Balzac: Román jeho života přehled
Stefan Zweig
Románová biografie, na které Zweig pracoval více než deset posledních let svého života, měla být jeho magnum opus. Dílo nestačil podle svých představ dokončit, avšak v ucelené podobě ho vydal v roce 1946 Zweigův přítel, spisovatel Richard Friedenthal. A ukázalo se, že vskutku jde o Zweigovo stěžejní dílo, neboť jeho balzacovská monografie má sama parametry velkého románu. Zweig Balzaca portrétuje s psychologickou přesvědčivostí, často v pozoruhodných protikladech, nejednoznačně a mnohdy ne zcela lichotivě. Má pochopení zejména pro jeho tvůrčí genialitu, nezměrnou vůli a pracovitost, vidí však i řadu lidských slabostí, občas směšných či kuriózních. Prokazuje také, že je velkým znalcem Balzacova rozsáhlého literárního díla. Zweigovo vysoce působivé líčení, jeho mnohdy mistrovské formulace a pronikavé metafory činí četbu biografie mimořádným zážitkem. Je zjevné, že do své práce vložil Zweig velmi mnoho studia, energie, empatie a toho nejlepšího ze svého talentu. Kdo si tuto působivou biografii, toto hluboké umělecké dílo přečte, bude jím zasažen. Práce vychází česky po téměř pětačtyřiceti letech jako doplněk k novému výboru toho nejlepšího z Balzacovy tvorby v rámci edice SVĚTOVÍ KLASICI.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry O literatuře
Vydáno: 2020 , MaratonOriginální název:
Balzac, 1946
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Balzac: Román jeho života. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Zajímavý nejen život spisovatele Balzaca, ale (podle doslovu) i spisovatele Zweiga, který tomuhle velikánovi zasvětil hodně práce a nakonec své největší dílo ani nestihl dokončit (přesněji doladit).
Líbil se mi i heslovitý životopis v závěru s naznačenou odezvou životních epizod v konkrétních dílech.
A mezi fotografickou přílohou mne bezkonkurenčně nejvíc zaujala stránka s autorovou korekturou, to je pěkný mazec... (ještě že mám to delete, copy, paste pěkně po ruce a hlavně už dnes nemusím psát ručně, to už by nikdo nepřečetl, ani já sama).
/Četla jsem nejnovější vydání z roku 2020./
Důležité je vědět, že knihu dal dohromady po Zweigově smrti zmíněný Richard Friedenthal, sám Zweig nashromážděný materiál nepovažoval ani zdaleka za dokončený. To zmiňuji tak trochu jako omluvu pro formu poněkud unavujícího věčně se opakujícího kolotoče Balzacových životních nezdarů, výstředností a dalších a dalších literárních vrcholů.
Je tak dobré si přečíst právě závěrečnou poznámku Richarda Friedenthala a v edici z roku 1976 i doslov Jana Otokara Fischera (ano, nese se v marxistickém duchu, přesto čtěte). Tak nějak mi z nich vyplývá, že je nemožným až nesmyslným úkolem hodnotit vlastně kteréhokoliv člověka, nejenom geniálního (ať už hodnotí Zweig Balzaca, Fischer Zweiga nebo my kohokoliv). Ani když si dáme tu šílenou námahu jako autor a prostudujeme stohy dokumentů o daném člověku, nezjistíme o jeho nitru zhola nic a všechno psaní o něm bude pouhou naší svévolnou interpretací. Spisovatel je pro mě ten, kdo je jako Bůh všudypřítomný ve svém díle.
Skoro bych tak hodnotil tuto knihu jako zbytečnou, ale zájem o Balzacovo dílo ve mně vzbudila, takže co vlastně namítat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Balzac: Román jeho života v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 7x |
v Mé knihovně | 52x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
19. století Francie romantismus životopisné, biografické romány spisovatelé 18.-19. století realismus (literatura) francouzští spisovateléAutorovy další knížky
2006 | Netrpělivost srdce |
1979 | Amok |
1999 | Svět včerejška |
1966 | Marie Stuartovna |
1993 | Marie Antoinetta |
Tak strhující životopis jsem už dlouho nečetl. Aneb když skvělý spisovatel – STEFAN ZWEIG (1881–1942) – píše o jiném skvělém spisovateli – Honoré de Balzacovi (1799–1850) –, jehož život, navzdory tomu, že psal i 12 až 16 hodin denně, byl pestrý a velmi dobrodružný. A uvážíme-li, že Balzac zemřel v 51 letech a přitom co toho napsal – skoro stovku románů, novel a povídek z cyklu Lidská komedie a k tomu rozsáhlou korespondenci, neúspěšné divadelní hry a na počátku své tvorby četné brakové romány a různá pojednání –, je to vskutku neuvěřitelné. Navíc psal tak, že svá díla měnil a doplňoval až v pěti korekturách (sazeči ho jistě „milovali“).
Zweigův BALZAC – ROMÁN JEHO ŽIVOTA vyšel až posmrtně, v roce 1946. Zkušený prozaik a autor životopisů napsal výtečnou knihu o rozporuplném spisovatelském velikánovi, který – jak Zweig píše – znovu a znovu opakoval „osudový zákon: že svým snům může dávat podobu a tvar pouze ve svých knihách, nikdy ve vlastním životě“. Po nelehkém dětství v internátech, s chladnou a přísnou matkou, touží Balzac proslavit se jako spisovatel a obětuje tomu vše, nakonec i své zdraví. Brzy se však zadluží a tyto dluhy ho pronásledují po zbytek života, marně umořované psaním. Jenže Balzac dělá dluhy další a další, jako snílek touží po přepychu a dostat se mezi aristokracii (aspoň si do jména vloží šlechtické „de“); a jeho snem je bohatá vdova, která by ho zajistila. Tu nakonec najde v osobě polské šlechtičny Eveliny Hańské, která však po ovdovění s novým sňatkem otálí a Balzaca si vezme až pár měsíců před jeho smrtí.
Balzac poznal všechny společenské vrstvy, všechna prostředí od novinářského a uměleckého po právnické, Paříž i venkov, a jako stále zadlužený poznal všechny triky, jak uniknout věřitelům, exekucím a vězení pro dlužníky. A proto tohle všechno tak dobře popsal ve svých realistických dílech, v nichž hlavní prim hrají honba za úspěchem, penězi, postavením, láskou, lakota či intriky a věčné „ztracené iluze“. Zweig líčí Balzacův život až románovým způsobem, já se od četby nemohl odtrhnout. Navíc mám Balzaca rád, přečetl jsem od něj podstatná díla z Lidské komedie a určitě se k některým chci ještě vrátit (Evženie Grandetová, Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán, Sestřenice Běta, Bratranec Pons, Gobseck, Modesta Mignonová aj.).