Audience / Protest / Vernisáž přehled

01.01.2022

Za mě Havel určitě ne a docela chápu, že si ho studenti neberou k maturitě. Jako studentka jsem ho taky nechápala. Přečetla jsem jen proto, že se mi kniha hodila do výzvy..

07.07.2021

Upřímně řečeno jsem měl obavy z knih Václava Havla, ale řekl jsem si, že bych chtěl od něj něco vyzkoušet, a tak jsem sáhnul po jeho "vaňkovkách". Jsem těmito hrami mile překvapen a hry se mi líbily. Celkově se dá říci, že jsem všechno pochopil, všechno mi dávalo smysl a čtení uteklo velmi rychle, až jsem si říkal, že hry mohly být delší. Hry lze zařadit do kategorie absurdních dramat. Knihu hodnotím na 100 %.

Líbilo se mi, že ve hrách vystupovalo minimum postav, takže jsem se dokázal snadno zorientovat a hodně mě to vtáhlo do děje, což jsem neočekával. V Havlových hrách se nefilozofuje, konverzace se skládá z obyčejných banalit a mluví se o všem možném včetně politiky. Není divu, že KSČ Havlovy hry zakázala a jeho hry se začaly hrát v Československu až během revoluce 1989 a po roce 1989. Během komunismu vycházely hry v cizině (Západní Německo, USA aj.). Václav Havel do svých her vkládá osobní zážitky, které prožil.

Nejsem si jistý, jestli po této knize a obecně po knihách Václava Havla sáhnou dnešní mladší čtenáři, tedy nová generace čtenářů, kteří čtou úplně jiné knihy. Vzpomínám si, že jsme na základní škole měli přečíst knihu od Václava Havla, nevzpomínám si už, jak se jmenovala, ale určitě jsem tuto knihu nepřečetl, ačkoliv do Čtenářského deníku jsem knihu zaznamenal. Z dnešního pohledu si říkám, jestli bych na základní škole dokázal pochopit a ocenit jeho tvorbu, ale spíše nikoliv, protože jsem se po celou dobu dílům tohoto autora vyhýbal jako čert kříži, což byla škoda. Zčásti to možná bylo způsobeno lidmi, kteří mne odrazovali od Havlových knih a říkali, že jeho knihy nestojí za nic a že se spíše jedná o knihy pro intelektuály a není to nic pro obyčejného čtenáře, který to určitě nepochopí, i když mnozí navenek tvrdí, že všemu porozuměli. Takže taková a podobná tvrzení možná zapříčinila, že jsem jeho knihy nečetl a dal jsem přednost jiným spisovatelům. Nejlepší ze všeho je si udělat vlastní názor a začíst se do některé z jeho her. Spíše bych Havlovy knihy zařadil na střední školu, protože mladý člověk je už vyzrálejší nebo si člověk může jeho hry přečíst kdykoliv v pozdějším věku.

Je zajímavé, že název knihy se jmenuje AUDIENCE, PROTEST, VERNISÁŽ, a přitom řazení jednotlivých her je odlišné. V knize se první nachází Audience, potom Vernisáž a jako poslední Protest. To je jenom poznámka na okraj, protože jsem si toho všimnul. V knize jsem našel pár překlepů v křestních jménech, ale to je jen drobnost.

V závěru se nachází kapitola Život a dílo V. Havla v datech a kapitola Havlovy vaňkovky, což určitě oceňuji. Pro čtenáře je to přidaná hodnota.

Časem určitě vyzkouším další Havlovy hry a budu zvědavý, jak se mi budou líbit.

Citáty z her, které mne oslovily:

AUDIENCE:

Kdepak, já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte – to fakt nemá cenu – zvlášť ve vašem případě –

SLÁDEK: No právě. Rozumíte evidenci?
VANĚK: Určitě bych to pochopil – mám čtyři semestry ekonomie –
SLÁDEK: Jo? A rozumíte evidenci?
VANĚK: Určitě bych to pochopil –

VERNISÁŽ:

… člověk žije tak, jak bydlí. Když máš to, čemu my říkáme kvartýr s ksichtem, dostává tvůj život najednou – ať chceš nebo ne – taky určitý ksicht – tak nějak novou dimenzi – jiný rytmus, jiný obsah, jiný řád..

Víš, děcko člověka hodně změní – najednou začneš úplně nově, jinak, hlouběji – chápat život – přírodu – lidi – a tvůj život dostává najednou – ať chceš nebo ne – tak nějak novou dimenzi – jiný rytmus, jiný obsah, jiný řád..

Život je tvrdý a svět je rozdělený, všichni nás odepsali a nikdo nám nepomůže, náš úděl je zlý a bude stále horší – a ty to přece nezměníš! Nač jít tedy hlavou proti zdi a nabíhat na bodáky?

PROTEST:

Je to hnus, člověče, hnus! Národu vládne spodina – a národ? Je to vůbec tentýž národ, který se ještě před několika lety choval tak báječně? To strašné hrbení páteří! Všude jen sobectví, korupce, strach! Co to z nás, člověče, udělali? Jsme to vůbec ještě my?

… někteří vaši přátelé si myslí, že každý, kdo dnes má ještě nějaké možnosti, buď morálně rezignoval, nebo sám sebe neodpustitelně obelhává -