Strážci zákona přehled
Richard Bachman (p)
Bachmanovky série
< 5. díl >
Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King. Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr. Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1998 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Regulators, 1996
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strážci zákona. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (68)
"Strážci zákona" od Richarda Bachmana na mě působili příliš překombinovaně a zmateně. Zatímco "Beznaděj" od Kinga jsem si užil, "Strážci zákona" od Bachmana přebírají určité postavy z tohoto románu, ale zasazují je do jiného děje. Příběh jako takový byl v pořádku, ale rychlé střídání postav a jejich dialogy působily chaoticky a nepřehledně. Nevím, jestli byl autor pod nějakým vlivem (nemyslím to jako urážku), ale celé to působilo zmatečně. Nemohu knihu hodnotit úplně nízko, ale plný počet hvězd jí také dát nemohu.
Myslím, že veľa užívateľov DK robí rovnakú chybu, ako som urobil aj ja, že som čítal Strážcov zákona hneď po dočítaní Beznaděje a samozrejme tá tendencia porovnávať je jednoznačná a tak trochu nespravodlivá. Preto som čítať prestal a prečítal medzitým ďalšie dve knižky a potom som sa k SZ vrátil a urobil som dobre. Áno, je to King, a zároveň je to Bachman, ktorý sa nevyžíva vo výstavbe charakterov ani v postupnej gradácii strachu, ale nie, surovo vás vhodí do príbehu, ktorý vás síce na začiatku jemne uspí, aby vás potom prebudil do krvavej "reality", ktorá realitou skutočnou síce nie je, ale smrtiacou určite. Iste, k srdcu vám žiadna z postáv neprirastie, nemá nato ani čas, ani priestor a ani sa o to žiadna nesnaží v snahe zachrániť si svoj holý život. Nie je to žiadny boj dobra so zlom a na ploche dvoch ulíc a 33 postáv príbehu ide len o to, kto prežije. Mne osobne prišiel denník Audrey ako príjemné spestrenie /hoci to písmo bolo otrasne nečitateľné/ a hoci ide o vykrádačku TOP Kingovej Beznaděje, aj tak si zaslúži poctivé štyri hviezdy.
Související novinky (1)
Knižní novinky (48. týden)
24.11.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strážci zákona v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 587x |
ve Čtenářské výzvě | 22x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 410x |
v Chystám se číst | 123x |
v Chci si koupit | 68x |
v dalších seznamech | 8x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
A je to tu zas … známá jména … očekávaný děj … ta samá beznaděj!
Může se to totiž stát kdekoli!
I v té nejospalejší, nejnudnější ulici – jako je Topolová … „Cosi se tu dělo. Snažil se nepropadat tomu paranoidnímu pocitu, ale určitě se něco dělo.“
Poklidný život se v mžiku mění v noční můru plnou násilí a taky nadpřirozena, ve chvíli, kdy samozvaní Strážci zákona dorazí do Topolové …
Pokud jste pravidelní čtenáři SK a jeho alter ega RB, víte, do čeho jdete, čeká vás temnější, syrovější, a taky depresivnější příběh, takže děsivé události nabírají velmi rychle na obrátkách, zároveň vás ale taky čeká příběh úspornější, minimálně co se týče počtu stran, tady se totiž jde rychleji na věc – chaos přichází hned záhy, nečekané zvraty jsou hned za rohem a hrdinové příběhu jsou na tom zpočátku stejně, jako my, čtenáři, snaží se zorientovat v situaci. Zajímavé je, že nic z toho není na úkor popisu situace, je stejně precizní, jako u všech příběhů SK, jakoby navzdory tomu, že prostoru je daleko míň –takže se ti před očima objeví plastický obraz, který je sice bez zbytečných detailů, protože na ně není v příběhu čas, přesto je dokonale ostrý – vidíš, slyšíš, cítíš – zaplavují tě vjemy a mozek se snaží zpracovat všechny ty šílené události, přičemž většinu z nich teprve tušíš, mrazí tě v zádech už dopředu … „mozek vytrvale zařazuje každou šílenou novinku, jako by se tu dělo něco souvislého, něco, co se dá vyprávět jako příběh“ … dobra a zla a toho, jakou měrou se podílí na lidské povaze, příběh boje o přežití a síle pudu sebezáchovy, a v neposlední řadě příběh o pospolitosti a síle takových společenských vazeb.
Přijde mi, že v knížkách podepsaných RB /na rozdíl od těch na jejichž přebalu najdeš SK/ se těžko hledá naděje, že se v nich v daleko větší míře potkáš s brutalitou, a že se většinou pohybuješ spíš jen v úzkém spektru emocí – jako by si s nimi hrdinové příběhu moc nelámali hlavu (na rozdíl od těch od SK, kde je to naopak, jdeš pořádně hluboko do jejich mysli) ale prostě se řídili „jednoduchými“ emočními vzorci a tak i jednoduchými motivacemi k činům, často až perverzním, že nad nimi rozum zůstává stát – přímých konfrontací s nimi se ti v příběhu dostane poměrně dost, až doufáš … „že už je to pryč, ať to bylo, co chtělo.“
V podstatě hned od začátku se v příběhu navíc začnou objevovat strohé zprávy z tisku, co vypadají jako „zpestření“, ale brzo zjistíš, že ses šeredně spletl, jsou totiž spíš jako výstřel! Je to vteřina, ve které se ale paradoxně plynutí času na chvíli zpomalí, protože v tu chvíli zjistíš, že lidé tu umírají, jako kdyby kulky protínaly vodu – na milisekundu se rychlost zpomalí, právě ve chvilkách náhlého pochopení. Něco, do sebe zapadne, některé otázky, jsou zodpovězeny, ovšem předzvěst něčeho zlého se ti stejně trvale usadí v hrudníku – s tím prostě musíš počítat.
Dvojpříběh Beznadějě je rozhodně originální (ostatně ani jsem to jinak nečekala), ale je taky natolik explicitně přímý v popisech brutality a násilí, že si musím dát od mistra thrilerů, hororů a nekontrolovaného napětí na chvíli pauzu, vrhnout se na chvíli zase na jiný žánr, aby po čase zase zvítězila, řekla bych zvědavost, protože komplexnost díla SK mě asi nikdy nepřestane udivovat, různorodost, uvěřitelnost a způsoby propojení skrze všechny jeho příběhy mě asi nikdy nepřestanou lákat, občas navzdory míře a síle obsahu …