Básnické spisy přehled

17.09.2021

Asi by bylo odvážné říct, že raná Reynkova tvorba je špatná. Jen v ní básník využívá prvků, které se (podle mého) ukázaly nebýt nadčasovými. Ornamentální využití starších jazykových variet v morfologii a lexiku, expresivní a biblické motivy, meditativní ladění, ale zároveň kostrbatý styl, který nutí číst každou větu dvakrát. To vše na mě působí, smícháno dohromady, příliš lartpourlartisticky. První sbírky jsem četl s velkým sebezapřením, vlastně jen proto, abych viděl autorův vývoj.
A Reynek mě odměnil. To, co přede mnou začalo vyvstávat v druhé půli svazku, je ve své strohosti úchvatná vizuální poezie. Vizuální v tom smyslu, že obrazy mi vyvstávaly téměř před očima. Může za to málomluvnost spojená s nápaditou metaforikou. Utkvěly mi zejména: květina dýmu rostoucí z komínu, prasklina v okně coby z luny spadlý květ a myš, jakožto chmýří na odkvetlé pampelišce, na jehož konci jsou ostrá semínka kostřičky.
De facto všechny prvky rané poezie zůstaly zachovány, ale autorova řeč dozrála. Ubylo slov, a ta která zůstala říkají vše. Nevrství se v nich významy, spíše nám kladou před oči věci: mouchu, lampu, bodlák, vyhořelou sirku. A věci pak ve slovech rezonují, stávají se hodnými pozornosti. V posledku tak nevyřčeně odkazují nad sebe.

21.02.2020

Souborné dílo básníka, který byl za svého života téměř zapomenut - a uznání došel až po své smrti. Jeho básně vycházely v malých nákladech, mimo obzor oficiální literatury. Přitom patří mezi největší křesťanské básníky dvacátého století. Určitě stojí za přečtení - a za zamyšlení.