Aspoň trochu normální přehled

11.03.2025

Čekala jsem maličko víc. Vztah mezi Travisem a Harper byl velmi rychlý a občas nelogický. Téma bych uchopila jinak. Tím, že jsem přes touto knihou četla Milý Johne, tak jsem asi měla trochu vyšší očekávání.

Jako oddychovka s pár stránkami dobrý, ale myslím si, že to téma války a návrat z války je tak obsáhlé a široké, že by si zasloužilo více pozornosti.

19.11.2024

Kniha, přestože je zařazená do žánrů, které bych asi už neměla číst, mě hodně oslovila...
Tak dokud mám dojmy aspoň trochu v sobě. Sáhla jsem po ní, protože jsem chtěla nějaký jednodušší příběh, snadný na čtení. Je snadný, autorka a následně překladatelka svoji práci odvedly dobře. Děj kráčí svižně kupředu a čtenář-ka se ani chvíli nenudí.
Děj asi nemá cenu popisovat, pro mě to bylo zajímavé a zábavné čtení... až na to... Na co?

Jde o americké mariňáky na misi v Afghánistánu. Vůbec nehodlám rozebírat, jestli zásahy tohoto druhu jsou oprávněné, či ne. Příběh mladého muže, hlavní postavy knihy, se totiž dá naroubovat na všechny vojáky všech dob a epoch. Nebudu víc blíže rozvádět, snad je jasné, co chci říct...

Autorka v závěru děkuje mnoha lidem, doporučuji doslov aspoň proletět očima. Tím se dost vysvětluje.
Totiž, nehrály mi dvě věci: autorka je Němka... a je to žena, tak odkud tolik celkem reálných popisů z vojenské mise?
Jenže - žije v USA a především, spousta lidí jí poskytla informace, rozdělili se s ní o své zážitky. Tudíž je zřejmé, z čeho vycházela.

Takže jako už tolikrát si znovu potvrdím, že lidé, kteří prošli traumatizujícími zážitky, a pak se z nich nějak dostali a vrátili se do svých předešlých životů, už nikdy nejsou stejní. Jsou poznamenaní, někdy opravdu hodně, a věřit, že tomu tak není, že mezi svými blízkými se "rychle dají zase dohromady", je iluze.

Komentář se mi natahuje, přesto bych přidala informaci, které se mi kdysi dostalo: měla jsem možnost mluvit se staršími manželi, oba už jsou na pravdě Boží, pán seděl jako politický vězeň v 50. letech jedenáct let! Paní s malou dcerkou se protloukala, asi to bylo hrozné. Paní k tomu nakonec řekla (a to podtrhuji): vrátil se jiný člověk.

Lidská dušička je vlastně hrozně křehká, je to velký boj udržet se v rovnováze. A pro válečné veterány, když skončí nějaká válka a oni se vrátí domů, změnění těmi děsnými zážitky, a najdou zpravidla hodně věcí, které dříve znali a doufali je zas najít, také změněných, je ten boj ještě těžší.
Jo, je to boj, ten život...