Balzac přehled
Stefan Zweig
Pohled známého literáta S. Zweiga na život neméně známého klasika světové a francouzské literatury Honoré de Balzaca s doslovem vydavatele - Richarda Friedenthala.
Literatura světová Biografie a memoáry O literatuře
Vydáno: 1949 , Nakladatelské družstvo Máje (Máj)Originální název:
Balzac, 1946
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Balzac. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
![soukroma soukroma](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Zajímavý nejen život spisovatele Balzaca, ale (podle doslovu) i spisovatele Zweiga, který tomuhle velikánovi zasvětil hodně práce a nakonec své největší dílo ani nestihl dokončit (přesněji doladit).
Líbil se mi i heslovitý životopis v závěru s naznačenou odezvou životních epizod v konkrétních dílech.
A mezi fotografickou přílohou mne bezkonkurenčně nejvíc zaujala stránka s autorovou korekturou, to je pěkný mazec... (ještě že mám to delete, copy, paste pěkně po ruce a hlavně už dnes nemusím psát ručně, to už by nikdo nepřečetl, ani já sama).
/Četla jsem nejnovější vydání z roku 2020./
![jitrnic jitrnic](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
Důležité je vědět, že knihu dal dohromady po Zweigově smrti zmíněný Richard Friedenthal, sám Zweig nashromážděný materiál nepovažoval ani zdaleka za dokončený. To zmiňuji tak trochu jako omluvu pro formu poněkud unavujícího věčně se opakujícího kolotoče Balzacových životních nezdarů, výstředností a dalších a dalších literárních vrcholů.
Je tak dobré si přečíst právě závěrečnou poznámku Richarda Friedenthala a v edici z roku 1976 i doslov Jana Otokara Fischera (ano, nese se v marxistickém duchu, přesto čtěte). Tak nějak mi z nich vyplývá, že je nemožným až nesmyslným úkolem hodnotit vlastně kteréhokoliv člověka, nejenom geniálního (ať už hodnotí Zweig Balzaca, Fischer Zweiga nebo my kohokoliv). Ani když si dáme tu šílenou námahu jako autor a prostudujeme stohy dokumentů o daném člověku, nezjistíme o jeho nitru zhola nic a všechno psaní o něm bude pouhou naší svévolnou interpretací. Spisovatel je pro mě ten, kdo je jako Bůh všudypřítomný ve svém díle.
Skoro bych tak hodnotil tuto knihu jako zbytečnou, ale zájem o Balzacovo dílo ve mně vzbudila, takže co vlastně namítat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Balzac v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 7x |
v Mé knihovně | 52x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
19. století Francie romantismus životopisné, biografické romány spisovatelé 18.-19. století realismus (literatura) francouzští spisovateléAutorovy další knížky
2006 | ![]() |
1979 | ![]() |
1999 | ![]() |
1966 | ![]() |
1993 | ![]() |
Tak strhující životopis jsem už dlouho nečetl. Aneb když skvělý spisovatel – STEFAN ZWEIG (1881–1942) – píše o jiném skvělém spisovateli – Honoré de Balzacovi (1799–1850) –, jehož život, navzdory tomu, že psal i 12 až 16 hodin denně, byl pestrý a velmi dobrodružný. A uvážíme-li, že Balzac zemřel v 51 letech a přitom co toho napsal – skoro stovku románů, novel a povídek z cyklu Lidská komedie a k tomu rozsáhlou korespondenci, neúspěšné divadelní hry a na počátku své tvorby četné brakové romány a různá pojednání –, je to vskutku neuvěřitelné. Navíc psal tak, že svá díla měnil a doplňoval až v pěti korekturách (sazeči ho jistě „milovali“).
Zweigův BALZAC – ROMÁN JEHO ŽIVOTA vyšel až posmrtně, v roce 1946. Zkušený prozaik a autor životopisů napsal výtečnou knihu o rozporuplném spisovatelském velikánovi, který – jak Zweig píše – znovu a znovu opakoval „osudový zákon: že svým snům může dávat podobu a tvar pouze ve svých knihách, nikdy ve vlastním životě“. Po nelehkém dětství v internátech, s chladnou a přísnou matkou, touží Balzac proslavit se jako spisovatel a obětuje tomu vše, nakonec i své zdraví. Brzy se však zadluží a tyto dluhy ho pronásledují po zbytek života, marně umořované psaním. Jenže Balzac dělá dluhy další a další, jako snílek touží po přepychu a dostat se mezi aristokracii (aspoň si do jména vloží šlechtické „de“); a jeho snem je bohatá vdova, která by ho zajistila. Tu nakonec najde v osobě polské šlechtičny Eveliny Hańské, která však po ovdovění s novým sňatkem otálí a Balzaca si vezme až pár měsíců před jeho smrtí.
Balzac poznal všechny společenské vrstvy, všechna prostředí od novinářského a uměleckého po právnické, Paříž i venkov, a jako stále zadlužený poznal všechny triky, jak uniknout věřitelům, exekucím a vězení pro dlužníky. A proto tohle všechno tak dobře popsal ve svých realistických dílech, v nichž hlavní prim hrají honba za úspěchem, penězi, postavením, láskou, lakota či intriky a věčné „ztracené iluze“. Zweig líčí Balzacův život až románovým způsobem, já se od četby nemohl odtrhnout. Navíc mám Balzaca rád, přečetl jsem od něj podstatná díla z Lidské komedie a určitě se k některým chci ještě vrátit (Evženie Grandetová, Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán, Sestřenice Běta, Bratranec Pons, Gobseck, Modesta Mignonová aj.).