novinky (38. týden)
13.09.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ani minuta ticha v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 21x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 28x |
| v Chystám se číst | 43x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 1x |
Na novinku Emy Labudové jsem se moc těšila. Od autorky jsem četla Ladu u ledu, což je útlá knížka o dívce s poruchou příjmu potravy. Když jsem zjistila, že autorce vyjde nový román, tentokráte o hlavní hrdince se zhýralou formou života, těšila jsem se; věděla jsem totiž, že autorka umí bravurně vykreslit psychologii těchto “rozložených postav.
Hlavní hrdinkou je jednadvacetiletá Irena, která tak nějak proplouvá životem. Chodí do práce, která ji moc nebaví, a svůj volný čas vyplňuje zhýralými večírky, z nichž se pak několik dní léčí. Na večírcích nechybí alkohol a drogy a samozřejmě skupina přátel, která se v životě plácá dost podobně jako Irena.
Dějově kniha není až tak bohatá - hlavním obsahem jsou zde Ireniny myšlenky, absence životního směřování, snaha najít co nejrychlejší zdroj zábavy v podobě drog versus kontrast reálného, nudného života, který vlastně žádná z postav nechce žít. Místo aby usilovali o změnu, usilují pouze o co nejdivočejší večírek, což je jediná věc, která jim v jejich životech dává aspoň nějaký smysl.
Kniha je to velmi zvláštní. Hlavní hrdinka mě celou dobu štvala - svým plýtváním životem a hledáním sebe sama. Jazyk v knize použitý je specifický, obsahuje hovorovou češtinu a vulgarismy, zkrátka taková forma, kterou asi mluví lidi okolo dvacítky. Nebudu lhát, to mi trochu vadilo taky, ačkoli jazyk samozřejmě dokresloval atmosféru. Kniha obsahovala skoky v čase, ve kterých jsem se občas ztrácela.
Forma vyprávění ve mě samotné v podstatě vyvolala dojem toho, že jsem ztracená (byť v příběhu), což korespondovalo s tím, jak ztracená byla Irena ve svém životě.
Na mě to ale bylo celé takové neučesané, hektické, depresivní, beznadějné (což bylo asi cílem autorky a povedlo se jí toho dosáhnout), každopádně kniha ve mně žádné jiné pocity nezanechala.