Anička u moře přehled

02.09.2024

Zatím nejpodrobnější líčení života malé školačky. Přímo den po dni, skoro po minutě. Rodiče sdělí 20. listopadu Aničce, že bude sestrou a hned 21. listopadu další překvapení – za dva dny jedeme k moři.
Tak jeli, letěli. Anička poprvé letadlem a poprvé k moři. Nechtělo se jí, chtěla zůstat s Tarkem v Praze a hrát divadlo. Podzimní Hurghada (23.11 – 2.12.) byla nakonec kouzelná. Samozřejmě noví kamarádi, minikurz arabštiny a němčiny, malé a velké zážitky s domorodci i s dalšími malými rekreantkami. Prvoplánová postava ruské hraběnky, jako dámy ve fialovém, rušila dětské vyprávění, ale v přímořských hotelích v Egyptě ji lze asi potkat.
Obal knihy s podrobnými ilustracemi k prožité dovolené a předsádky knihy s obrázky bláznivého snu po ztrátě slamáčku jsou vyvedené.

Opět si neodpustím malou výtku autorce. Rodiče zůstali na břehu na pláži a pustili Aničku samotnou se potápět do moře. Docela pevné nervy, když si to zkoušela předtím jen doma ve vaně. Pak jí zase dovolili, aby si sama zašla přes celý resort do hotelového pokoje pro sponky do vlasů. „A kdybys náhodou bloudila,“ varovala ji maminka, „musíš se vrátit k nám na pláž.“ Na maminku už zřejmě silně působily uklidňující těhotenské hormony.

„29. listopadu
Salam alejku. Naharda jsem viděla mnoho fisch, víc než acht. Dominika byla spokojená, ich auch. Šokran všem šesti delfínům i jedné medúze. Tarek je můj habibi. Na shledanou.“
(salam alejkum = dobrý den, naharda = dneska, acht = osm, ich auch = já také, šokran = děkuji, habibi = miláček)